A A A A A
Bible za jeden rok
Srpen 19

Jób 29:1-25
1. 1-3 Ach, kam se poděly ty dny, kdy mi bylo dobře, kdy Bůh byl se mnou a svítil mi na cestu v temnotách!
2. ***
3. ***
4. Byla to šťastná léta, Boží přízeň spočívala na mém domě,
5. Všemohoucí byl mým přítelem uprostřed mé rodiny,
6. stáda mi dávala potoky mléka a olivy moře oleje.
7. Ano, tenkrát jsem zasedal mezi nejváženějšími muži města,
8. mladíci mi uctivě uhýbali z cesty, ba i starci mi vzdávali úctu.
9. 9-10 Velmožové umlkali, vévodové povstávali, když jsem se objevil.
10. ***
11. 11-12 Každý mi uctivě naslouchal a všichni mě uznávali jako spravedlivého soudce, u kterého vdovy a sirotci vždycky našli zastání.
12. ***
13. Pomáhal jsem těm, kdo byli v koncích, a rozjasňoval tváře vdov. Jak mi byli všichni vděční!
14. Jednal jsem poctivě a spravedlivě, pravda a právo byly mým oděvem.
15. Mé oči sloužily slepým a mé nohy chromým.
16. O chudé jsem se staral jako otec a nedovolil jsem ukřivdit cizinci.
17. Zato bídákům jsem zvyrážel zuby a vyrval jim jejich kořist.
18. Říkával jsem si: 'Jistě se ve svém doupěti dožiju v klidu vysokého stáří.'
19. Na co jsem sáhl, všechno se mi dařilo. Rosa zavlažovala má pole celou noc,
20. každý den jsem sklízel pocty a uznání.
21. Mé rady byly vyhledávané a vysoce ceněné, mé slovo rozhodující.
22. Když jsem promluvil, debaty skončily, všichni byli spokojeni.
23. Na mé vyjádření se čekalo jako na déšť v dobách sucha, naslouchali mi s otevřenou pusou.
24. Pro sklíčené jsem měl vždycky povzbudivý úsměv a většinou to pomáhalo.
25. Všichni na mě dali, mé rady přijímali jako vojsko rozkazy, šli za mnou jak ovce za pastýřem.

Jób 30:1-31
1. Ale teď? Holobrádkové se mi posmívají, takoví, jejichž otcům bych nesvěřil ani svého psa.
2. K čemu je mi jejich síla, když jim práce nevoní?
3. Raději se potloukají, živoří na poušti,
4. živí se kořínky a lebedou.
5. Z obce je vyhnali jako prachsprosté zloděje,
6. tak se zabydleli v jeskyních a slujích mezi skalisky.
7. Hýkají v křoví jako dobytek, tlačí se před nepohodou pod převis.
8. Z jejich synů nevyrostlo nic lepšího, samí vyvrhelové a chamraď.
9. A tihle si teď ze mě udělali terč svých popěvků! Hrdinu svých anekdot!
10. Vyhýbají se mi jako prašivému a plivají mi do tváře!
11. Bůh mě pokořil, takže mě týrají docela bez zábran.
12. Ta chátra po mně šlape, podráží mi nohy, strojí pasti na cestě.
13. Proč by si do mě nekopli, když vědí, že se mě nikdo nezastane?
14. Shlukli se na mě jako sršni, jak supové na mrtvolu.
15. Můj život je jedna hrůza. Vrhli se na mě nelítostně, mou důstojnost vláčí v prachu.
16. Srdce mi puká, upadám do bezedné deprese.
17. V noci oko nezamhouřím, jak mě bolest hlodá v kostech.
18. Házím sebou ze strany na stranu, div se v těch hadrech neudusím.
19. Bůh mě srazil do bláta, nejsem už víc než prach a popel.
20. Bože, křičím k tobě, proč mi neodpovídáš? Stojím tu před tebou, ani se na mě nepodíváš.
21. Proč mě tak krutě pronásleduješ, nepříteli můj? Proč všechno to důmyslné mučení?
22. Hodils mě jak zrnko prachu do vichru, unáší mě to nevím kam.
23. Vím jen, že mě obracíš ke smrti, kde se protnou cesty všeho tvorstva.
24. Proč pořád bušíš do té bídné trosky, která už stěží dokáže volat o milost? Mám snad k tobě přestat volat o milost?
25. Copak jsem se dost nenaplakal za všechny ubožáky, neprolil dost slz za zbědované?
26. Čekal jsem, že přijde úleva. Místo toho přišla ještě větší bída. Čekal jsem světlo, přišla tma.
27. V mém nitru všechno vře, utrpení stíhá utrpení.
28. Tvář mi ztmavla, volám o pomoc uprostřed davu.
29. Ale zrovna tak bych mohl volat uprostřed pouště, kde vyje šakal, a bratřit se s pštrosem.
30. Kůži mám spálenou a kosti mi stravuje horečka.
31. Harfu jsem vyměnil za nářek a flétnu za pláč.

Žalmy 97:7-12
7. Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám a klaní se soškám vyrobených bůžků. Vy, kdo si říkáte bohové, skloňte se před Hospodinem.
8. O tvých soudech, Bože, uslyšel Sijón a zaradoval se a dcery judské jásaly.
9. Vždyť ty, Bože, jsi nejvyšší nad celou zemí. Jsi vznešený a všechna božstva převyšuješ
10. Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti všechno zlé. On chrání duše svých věrných a z rukou zlosynů je vysvobozuje.
11. Světlo je zaseto pro spravedlivé a radost pro upřímná srdce.
12. Radujte se spravedliví z Hospodina, připomínejte si, co učinil, a vzdávejte čest jeho svatému jménu!

Přísloví 23:15-16
15. Můj synu, jestliže si budeš moudře počínat, budu z toho mít i já radost,
16. budu se těšit, když budu slyšet, jak moudře mluvíš.

1 Korintským 1:1-31
1. 1-3 Milí přátelé a drazí bratři, srdečně vás zdravím a zároveň i od Sosthena vyřizuji přání Boží milosti a pokoje - nejen vám v Korintu, ale i všem, kteří se kdekoliv hlásí ke Kristovu jménu.
2. ***
3. ***
4. Stále znovu musím děkovat Bohu, když vidím, jaké cenné hodnoty zplodilo mezi vámi svědectví o Ježíši Kristu.
5. Právě tím se potvrdila jeho pravdivost, takže teď víte a znáte všechno, co je třeba.
6. 6-7 Zbývá jen jedno: s touhou vyhlížet návrat našeho Pána, Ježíše Krista.
7. ***
8. On vám dá také sílu vydržet až do konce, takže se toho dne určitě dočkáte bez úhony.
9. Vždyť ke společenství s Kristem nás povolal přece sám Bůh - můžeme snad mít lepší záruku?
10. 10-11 Doslechl jsem se, milí bratři, že vaše obec není jednotná a že se dělíte na skupiny, které se mezi sebou hádají.
11. ***
12. Jedni prý vynášíte Pavla, jiní držíte s Petrem, jiní se hlásí k Apollovi a jiní zase ke Kristu. Proto vás jménem našeho Pána, Ježíše Krista, napomínám: buďte všichni zajedno a nehádejte se. Smýšlejte a usuzujte stejně;
13. Kristus je přece jen jeden. Byl snad za vás ukřižován Pavel? Nebo jsem snad někoho křtil ve svém vlastním jménu?
14. Ještě dobře, že jsem kromě Krispa a Gája nikoho z vás nekřtil,
15. takže se na můj křest nemůže nikdo odvolávat.
16. Vlastně jsem křtil ještě Štěpánovu rodinu, ale jinak už o nikom nevím.
17. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale hlásat jeho radostné poselství; ne ovšem tak, abych posluchače oslňoval svou moudrostí, která nikomu nepomůže, nýbrž abych jim předkládal jedinou cestu k záchraně - jeho kříž.
18. Kdo směřuje do záhuby, má ovšem učení o Kristově kříži za hloupost. Ale my víme - a to je naše záchrana, že Bůh právě tímto způsobem projevil svou moc.
19. V Písmu stojí: "Způsobím, že moudrým nepomůže jejich moudrost a chytrost chytrých nebude k ničemu."
20. Kde jste, filozofové, znalci zákona a všichni učenci? Nedokázal Bůh, jak pošetilá je všechna moudrost světa?
21. A protože přemoudřelému světu nestačily projevy Boží moudrosti k poznání Boha, rozhodl se Bůh zachránit ty, kdo mu uvěří,"pošetilým" kázáním.
22. Židé čekají jen samé zázraky, Řekové ve všem hledají logiku,
23. ale my kážeme - ukřižovaného Krista. Židy to uráží a ostatní to pokládají za nesmysl.
24. Ale povolaní, ať židé či jinověrci, získávají v Kristu Boží moc i moudrost.
25. Boží"pošetilost" je totiž moudřejší a Boží"nemohoucnost" je silnější než lidé.
26. Jen se kolem sebe rozhlédněte, bratři, koho si to vlastně Bůh.povolal. Zjistíte, že mezi vámi není mnoho vzdělanců ani lidí vlivných a vážených.
27. A přece si Bůh vyvolil právě ty nevzdělané, aby zahanbil moudré. Obyčejné malé lidi si vyvolil, aby zahanbil vlivné a mocné,
28. a bezvýznamné"nuly" si vybral, aby zlomil moc pyšných domýšlivců.
29. A to všechno proto, aby se před Bohem nikdo nepovyšoval.
30. Vždyť jen z vašeho spojení s Ježíšem Kristem pramení vaše moudrost, bezúhonnost, svatost i vykoupení. Opravdu se nemáme chlubit ničím jiným než Kristem,
31. jak nás i Písmo napomíná: Kdo se chlubí, chlub se skutky Božími.