A A A A A

Život: [Stárnutí]


1 Timoteovi 5:8
Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

2 Korintským 4:16
A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

5 Mojžíšova 32:7
Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou:

5 Mojžíšova 34:7
Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když umřel. Zrak mu nepohasl a svěžest ho neopustila.

Kazatel 7:10
Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to.

2 Mojžíšova 20:12
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

1 Mojžíšova 6:3
Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."

1 Mojžíšova 25:8
I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.

Izajáš 40:29
Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.

Izajáš 46:4
Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním."

Jób 5:26
do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.

Jób 12:12-20
[12] Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?[13] Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.[14] Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.[15] Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.[16] U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.[17] Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,[18] pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,[19] kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,[20] odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,

Jób 32:7
Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.

Jóel 2:28
I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.

3 Mojžíšova 19:32
Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin.

Filemonovi 1:9
pro lásku raději prosím, já Pavel, vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše.

Žalmy 71:9
Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.

Žalmy 71:18
Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.

Žalmy 73:26
Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.

Žalmy 90:10-12
[10] Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.[11] Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?[12] Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.

Žalmy 91:16
dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

Přísloví 17:6
Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.

Přísloví 20:29
Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.

Přísloví 23:22
Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.

Žalmy 37:35
Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;

1 Letopisu 29:28
I zemřel v utěšeném stáří nasycen dny, bohatstvím a slávou. Po něm kraloval jeho syn Šalomoun.

1 Královská 3:14
Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny."

Žalmy 103:5
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

Titovi 2:3
Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém

1 Timoteovi 5:1-2
[1] Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům,[2] starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.

Žalmy 71:8-9
[8] Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.[9] Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.

Filipským 3:20-21
[20] My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista.[21] On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

Izajáš 46:3-4
[3] "Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo jste zůstali domu Izraelovu, vy, kteří jste chováni již od života matky, od matčina lůna na rukou nošeni:[4] Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním."

Žalmy 92:12-15
[12] Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.[13] Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.[14] Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,[15] ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, [ (Psalms 92:16) aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! ]

Kazatel 12:1-7
[1] Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";[2] než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.[3] V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,[4] a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.[5] A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.[6] Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.[7] A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

Czech Ekumenicky 1985 Bible
Ekumenicky © 2001 Česká Biblická Společnost