Instagram
English
A A A A A

Hříchy: [Cizoložství]
1 Korintským 6:18
Varujte se smilství! Každý hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo, avšak kdo smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

Židům 13:4
Manželství budiž ve všem počestné a manželské lože neposkvrněné. Neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.

Jakubův 4:17
Kdo tedy umí dobře činit, a nečiní to, má (za to) hřích.

1 Janův 1:9
Jestliže vyznáváme své hříchy, je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od každé nepravosti.

Lukáš 16:18
Každý, kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží, a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“

Matouš 19:9
Ale pravím vám: Kdo propustí svou manželku, vyjma cizoložství, a vezme si jinou, cizoloží; a kdo si vezme propuštěnou, cizoloží“.

Římanům 7:2-3
[2] Tak vdaná žena je vázána zákonem k muži, dokud on žije; když však muž umře, je osvobozena od zákona k muži.[3] Proto, oddá-li se za života svého muže jinému muži, bude nazvána cizoložnicí; když však muž umře, je osvobozena od toho zákona, takže není cizoložnicí, oddá-li se jinému muži.

Marek 10:11-12
[11] A řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství.[12] A jestliže ona propustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží!“

Matouš 5:27-32
[27] „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nebudeš cizoložit![28] Ale já vám pravím: Každý, kdo se dívá žádostivě na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.[29] Jestliže se ti tvé pravé oko stává kamenem úrazu, vylup je a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů zahynul, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do pekla.[30] A jestliže se ti pravá ruka stává kamenem úrazu, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je lépe pro tebe, aby jeden z tvých údů zahynul, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.“[31] „Také bylo řečeno: Kdo propustí svou manželku, ať jí dá propouštěcí listinu.[32] Ale já vám pravím: Každý, kdo propustí svou manželku, mimo cizoložství, uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s propuštěnou, cizoloží.“

1 Korintským 6:9-16
[9] Což nevíte, že nespravedliví nebudou dědit Boží království? Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani změkčilí, ani chlapcomilci,[10] ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou dědit Boží království.[11] A takoví jste někteří byli. Ale dali jste se obmýti, a byli jste posvěceni a byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista v Duchu našeho Boha.[12] „Všecko je mi dovoleno“, ale všecko neprospívá. „Všecko je mi dovoleno\, ale já se nevydám v ničí moc.[13] Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Ale Bůh ukončí užívání těchto obou. Tělo však není pro smilství, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.[14] Bůh pak, který vzkřísil Pána, i nás vzkřísí svou mocí.[15] Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám vzít tedy údy Kristu, a učiním je údy nevěstky? Nikdy![16] Což nevíte, že kdo přilne k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť je řečeno: Budou dva v jednom těle.

Lukáš 18:18-20
[18] A tázal se ho jeden předák: „Dobrý mistře, co mám dělat, abych dostal údělem věčný život?“[19] Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo (není) dobrý, leč jediný Bůh.[20] Přikázání znáš: Nebudeš cizoložit, nezabiješ, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, cti svého otce i matku“.

1 Tesalonickým 4:3-5
[3] Neboť toto je Boží vůle: vaše posvěcení. Proto se zdržujte smilstva.[4] Každý z vás ať se naučí držeti své tělo v posvěcení a ve cti,[5] nikoli ve chtivé žádostivosti, jak činí i pohani, kteří neznají Boha.

Marek 7:20-23
[20] A říkal: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje.[21] Neboť z nitra, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky, prostopášnosti, krádeže, vraždy,[22] cizoložství, lakoty, zloby, lest, nestydatosti, závistivý pohled, pomluva, pýcha, pošetilost.[23] Všechna tato zla vycházejí z nitra a poskvrňují člověka“.

Matouš 15:17-20
[17] Nechápete, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky?[18] Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka.[19] Vždyť ze srdce vycházejí špatné úsudky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.[20] Tyto věci poskvrňují člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to neposkvrňuje člověka.“

Jan 8:4-11
[4] a praví mu: „Mistře, tahle žena byla přistižena právě při cizoložství.[5] Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ -[6] Tou řečí ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. - Ježíš se však sehnul a psal prstem na zemi.[7] Když se ho však nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“[8] A opět se sehnul a psal na zemi.[9] Když to uslyšeli, jeden po druhém odcházeli, počínajíc od starších, až zůstal sám Ježíš a žena stojící uprostřed.[10] Ježíš se pak vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?“[11] Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš pak řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi, od nynějška už nehřeš!“

1 Korintským 7:1-40
[1] Co se týče pak těch věcí, o kterých jste mi psali. Dobré je pro člověka nedotýkat se ženy.[2] Ale pro (zabránění) smilství každý ať má svou manželku a každá ať má svého muže.[3] Muž ať dává ženě, čím je povinen; stejně však i manželka mužovi.[4] Žena nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž muž; stejně však ani muž nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž žena.[5] Nezkracujte se navzájem, leč snad po dohodě na čas, abyste se mohli věnovat modlitbě; a zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan pro vaši zdrženlivost.[6] To však pravím jako dovoleni, ne jako rozkaz.[7] Přál bych si ovšem, aby všichni lidé byli jako i já. Ale každý má od Boha vlastní dar, jeden tak, druhý zase jinak.[8] Neženatým a vdovám pravím: Dobré je pro ně, zůstanou-li tak, jako i já.[9] Než nemohou-li se zdržet, ať vstoupí v manželství; neboť je lepší být v manželství, než být spalován.[10] Ale těm, kteří jsou (už) v manželství, nařizuji ne já, nýbrž Pán: Žena ať neodchází od muže -[11] a odejde-li, ať zůstane nevdaná nebo ať se smíří se svým mužem, a také muž ať nepropouští manželku.[12] Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr za ženu nevěřící, a ta souhlasí s ním žít, ať ji nepropouští.[13] A jestliže některá žena má za muže nevěřícího, a on souhlasí s ní žít, ať toho muže nepropouští![14] Neboť muž nevěřící je posvěcen kvůli ženě, a nevěřící žena je posvěcena kvůli bratru. Jinak by byly vaše děti nečisté, jsou však přece svaté![15] Ale chce-li nevěřící odejít, ať jde; neboť v takovém případě ani bratr, ani sestra nemohou být jako otroci; vždyť Bůh nás povolal k pokoji.[16] Neboť odkud víš, ženo, že zachráníš muže? Nebo odkud víš, muži, že zachráníš ženu?[17] Jinak žij každý tak, jak udělil Pán, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích.[18] Byl někdo obřezaný, když byl povolán? Ať (to poznamenání) neodstraňuje! Byl někdo neobřezaný, když byl povolán? Ať se nedává obřezat[19] Obřízka není nic, a neobřízka není také nic, ale (rozhoduje) zachovávání Božích přikázání.[20] Nechť každý trvá v tom stavu, v kterém byl povolán.[21] Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nic na to nedbej; ale i když se můžeš stát svobodným, spíše z toho těž.[22] Neboť ten, kdo byl povolán v Pánu jako otrok, je propuštěncem Páně; podobně ten, kdo byl povolán svobodný, je otrokem Kristovým.[23] Byli jste vykoupeni, a draze! Nestávejte se otroky lidí![24] Bratři, každý ať zůstane před Bohem v tom, v čem byl povolán.[25] O pannách však nemám příkazu Páně. Ale dávám radu jako ten, kdo dosáhl milosrdenství od Pána, takže je hoden víry.[26] Myslím tedy, že je to dobré pro nynější strasti; ano je to dobré pro člověka takto býti.[27] Jsi připoután k manželce? Nevyhledávej odloučení. Jsi odloučen od manželky? Nevyhledávej manželku.[28] Ale oženíš-li se, nezhřešíš. A vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví však budou mít tělesná trápení, a já vás šetřím.[29] Ale pravím, bratři, toto: Času je nakrátko. Nezbývá, než aby i ti, kdo mají manželky, žili, jako by je neměli;[30] a ti, kdo pláčou, jako by neplakali; a ti, kdo se radují, jako by se neradovali; a ti, kdo kupují, jako by nic neměli;[31] a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť tento viditelný svět pomíjí.[32] Chtěl bych, abyste byli bez zneklidňujících starostí. Kdo nemá manželku, je starostlivý o věci Páně, jak by se líbil Pánu.[33] Ale kdo má manželku, je starostlivý o věci světa, jak by se líbil manželce,[34] a je rozdělen. A žena nevdaná a panna je starostlivá o věci Páně, aby byla svatá jak tělem, tak duchem. Ale vdaná je starostlivá o věci světa, jak by se líbila muži.[35] Toto však pravím ve vašem zájmu, ne abych na vás vrhl osidlo, nýbrž mám na mysli to, co vás zušlechtí a umožní vám nerušené být u Pána.[36] Ale domnívá-li se kdo, že by měl hanbu kvůli své panně, kdyby byla přestárlá, a cítí-li se povinen, aby se tak stalo, ať učiní, co chce; nehřeší; ať dojde k sňatku.[37] Kdo však stojí pevně ve svém srdci a nic ho nenutí, ale může jednat podle vlastní vůle, a na tom se ustanovil ve vlastním srdci, že ji uchová pannou, dobře učiní.[38] Tedy i ten, kdo vdá svou pannu, dobře činí, ale kdo ji nevdá, činí lépe.,[39] Žena je vázána po tu dobu, dokud žije její muž. Ale zemře-li muž, je svobodná a může se vdáti, za koho chce; ovšem jen v Pánu.[40] Bude však šťastnější, zůstane-li tak, jak jest, podle mé rady; domnívám se, že i já mám Ducha Božího.

Czech Bible 1951
Public Domain