A A A A A

Dobrý charakter: [Přijetí]


1 Korintským 5:11-13
[11] Nyní pak psal jsem vám, abyste se nesměšovali s takovými, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník, neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce, neb opilec, neb dráč. S takovým ani nejezte.[12] Nebo proč já mám i ty, kteříž jsou vně, souditi? Však ty, kteříž jsou vnitř, vy soudíte?[13] Ty pak, kteříž jsou vně, Bůh soudí. Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe.

1 Janův 1:9
Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

1 Petrův 3:8-9
[8] A tak sumou, všickni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví,[9] Neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi.

Jan 3:16
Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

Přísloví 13:20
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Římanům 2:11
Neboť není přijímání osob u Boha.

Římanům 5:8
Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.

Římanům 8:31
Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?

Římanům 14:1-2
[1] Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.[2] Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.

Židům 10:24-25
[24] A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,[25] Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

Jan 6:35-37
[35] I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.[36] Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.[37] Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

Koloským 3:12-14
[12] Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v srdce lítostivé, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,[13] Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu jakou žalobu; jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.[14] Nadto pak nade všecko oblečeni buďte v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti.

Matouš 5:38-42
[38] Slyšeli jste, že řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub.[39] Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.[40] A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.[41] A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě.[42] A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.

Matouš 25:34-40
[34] Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.[35] Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;[36] Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.[37] Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?[38] Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?[39] Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?[40] A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.

Římanům 15:1-7
[1] Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti.[2] Ale jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání.[3] Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla jsou na mne.[4] Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze trpělivost a potěšení Písem naději měli.[5] Bůh pak dárce trpělivosti a potěšení dejž vám jednomyslným býti vespolek podle Jezukrista,[6] Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista.[7] Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží.

Římanům 14:10-19
[10] Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.[11] Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.[12] A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.[13] Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.[14] Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.[15] Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.[16] Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.[17] Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.[18] Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.[19] Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.

Czech Kralichka Bible 1613
Public Domain: Kralichka 1613