A A A A A

Dobrý charakter: [Přijetí]


1 Korintským 5:11-13
[11] Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.[12] Proč bych měl soudit ještě ty venku? Nemáte snad soudit ty, kdo jsou uvnitř?[13] Ty venku bude soudit Bůh. "Toho zlého vylučte ze svého středu."

1 Janův 1:9
Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý - odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.

1 Petrův 3:8-9
[8] Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní.[9] Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání.

Jan 3:16
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

Přísloví 13:20
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

Římanům 2:11
Bůh totiž nestraní nikomu.

Římanům 5:8
Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

Římanům 8:31
Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!?

Římanům 14:1-2
[1] Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.[2] Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

Židům 10:24-25
[24] Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům[25] a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

Jan 6:35-37
[35] Ježíš jim odpověděl: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.[36] Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte.[37] Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

Koloským 3:12-14
[12] Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí.[13] Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.[14] Nadto vždy buďte oblečeni láskou, která je poutem dokonalosti.

Matouš 5:38-42
[38] Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.'[39] Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.[40] Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť.[41] Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě.[42] Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

Matouš 25:34-40
[34] Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.[35] Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě,[36] byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.'[37] Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít?[38] Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě?[39] Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?'[40] Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.'

Římanům 15:1-7
[1] My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe,[2] ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých.[3] Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: "Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly."[4] Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.[5] Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem,[6] tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.[7] Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy.

Římanům 14:10-19
[10] Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.[11] Jak je psáno: "Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu."[12] Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.[13] Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.[14] Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.[15] Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus![16] Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.[17] V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.[18] Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.[19] Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

Czech 21 Century Bible
Copyright © 2009 by BIBLION, o.s., Krocínovská 6, 160 00 Praha 6, Czech Republic