A A A A A

Dobrý charakter: [Přijetí]


1 Korintským 5:11-13
[11] - nýbrž napsal jsem vám, abyste neobcovali, jestli by někdo, jenž se nazývá bratrem, byl smilníkem, neb lakomcem, neb modloslužebníkem, neb utrhačem, neb opilcem, neb lupičem; s takovými ani nejezte.[12] Neboť co jest mi na tom, abych soudil ty, kteří jsou vně? Nesoudíte-liž vy těch, kteří jsou uvnitř?[13] Ty, kteří jsou vně, Bůh bude souditi. Vyobcujte toho nešlechetníka ze svého prostředí.

1 Janův 1:9
Jestli vyznáváme hříchy své, (Bůh) jest věrný a spravedlivý, aby odpustil nám hříchy naše a očistil nás od všeliké nepravosti.

1 Petrův 3:8-9
[8] Konečně všichni buďte jednomyslní, soucitní, bratrů milovní, milosrdní, pokorní;[9] neodplacujte zlým za zlé, ani spíláním za spílání, nýbrž naopak žehnejte, ježto jste povoláni k tomu, abyste požehnání obdrželi dědictvím.

Jan 3:16
Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.

Římanům 2:11
neboť u Boha není stranictví.

Římanům 5:8
Bůh však ukazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky;

Římanům 8:31
Co tedy řekneme k tomu? Je-li Bůh pro nás, kdo proti nám?

Římanům 14:1-2
[1] Toho však, kdo jest slabý ve víře, přijímejte, nikoli abyste posuzovali mínění.[2] Jeden totiž věří, že smí jísti všecko, jiný však, jsa slabý, jí zeleninu.

Židům 10:24-25
[24] mějme pozor jedni na druhé, bychom se povzbudili k lásce a k dobrým skutkům,[25] a neopouštějme shromáždění svého, jakož někteří mají obyčej, nýbrž napomínejme, a to tím více, čím více spatřujeme, že den se blíží.

Jan 6:35-37
[35] A Ježíš řekl jim: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nebude lačněti, a kdo věří ve mne, nebude žízniti nikdy.[36] Avšak řekl jsem vám, že jste mě i viděli, ale nevěříte.[37] Všecko, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, nevyvrhnu ven,

Koloským 3:12-14
[12] Oblecte se tedy jako vyvolenci Boží, svatí a milí, v srdečnou milosrdnost, dobrotu, pokoru, mírnost, shovívavost,[13] snášejíce jeden druhého a odpouštějíce si vespolek, má-li kdo žalobu proti jinému; jako i Pán odpustil vám, tak i vy;[14] ke všemu tomu však mějte lásku, která jest svazem dokonalým.

Matouš 5:38-42
[38] Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko, zub za zub.“[39] Já však pravím vám, abyste neodpírali zlému; nýbrž udeří-li tě někdo v pravé líce tvé, nastav mu i druhé,[40] a tomu, kdo chce souditi se s tebou a (tak) vzíti sukni tvou, zanechej i plášť;[41] a přinutí-li tě někdo na míli jednu, jdi s ním (i jiné) dvě.[42] Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo chce si vypůjčiti od tebe, neodvracej se.

Matouš 25:34-40
[34] Tehdy král řekne těm, kteří budou na pravici jeho:,Pojďte požehnaní Otce mého, vládněte královstvím připraveným vám od ustanovení světa;[35] neboť lačněl jsem, a dali jste mi jísti, žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijali jste mě;[36] nah jsem byl, a přioděli jste mně; nemocen jsem byl, a navštívili jste mě; v žaláři jsem byl, a přišli jste ke mě.‘[37] Tu odpovědí jemu spravedliví:,Pane, kdy jsme tě viděli lačného a nakrmili jsme tě, aneb žíznivého a napojili jsme tě?[38] Kdy viděli jsme tě jako hosta a přijali jsme tě, aneb nahého a přioděli jsme tě?[39] A kdy viděli jsme tě nemocného neb v žaláři a přišli jsme k tobě?‘[40] A král odpovídaje řekne jim:,Vpravdě pravím vám: Pokud jste to učinili jednomu z nejmenších těchto bratří mých, mně jste učinili.‘

Římanům 15:1-7
[1] Máme však my silní snášeti slabosti nesilných a nikoli sami sobě se zalibovati.[2] Každý z vás zalibuj se bližnímu k dobrému, ku vzdělání.[3] Vždyť i Kristus zaliboval se ne sám sobě, nýbrž jak jest psáno: Potupy tupitelů tvých připadly na mne.“[4] Neboť cokoli bylo napsáno, k našemu poučení bylo napsáno, abychom trpělivostí a útěchou Písma měli naději.[5] Bůh pak, dárce trpělivosti a útěchy, dej vám jednostejně smýšleti vespolek podle Ježíše Krista,[6] abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Ježíše Krista.[7] Proto přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal vás ke slávě Boží.

Římanům 14:10-19
[10] Ty pak, proč soudíš bratra svého? Aneb i ty, proč pohrdáš bratrem svým? Všichni zajisté budeme státi před soudnou stolicí Boží,[11] neboť psáno jest: „Živ jsem já, praví Hospodin, že přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk vyzná Boha.“[12] Protož každý z nás bude (sám) za sebe počet vydávati Bohu.[13] Nesuďme tedy již jedni druhých, nýbrž to spíše usuďte, abyste nekladli před bratrem úrazu neb pohoršení.[14] Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není poskvrněno samo sebou, leč tomu, kdo se domnívá, že něco jest poskvrněno, tomu jest to poskvrněno.[15] Avšak zarmucuje-li se bratr tvůj pro pokrm, již více nejednáš podle lásky. Nevrhej v záhubu pokrmem svým toho, za koho Kristus zemřel.[16] Nebudiž tedy v potupu vydávána dobrá věc vaše.[17] Vždyť království Boží není pokrmem a nápojem, nýbrž spravedlností a pokojem a radostí v Duchu svatém;[18] neboť kdo tímto slouží Kristu, jest Bohu milý a lidem příjemný.[19] Nuže tedy dbejme toho, co jest k pokoji, a ostříhejme toho, co jest k vzájemnému vzdělání.

Czech Bible 1922
Public Domain