A A A A A

Hříchy: [Cizoložství]


1 Korintským 6:18
Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší.

2 Mojžíšova 20:14
Nesesmilníš.

Židům 13:4
Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.

Jakubův 4:17
A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

Jeremjáš 13:27
Cizoložství tvá, a řehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Vidělť jsem ty ohavnosti tvé; běda tobě, Jeruzaléme. A což se ještě neočistíš? I až dokud pak?

1 Janův 1:9
Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

Lukáš 16:18
Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.

Matouš 19:9
Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství) a jinou pojme, cizoloží, a kdož propuštěnou pojme, také cizoloží.

Přísloví 6:32
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

Římanům 7:2-3
[2] Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.[3] A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

Marek 10:11-12
[11] I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.[12] A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

Matouš 5:27-32
[27] Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.[28] Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.[29] Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.[30] A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.[31] Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.[32] Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

1 Korintským 6:9-16
[9] Zdali nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, však ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci,[10] Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči, dědictví království Božího nedůjdou.[11] A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.[12] Všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá; všecko mi sluší, ale jáť pod žádné té věci moc poddán nebudu.[13] Pokrmové břichu náležejí, a břicho pokrmům; Bůh pak i pokrmy i břicho zkazí. Ale tělo ne smilstvu oddáno býti má, ale Pánu, a Pán tělu.[14] Bůh pak i Pána Ježíše vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou.[15] Nevíte-liž, že těla vaše jsou údové Kristovi? Což tedy vezma údy Kristovy, učiním je údy nevěstky? Odstup to.[16] Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí Písmo: Budou dva jedno tělo.

Lukáš 18:18-20
[18] I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?[19] I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.[20] Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

1 Tesalonickým 4:3-5
[3] Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva,[4] A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti,[5] Ne v libosti tělesných žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají;

Marek 7:20-23
[20] Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.[21] Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,[22] Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.[23] Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.

Matouš 15:17-20
[17] Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?[18] Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.[19] Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.[20] Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

Přísloví 5:18-23
[18] Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.[19] Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.[20] Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,[21] Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?[22] Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.[23] Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Jan 8:4-11
[4] Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.[5] A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?[6] A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.[7] A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.[8] A opět schýliv se, psal na zemi.[9] A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.[10] A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?[11] Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

Přísloví 6:20-35
[20] Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.[21] Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.[22] Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,[23] (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),[24] Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.[25] Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.[26] Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.[27] Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?[28] Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?[29] Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.[30] Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,[31] Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:[32] Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;[33] Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.[34] Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.[35] Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Přísloví 5:3-22
[3] Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.[4] Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.[5] Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.[6] Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.[7] Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.[8] Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,[9] Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,[10] Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.[11] I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,[12] A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,[13] A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého![14] O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.[15] Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.[16] Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.[17] Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.[18] Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.[19] Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.[20] Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,[21] Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?[22] Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

1 Korintským 7:1-40
[1] O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.[2] Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.[3] Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.[4] Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.[5] Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.[6] Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.[7] Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.[8] Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.[9] Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.[10] Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.[11] Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.[12] Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.[13] A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.[14] Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.[15] Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.[16] A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?[17] Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.[18] Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.[19] Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.[20] Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.[21] Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.[22] Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.[23] Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.[24] Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.[25] O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.[26] Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.[27] Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.[28] Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.[29] Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.[30] A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,[31] A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.[32] A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.[33] Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.[34] Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.[35] Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.[36] Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.[37] Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.[38] A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.[39] Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.[40] Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.

Czech Kralichka Bible 1613
Public Domain: Kralichka 1613