A A A A A
Facebook Instagram Twitter
Česká Bible 1922

Římanům 7



1
Aneb nevíte-li bratří, - mluvímť k těm, kteří zákon znají, že zákon panuje nad člověkem, pokud žije?
2
Neboť žena provdaná připoutána jest zákonem k muži živému; zemře-li muž (její), jest rozvázána od zákona o muži.
3
Proto za života mužova bude slouti cizoložnicí, oddá-li se muži jinému; zemře-li však muž její, jest svobodna od zákona (o muži), takže nebude cizoložnicí, oddá-li se muži jinému.
4
Tak i vy, bratři moji, byli jste usmrceni zákonu skrže tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, jenž vstal z mrtvých, abychom přinášeli užitek Bohu.
5
Neboť když jsme byli v těle, působily v údech našich žádosti k hříchům (vzbuzené) skrze zákon, aby přinášely užitek smrti;
6
nyní však jsme osvobozeni od zákona odumřevše tomu (stavu), ve kterém jsme byli drženi, takže sloužíme v novotě ducha, a ne ve starobylosti litery.
7
Co tedy řekneme? Jest zákon hříšný? Nikoliv. Ale hříchu jsem nepoznal, leč skrze zákon; neboť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby zákon nepravil: „Nepožádáš.“
8
Hřích však vzav podnět skrze přikázání, způsobil ve mně veškerou žádost; neboť bez zákona hřích jest mrtev.
9
Já pak jsem žil někdy bez zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,
10
ale já jsem zemřel, a tak se shledalo, že přikázání, které (bylo dáno) k životu, jest mi k smrti.
11
Hřích totiž vzav podnět skrze přikázání, podvedl mě a usmrtil skrze ně.
12
A tak zajisté zákon jest svatý, i přikázání jest svaté a spravedlivé a dobré.
13
Tedy-li to, co dobré jest, mně stalo se smrtí? Nikoliv. Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, působil mi skrze to dobré smrt, aby nad míru hříšným stal se hřích skrze přikázání.
14
Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu;
15
neboť tomu, co dělám, nerozumím; vždyť nekonám to, co chci, nýbrž to činím, čeho nenávidím.
16
Činím-li však to, čeho nechci, souhlasím se zákonem, že jest dobrý.
17
I nedělám to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně.
18
Vím totiž, že ve mně, totiž v mém tčle, nepřebývá dobré, neboť chtění jest při mně, konání dobra však nikoliv;
19
vždyť nečiním to dobré, které chci, nýbrž konám to zlé, kterého nechci,
20
Číním-li však právě to, čeho nechci, nedělám to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně.
21
Shledávám tedy v sobě pravidlo, že když chci činiti dobré, jest při mně zlé.
22
Libuji si totiž v zákoně Božím podle člověka vnitřního,
23
ale vidím jiný zákon v údech svých, který bojuje proti zákonu mysli mé a jímá mě pod zákon hříchu, jenž jest v údech mých.
24
Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla smrti této?
25
Díky Bohu skrze Ježíše Krista, Pána našeho! Nuže tedy, já sám myslí sloužím zákonu Božímu, tělem však zákonu hříchu.











Římanům 7:1

Římanům 7:2

Římanům 7:3

Římanům 7:4

Římanům 7:5

Římanům 7:6

Římanům 7:7

Římanům 7:8

Římanům 7:9

Římanům 7:10

Římanům 7:11

Římanům 7:12

Římanům 7:13

Římanům 7:14

Římanům 7:15

Římanům 7:16

Římanům 7:17

Římanům 7:18

Římanům 7:19

Římanům 7:20

Římanům 7:21

Římanům 7:22

Římanům 7:23

Římanům 7:24

Římanům 7:25







Římanům 1 / Řím 1

Římanům 2 / Řím 2

Římanům 3 / Řím 3

Římanům 4 / Řím 4

Římanům 5 / Řím 5

Římanům 6 / Řím 6

Římanům 7 / Řím 7

Římanům 8 / Řím 8

Římanům 9 / Řím 9

Římanům 10 / Řím 10

Římanům 11 / Řím 11

Římanům 12 / Řím 12

Římanům 13 / Řím 13

Římanům 14 / Řím 14

Římanům 15 / Řím 15

Římanům 16 / Řím 16