| 2 Letopisu 11:1-23 |
| 1. Rechabeám mezitím dorazil do Jeruzaléma a zmobilizoval sto osmdesát tisíc bojeschopných mužů z Judova a Benjamínova rodu, aby válkou získal zpět ztracené království. |
| 2. V tom okamžiku však zasáhl Hospodin a svěřil proroku Šemajášovi následující poselství: |
| 3. 3-4 "Oznam Rechabeámovi, synu judského krále Šalomouna, a také všem Izraelcům na území Judska a Benjamínovců, že jim jako Hospodin vzkazuji, aby nebojovali proti Izraelcům ze severu země. Ať se pokojně rozejdou do svých domovů, protože za vším, co se stalo, stojím v pozadí já sám." Když to Rechabeám a jeho vojáci slyšeli, uposlechli Hospodinovu výzvu, upustili od tažení proti Jarobeámovi a vrátili se domů. |
| 4. *** |
| 5. Rechabeám se usadil v Jeruzalémě a nechal v Judsku vybudovat tato obranná města: |
| 6. 6-10 Betlém, Étam, Tekóu, Bét-súr, Sóko, Adulám, Gat, Maréšu, Zíf, Adórajim, Lakíš, Azéku, Soreu, Ajalón a Chebrón. Všechna tato opevněná města se nacházela v Judsku a na území Benjamínovců. |
| 7. *** |
| 8. *** |
| 9. *** |
| 10. *** |
| 11. Rechabeám si dal na jejich opevnění zvláště záležet, do každého z nich dosadil své velitele a navozil do měst zásoby potravin, olivového oleje a vína. |
| 12. Vyzbrojil města oštěpy a štíty a udělal z nich skutečně silné pevnosti, ze kterých ovládal Judsko a území Benjamínovců. |
| 13. K Rechabeámovi se připojili všichni kněží a lévijci. |
| 14. Lévijci ze severu dokonce opustili své pozemky a majetek a odešli do Jeruzaléma v Judsku, protože Jarobeám a jeho nástupci jim neumožnili vykonávat úřad Hospodinových kněží. |
| 15. Jarobeám si ustanovil své vlastní kněze, kteří mu sloužili na posvátných pahorcích a přinášeli oběti napodobeninám kozlů a býků, které si král nechal zhotovit. |
| 16. Společně s lévijci odešli do Jeruzaléma také všichni ostatní Izraelci ze všech rodů, kteří upřímně toužili následovat Hospodina a uctívat ho svými dary, jako Boha svých předků. |
| 17. Tito Izraelci tak po další tři roky posilovali svou přítomností judské království a podporovali krále Rechabeáma, stejně jako dříve ctili krále Davida a Šalomouna. |
| 18. Rechabeám si vzal za manželky Machalatu - jejímž otcem byl Davidův syn Jerímót, a Abíhajilu, dceru Jišajova syna Elíaba. |
| 19. Ta přivedla Rechabeámovi na svět tři syny: Jeúše, Šemarjáše a Zahama. |
| 20. Další Reachabeámovou manželkou byla Abšalómova dcera Maaka, která svému muži porodila Abijáše, Ataje, Zízu a Šelomíta. |
| 21. Ačkoliv měl Rechabeám celkem osmnáct žen a šedesát družek, nejvíce ze všech miloval právě svou manželku Maaku. Se všemi ženami Rechabeám zplodil celkem dvacet osm synů a šedesát dcer. |
| 22. Za svého budoucího nástupce si Rechabeám zvolil Abijáše, syna své nejmilejší ženy Maaky, a vyhradil mu nejvyšší postavení mezi ostatními sourozenci. |
| 23. Naložil však moudře i s ostatními svými syny a každého z nich dosadil do jednoho z opevněných měst v Judsku a na území Benjamínovců. Štědře je obdaroval majetkem a dokonce jim našel i manželky. |
| 2 Letopisu 12:1-16 |
| 1. V době, kdy už si král Rechabeám vybudoval stabilní a velmi silné postavení v čele země, přestal respektovat Hospodinův zákon a ostatní Izraelci ho brzy následovali. |
| 2. Hospodin však jejich odpadnutí neponechal bez následků a v pátém roce Rechabeámovy vlády vytáhl proti Jeruzalému egyptský panovník Šíšak. |
| 3. Egypťané přitáhli s dvanácti sty válečnými vozy a šedesáti tisíci jezdci na koních, které následovala nespočetná armáda Lúbijců, Sukejců a Kúšijců. |
| 4. Společně obsadili opevněná města v celém Judsku a přitáhli až k Jeruzalému. |
| 5. Tehdy přišel k Rechabeámovi a k ostatním představitelům Judska, kteří se ze strachu před Šíšakem shromáždili v Jeruzalémě, prorok Šemajáš a jménem Hospodina jim oznámil: "Tak, jako jste opustili vy mne, i já nyní opustím vás a ponechám vás napospas králi Šíšakovi." |
| 6. Když prorok domluvil, všichni vůdcové Izraele včetně krále s pokorou uznali, že Hospodin s nimi naložil spravedlivě. |
| 7. Hospodin viděl, že Izraelci uznali svou chybu, a proto oznámil Šemajášovi: "Protože vůdcové Izraele projevili svou pokoru, nezahubím je, ale již brzy je vysvobodím. Nedopustím, aby Šíšak dobyl Jeruzalém, jak jsem měl v úmyslu. |
| 8. Dovolím mu však, aby si Izraelce podrobil. Chci, aby poznali, co to znamená sloužit mě nebo otročit jiným králům." |
| 9. Krátce nato Šíšak zaútočil na Jeruzalém a odnesl si jako kořist poklady z Hospodinova chrámu i z královského paláce. Vzal všechno včetně zlatých štítů, které dal zhotovit Šalomoun. |
| 10. Král Rechabeám nahradil zlaté štíty bronzovými a svěřil je velitelům stráží, které sloužily u vchodu do královského paláce. |
| 11. Kdykoliv pak král vcházel do Hospodinova chrámu, stráže ho doprovázely a nesly s sebou bronzové štíty. Když král odešel, stráže opět vrátily štíty do zbrojnice. |
| 12. Protože se Rechabeám ze svých chyb skutečně poučil, Hospodin ho ušetřil dalších pohrom a rozhodl se, že ho nezničí, protože Judsko ještě nebylo nadobro zkaženo. |
| 13. Rechabeám nastoupil na královský trůn v Jeruzalémě ve svých jedenačtyřiceti letech. Brzy upevnil svou vládu a celkem stál v čele země sedmnáct let. Vládl v Jeruzalémě, neboť právě toto město si Hospodin vybral mezi všemi ostatními v Izraeli, aby zde sídlil uprostřed svého lidu. Rechabeámova matka se jmenovala Naama a patřila k národu Amónců. |
| 14. Za doby svého panování si Rechabeám počínal svévolně, neboť nehledal a nerespektoval Hospodinovu vůli. |
| 15. Další události z doby Rechabeámovy vlády zachycují rodové záznamy proroka Šemajáše a proroka Ida. Po celou dobu své vlády Rechabeám vedl válku s králem Jarobeámem. |
| 16. Když Rechabeám zemřel, uložili jeho ostatky do hrobky v části Jeruzaléma, která se nazývá Davidovo město. Rechabeámovým nástupcem se pak stal jeho syn Abijáš. |
| Žalmy 80:14-19 |
| 14. Rozrývá ji kanec z lesa, polní zvěř se na ní pase. |
| 15. Bože zástupů, přijď znovu, pohleď z nebe, révu zachraň! |
| 16. Je to přece tvoje sadba, tys pěstoval letorosty. |
| 17. Teď je poničena ohněm, posekána, brzy zajde, když se tvář tvá nerozjasní. |
| 18. Chraň našeho panovníka, je to sice jenom člověk, ale tys ho vypěstoval. |
| 19. Nikdy se tě nepustíme, zachovej nás při životě, aby zazněla ti chvála. |
| Přísloví 20:19-21 |
| 19. Pomluvač nikdy neudrží tajemství a zradí; nesvěřuj nic důvěrného tomu, kdo je mnohomluvný. |
| 20. Kdo zlořečí otci nebo matce, tomu zhasne světlo v hluboké tmě. |
| 21. Nečestně získané jmění je bez požehnání. |
| Skutky Apoštolské 15:1-21 |
| 1. V Antiochii se objevili někteří křesťané z Judska a přesvědčovali bývalé pohany, že nestačí jen uvěřit v Krista, ale že ke spáse je nutné přijmout židovské tradice, jak je předepisuje Mojžíšův zákon, a to především obřízku. |
| 2. Pavel a Barnabáš s nimi naprosto nesouhlasili a vznikl z toho vážný spor. Nakonec se rozhodli předložit spornou otázku apoštolům a vedení církve v Jeruzalémě. Vyslali tam skupinu pod vedením Pavla a Barnabáše. |
| 3. Ti, když cestovali Fénicií a Samařskem, vyprávěli křesťanům, jak pohané přijímají víru v Pána Ježíše, a bratři z toho měli všude velkou radost. |
| 4. V Jeruzalémě je přijali starší sboru a apoštolové. I těm vyprávěli, jak se Bůh přiznává k jejich práci mezi pohany. |
| 5. Hned se však ozvali někteří křesťané - příslušníci židovské sekty farizejů: "Pohané, kteří uvěřili v Krista, musejí přijmout obřízku a dodržovat Mojžíšův zákon." |
| 6. Apoštolové a starší svolali poradu o této těžké otázce. |
| 7. Když po dlouhém rozhovoru stále nemohli dojít k žádnému rozhodnutí, vzal si slovo Petr a řekl: "Bratři, víte, že mne si Bůh vybral, abych jako první zvěstoval evangelium pohanům, a oni uvěřili. |
| 8. Bůh, který vidí do srdce člověka, se k nim přiznal a dal jim stejného Ducha jako nám. |
| 9. Nedělal v tom žádný rozdíl mezi rozeným židem a pohanem - očistil i jejich srdce vírou. |
| 10. Proč chcete být moudřejší než sám Bůh a předělávat je na židy? Vždyť je to zbytečné břemeno, které jsme my ani naši předkové nemohli unést. |
| 11. I my jsme uvěřili, že nebudeme zachráněni pro svoje židovství, ale pro lásku Pána Ježíše Krista. A v tom jsou nám plně rovni." |
| 12. Po tomto projevu celé shromáždění ztichlo a vyslechlo zprávu Barnabáše a Pavla o tom, jaké divy a nadpřirozené věci konal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany. |
| 13. Když skončili, ujal se slova Jakub: "Bratři, chtěl bych něco říci. |
| 14. Slyšeli jsme Šimonovu zkušenost: sám Bůh to byl, kdo poprvé promluvil k pohanům a přijal je mezi svůj lid. |
| 15. To plně souhlasí se slovy proroka: |
| 16. ‚Vrátím se a obnovím svůj příbytek,který je v rozvalinách,znovu budu bydlet s vámi. |
| 17. Potom mne naleznou i pohané,kterým budete hlásat moje jméno.'To říká Bůh, |
| 18. který nyní koná,co slíbil už před věky. |
| 19. Nenakládejte tedy na pohany, kteří uvěřili v Boha, zbytečná břemena. |
| 20. Napišme jim, aby zachovávali jen základní pravidla: ať se vyhýbají všemu, co souvisí s modloslužbou, mravní nezřízeností, a ať nejedí maso s krví ani samotnou krev. |
| 21. Vždyť Mojžíšův zákon se už odedávna vyučuje každou sobotu v synagogách a má dost horlivých zastánců." |