| Nehemjáš 8:1-18 |
| 1. 1-5 Uprostřed sedmého měsíce se lid shromáždil na prostranství před Vodní bránou a žádal Ezdráše, svého duchovního vůdce, aby jim četl zákony, které Bůh dal Mojžíšovi. Ezdráš tedy přinesl svitky Mojžíšových zákonů. Vystoupil na pódium, postavené k tomu účelu, aby ho bylo odevšud dobře vidět a slyšet. Všechen lid po-vstal, když otevřel svitky. Četl tam na ulici před Vodní bránou od časného rána až do poledne, a lid stál a pozorně naslouchal. Okolo něho stáli zprava Matitjáš, Šema, Anajáš, Úrijáš, Chilkijáš a Maasejáš, zleva Pedajáš, Míšael, Malkijáš, Chašum, Chašbadána, Zekarjáš a Mešulám. |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. *** |
| 5. *** |
| 6. Ezdráš pak pozvedl ruce k díkůvzdání velikému Bohu a celé shromáždění se připojilo s mohutným "Amen" a klanělo se Hospodinu až k zemi. |
| 7. 7-8 Po přečtení Zá-kona ho pak v menších skupinkách vykládali Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chanan, Pelajáš a další levité. |
| 8. *** |
| 9. Posluchači byli tím, co vyslechli, pohnuti až k pláči. Nakonec jsem vystoupil jako místodržitel i s knězem Ezdrášem a oslovili jsme zástup: "Prosím vás, neplačte, vždyť dnes je veliký Boží svátek! |
| 10. Udělejte hostinu, pozvěte všechny chudáky a štědře je obdarujte, protože vaší silou je Boží radost. Zažeňte všechny chmury!" |
| 11. Také levité utěšovali zkroušené: "Ovšemže, dnešek je den radosti, a ne truchlení!" |
| 12. A tak se lid rozešel, aby připravil hostinu a výslužky pro chudé. Celé město radostně oslavovalo, že mohlo slyšet Boží slovo a rozumět mu. |
| 13. Příštího dne se sešli představitelé rodů, kněží a levité u Ezdráše, aby podrobněji prostudovali Zákon. |
| 14. Přitom zjistili, že podle Božího nařízení Mojžíšovi se svátek stánků, který připadal právě na tento měsíc, měl oslavovat přestěhováním do stanů a dočasných přístřešků. |
| 15. Ve všech městech a hlavně v Jeruzalémě se měla rozhlásit výzva, aby se obyvatelé vypravili do okolních kopců pro olivové, myrtové, palmové a fíkovníkové větve a postavili si z nich chatrče, v nichž budou po celé svátky bydlet. |
| 16. 16-17 A tak se poprvé od dob Jozuových vydali měšťané do okolních hájů, nařezali větve a stavěli si chatrče na nádvořích, plochých střechách nebo prostě na ulicích, hlavně kolem Vodní a Efrajimské brány. To bylo radosti a vzrušení! Celý týden bydlelo město pod zelení! |
| 17. *** |
| 18. Každý den četl Ezdráš ze svitků Božího zákona a svátek byl zakončen předepsaným slavnostním shromážděním. |
| Nehemjáš 9:1-38 |
| 1. Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se lid shromáždil znovu. Tentokrát se postili, byli oblečeni v oděvech z pytloviny a ve vlasech měli popel. To dělali vždy, když chtěli dát najevo lítost nad svou nevěrností. |
| 2. 2-3 Tato záležitost byla výlučně židovská. Znovu jim byl dvě nebo tři hodiny předčítán zákon a několik hodin trvala zpověď, v níž vyznávali hříchy své i svých předků. |
| 3. *** |
| 4. Všichni pak vzývali a oslavovali Boha se zpěváky na pódiu, kde vedli lid ve chvalách lévijci Ješua, Kadmiel, Baní, Šebanjáš, Buni, Šerebjáš, Baní a Chenaní. |
| 5. Na pódiu se provolávalo: "Povstaňte a chvalte Boha, on kraluje od věků až na věky! Oslavujte jeho jméno vyvýšené nad každé pomyšlení!" Střídali se v tom Ješua, Kadmiel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hodijáš, Šebanjáš a Petachjáš. |
| 6. Pak se modlil Ezdráš: "Ty, Bože, jsi jediný Bůh, který učinil nebe, zemi i moře a všechno, co je v nich. Jen tobě všechno vděčí za svou existenci, tebe vzývají zástupy andělů. |
| 7. Ty jsi ten, kdo vyvolil Abrama, vyvedl ho z kaldejského Uru a dal mu jméno Abraham - Otec mnohých. |
| 8. Když ti osvědčil svou věrnost, uzavřels s ním smlouvu, že zemi Kenaánců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašijců dáš na věčné časy jeho potomkům. Nyní jsi splnil svůj slib, neboť ty nikdy své slovo nerušíš. |
| 9. Viděls utrpení našich předků v Egyptě a slyšels jejich volání u Rákosového moře. |
| 10. Učinils veliké zázraky proti faraónovi a jeho národu za to, jak zpupně se nad nás vyvyšoval. Své jméno jsi proslavil těmi nezapomenutelnými činy. |
| 11. Moře jsi rozdělil, aby tvůj lid mohl projít po souši, ale nepřátele jsi utopil v hlubinách, klesli ke dnu jako kámen. |
| 12. Ve dne jsi ho vedl sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby nezbloudil. |
| 13. Sestoupils na horu Sinaj a mluvils k nim z nebe, dals jim dobré zákony a spolehlivá přikázání, |
| 14. naučils je odpočívat sedmý den a dodržovat řády, kterés jim poslal po svém služebníku Mojžíšovi. |
| 15. Dávals jim chléb z nebe, když měli hlad, a vodu ze skály, aby nežíznili. Přikázals jim, aby šli a zmocnili se země, kterous jim s přísahou slíbil. |
| 16. Ale naši otcové byli pyšní a tvrdohlaví a nechtěli tě poslouchat. |
| 17. Nic si nedělali z tvých přikázání, snadno zapomněli na zázraky, kterés činil pro jejich dobro. Ve svém vzdoru si vzali do hlavy, že se vrátí do Egypta! Ty jsi však Bůh, který odpouští, trpělivý a shovívavý, nedáš se snadno vyprovokovat, proto jsi je neopustil. |
| 18. Ani když si udělali modlu - tele, tančili kolem ní s křikem "To je náš bůh, který nás vyvedl z Egypta!" a znovu tě uráželi, |
| 19. nemstil ses a nenechals je po zásluze zahynout na poušti. Oblakový sloup je dál vedl ve dne a ohnivý v noci. |
| 20. Posílals jim svého Ducha k poučení a nepřestals jim dávat nebeský chléb i vodu k uhašení žízně. |
| 21. Čtyřicet let jsi je ochraňoval na poušti a nic jim nechybělo, šaty se jim neroztrhaly a nohy neotekly. |
| 22. S tvou pomocí porazili velká království a národy a obsadili všechny kouty své země, zem chešbónského krále Síchona a bášanského krále Óga. |
| 23. Rozmnožils je jako kobylky a přivedl je do země, kterou jsi slíbil jejich otcům. |
| 24. Celé národy se jim podrobily, ani jeden z Kenánských králů proti nim neobstál. |
| 25. Zmocnili se opevněných měst i úrodných polí, bohatých domů se studnami, vinic i olivových sadů a nesčetných ovocných stromů, takže se najedli dosyta a s požitkem si užívali tvých požehnání. |
| 26. Ale přes to všechno byli neposlušní a vzdorovití. Zavrhli tvé zákony, vraždili proroky, kteří je kárali a napomínali tvým jménem. Znovu a znovu tě uráželi. |
| 27. Vydals je tedy napospas nepřátelům, aby je potrápili. Ale když jim bylo opravdu zle a volali k tobě o pomoc, zase ses slitoval a poslal jim osvoboditele. |
| 28. Jenže sotva se zotavili, zase páchali jen samé zlo. Tak na sebe zase přivolali tvůj bič, ale kdykoli si na tebe vzpomněli a volali k tobě, nesčetněkrát ses slitoval a znovu je zachraňoval. |
| 29. Tvé tresty je měly varovat, aby dbali tvých zákonů. Oni však jimi pohrdali, byli hluší k tvým životodárným nařízením a obrátili se k tobě zády. |
| 30. Měl jsi s nimi trpělivost mnoho let. Posílals jim proroky, ale oni si zacpávali uši před jejich varováním. A tak jsi je znovu podrobil cizímu národu, |
| 31. ale ve svém milosrdenství jsi nedopustil jejich úplný zánik a neopustils je navždy. Jak jsi soucitný, jak milostivý Bůh! |
| 32. Nyní tedy, veliký a mocný Bože, který stojíš ve slově a v milosrdnosti, neber na lehkou váhu všechno to trápení, které na nás dolehlo. Od první porážky asyrským králem jsme zkusili velice mnoho, naši králové, kněží i proroci i naši předkové. |
| 33. Kdykoli jsi nás trestal, bezezbytku jsme si to zasloužili. Tys vždycky své slovo do-držel, my jsme ho neustále porušovali. |
| 34. Naši králové a knížata, kněží a otcové se neřídili tvými zákony a nedbali tvých varování. |
| 35. Neprokazovali ti náležitou úctu a vděčnost za všechno dobro, kterým jsi je zahrnoval. Dals jim velikou, žírnou zemi, přesto se neodvrátili od svých špatností. |
| 36. Proto jsme dnes otroky v té zemi hojnosti, kterou jsi daroval našim otcům! |
| 37. Její bohatá úroda jde do sýpek králů, kterým jsi nás podrobil kvůli našim hříchům. Jsou pány našich těl i našeho dobytka, mohou si s námi dělat, co se jim zlíbí, pro ně nejsme lidi. |
| 38. Proto se dnes slavnostně zavazujeme, že chceme opět sloužit tobě, svému Bohu. K této smlouvě připojujeme své podpisy spolu s knížaty, levity a kněžími. |
| Žalmy 89:11-18 |
| 11. Egypt jsi zdeptal a smrtelně ranil, rukou jsi rozprášil nepřátele. |
| 12. Nebe ti patří a tvá je i země, stvořil jsi svět se vším, co je na něm. |
| 13. Sever i jih ty jsi založil, Pane, Tábor i Chermón ti zpívají chválu. |
| 14. Paže tvá silná a ruka tvá mocná k záchraně naší je pozdvižena. |
| 15. Právo a spravednost, pilíře trůnu, milost a věrnost tví velvyslanci. |
| 16. Blaze je lidu, jenž slyší tvé slovo, světlo tvé tváře mu na cestu svítí. |
| 17. Každý den oslavou je tvého jména pro lidi, kterých se zastáváš ty. |
| 18. Svou září ozdobuj dny naší síly, nás jenom přízeň tvá posiluje. |
| Přísloví 21:29-31 |
| 29. Ničema dokáže vystoupit s nestoudnou tváří; ohleduplný a čestný jedná s rozmyslem. |
| 30. Před Hospodinem neobstojí žádná lidská moudrost, žádný úmysl ani lidský záměr. |
| 31. I když je jezdec svým koněm sebelépe vyzbrojen, o vítězství nakonec rozhodne Hospodin. |
| Skutky Apoštolské 27:27-44 |
| 27. Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni Středozemním mořem do neznáma, když kolem půlnoci hlídka hlásila zemi na obzoru. |
| 28. Námořníci spustili olovnici a naměřili hloubku čtyřiceti metrů a po chvíli už jen třicet metrů. |
| 29. Dostali strach, že bychom mohli potmě najet na skaliska, a tak vyhodili přes záď čtyři kotvy a všichni jsme toužebně očekávali svítání. |
| 30. Ale námořníci chtěli zrádně opustit ohroženou loď. Spustili na moře záchranný člun, jako že roztáhnou ještě další kotvy z přídi. |
| 31. Pavel však postřehl jejich pravý úmysl a řekl důstojníkovi a vojákům: "Pozor na ně, bez nich se nezachráníte!" |
| 32. Vojáci tedy přesekli lana člunu a nechali ho odplout prázdný. |
| 33. Ještě než se rozednilo, přesvědčoval Pavel posádku: "Čtrnáct dní tu zápolíte, hlídáte a přitom skoro nic nedáte do úst. |
| 34. Alespoň teď se pořádně najezte, ať máte sílu dostat se na břeh. Řekl jsem vám přece, že se nikomu nic nestane." |
| 35. Vzal chléb, přede všemi za něj Bohu nahlas poděkoval a začal jíst. |
| 36. Ostatní to povzbudilo a dali saké do jídla. |
| 37. Bylo nás tam všech dohromady dvě sta sedmdesát šest. |
| 38. Když jsme se najedli, vyhazovali námořníci do moře obilí, hlavní náklad, aby zmenšili ponor lodi. |
| 39. Konečně se rozednilo. Viděli jsme před sebou pás plochého pobřeží se zálivem, ale nikdo tu zemi neznal. Plavci se chtěli pokusit o přistání v zátoce. |
| 40. Kotvy nevytahovali, ale odsekli kotevní lana, odvázali upevněné kormidlo a s přední plachtou na stožáru se pustili ke břehu. |
| 41. Brzy jsme však najeli na písčinu a loď uvázla. Příď se zabořila pevně do dna a prudký příboj začal rozbíjet záď. |
| 42. Vojáci se už chystali podle římských pravidel pro takové situace pobít všechny vězně, aby některý z nich neodplaval na břeh a neutekl. |
| 43. Velitel však chtěl zachovat Pavla při životě, vzal na sebe odpovědnost a nedovolil jim to. Nařídil, aby nejprve skočili přes palubu ti, kdo umějí plavat, |
| 44. ostatní ať si opatří kusy dřeva z lodi a všichni ať se snaží dostat na břeh. Tak nikdo neutonul a všichni se v pořádku dostali na souš. |