A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 26

Kazatel 1:1-18
1. Slova Kazatele, Davidova syna, jeruzalémského krále:
2. Marnost, samá marnost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno je marné.
3. Jaký užitek má člověk ze vší lopoty, ze svého klopotného snažení, které vede pod sluncem?
4. Přichází pokolení za pokolením a zase jedno po druhém mizí, ale země zůstává na věky.
5. Slunce vychází a zapadá a opět spěchá k místu, odkud zase vyjde.
6. Vítr vane k jihu, obrátí se k severu, v kruzích se točí, až se opět vrátí.
7. Všechny řeky se valí do moře, a přece moře nenaplní; vrátí se ke svému prameni a znovu opakují svůj koloběh.
8. Všechno je tak únavné, že je škoda o tom mluvit; oko se nikdy nenasytí díváním a ani ucho nikdy nebude mít dost toho, co slyší.
9. Co bylo, bude i nadále, a bude se pokračovat v tom, co se dělalo; nic nového pod sluncem.
10. Je možno o něčem říci: „Podívej se, to tu ještě nebylo!“? Vše zde už bylo dávno před námi.
11. Nemáme zprávy o všem, co se dělo v dávnověku, a ti co přijdou po nás, také nepostihnou vše, co se stane.
12. Já, Kazatel jsem byl v Jeruzalémě králem nad Izraelem.
13. Umínil jsem si, že moudře prozkoumám všechno, co se děje pod nebem. Lidé se trápí a lopotí, ale je to jejich úděl, který jim Bůh uložil.
14. Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem a poznal jsem, že všechno je jen marnost a honba za větrem.
15. Co je křivé, nedá se narovnat a co chybí, nelze spočítat.
16. Řekl jsem si: „Jsem vzdělanější a moudřejší než všichni králové, kteří přede mnou vládli v Jeruzalémě, mnoho jsem poznal a mnoho si ve vlastních zkušenostech ověřil.“
17. Usmyslil jsem si, že se budu pídit nejenom po moudrosti, ale že se nebudu stranit ani ztřeštěných a bláznivých. Poznal jsem však, že i to je všechno marnost a planá honba za větrem,
18. protože s moudrostí roste i hořkost a s poznáním přibývá bolest.

Kazatel 2:1-26
1. Řekl jsem si tedy: „Začnu se radovat, chci se mít dobře, a tak si budu užívat“, ale i to byla marnost!
2. Když jsem se měl smát, říkal jsem si: „Proč? Vždyť je to ztřeštěnost!“ A pro radost jsem také nenašel důvod.
3. Rozhodl jsem se proto, že se rozptýlím vínem. Nebylo však snadné hledat odpověď, proč lidé pijí, protože všechno mé poznání a moudrost mi bránily chopit se té pomatenosti.
4. Usmyslil jsem si, že vykonám velké věci: vystavěl jsem domy a založil vinice,
5. vysázel jsem sady a zahrady a v nich naštěpoval všechny druhy ovoce.
6. Vybudoval jsem vodní nádrže a vodou z nich jsem zavlažoval zahrady a lesy.
7. Získal jsem služky a služebníky, nakoupil i otroky a jejich počet rostl o ty, kteří se u mne narodili. Měl jsem velká stáda dobytka a skotu - mnohem více než všichni, kteří přede mnou vládli v Jeruzalémě.
8. Nahromadil jsem si zlato a stříbro a v množství pokladů jsem předčil jiné krále. Pořídil jsem si zpěváky a zpěvačky a velký zástup žen mi skýtal rozkoše, po kterých jiní touží.
9. Stal jsem se větší a věhlasnější, než všichni, kteří přede mnou byli v Jeruzalémě, a navíc jsem byl obdařen moudrostí.
10. Dopřál jsem si vše, co oči viděly a po čem srdce toužilo; to všechno jsem bral jako odměnu za svoji námahu.
11. Když jsem se podíval na všechno, co jsem vykonal a na všechnu lopotu, kterou mne to stálo, musel jsem přiznat, že všechno je jen marnost. Marnost, samá marnost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno je marné, pouhá honba za větrem a žádný trvalý užitek z toho není.
12. Potom jsem přemýšlel o moudrosti, hlouposti a bláznovství a chtěl jsem vědět, jaká je přednost moudrosti. Jaký bude a co bude dělat nový král?
13. Zjistil jsem, že moudrost má výhodu před bláznovstvím, tak jako má výhodu světlo před tmou.
14. Moudrého vedou jeho oči, zatímco hlupák tápe ve tmách. Ovšem i zde jsem poznal, že oba potká stejný úděl.
15. A tak jsem si řekl: K čemu je mi moudrost, jestliže mne má stihnout stejný úděl jako hlupáka? Všechno je jen marnost!
16. Moudrý zemře stejně jako bláznivý a oba upadnou v zapomenutí.
17. A tak když jsem viděl, že všechno co se děje na světě, je marné a pomíjivé, začal jsem život nenávidět.
18. Zprotivila se mi všechna lopota a pachtění, protože jsem si uvědomil, že to, co jsem nahromadil, spadne do klína někomu druhému.
19. A kdo ví, jaký člověk to bude! Ať bude moudrý nebo potřeštěný, zmocní se všeho, co jsem s prozíravostí a námahou pracně vydobyl. Všechno je jen marnost!
20. Zmocnila se mne pochybnost a zoufalství, když jsem myslel na to, že všechno je marnost a planá honba za větrem.
21. Proč člověk, který si moudře počíná, namáhá se a svědomitě pracuje, musí odevzdat výsledky svého snažení tomu, kdo hledal jen své pohodlí a výhody? To je marnost a velké zlo.
22. Co má tedy člověk ze všeho svého pachtění, co má z toho, že si nedá pokoj a chce vykonat užitečné věci?
23. Vždyť celý jeho život je jedna bolest a zaměstnání mu přináší jen zlost a rozmrzelost; dokonce ani v bezesných nocích nenachází klid. I toto je marnost.
24. A tak jsem došel k názoru, jestli není pro člověka nejlepší jíst a pít, a při všem plahočení se alespoň tak mít dobře. Vždyť i tyto dary jsou od Hospodina.
25. Kdo může jíst a užívat si bez něho?
26. On totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a skutečnou radost. Hříšníka nechává, aby se lopotil, aby sháněl a shromažďoval, ale nakonec nic neužije, protože dědici všeho budou ti, kteří se líbí Bohu. Také toto je marnost a honba za větrem.

Žalmy 102:1-11
1. (Modlitba hluboce sklíčeného člověka, který před Bohem vylévá své srdce.)
2. Bože, slyš modlitbu mou, naslouchej mému lkání!
3. Neodvracej se ode mne v den soužení mého, nakloň své ucho ke mně, pospěš, vyslyš mne.
4. Mé dny mizejí jak dým, mé zdraví rychle ubývá.
5. Jako podťatá bylina uvadá srdce mé. Ani chléb mi nechutná.
6. Od samého pláče a naříkání jsem seschl na kost a kůži.
7. Jsem jako zbloudilý pelikán na poušti a jako výr v rozvalinách.
8. Ležím a nespím, osamělý jak jediný vrabec na střeše.
9. Den co den mě moji nepřátelé tupí a proklínají mne.
10. Popel mám za chléb, slzami hasím žízeň,
11. protože ses na mne rozhněval; vyvýšil jsi mne a zase srazil.

Přísloví 24:1-2
1. Nezáviď zlým lidem a nehledej s nimi přátelství;
2. přemýšlejí jen o násilnostech a vedou řeči, jak připravit trápení.

1 Korintským 7:20-40
20. Zůstaň tedy tím, čím jsi byl, když jsi uslyšel Boží hlas.
21. Zastihl tě v otroctví? Nic si z toho nedělej; otroctví hříchu je daleko strašnější - a z toho jsi přece vysvobozen. Občanskými svobodami ovšem nepohrdej, když jich můžeš využít.
22. A naopak, jestliže jsi svobodný občan, pamatuj, že Kristus tě povolal, aby ses stal jeho otrokem.
23. On tě koupil a draze zaplatil. Jak by tě mohlo zotročit ještě něco jiného?
24. Nehledej tedy únik z postavení, ve kterém jsi se nacházel, když tě Kristus povolal. On je tam přece s tebou.
25. O neprovdaných dívkách mi Kristus žádné zvláštní pokyny nedal. Když mi však Bůh dal vaši důvěru, řeknu vám své osobní mínění.
26. Myslím, že vzhledem k soužením, která jsou před námi, je moudřejší se nevdávat.
27. Vdané a ženatí ať se kvůli tomu ovšem nerozcházejí, ale svobodní ať do manželství nespěchají.
28. Kdo se přes všechna nebezpečí rozhodne do manželství vstoupit, ten samozřejmě nehřeší; musí však počítat s tím, že mu z toho rozhodnutí vzejdou nemalé problémy, kterých bych vás rád právě nyní ušetřil.
29. Hlavně nesmíme zapomínat, že před sebou nemáme už mnoho času. Ať tedy manželku máš nebo nemáš,
30. ať jsi smutný nebo se raduješ, nedej se tím zdržovat od Božího díla.
31. Užívej s radostí všeho dobrého, co svět nabízí, ale mysli na to, že nic z toho nepotrvá věčně, a nezabydluj se ve světě, který dnes je a zítra být nemusí.
32. Byl bych rád, abyste si sami nepřidávali starostí. Svobodný může věnovat svůj čas Božímu dílu,
33. kdežto ženatý se musí starat o ženu a rodinu, a tak dělit své myšlenky mezi Boha a pozemské věci.
34. Stejné problémy má vdaná žena: starost o svůj zevnějšek, o domácnost, jak vyhovět mužovým zálibám a vrtochům. Naproti tomu svobodná dívka a neprovdaná žena má spíš možnost pečovat o krásu ducha, která se líbí Bohu.
35. 35-36 To všechno vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás odradil od sňatku. Chci vám ukázat, jak sloužit Pánu co nejlépe a co všechno by vás od toho mohlo odvádět.
36. ***
37. 37-38 Kdo si nedovede představit život bez manželství, ať do něj vstoupí, není na tom nic špatného. Kdo však má sám sebe tak dalece v moci, že dokáže svou touhu udržet na uzdě, a rozhodne se zůstat svobodný, učinil moudré rozhodnutí. Zkrátka a dobře; obojí je správné, ale to druhé je lepší.
38. ***
39. Žena je vázána věrností, pokud její muž žije. Jestliže věřící žena ovdoví, je volná a může se znovu provdat, ovšem jen za křesťana. Bude však šťastnější, když to neudělá.
40. To je moje rada a domnívám se, že i já se smím odvolávat na vedení Božím Duchem.