| Jób 29:1-25 |
| 1. 1-3 Ach, kam se poděly ty dny, kdy mi bylo dobře, kdy Bůh byl se mnou a svítil mi na cestu v temnotách! |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. Byla to šťastná léta, Boží přízeň spočívala na mém domě, |
| 5. Všemohoucí byl mým přítelem uprostřed mé rodiny, |
| 6. stáda mi dávala potoky mléka a olivy moře oleje. |
| 7. Ano, tenkrát jsem zasedal mezi nejváženějšími muži města, |
| 8. mladíci mi uctivě uhýbali z cesty, ba i starci mi vzdávali úctu. |
| 9. 9-10 Velmožové umlkali, vévodové povstávali, když jsem se objevil. |
| 10. *** |
| 11. 11-12 Každý mi uctivě naslouchal a všichni mě uznávali jako spravedlivého soudce, u kterého vdovy a sirotci vždycky našli zastání. |
| 12. *** |
| 13. Pomáhal jsem těm, kdo byli v koncích, a rozjasňoval tváře vdov. Jak mi byli všichni vděční! |
| 14. Jednal jsem poctivě a spravedlivě, pravda a právo byly mým oděvem. |
| 15. Mé oči sloužily slepým a mé nohy chromým. |
| 16. O chudé jsem se staral jako otec a nedovolil jsem ukřivdit cizinci. |
| 17. Zato bídákům jsem zvyrážel zuby a vyrval jim jejich kořist. |
| 18. Říkával jsem si: 'Jistě se ve svém doupěti dožiju v klidu vysokého stáří.' |
| 19. Na co jsem sáhl, všechno se mi dařilo. Rosa zavlažovala má pole celou noc, |
| 20. každý den jsem sklízel pocty a uznání. |
| 21. Mé rady byly vyhledávané a vysoce ceněné, mé slovo rozhodující. |
| 22. Když jsem promluvil, debaty skončily, všichni byli spokojeni. |
| 23. Na mé vyjádření se čekalo jako na déšť v dobách sucha, naslouchali mi s otevřenou pusou. |
| 24. Pro sklíčené jsem měl vždycky povzbudivý úsměv a většinou to pomáhalo. |
| 25. Všichni na mě dali, mé rady přijímali jako vojsko rozkazy, šli za mnou jak ovce za pastýřem. |
| Jób 30:1-31 |
| 1. Ale teď? Holobrádkové se mi posmívají, takoví, jejichž otcům bych nesvěřil ani svého psa. |
| 2. K čemu je mi jejich síla, když jim práce nevoní? |
| 3. Raději se potloukají, živoří na poušti, |
| 4. živí se kořínky a lebedou. |
| 5. Z obce je vyhnali jako prachsprosté zloděje, |
| 6. tak se zabydleli v jeskyních a slujích mezi skalisky. |
| 7. Hýkají v křoví jako dobytek, tlačí se před nepohodou pod převis. |
| 8. Z jejich synů nevyrostlo nic lepšího, samí vyvrhelové a chamraď. |
| 9. A tihle si teď ze mě udělali terč svých popěvků! Hrdinu svých anekdot! |
| 10. Vyhýbají se mi jako prašivému a plivají mi do tváře! |
| 11. Bůh mě pokořil, takže mě týrají docela bez zábran. |
| 12. Ta chátra po mně šlape, podráží mi nohy, strojí pasti na cestě. |
| 13. Proč by si do mě nekopli, když vědí, že se mě nikdo nezastane? |
| 14. Shlukli se na mě jako sršni, jak supové na mrtvolu. |
| 15. Můj život je jedna hrůza. Vrhli se na mě nelítostně, mou důstojnost vláčí v prachu. |
| 16. Srdce mi puká, upadám do bezedné deprese. |
| 17. V noci oko nezamhouřím, jak mě bolest hlodá v kostech. |
| 18. Házím sebou ze strany na stranu, div se v těch hadrech neudusím. |
| 19. Bůh mě srazil do bláta, nejsem už víc než prach a popel. |
| 20. Bože, křičím k tobě, proč mi neodpovídáš? Stojím tu před tebou, ani se na mě nepodíváš. |
| 21. Proč mě tak krutě pronásleduješ, nepříteli můj? Proč všechno to důmyslné mučení? |
| 22. Hodils mě jak zrnko prachu do vichru, unáší mě to nevím kam. |
| 23. Vím jen, že mě obracíš ke smrti, kde se protnou cesty všeho tvorstva. |
| 24. Proč pořád bušíš do té bídné trosky, která už stěží dokáže volat o milost? Mám snad k tobě přestat volat o milost? |
| 25. Copak jsem se dost nenaplakal za všechny ubožáky, neprolil dost slz za zbědované? |
| 26. Čekal jsem, že přijde úleva. Místo toho přišla ještě větší bída. Čekal jsem světlo, přišla tma. |
| 27. V mém nitru všechno vře, utrpení stíhá utrpení. |
| 28. Tvář mi ztmavla, volám o pomoc uprostřed davu. |
| 29. Ale zrovna tak bych mohl volat uprostřed pouště, kde vyje šakal, a bratřit se s pštrosem. |
| 30. Kůži mám spálenou a kosti mi stravuje horečka. |
| 31. Harfu jsem vyměnil za nářek a flétnu za pláč. |
| Žalmy 97:7-12 |
| 7. Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám a klaní se soškám vyrobených bůžků. Vy, kdo si říkáte bohové, skloňte se před Hospodinem. |
| 8. O tvých soudech, Bože, uslyšel Sijón a zaradoval se a dcery judské jásaly. |
| 9. Vždyť ty, Bože, jsi nejvyšší nad celou zemí. Jsi vznešený a všechna božstva převyšuješ |
| 10. Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti všechno zlé. On chrání duše svých věrných a z rukou zlosynů je vysvobozuje. |
| 11. Světlo je zaseto pro spravedlivé a radost pro upřímná srdce. |
| 12. Radujte se spravedliví z Hospodina, připomínejte si, co učinil, a vzdávejte čest jeho svatému jménu! |
| Přísloví 23:15-16 |
| 15. Můj synu, jestliže si budeš moudře počínat, budu z toho mít i já radost, |
| 16. budu se těšit, když budu slyšet, jak moudře mluvíš. |
| 1 Korintským 1:1-31 |
| 1. 1-3 Milí přátelé a drazí bratři, srdečně vás zdravím a zároveň i od Sosthena vyřizuji přání Boží milosti a pokoje - nejen vám v Korintu, ale i všem, kteří se kdekoliv hlásí ke Kristovu jménu. |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. Stále znovu musím děkovat Bohu, když vidím, jaké cenné hodnoty zplodilo mezi vámi svědectví o Ježíši Kristu. |
| 5. Právě tím se potvrdila jeho pravdivost, takže teď víte a znáte všechno, co je třeba. |
| 6. 6-7 Zbývá jen jedno: s touhou vyhlížet návrat našeho Pána, Ježíše Krista. |
| 7. *** |
| 8. On vám dá také sílu vydržet až do konce, takže se toho dne určitě dočkáte bez úhony. |
| 9. Vždyť ke společenství s Kristem nás povolal přece sám Bůh - můžeme snad mít lepší záruku? |
| 10. 10-11 Doslechl jsem se, milí bratři, že vaše obec není jednotná a že se dělíte na skupiny, které se mezi sebou hádají. |
| 11. *** |
| 12. Jedni prý vynášíte Pavla, jiní držíte s Petrem, jiní se hlásí k Apollovi a jiní zase ke Kristu. Proto vás jménem našeho Pána, Ježíše Krista, napomínám: buďte všichni zajedno a nehádejte se. Smýšlejte a usuzujte stejně; |
| 13. Kristus je přece jen jeden. Byl snad za vás ukřižován Pavel? Nebo jsem snad někoho křtil ve svém vlastním jménu? |
| 14. Ještě dobře, že jsem kromě Krispa a Gája nikoho z vás nekřtil, |
| 15. takže se na můj křest nemůže nikdo odvolávat. |
| 16. Vlastně jsem křtil ještě Štěpánovu rodinu, ale jinak už o nikom nevím. |
| 17. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale hlásat jeho radostné poselství; ne ovšem tak, abych posluchače oslňoval svou moudrostí, která nikomu nepomůže, nýbrž abych jim předkládal jedinou cestu k záchraně - jeho kříž. |
| 18. Kdo směřuje do záhuby, má ovšem učení o Kristově kříži za hloupost. Ale my víme - a to je naše záchrana, že Bůh právě tímto způsobem projevil svou moc. |
| 19. V Písmu stojí: "Způsobím, že moudrým nepomůže jejich moudrost a chytrost chytrých nebude k ničemu." |
| 20. Kde jste, filozofové, znalci zákona a všichni učenci? Nedokázal Bůh, jak pošetilá je všechna moudrost světa? |
| 21. A protože přemoudřelému světu nestačily projevy Boží moudrosti k poznání Boha, rozhodl se Bůh zachránit ty, kdo mu uvěří,"pošetilým" kázáním. |
| 22. Židé čekají jen samé zázraky, Řekové ve všem hledají logiku, |
| 23. ale my kážeme - ukřižovaného Krista. Židy to uráží a ostatní to pokládají za nesmysl. |
| 24. Ale povolaní, ať židé či jinověrci, získávají v Kristu Boží moc i moudrost. |
| 25. Boží"pošetilost" je totiž moudřejší a Boží"nemohoucnost" je silnější než lidé. |
| 26. Jen se kolem sebe rozhlédněte, bratři, koho si to vlastně Bůh.povolal. Zjistíte, že mezi vámi není mnoho vzdělanců ani lidí vlivných a vážených. |
| 27. A přece si Bůh vyvolil právě ty nevzdělané, aby zahanbil moudré. Obyčejné malé lidi si vyvolil, aby zahanbil vlivné a mocné, |
| 28. a bezvýznamné"nuly" si vybral, aby zlomil moc pyšných domýšlivců. |
| 29. A to všechno proto, aby se před Bohem nikdo nepovyšoval. |
| 30. Vždyť jen z vašeho spojení s Ježíšem Kristem pramení vaše moudrost, bezúhonnost, svatost i vykoupení. Opravdu se nemáme chlubit ničím jiným než Kristem, |
| 31. jak nás i Písmo napomíná: Kdo se chlubí, chlub se skutky Božími. |