| Kazatel 7:1-29 |
| 1. Dobré jméno je lepší než vzácný parfém a den smrti je lepší než den narození. |
| 2. Lépe je navštívit dům smutku než jít do domu, kde se hoduje. |
| 3. Tam si člověk uvědomí, jak pomíjivý je život každého. |
| 4. Moudrý člověk se nevyhýbá myšlence na smrt, kdežto pošetilec hledá v radovánkách falešnou útěchu. |
| 5. Lépe je přijmout pokárání od moudrého než poslouchat pochlebující chvalozpěvy od hlupáků, |
| 6. neboť jejich lichotivé žerty a smích jsou jako praskot hořícího trní pod hrncem. Také to je marnost. |
| 7. I z moudrého se stane potřeštěnec, nechá-li se svést falešným ziskem a úplatek kazí srdce. |
| 8. Lepší je konec věci nežli její začátek, lepší je shovívavá trpělivost nežli domýšlivá pýcha. |
| 9. Chraň se vzplanout podrážděností a hněvem, neboť hněv se rodí v srdci hlupáků. |
| 10. Neříkej: Čím to je, že dříve to bylo lepší než dnes? To není moudré, když se tak ptáš. |
| 11. Být moudrý je stejné jako být bohatý, užitek z toho však mají jen živí, kteří vidí ještě slunce. |
| 12. Být skrytý ve stínu moudrosti je stejné jako být zajištěn penězi, ovšem užitečnější je získat moudrost, protože ta vede k zajištění života toho, kdo ji má. |
| 13. Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat to, co on zkřivil? |
| 14. V den dobrý užívej dobro, které ti nabízí, v den zlý pamatuj, že i tento ti dal Bůh, aby ses mu více v důvěře odevzdal. |
| 15. Dva výstřední postoje jsem poznal ve dnech svého pomíjivého života: je zde moudrý a spravedlivý — a hyne, a je zde zlý a bezbožný, a ten dlouho žije. |
| 16. Proto se nedělej příliš spravedlivým ani moudrým; proč by sis měl škodit? |
| 17. Nepřičítej si však ani přílišnou hříšnost a nerozumnost; proč bys měl předčasně zemřít? |
| 18. Dobré je, když se jednoho držíš a druhé neopouštíš. Měj uctivou bázeň před Bohem a uchrání tě obou extrémů. |
| 19. Moudrost je větší síla než jakou má deset radních, kteří spravují město. |
| 20. Není na zemi tak spravedlivý člověk, který by jen dobře činil a nehřešil. |
| 21. Nevšímej si všeho, co se povídá, jinak se dozvíš, co o tobě vypráví ten, kterého zaměstnáváš. |
| 22. Vždyť musíš přiznat, že jsi sám také někoho pomluvil. |
| 23. Tím vším jsem se ve své moudrosti zabýval. Předsevzal jsem si, že budu moudrý, ale moudrost mi unikala. |
| 24. Poznání podstaty všeho je tak vzdálené, je ve velké hloubce ukryté; kdo ji může nalézt? |
| 25. Rozhodl jsem se, že plně poznám, prozkoumám a dopátrám se smyslu všech věcí, a že odhalím příčiny bezbožnosti a hlouposti. |
| 26. Dospěl jsem však k poznání toho, co je trpčí než smrt: je to žena, která se stane osidlem. Její srdce je sítí a její ruce jsou okovy. Kdo se líbí Bohu, vyvázne z její léčky, ovšem hříšník je jí vydán na pospas. |
| 27. Pohleď, na co jsem přišel, říká Kazatel, když jsem hledal rozluštění všech věcí, |
| 28. a které stále ještě hledám, ale dopátrat smyslu se nemohu: mezi tisíci jsem objevil pouze jediného muže, ale ženu jsem již mezi nimi nenašel. |
| 29. Přišel jsem na to, že Bůh učinil upřímného člověka, ale ten však vyhledává scestné myšlenky. |
| Žalmy 102:1-5 |
| 1. (Modlitba hluboce sklíčeného člověka, který před Bohem vylévá své srdce.) |
| 2. Bože, slyš modlitbu mou, naslouchej mému lkání! |
| 3. Neodvracej se ode mne v den soužení mého, nakloň své ucho ke mně, pospěš, vyslyš mne. |
| 4. Mé dny mizejí jak dým, mé zdraví rychle ubývá. |
| 5. Jako podťatá bylina uvadá srdce mé. Ani chléb mi nechutná. |
| Přísloví 24:7-9 |
| 7. Pošetilec nedosáhne na moudrost, a když má vynést svůj úsudek, mlčí. |
| 8. Za zákeřného a intrikáře považují toho, kdo spřádá zlo. |
| 9. Chytračení a pletichaření je hřích, jízlivý člověk se lidem hnusí. |
| 1 Korintským 10:1-18 |
| 1. Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta, |
| 2. a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost. |
| 3. Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha |
| 4. a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel - a to byl Kristus. |
| 5. A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti. |
| 6. Nechť se nám stanou výstražným příkladem. |
| 7. 7-8 Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc. |
| 8. *** |
| 9. Nesvádějte lidské špatnosti na Boha, |
| 10. 10-11 neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá. |
| 11. *** |
| 12. Mějte se na pozoru - nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist. |
| 13. Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je. |
| 14. 14-16 Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou? |
| 15. *** |
| 16. *** |
| 17. Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my - ať je nás sebevíc - jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni. |
| 18. Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář. |