| Jób 17:1-16 |
| 1. Jsem vyřízen, smrt mám na jazyku, hrob už na mě čeká. |
| 2. Kolem není než samý posměvač, nikdo se mě nezastane. Už ani spát nemohu. |
| 3. 3-4 Copak se za mě nikdo nepostaví? Ani ty, Bože? Tys je, Bože, ranil slepotou, nenech je tedy nade mnou triumfovat. |
| 4. *** |
| 5. Kdo ale ostouzí své přátele, sklidí odplatu od vlastních dětí. |
| 6. Ach, Bože, všem jsem tady pro posměch, každý po mně plive. |
| 7. Oči jsem si vyplakal, zbyl ze mně už sotva stín. |
| 8. Čestní lidé jsou otřeseni mým osudem, přičítají ho mé bezbožnosti. |
| 9. Ale kdo je spravedlivý, nemusí se stydět za své činy, a kdo je upřímný, nemá se čeho bát. |
| 10. Ale vy tady, raději se seberte a běžte. Moudrého mezi vámi nevidím ani jednoho. |
| 11. Moje dny vypršely, mé naděje se rozplynuly, mé srdce je zlomeno. |
| 12. Noc nazývají dnem a den nocí - není s nimi rozumná řeč. |
| 13. 13-14 I kdybych snad nějakou naději i měl, až zavřu oči, temnota mě pohltí, hrob bude mým otcem, červi mou matkou a sourozenci. |
| 14. *** |
| 15. Kde je jaká naděje? Mám snad nějakou lepší vyhlídku? Řekněte! |
| 16. Ne, má naděje sestoupí do hrobu se mnou, spolu se proměníme v prach." |
| Jób 18:1-21 |
| 1. Bildad Šúchský na to řekl: |
| 2. "Komu tady chceš co namluvit? Vezmi rozum do hrsti, jinak se nikam nedostaneme. |
| 3. Máš nás snad za němá, hloupá hovádka? |
| 4. Myslíš, že kvůli tvému sebedrásání vypukne snad zemětřesení? |
| 5. Faktem je, že to jde s tebou z kopce, a to nemůže být samo sebou. Tvoje svíčka dohořívá. |
| 6. Ano, temnota je konečný úděl každého bezbožníka. |
| 7. Přestane si pyšně vykračovat, všechna síla se s věkem vytratí. |
| 8. 8-9 Směřuje do pasti, svými hříchy si sám upletl smyčku. Do té se chytí a ven se nedostane, padne za oběť lupičům. |
| 9. *** |
| 10. Ať se pustí kamkoli, všude šlápne na nástrahu. |
| 11. Strach se mu usadí v týle, nepřítel je mu v patách. |
| 12. Jeho svěžest povadne, pohroma mu visí nad hlavou. |
| 13. Kůži mu rozežírá choroba, smrt ho nakonec pozře. |
| 14. Z domu, kde se cítil bezpečně, bude vyvlečen a předveden před Strašlivého krále. |
| 15. Jeho příbytek bude srovnán se zemí, stane se pastvou pro oheň. |
| 16. Větve mu uschnou seshora, kořeny vyschnou zespodu. |
| 17. Zanedlouho na něj už nikdo ani nevzpomene, jako by nikdy nebyl. |
| 18. Z říše světla bude vyhnán do temnot, ze světa navždy vypovězen. |
| 19. Nezůstane po něm syn ani vnuk, nezanechá jediného potomka. |
| 20. Staří i mladí se budou děsit nad jeho koncem. |
| 21. Tak dopadne každý, kdo odmítl Boha." |
| Žalmy 95:1-5 |
| 1. Pojďte, zpívejme Hospodinu, vzdávejme díky skále naší spásy. |
| 2. Předstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, radostně mu vyzpívejme chválu. |
| 3. Vždyť Bůh, náš mocný Pán, je velký Král nad všemi bohy. |
| 4. Ve svých rukou drží hlubiny země, i temena nejvyšších hor mu náležejí. |
| 5. Patří mu moře, protože je učinil, i pevnina, kterou vytvořil. |
| Přísloví 23:1-3 |
| 1. Usedneš-li ke stolu s vysoce postaveným, chovej se podle toho. |
| 2. Nasadíš si nůž na vlastní hrdlo, když budeš nestřídmý. |
| 3. Nedej se svést jeho pochoutkami, ty nepatří mezi pokrm ke zdravému nasycení. |
| Římanům 12:1-21 |
| 1. Když nám Bůh tak mnoha způsoby projevuje své milosrdenství, dejte mu i vy sami sebe plně k službám. Taková oběť je mu nejmilejší, tím ho nejlépe můžeme uctít. |
| 2. Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé. |
| 3. Jako Boží vyslanec vám kladu na srdce: nikdo ať si o sobě nemyslí víc, než odpovídá jeho víře. |
| 4. Tělo se skládá z mnoha orgánů a každý v něm má jinou funkci. |
| 5. Také my všichni tvoříme s Kristem jedno tělo, ale jako jeho jednotlivé orgány máme různé úkoly podle schopností, jimiž nás Bůh obdaroval. |
| 6. Komu Bůh svěřil poselství, ať ho zvěstuje v souladu s vírou. |
| 7. Kdo je nadán k službě, ať slouží. |
| 8. Kdo má schopnost vyučovat, ať se věnuje vyučování. Kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať přitom neskrblí. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo slouží trpícím, ať to dělá s radostí. |
| 9. V lásce nemá místo přetvářka. Ke zlu mějte odpor, dobro milujte. |
| 10. Mějte se rádi jako bratři, překonávejte se ve vzájemné úctě. |
| 11. V horlivosti nepodléhejte únavě, ale služte Pánu v duchovním zápalu. |
| 12. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. |
| 13. Podporujte spolubratry v nouzi, buďte pohostinní. |
| 14. Svým nepřátelům přejte jen dobré a neživte v sobě nenávist. |
| 15. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. |
| 16. Žijte spolu v souladu. Nechtějte dosáhnout závratných úspěchů, spíš buďte svědomití v drobných úkolech. Nepokládejte sami sebe za nejmoudřejší a nejchytřejší. |
| 17. Zlo nikdy neoplácejte zlem, ale usilujte o dobro pro všechny. |
| 18. Pokud bude záležet na vás, udržujte dobré vztahy se všemi lidmi. |
| 19. Nezjednávejte si spravedlnost sami, moji drazí, přenechte odplatu Bohu, neboť v Bibli čteme: "Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán." |
| 20. Pro vás však platí: když má nepřítel hlad, dejte mu najíst, když má žízeň, dejte mu napít. Tím dosáhnete toho, že se za své jednání zastydí. |
| 21. Nenechte se strhnout ke zlému, ale přemáhejte zlo dobrem. |