A A A A A

Tajemství: [Rakovina]


2 Korintským 4:16-19
[16] Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den.[17] Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně.[18] Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.[19] Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.

Žalmy 107:20
Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby.

Izajáš 40:31
kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni.

5 Mojžíšova 31:6
Buďte silní a stateční, nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh, jde přece s vámi; on vás neopustí ani nenechá!"

Matouš 11:28-29
[28] Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.[29] Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.

Žalmy 18:6
provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla.

Kazatel 3:1
Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

Jeremjáš 29:11
Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.

Jan 14:1-4
[1] "Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne.[2] V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to.[3] Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.[4] Víte, kam jdu, a cestu znáte."

Římanům 8:16-25
[16] Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.[17] A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.[18] Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.[19] Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.[20] Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,[21] že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.[22] Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.[23] A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.[24] Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?[25] Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

1 Petrův 1:3
Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději,

2 Korintským 1:3-6
[3] Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení![4] V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha.[5] Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.[6] Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).

Czech 21 Century Bible
Copyright © 2009 by BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6, Czech Republic