A A A A A
Error:
BookNum: 44 Chapter: 25 VerseStart: 26 VerseShouldHave: 25
Bible za jeden rok
Červenec 25

Nehemjáš 1:1-11
1. Příběh Nehemjáše, syna Chakaljášova.V měsíci kislevu dvacátého roku vlády perského krále Artaxerxa, když jsem byl na hradě v Šúšanu,
2. navštívil mne Chananí, můj bratr, ještě s několika judskými muži. Zajímal jsem se, jak to vypadá v Jeruzalémě a jak se vede té hrstce Judejců, co vyvázli ze zajetí.
3. "Špatně," odpověděli mi, "moc špatně. Hradby jsou pořád ještě v rozvalinách a brány zničeny ohněm."
4. To mě zdrtilo, až jsem se rozplakal a musel si sednout. Byl jsem z té zprávy tak rozrušen, že jsem několik dní nejedl a jen se stále modlil.
5. 5-7 "Bože," plakal jsem, "veliký a mocný Bože, věrný ve svých slibech a v lásce k těm, kdo tě milují a po-slouchají! Slyš mé prosby a shlédni na mne, nehodného služebníka, který se dnem i nocí modlí za tvůj národ! Ano, hřešili jsme proti tobě, já i moje rodina, neposlouchali jsme přikázání, která jsi nám poslal po svém služebníku Mojžíšovi, hanebně jsme je pošlapávali.
6. ***
7. ***
8. Pane, vzpomeň si, co jsi řekl Mojžíšovi: Jestli se ode mne vzdálíte, rozpráším vás mezi národy.
9. Ale když se zase vrátíte ke mně a k mým přikázáním a budete mne poslouchat, pak vás přivedu zpět do Jeruzaléma i z těch nejvzdálenějších končin světa, neboť Jeruzalém jsem si vyvolil za sídlo.
10. Jsme tvoji služebníci a tvůj lid, tvá velká moc nás zachránila.
11. Ó Pane, slyš mé volání! Skloň se k nám, kteří vzýváme tvé jméno! Stůj při mně, až půjdu za králem, abych ho požádal o laskavost, a nakloň ho příznivě mé prosbě!" (Byl jsem totiž královským číšníkem.)

Nehemjáš 2:1-20
1. Asi tak o čtyři měsíce později jsem zase jednou obsluhoval krále u stolu. Právě jsem mu naléval víno, když král, který mne až dosud znal jako veselého člověka, se na mne pátravě zadíval:
2. "Co je to s tebou? Nejsi snad nemocný? Nebo tě něco trápí?" Polekal mě tou nečekanou otázkou, ale popravdě jsem odpověděl:
3. "Jak bych se, můj pane a králi, netrápil, když město mých otců leží v rozvalinách a z bran zbyl jen popel?"
4. "A co pro tebe mohu udělat?" překvapil mne král. Rychle jsem se pomodlil a odpověděl:
5. "Jestli se ti líbí, králi, obdařit přízní svého služebníka, pošli mne do Judska obnovit město mých otců!"
6. Král chvíli mlčky rozvažoval, vyměnil pohled s královnou a pak se zeptal: "Jak dlouho ti to bude trvat? Kdy se vrátíš?" Nebyl tedy proti tomu! Souhlasil i s dobou, kterou jsem udal.
7. Povzbuzen jsem přidal ještě jednu prosbu: "Když už jsi, králi, tak velice laskav, mohl bys mi dát na cestu dopis pro místodržitele v zaeufratské provincii, aby mi poskytli doprovod a umožnili průjezd jejich zeměmi,
8. a také pro správce královských lesů Asafa, aby mi dodal dříví na obnovu městských bran, hradu sousedícího s chrámem, městského opevnění a na dům, kde bych mohl bydlet?" Král mi nic neodmítl, protože Bůh byl ke mně milostivý.
9. Když naše karavana překročila Eufrat, odevzdal jsem královské listy tamějším místodržitelům. Kromě toho jsem po celou cestu měl na ochranu královský ozbrojený doprovod.
10. Když se o mně dozvěděl chorónský Sanbalat a amónský Tóbiáš, popadla je nesmírná zlost, že se tady kdosi snaží pomoci Izraelcům.
11. 11-12 Třetí den po příjezdu do Jeruzaléma jsem se tajně vydal v noci ještě s několika muži na obhlídku. Nikomu jsem neřekl, jaký plán vložil Bůh do mého srdce ohledně Jeruzaléma. Jel jsem na oslu, ostatní šli pěšky.
12. ***
13. Vyšli jsme Údolní bránou kolem Dračí studně ke Hnojné bráně a obhlíželi místa, kde byla hradba pobořena, i spálené brány.
14. Pokračovali jsme k Studničné bráně a ke královskému rybníku, ale tam se nedalo s oslem projet kvůli troskám.
15. Obešli jsme tedy město úvalem podél zdi a vrátili se opět Údolní bránou.
16. Městská rada neměla o této prohlídce ani o jejím účelu nejmenší tušení. Niko-mu jsem se dosud nesvěřil se svými plány - ani představeným města, ani kněžím, ani těm, kdo měli pracovat na stavbě.
17. Teď jsem však vystoupil s provoláním: "Všichni víte, jak uboze je na tom naše město. Hradby jsou v troskách, brány lehly popelem. Postavme znovu městskou zeď a skoncujme s tou hanbou!"
18. Pak jsem jim řekl, jakou touhu vložil Bůh do mého srdce, o rozhovoru s králem a o plánech, které mi schválil. Reakce byla okamžitá. "Pojďme, dáme se do toho!" A tak se práce rozběhla.
19. Když se dozvěděli Sanbalat, Tobiáš a Arab Gešem o našich plánech, posmívali se. "Co to má znamenat? Chcete se snad bouřit proti králi?"
20. Odpověděl jsem jim: "Sám Bůh nebes pomůže svým služebníkům postavit tu zeď, vás se to netýká."

Žalmy 88:11-18
11. Opravdu necháš mne čekat v hrobě na zázrak vzkříšení mrtvých?
12. Cožpak je smrt důvod k díkůvzdání, svědčí snad zkáza má o lásce tvé?
13. V temnotě teprve zjevíš svou lásku, spravedlnost v zemi zapomnění?
14. Pane můj, prosím tě, vyslyš mne dnes, ráno když volám, tak naslouchej!
15. Proč mne zas odmítáš, Pane Bože, proč tvář svou přede mnou skrýváš?
16. Ponížen zahynu, když ty se hněváš, děsím se, nevím kdo pomůže.
17. Prošel jsem požárem tvého soudu, tresty tvé mne zcela umlčely,
18. jsou jako povodeň, jež se valí, obklopen vodou jsem dokola.

Přísloví 21:25-26
25. Lenocha zahubí nenaplněné touhy, protože jeho ruce se štítí práce.
26. Neukojené choutky ho denně sžírají, kdežto spravedlivý neskrblí, a přece má z čeho rozdávat.

Skutky Apoštolské 25:1-27
1. Třetí den po převzetí úřadu přijel Festus z Césareje do Jeruzaléma,
2. kde přijal velekněze a další židovské představitele. Ti mu připomněli svou žalobu proti Pavlovi a snažili se pohnout Festa k tomu,
3. aby dal vězně dopravit zase zpět do Jeruzaléma; ve skutečnosti však zamýšleli Pavla na cestě přepadnout a zavraždit.
4. Festus je však odbyl: "Vězeň je v Césareji a já se tam vrátím co nevidět.
5. 5-6 Vyšlete se mnou své zplnomocněnce, a máte-li svou žalobu dobře podloženou, ať ji přednesou u řádného soudu." V Jeruzalémě se zdržel ještě osm deset dní a pak se vrátil do Césareje.
6. ***
7. Hned následující den zahájil přelíčení a dal Pavla předvést.Jeruzalémští vyslanci vězně obžalovali z mnoha zločinů, ale neměli pro ně žádné důkazy.
8. Pavlova obhajoba zněla: "Neprovinil jsem se ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámovým předpisům, a tím méně proti římskému právu."
9. Festus chtěl židům ukázat dobrou vůli, a tak Pavlovi navrhl: "Jsi ochoten postavit se v Jeruzalémě před soud, kterému bych předsedal?"
10. Pavel vytušil smrtelné nebezpečí, a tak odmítl: "Ne, trvám na tom, abych byl ponechán v pravomoci římského soudu. Sám jsi zjistil, že jsem se proti židům nijak neprovinil.
11. Kdyby mně byl prokázán nějaký zločin, byl bych ochoten podstoupit spravedlivý trest, třeba i popravu. Jejich žaloby jsou však smyšlené a ty nemáš právo vydat mě jim. Odvolám se k císařovu soudu!"
12. Festus se odebral k poradě se svými rádci a vynesl rozsudek: "Odvoláváš se k císaři, tedy tam půjdeš."
13. 13-14 Po několika dnech navštívil Césareju král Herodes Agrippa se svojí sestrou Bereniké. Přijeli přivítat Festa a zdrželi se u něho delší dobu. Festus se jim při jedné příležitosti zmínil: "Podědil jsem tu po Felixovi zvláštního vězně.
14. ***
15. V Jeruzalémě na něho žalovali velekněží a velerada a žádali na mně rozsudek smrti.
16. Musel jsem jim dát lekci z římského práva a poučit je, že my Římané nikoho nesoudíme bez řádného slyšení obou stran a že každý musí dostat možnost obhajoby.
17. Hned po mém návratu do Césareje se dostavili žalobci, a tak jsem toho muže vyslechl.
18. Očekával jsem kdovíjaké zločiny, ale nic takového mu nemohli dokázat.
19. Mají nějaké náboženské spory o jakéhosi Ježíše; byl popraven, ale ten Pavel tvrdí, že žije.
20. 20-21 V tom se ovšem nevyznám. Když jsem mu navrhl, aby se obhajoval přímo v Jeruzalémě, trval na tom, aby byl ponechán v pravomoci římského soudu. Je to římský občan, a dokonce se odvolal k císaři. Tak ho tu mám ve vězení a s příštím transportem ho musím poslat do Říma."
21. ***
22. Agrippa řekl Festovi: "Ten člověk mě zajímá, rád bych si ho poslechl." Festus tedy navrhl, že uspořádá slyšení hned následujícího dne.
23. Nazítří se dostavili Agrippa a Bereniké v celé královské pompě s dvorní suitou i hodnostáři města.
24. Festus dal předvést Pavla a představil ho slovy: "Králi Agrippo, dámy a pánové! To je člověk, jehož smrt tak neodbytně vymáhají židé v Jeruzalémě i zde.
25. Nedopustil se ničeho, za co by podle římského práva mohl být odsouzen k smrti. Sám se však odvolal k jeho císařskému veličenstvu, a tak jsem se rozhodl poslat ho do Říma. Jsem teď na rozpacích, co uvést v obžalovacím spisu, který musím vystavit. Snad mně v tom pomůžete vy, znalci židovských záležitostí, a zvláště ty, králi, až ho vyslechnete."