| Ezdráš 5:1-17 |
| 1. V té době však byli v Jeruzalémě a v Judsku proroci, Ageus a Zacharjáš, Idův syn, kteří začali rozhlašovat, že Bůh si přeje, aby se ve stavbě pokračovalo. |
| 2. Zerubábel a Ješua tedy znovu zahájili práce a tito proroci je podporovali. |
| 3. Netrvalo dlouho, a do Jeruzaléma se přijeli podívat Tatenaj, zaeufratský místodržitel, a Šetar-boznaj s doprovodem a hned začali zjišťovat, kdo dal povolení ke stavbě chrámu. |
| 4. Chtěli také jmenovitý seznam všech, kdo na stavbě pracovali. |
| 5. Ale protože Boží oko nad námi bdělo, dovolili nám pokračovat, dokud král Dareios všechno nevyšetří a nerozhodne. |
| 6. Toto je znění dopisu, který poslali Tatenaj, správce zaeufratské oblasti a Šetar-boznaj s jejich úředníky králi Dareiovi: |
| 7. "Králi, přejeme ti trvalý pokoj! |
| 8. Oznamujeme, že jsme navštívili staveniště chrámu velikého judského Boha. Zdivo je z kamenných kvádrů a právě do něho zasazují trámy. Pracuje se s velkým úsilím a dílo rychle pokračuje. |
| 9. Ptali jsme se místních předáků, kdo stavbu povolil a |
| 10. zapsali jsme si jejich jména, abychom tě mohli informovat. |
| 11. Jejich odpověď zněla: 'Jsme služebníci Boha nebe i země a opravujeme je-ho chrám, který zde stál celá staletí, od dob velikého izraelského krále. |
| 12. Když naši předkové Boha pohněvali, opustil je a vydal do rukou babylonského krále Nebúkad-nesara, který chrám rozbořil a lid odvlekl do Babylonie.' |
| 13. Trvají však na tom, že král Babylona Kýros vydal v prvním roce své vlády dekret, kterým povolil obnovu chrámu, |
| 14. a že dokonce vrátil zlaté a stříbrné chrámové nádoby, které Nebúkadnesar dal odtud přestěhovat do babylonských chrámů. Svěřeny prý byly do správy Šéšbasarovy, kterého Kýros ustanovil místodržitelem v Judeji. |
| 15. Král mu přikázal vrátit vše na původní místo a obnovit Jeruzalémský chrám do jeho dřívější podoby. |
| 16. Šéšbasar tedy obnovil základy jeruzalémského chrámu a od té doby se na něm stále pracuje a dosud není hotov. |
| 17. Pokud uznáš za dobré, nech ověřit v královském archivu v Babyloně, zda takový dekret byl opravdu vydán, a sděl nám svou vůli v této věci." |
| Ezdráš 6:1-22 |
| 1. Král Dareios tedy přikázal hledat v babylonských archivech a skutečně, |
| 2. dekret byl nakonec objeven v pevnosti Achmetě v médské provincii. Na svitku stálo: |
| 3. "V prvním roce své vlády vydal král Kýros příkaz ohledně Božího chrámu v Jeruzalémě. Má být znovu postaven na místě, kam Židé přinášejí své oběti. Původní základy nechť jsou opraveny. Výška i šířka budou třicet metrů. |
| 4. Základy se postaví ze tří vrstev kamenných kvádrů a jedné vrstvy nových trámů. Náklady uhradí královská pokladna. |
| 5. Všechny zlaté a stříbrné chrámové nádoby budou vráceny do Jeruzaléma na původní místo v chrámu." |
| 6. 6-7 Proto král Dareios poslal tuto zprávu svým úředníkům v zaeufratské provincii, Tatenajovi a Šetar-bozenajovi: "Nezasahujte do rekonstrukce chrámu. Ať je obnoven na původním místě. Nepřekážejte judskému místodržiteli a jeho lidem v práci. |
| 7. *** |
| 8. Navíc jsem rozhodl, že veškeré náklady na stavbu mají být neprodleně proplaceny z výnosu daní na vašem úze-mí. |
| 9. Poskytněte kněžím býky, berany i jehňata k zápalné oběti Bohu nebes a zásobujte je obilím, solí, vínem i olejem podle jejich potřeby, |
| 10. aby mohli denně přinášet Bohu příjemné dary a aby se modlili za život krále a jeho synů. |
| 11. Kdokoli by se po-kusil tento příkaz obejít, ať je oběšen na hlavním trámě svého krovu a z jeho domu ať je hnojiště. |
| 12. Bůh, jenž si za své sídlo zvolil Jeruzalém, zničí každého krále a každý národ, který by přestoupil tento příkaz a uškodil chrámu. Já, Dareios, vydávám toto nařízení, ať je svědomitě prováděno!" |
| 13. Místodržitel Tatenaj i Šetar-bozenaj a jejich úředníci se ihned zařídili podle královského příkazu. |
| 14. 14-15 Židovští předáci tedy pokračovali ve stavbě a dílo se jim dařilo, jak proroko-vali Ageus a Zacharjáš, syn Idův. Konečně byl chrám dostavěn podle Božího příkazu a dekretů Kýra, Dareia a Artaxerxe, perských králů. Bylo to třetího dne měsíce adar, šestého roku Dareiovy vlády. |
| 15. *** |
| 16. Následovalo slavnostní zasvěcení, radostná událost pro kněze, levity i celý národ. |
| 17. Bylo při něm obětováno sto býků, dvě sta beranů a čtyři sta jehňat a za každý izraelský kmen jeden kozel jako oběť za hřích. |
| 18. Pak byli ustanoveni kněží a lévijci do všech tříd a skupin, potřebných pro bohoslužbu podle Mojžíšova řádu. |
| 19. Čtrnáctého dne prvního měsíce se slavil hod beránka - velikonce. |
| 20. Kněží a levité se pro tuto příležitost zvlášť očistili. |
| 21. Někteří z pohanů, kteří byli po zemi rozptýleni, opustili své nemravné zvyky a připojili se k uctívání Boha. Spolu s Izraelci jedli po sedm dnů nekvašené chleby. Všude panovala obrovská radost, protože Bůh naklonil srdce perského krále k Izraeli a jejich ruce posílil ke stavbě chrámu. |
| 22. (Žalmová píseň pro Kórachovy syny) Založil chrám svůj na svatých horách, |
| Žalmy 87:1-7 |
| 1. shlíží teď s láskou na Jeruzalém, dává mu přednost přede všemi městy. |
| 2. O městě Božím se hovoří všude, Izrael celý tam pohlíží s úctou. |
| 3. Z Egypta jsi, a ty z Babylóna? Jistě jsi doma o Sijónu slýchal. Pelištejci i ti černoši z Kúše přijali Boha, jsou rodáci naši. |
| 4. Ze všech stran země se k Sijónu hlásí: Patřím tam, Nejvyšší ke mně se hlásí! |
| 5. Sčítání Boží nás překvapí všecky, kdo všecko rodem je z Jeruzaléma. |
| 6. Vypukne jásot, zpěv, zazvučí hlasy: Záchrana pramení ze Sijóna! |
| 7. Lépe je žít na poušti než s hašteřivou a zlou ženou. |
| Přísloví 21:19-20 |
| 19. Moudrý ve svém domě shromažďuje poklad, kdežto hlupák jej lehkovážně promrhá. |
| 20. *** |
| Skutky Apoštolské 23:1-15 |
| 1. Velekněz Ananiáš to považoval za rouhání a přikázal strážnému, aby vězně udeřil přes ústa. |
| 2. Pavel na něj zavolal: "Ty křiváku, tebe jednou udeří Bůh! Tváříš se jako ochránce zákona a místo spravedlivého soudu rozdáváš rány." |
| 3. Strážní ho okřikli: "Takhle mluvíš s Božím veleknězem?" |
| 4. Pavel se omlouval: "Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vím, že je psáno: Nespílej svému vládci!" |
| 5. Věděl však, že v radě jsou dva tábory, saducejský a farizejský. Zvolal tedy, aby to všichni slyšeli: "Bratři, jsem farizej a byl jsem tak už od mládí vychován. Jsem postaven před soud, protože hlásám naději na vzkříšení a věčný život!" |
| 6. Tím se mu podařilo vnést do velerady rozkol. |
| 7. Saducejové totiž popírali vzkříšení, věčný život a existenci duchovního světa, kdežto farizejové to všechno vyznávali. |
| 8. Obě strany se do sebe pustily a byla z toho velká hádka. Bohoslovci farizejského směru nakonec žádali, aby byl Pavel osvobozen. Říkali: "Vždyť se ničím neprovinil. Co když k němu skutečně promluvil duch nebo anděl? Abychom se nestavěli proti Bohu!" |
| 9. Teď teprve vypuklo pobouření. Velitel se polekal, že vězeň, za kterého ručil, by mohl být ubit. Přivolal rychle vojáky, vysvobodili Pavla z té vřavy a dal ho znovu odvést do pevnosti. |
| 10. Té noci se Pavlovi ukázal Pán Ježíš a posiloval ho slovy: "Neztrácej odvahu! Vydal jsi o mně statečné svědectví v Jeruzalémě a vydáš je i v samotném Římě." |
| 11. 12-13 Druhý den ráno se smluvilo přes čtyřicet židovských mužů, |
| 12. *** |
| 13. šli k velekněžím a prohlásili: "Přísahali jsme si, že se nedotkneme jídla ani pití, dokud toho Pavla nezabijeme. |
| 14. Vzkažte veliteli, ať ho znovu přivede do velerady, a řekněte, že se chcete jeho případem důkladněji zabývat. My si na něj počkáme a na cestě ho sprovodíme ze světa." |