A A A A A

Hříchy: [Prokletí]


Koloským 3:8
Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.

Koloským 4:6
Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.

Efezským 4:29
Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

Efezským 5:4
Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky!

2 Mojžíšova 20:7
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

Jakubův 1:26
Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

Jakubův 3:10
Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Jakubův 3:5-12
[5] Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les![6] I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.[7] Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,[8] ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.[9] Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.[10] Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.[11] Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?[12] Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

3 Mojžíšova 20:9
Kdo by zlořečil svému otci nebo své matce, musí zemřít. Svému otci a matce zlořečil, jeho krev padni na něho.

Lukáš 6:28
Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.

Matouš 5:22
Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

1 Petrův 3:10
'Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov,

Matouš 15:11
Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje."

Přísloví 18:21
V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.

Žalmy 109:17
Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!

Římanům 12:14
Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.

2 Královská 2:23-24
[23] Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: "Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!"[24] On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti.

Matouš 15:10-11
[10] Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a rozumějte:[11] Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje."

Jakubův 3:8-10
[8] ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.[9] Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.[10] Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Matouš 15:18-20
[18] Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.[19] Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.[20] To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje."

Czech Ekumenicky 1985 Bible
Ekumenicky © 2001 Česká Biblická Společnost