A A A A A

Hříchy: [Cizoložství]


1 Korintským 6:18
Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.

2 Mojžíšova 20:14
Nesesmilníš. fehlt/missing

Židům 13:4
Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

Jakubův 4:17
Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Jeremjáš 13:27
tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva. Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly. Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?"

1 Janův 1:9
Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Lukáš 16:18
Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.

Matouš 19:9
Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

Přísloví 6:32
Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.

Římanům 7:2-3
[2] Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.[3] Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

Marek 10:11-12
[11] I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;[12] a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."

Matouš 5:27-32
[27] Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.'[28] Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.[29] Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.[30] A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.[31] Také bylo řečeno: 'Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!'[32] Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.

1 Korintským 6:9-16
[9] Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,[10] ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.[11] A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.[12] 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno prospívá. 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ničím se nedám zotročit.[13] Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.[14] Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.[15] Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne![16] Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno 'budou ti dva jedno tělo'.

Lukáš 18:18-20
[18] Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"[19] Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.[20] Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku."

1 Tesalonickým 4:3-5
[3] Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti[4] a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou,[5] ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.

Marek 7:20-23
[20] A řekl: "Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.[21] Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,[22] cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.[23] Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

Matouš 15:17-20
[17] Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?[18] Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.[19] Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.[20] To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje."

Přísloví 5:18-23
[18] Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,[19] z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.[20] Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?[21] Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.[22] Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.[23] Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Jan 8:4-11
[4] a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.[5] V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"[6] Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.[7] Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"[8] A opět se sklonil a psal po zemi.[9] Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.[10] Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"[11] Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Přísloví 6:20-35
[20] Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.[21] Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.[22] Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.[23] Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:[24] Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.[25] Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí![26] Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.[27] Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?[28] Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?[29] Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.[30] Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.[31] Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.[32] Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.[33] Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.[34] Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.[35] Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

Přísloví 5:3-22
[3] Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,[4] nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.[5] Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.[6] Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.[7] Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.[8] Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,[9] ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,[10] ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.[11] Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.[12] Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?[13] Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.[14] Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."[15] Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.[16] Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?[17] Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.[18] Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,[19] z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.[20] Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?[21] Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.[22] Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

1 Korintským 7:1-40
[1] Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.[2] Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.[3] Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.[4] Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.[5] Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.[6] To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.[7] Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.[8] Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.[9] Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.[10] Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela.[11] A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.[12] Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.[13] A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.[14] Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté![15] Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.[16] Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?[17] Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.[18] Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.[19] Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.[20] Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.[21] Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.[22] Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.[23] Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí![24] V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.[25] Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry.[26] Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je.[27] Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.[28] Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit.[29] Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli,[30] a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili,[31] a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.[32] Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu,[33] ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.[34] Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži.[35] To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.[36] Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.[37] Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře.[38] Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe.[39] Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.[40] Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího.

Czech Ekumenicky 1985 Bible
Ekumenicky © 2001 Česká Biblická Společnost