A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 6

Jób 3:1-26
1. Pak promluvil Jób a proklel den svého narození:
2. 2-3 "Prokletý den, kdy jsem se narodil, prokletá noc, kdy jsem byl počat!
3. ***
4. Ať jsou navěky zapomenuty, ať je Bůh škrtne a pohřbí ve věčné temnotě!
5. Ano, ať zmizí ve tmách a temný mrak je zahalí!
6. Ať jsou navždy vymazány z kalendáře, ze svého měsíce i roku!
7. 7-8 Kéž ta noc byla neplodná, kéž v ní nebylo žádné rozkoše! Kéž ji proklejí znalci zaklínání,
8. ***
9. aby se její hvězdy zatměly a nikdy nad ní nevzešlo ráno!
10. Kéž je prokleta za to, že dopustila mé početí a přivedla mě na svět, kde mě čekalo tohle trápení!
11. 11-12 Proč jsem nezemřel při porodu, proč mě nechali žít? Proč mě kojila má matka?
12. ***
13. Mohl jsem teď mít pokoj, v klidu jsem mohl spát,
14. 14-15 stejně jako králové a knížata s celou jejich slávou, jako velmožové s hrady plnými zlata a stříbra!
15. ***
16. Kéž jsem se narodil mrtvý, nikdy se nenadechl a nikdy neuviděl světlo!
17. Vždyť mrtvý už nemůže napáchat nic zlého a unavený dojde v smrti odpočinku!
18. Vězňům se uleví, už nemusejí poslouchat křik dozorců.
19. Bohatí i chudí jsou si tam rovni, otrok je svobodný od svého pána.
20. 20-21 Ach, proč dostávají život ubožáci, když je tak plný hořkosti? Když touží po smrti jako hladový po jídle?
21. ***
22. Jaká úleva, když konečně spočinou v hrobě!
23. Proč se rodí člověk, jemuž je Bohem určeno trpět a zoufat si?
24. Pro samé vzdychání nedokážu pozřít sousto, nářek ze mne prýští jako pramen vody.
25. 25-26 Čeho jsem se vždycky bál, to mě postihlo.
26. ***

Jób 4:1-21
1. Na to promluvil Elífaz Témanský:
2. "Dovolíš, abych k tomu taky něco řekl? Kdo k něčemu takovému může mlčet?
3. 3-4 V minulosti jsi tolik zarmoucených lidí napomínal, aby důvěřovali Bohu, povzbuzoval jsi slabé a klesající a pozvedal ty, kdo byli na dně a zoufalí.
4. ***
5. Ale teď, když došlo na tebe, neseš to těžce a jsi zničený.
6. Neměl bys právě teď osvědčit svou důvěru v Boha? Věřit, že se postará o toho, kdo žije správně?
7. 7-8 Uvaž přece: už jsi někdy viděl, že by trestal spravedlivého a nevinného? Zkušenost mne naučila, že kdo rozsévá zlo a trápení, ten ho taky sklidí.
8. ***
9. Zhyne v Božím hněvu, Boží dech ho odvane.
10. Může řvát jako mladý lev, stejně ho zhouba nemine.
11. Vyhladoví jako starý, bezzubý lev, jeho mláďata se rozprchnou.
12. 12-13 Bylo mi to zjeveno v nočním vidění, jako by se ke mně kdosi přikradl a pošeptal mi to do ucha, když ostatní spali.
13. ***
14. Popadl mě strach, hrůza mě zachvátila,
15. jako by se přede mnou zjevil duch, tak se mi zježily vlasy.
16. Cítil jsem něčí přítomnost, ale nikoho jsem neviděl. Pak z toho strašidelného ticha ke mně promluvil hlas:
17. "Je snad člověk spravedlivější než Bůh? Čistší než sám Stvořitel?"
18. 18-19 Jestliže Bůh nemůže spoléhat na své anděly (vždyť ani oni nejsou neomylní), což teprve na člověka, ten pozemský prach, kterého rozmáčkne stejně snadno jako mola!
19. ***
20. Ráno je plný života - a večer je mrtvý, dřív než se kdo nadál.
21. Zrovna jako sfoukneš svíčku, najednou je po něm, konec!

Žalmy 91:14-16
14. Pro lásku ke mně ho vysvobodím, budu jeho hradem, protože zná mé jméno.
15. Kdykoliv ke mně bude volat, vyslyším ho, budu s ním v každé starosti, spasím ho, obdařím svou slávou.
16. Dlouhostí života ho nasytím, ukáži cestu k mé spáse.

Přísloví 22:15-15
15. Zmocní-li se chlapcova srdce pošetilost, metla ji vyžene.

Římanům 8:1-21
1. My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti.
2. Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit.
3. Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti.
4. Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem.
5. Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován.
6. 6-8 Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit.
7. ***
8. ***
9. Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu.
10. Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha.
11. A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
12. Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla.
13. Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život.
14. Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru.
15. 15-17 Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje.
16. ***
17. ***
18. Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká.
19. Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě.
20. 20-21 Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost.
21. ***