A A A A A
Bible za jeden rok
Červenec 28

Nehemjáš 8:1-18
1. 1-5 Uprostřed sedmého měsíce se lid shromáždil na prostranství před Vodní bránou a žádal Ezdráše, svého duchovního vůdce, aby jim četl zákony, které Bůh dal Mojžíšovi. Ezdráš tedy přinesl svitky Mojžíšových zákonů. Vystoupil na pódium, postavené k tomu účelu, aby ho bylo odevšud dobře vidět a slyšet. Všechen lid po-vstal, když otevřel svitky. Četl tam na ulici před Vodní bránou od časného rána až do poledne, a lid stál a pozorně naslouchal. Okolo něho stáli zprava Matitjáš, Šema, Anajáš, Úrijáš, Chilkijáš a Maasejáš, zleva Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám.
2. ***
3. ***
4. ***
5. ***
6. Ezdráš pak pozvedl ruce k díkůvzdání velikému Bohu a celé shromáždění se připojilo s mohutným "Amen" a klanělo se Hospodinu až k zemi.
7. 7-8 Po přečtení Zá-kona ho pak v menších skupinkách vykládali Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chanan, Pelajáš a další levité.
8. ***
9. Posluchači byli tím, co vyslechli, pohnuti až k pláči. Nakonec jsem vystoupil jako místodržitel i s knězem Ezdrášem a oslovili jsme zástup: "Prosím vás, neplačte, vždyť dnes je veliký Boží svátek!
10. Udělejte hostinu, pozvěte všechny chudáky a štědře je obdarujte, protože vaší silou je Boží radost. Zažeňte všechny chmury!"
11. Také levité utěšovali zkroušené: "Ovšemže, dnešek je den radosti, a ne truchlení!"
12. A tak se lid rozešel, aby připravil hostinu a výslužky pro chudé. Celé město radostně oslavovalo, že mohlo slyšet Boží slovo a rozumět mu.
13. Příštího dne se sešli představitelé rodů, kněží a levité u Ezdráše, aby podrobněji prostudovali Zákon.
14. Přitom zjistili, že podle Božího nařízení Mojžíšovi se svátek stánků, který připadal právě na tento měsíc, měl oslavovat přestěhováním do stanů a dočasných přístřešků.
15. Ve všech městech a hlavně v Jeruzalémě se měla rozhlásit výzva, aby se obyvatelé vypravili do okolních kopců pro olivové, myrtové, palmové a fíkovníkové větve a postavili si z nich chatrče, v nichž budou po celé svátky bydlet.
16. 16-17 A tak se poprvé od dob Jozuových vydali měšťané do okolních hájů, nařezali větve a stavěli si chatrče na nádvořích, plochých střechách nebo prostě na ulicích, hlavně kolem Vodní a Efrajimské brány. To bylo radosti a vzrušení! Celý týden bydlelo město pod zelení!
17. ***
18. Každý den četl Ezdráš ze svitků Božího zákona a svátek byl zakončen předepsaným slavnostním shromážděním.

Nehemjáš 9:1-38
1. Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se lid shromáždil znovu. Tentokrát se postili, byli oblečeni v oděvech z pytloviny a ve vlasech měli popel. To dělali vždy, když chtěli dát najevo lítost nad svou nevěrností.
2. 2-3 Tato záležitost byla výlučně židovská. Znovu jim byl dvě nebo tři hodiny předčítán zákon a několik hodin trvala zpověď, v níž vyznávali hříchy své i svých předků.
3. ***
4. Všichni pak vzývali a oslavovali Boha se zpěváky na pódiu, kde vedli lid ve chvalách lévijci Ješua, Kadmiel, Baní, Šebanjáš, Buni, Šerebjáš, Baní a Chenaní.
5. Na pódiu se provolávalo: "Povstaňte a chvalte Boha, on kraluje od věků až na věky! Oslavujte jeho jméno vyvýšené nad každé pomyšlení!" Střídali se v tom Ješua, Kadmiel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hodijáš, Šebanjáš a Petachjáš.
6. Pak se modlil Ezdráš: "Ty, Bože, jsi jediný Bůh, který učinil nebe, zemi i moře a všechno, co je v nich. Jen tobě všechno vděčí za svou existenci, tebe vzývají zástupy andělů.
7. Ty jsi ten, kdo vyvolil Abrama, vyvedl ho z kaldejského Uru a dal mu jméno Abraham - Otec mnohých.
8. Když ti osvědčil svou věrnost, uzavřels s ním smlouvu, že zemi Kenaánců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašijců dáš na věčné časy jeho potomkům. Nyní jsi splnil svůj slib, neboť ty nikdy své slovo nerušíš.
9. Viděls utrpení našich předků v Egyptě a slyšels jejich volání u Rákosového moře.
10. Učinils veliké zázraky proti faraónovi a jeho národu za to, jak zpupně se nad nás vyvyšoval. Své jméno jsi proslavil těmi nezapomenutelnými činy.
11. Moře jsi rozdělil, aby tvůj lid mohl projít po souši, ale nepřátele jsi utopil v hlubinách, klesli ke dnu jako kámen.
12. Ve dne jsi ho vedl sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby nezbloudil.
13. Sestoupils na horu Sinaj a mluvils k nim z nebe, dals jim dobré zákony a spolehlivá přikázání,
14. naučils je odpočívat sedmý den a dodržovat řády, kterés jim poslal po svém služebníku Mojžíšovi.
15. Dávals jim chléb z nebe, když měli hlad, a vodu ze skály, aby nežíznili. Přikázals jim, aby šli a zmocnili se země, kterous jim s přísahou slíbil.
16. Ale naši otcové byli pyšní a tvrdohlaví a nechtěli tě poslouchat.
17. Nic si nedělali z tvých přikázání, snadno zapomněli na zázraky, kterés činil pro jejich dobro. Ve svém vzdoru si vzali do hlavy, že se vrátí do Egypta! Ty jsi však Bůh, který odpouští, trpělivý a shovívavý, nedáš se snadno vyprovokovat, proto jsi je neopustil.
18. Ani když si udělali modlu - tele, tančili kolem ní s křikem "To je náš bůh, který nás vyvedl z Egypta!" a znovu tě uráželi,
19. nemstil ses a nenechals je po zásluze zahynout na poušti. Oblakový sloup je dál vedl ve dne a ohnivý v noci.
20. Posílals jim svého Ducha k poučení a nepřestals jim dávat nebeský chléb i vodu k uhašení žízně.
21. Čtyřicet let jsi je ochraňoval na poušti a nic jim nechybělo, šaty se jim neroztrhaly a nohy neotekly.
22. S tvou pomocí porazili velká království a národy a obsadili všechny kouty své země, zem chešbónského krále Síchona a bášanského krále Óga.
23. Rozmnožils je jako kobylky a přivedl je do země, kterou jsi slíbil jejich otcům.
24. Celé národy se jim podrobily, ani jeden z Kenánských králů proti nim neobstál.
25. Zmocnili se opevněných měst i úrodných polí, bohatých domů se studnami, vinic i olivových sadů a nesčetných ovocných stromů, takže se najedli dosyta a s požitkem si užívali tvých požehnání.
26. Ale přes to všechno byli neposlušní a vzdorovití. Zavrhli tvé zákony, vraždili proroky, kteří je kárali a napomínali tvým jménem. Znovu a znovu tě uráželi.
27. Vydals je tedy napospas nepřátelům, aby je potrápili. Ale když jim bylo opravdu zle a volali k tobě o pomoc, zase ses slitoval a poslal jim osvoboditele.
28. Jenže sotva se zotavili, zase páchali jen samé zlo. Tak na sebe zase přivolali tvůj bič, ale kdykoli si na tebe vzpomněli a volali k tobě, nesčetněkrát ses slitoval a znovu je zachraňoval.
29. Tvé tresty je měly varovat, aby dbali tvých zákonů. Oni však jimi pohrdali, byli hluší k tvým životodárným nařízením a obrátili se k tobě zády.
30. Měl jsi s nimi trpělivost mnoho let. Posílals jim proroky, ale oni si zacpávali uši před jejich varováním. A tak jsi je znovu podrobil cizímu národu,
31. ale ve svém milosrdenství jsi nedopustil jejich úplný zánik a neopustils je navždy. Jak jsi soucitný, jak milostivý Bůh!
32. Nyní tedy, veliký a mocný Bože, který stojíš ve slově a v milosrdnosti, neber na lehkou váhu všechno to trápení, které na nás dolehlo. Od první porážky asyrským králem jsme zkusili velice mnoho, naši králové, kněží i proroci i naši předkové.
33. Kdykoli jsi nás trestal, bezezbytku jsme si to zasloužili. Tys vždycky své slovo do-držel, my jsme ho neustále porušovali.
34. Naši králové a knížata, kněží a otcové se neřídili tvými zákony a nedbali tvých varování.
35. Neprokazovali ti náležitou úctu a vděčnost za všechno dobro, kterým jsi je zahrnoval. Dals jim velikou, žírnou zemi, přesto se neodvrátili od svých špatností.
36. Proto jsme dnes otroky v té zemi hojnosti, kterou jsi daroval našim otcům!
37. Její bohatá úroda jde do sýpek králů, kterým jsi nás podrobil kvůli našim hříchům. Jsou pány našich těl i našeho dobytka, mohou si s námi dělat, co se jim zlíbí, pro ně nejsme lidi.
38. Proto se dnes slavnostně zavazujeme, že chceme opět sloužit tobě, svému Bohu. K této smlouvě připojujeme své podpisy spolu s knížaty, levity a kněžími.

Žalmy 89:11-18
11. Egypt jsi zdeptal a smrtelně ranil, rukou jsi rozprášil nepřátele.
12. Nebe ti patří a tvá je i země, stvořil jsi svět se vším, co je na něm.
13. Sever i jih ty jsi založil, Pane, Tábor i Chermón ti zpívají chválu.
14. Paže tvá silná a ruka tvá mocná k záchraně naší je pozdvižena.
15. Právo a spravednost, pilíře trůnu, milost a věrnost tví velvyslanci.
16. Blaze je lidu, jenž slyší tvé slovo, světlo tvé tváře mu na cestu svítí.
17. Každý den oslavou je tvého jména pro lidi, kterých se zastáváš ty.
18. Svou září ozdobuj dny naší síly, nás jenom přízeň tvá posiluje.

Přísloví 21:29-31
29. Ničema dokáže vystoupit s nestoudnou tváří; ohleduplný a čestný jedná s rozmyslem.
30. Před Hospodinem neobstojí žádná lidská moudrost, žádný úmysl ani lidský záměr.
31. I když je jezdec svým koněm sebelépe vyzbrojen, o vítězství nakonec rozhodne Hospodin.

Skutky Apoštolské 27:27-44
27. Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru.
28. Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů.
29. Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání.
30. Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi.
31. Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: "Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!"
32. Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný.
33. Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: "Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst.
34. Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane."
35. Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst.
36. Ostatní to povzbudilo a dali saké do jídla.
37. Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest.
38. Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi.
39. Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce.
40. Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu.
41. Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď.
42. Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl.
43. Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat,
44. ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš.