A A A A A
Bible za jeden rok
Září 12

Izajáš 15:1-9
1. Následující vidění se týká Moábu: Stačí jediná noc a z moábských měst Aru a Kíru zůstanou jen rozvaliny.
2. Obyvatelé Díbónu vstupují do svého posvátného chrámu, aby naříkali nad stejným osudem, který potká také města Nebó a Médebu. Všichni si na důkaz zoufalství ostříhali vlasy a oholili vousy.
3. Lidé se oblékají do šatů z režného plátna a na všech veřejných prostranstvích společně naříkají a truchlí.
4. Pláč, který vychází z Chešbónu a Eleále, je slyšet až v Jahsu. Naříkají také moábští vojáci, protože také jejich nitro zachvátil strach.
5. Mé srdce pláče nad tím, co mi Hospodin řekl o Moábu. Jeho obyvatelé prchají až k Sóaru a Eglat-šelišiji. S pláčem vystupují k Lúchítu a cestou do Chóronajimu naříkají nad svým osudem.
6. Vodní zdroje v Nimrímu vyschly a tráva i veškerá vegetace se vysušila na troud. Ze vší zeleně nezůstalo vůbec nic.
7. Moábci proto odnášejí všechno své nastřádané bohatství přes Topolový úval.
8. Jejich volání se ozývá podél celé hranice Moábu a doléhá až k Eglajimu a Beer-élímu.
9. Ačkoliv ve vodách Dibónu již nyní teče krev, ani zdaleka to není všechno. Nepřátelé se pustí i za těmi Moábci, kteří se dali na útěk, a za všemi, kteří ještě zůstali v zemi naživu.

Izajáš 16:1-14
1. 1-2 Moábští, pošlete ze Sély, beránka jako svůj dar Jeruzalému. Vždyť Moábské ženy u arnónských brodů jsou jako chvějící se ptáčata, která vypadla z hnízda.
2. ***
3. Požádejte obyvatele Judska o pomoc: Ukryjte nás prosím ve své zemi jako v temné noci. Poskytněte nám útočiště a nevydávejte nás našim nepřátelům.
4. Moábci, dovolte nám, izraelským uprchlíkům, abychom zde zůstali pod vaší ochranou před těmi kdo nás ničí. Každá tyranie a zkáza jednou skončí a dobyvatelé opustí zemi.
5. Potom v Judsku usedne na trůn spravedlivý vládce, věrný potomek z rodu krále Davida. Bude to panovník, který bude vládnout laskavě a podle práva.
6. Obyvatelé Judska vám však řeknou: Tak to jste vy, ti domýšliví Moábci, o jejichž pýše jsme toho tolik slyšeli. Dnes je vám vaše pýcha a drzost k ničemu, prázdné řeči vám v nouzi nepomohou.
7. Proto všichni Moábci budou naříkat nad svým osudem, říká Hospodin. Budou hořekovat a truchlit nad ztrátou Kírcharesetu, a nad ztrátou úrodných vinic v jeho okolí,
8. nad holými poli v Chešbónu a povadlými vinicemi v Sibmě. Velitelé nepřátelských vojsk nechali zpustošit ty nejlepší vinice, které se kdysi táhly směrem k Jaezeru a dosahovaly až k poušti a k moři.
9. Také mě je líto Jaezeru i sibemských vinic a prolévám slzy nad Chešbónem a Eleále. Radostné jásání nad zralými plody po bohaté úrodě již dávno umlklo.
10. Radost a štěstí se z vinic vytratila a nikdo si tam už nezpívá. Nikdo nešlape hrozny v lisu, neboť jsem jejich veselí ukončil.
11. V nitru však nad osudem Moábu i Kír-cheresu truchlím jako teskná harfa.
12. Vždyť Moábci chodí ke svým falešným bohům a neví, že se snaží marně. Modlí se k nim v chrámech, ale nic jim to není platné.
13. Takto už kdysi Hospodin o Moábcích hovořil, píše Izajáš.
14. Nyní však Hospodin říká: Do tří let a ani o den později zcela jistě nádhera Moábu i všichni jeho obyvatelé zmizí. Zůstane jen malá hrstka zesláblých lidí.

Žalmy 106:24-31
24. Pak zase odmítali jít do zaslíbené země, protože nevěřili Božím slibům.
25. Reptali ve svých stanech a Božímu hlasu nenaslouchali.
26. Bůh je varoval, že je nechá zahynout na poušti
27. a že jejich potomstvo rozptýlí mezi ostatní národy.
28. Aby toho nebylo dost, dali se svést k modloslužbě, a při obětních hodech jedli oběti mrtvým modlám.
29. Uráželi tím Hospodina, proto je postihla pohroma.
30. Vnuk Áronův, Pinchas, se postavil proti modloslužbě svým rozsudkem a pohroma se zastavila.
31. Tento jeho spravedlivý čin, bude připomínán po všechna pokolení, až navěky.

Přísloví 25:8-10
8. Nevstupuj unáhleně do sporu, když jsi právě o někom něco zjistil; mysli na to, co bys dělal, kdyby tě tvůj bližní svým svědectvím zahanbil.
9. Máš-li spor se svým bližním, vyřiď si ho sám a nevynášej při tom tajemství někoho jiného;
10. dozvěděl by se to a svými pomluvami by se obrátil proti tobě.

2 Korintským 4:1-18
1. Sám Bůh mi z milosti svěřil úkol, proto neklesám na mysli.
2. Své posluchače nezískáváme pro křesťanství nějakými lacinými triky ani překrucováním Božího slova. Mluvíme čistou pravdu, a proto nás rád přijme každý, kdo zpytuje své svědomí před Bohem.
3. Zůstává-li naše poselství někomu nesrozumitelné, pak jen těm, kdo směřují k záhubě.
4. Zlo, které je ovládá, je natolik zaslepilo, že světlo Božího slova k nim nepronikne a oni nejsou schopni pochopit kázání o slávě Ježíše Krista, v němž se Bůh viditelně ztělesnil.
5. Účelem našich kázání není přitahovat pozornost k našim osobám, ale k Ježíši Kristu jako Pánu. My jsme jen služebníci, kteří vám slouží na jeho příkaz.
6. Vždyť tentýž Bůh, který řekl: "Budiž světlo uprostřed tmy", rozzářil své světlo i v nás, aby lidé viděli božskou krásu vyzařující z Ježíše Krista.
7. My jsme jen křehké nádoby, do nichž Bůh nádherný poklad vložil. Každý hned musí poznat, že ta zvláštní moc nepochází z člověka, nýbrž z Boha.
8. Ačkoliv se na nás útočí ze všech stran, přece nepodléháme. Někdy jsme bezradní a nevíme jak dál, ale nevzdáváme se.
9. Býváme štváni jako divoká zvěř, ale cítíme, že Bůh je při nás. Sráženi k zemi, přece znovu vstáváme a jdeme dál.
10. Utrpení a smrt se nám nevyhýbají, jako se nevyhnuly Kristovi.
11. Dnes a denně nám hrozí mučednická smrt kvůli Ježíšovu jménu, ale právě v takové situaci se na nás nejzřetelněji projevuje Ježíšův život.
12. Naším údělem je umírat, abyste vy žili.
13. Pisatel jednoho ze žalmů říká: "Mluvím, protože důvěřuji Boží moci." Totéž mohu říci o sobě i já. Protože jsem poznal Boží moc, nedám se ničím odradit od hlásání Božího poselství.
14. Bůh vzkřísil z mrtvých Ježíše a já nepochybuji, že vzkřísí i mne a že se s vámi u něho shledám.
15. Vždyť to všechno konám jen kvůli vám. Čím více vás bude získáno pro Krista; tím více hlasů bude pak Boha oslavovat.
16. Proto není důvod k malomyslnosti. Náš přirozený život směřuje ke konci, ale život, který nám dává Bůh, se každým dnem obnovuje.
17. Co musíme dnes podstupovat, to je konec konců stále ještě snesitelné a brzy to přejde. Zato radost, která nás očekává, překonává všechnu lidskou představivost a navíc je věčná, je bez konce.
18. Naše budoucnost nestojí na tom, co lze vidět a hmatat, protože všechno hmotné je pomíjivé. My stavíme na základech neviditelných, neboť jen ty jsou trvalé.