A A A A A

Tajemství: [Rakovina]


2 Korintským 4:16-19
[16] A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.[17] Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy[18] nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.[19] Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

Žalmy 107:20
seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.

Izajáš 40:31
Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.

5 Mojžíšova 31:6
Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě."

Matouš 11:28-29
[28] Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.[29] Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Žalmy 18:6
provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

Kazatel 3:1
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

Jeremjáš 29:11
Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Jan 14:1-4
[1] "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.[2] V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.[3] A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.[4] A cestu, kam jdu, znáte."

Římanům 8:16-25
[16] Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.[17] A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.[18] Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.[19] Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.[20] Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,[21] že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.[22] Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.[23] A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.[24] Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?[25] Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

1 Petrův 1:3
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

2 Korintským 1:3-6
[3] Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy![4] On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.[5] Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.[6] Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.

Czech Ekumenicky 1985 Bible
Ekumenicky © 2001 Česká Biblická Společnost