A A A A A
Bible za jeden rok
Červenec 21

Ezdráš 3:1-13
1. Sedmého měsíce se všichni noví osídlenci sešli v Jeruzalémě.
2. Jéšua, syn Jósadakův, a Zerubábel, syn Šealtielův, znovu postavili oltář izraelskému Bohu a obětovali na něm zápalné oběti podle zákona sepsaného Mojžíšem, Božím mužem.
3. I když byli vystaveni nepřátelství okolních národů, přece na původním místě postavili oltář, a ráno i večer na něm přinášeli oběti.
4. Podle Mojžíšových ustanovení pak slavili také svátek stánků, kdy se každý den pálily předepsané oběti.
5. Kromě zmíněných každodenních obětí obnovili další pravidelné obřady, novoluní a výroční svátky. Mimo to lidé přinášeli další dobrovolné oběti.
6. Tyto zápalné oběti byly zahájeny hned první den sedmého měsíce, i když chrám neměl ještě ani základy.
7. Najali kameníky a tesaře, od Týřanů a Sidoňanů nakoupili cedrové trámy za potraviny, víno a olej. Dříví plavili z Libanonského pohoří podél středomořského pobřeží do Jaffy; i to povolil perský král Kýros.
8. Vlastní výstavba chrámu začala v druhém měsíci druhého roku po znovuosídlení Jeruzaléma. Pracovní čety ze všech navrátilců byly podřízeny Zerubábelovi (synu Šealtiela) a Jéšuovi (synu Jósadaka) a dalším kněžím a levitům. Levité nad dvacet let byli postaveni do čela pracovních čet.
9. Hlavním dohledem byli pověřeni Ješua, Kadmiel a Chenadad a jejich bratři a synové, všichni z rodu lévijců.
10. Když kladli základy chrámu, kněží ve slavnostním odění troubili fanfáry, Azafovi hudebníci hráli na cymbály a všichni oslavovali Boha podle ceremoniálu krále Davida.
11. Zpívali Bohu chvalozpěvy a odevšud zněl hlahol: "Dobrý je Bůh a milos-tivý, jeho milosrdenství je věčné!" Nakonec, když položili základ nového chrámu, zazněl mohutný pokřik k Boží oslavě.
12. Jen málo pamětníků původního Šalomounova chrámu dokázalo zadržet slzy - staří kněží, představitelé rodů, starci a lévijci hlasitě plakali a jejich pláč se mísil s radostným křikem ostatních. To všechno se rozléhalo široko daleko.
13. Jen málo pamětníků původního Šalomounova chrámu dokázalo zadržet slzy - staří kněží, představitelé rodů, starci a lévijci hlasitě plakali a jejich pláč se mísil s radostným křikem ostatních. To všechno se rozléhalo široko daleko.

Ezdráš 4:1-24
1. Když nepřátelé Judy a Benjamína slyšeli, že zajatci se vrátili a pracují na obnově chrámu,
2. přišli za Zerubábelem a ostatními předáky s nabídkou: "Budeme stavět s vámi, vždyť uctíváme stejného Boha jako vy. Přinášeli jsme mu oběti celou dobu od chvíle, kdy nás sem asyrský král Esarchadón přesídlil."
3. Ale Zerubábel a Jéšua, představitelé rodů, jim odpověděli: "Tohle není vaše věc. Chrám izraelskému Bohu musí postavit Izraelci, jak to konečně nařídil král Kýros."
4. 4-5 A tak se je místní usedlíci pokoušeli od stavby odradit a odstrašit pomluvami u krále Kýra. To trvalo po celou dobu jeho vlády, až ho vystřídal na trůně Dareios.
5. ***
6. Později, za vlády Xerxovy, napsali dokonce králi stížnost na judské a jeruzalémské obyvatele,
7. a totéž opakovali Bišlám, Mitredat a Tábel s ostatními spřeženci po nástupu Artaxerxe. List byl sepsán v aramejštině
8. 8-10 a podepsali ho dále kancléř Rechúm, písař Šimšaj, několik soudců a místních pohlavárů, mezi nimi i Peršané, Babyloňané a další cizinci, které do Jeruzaléma, Samařska a krajin západně od Eufratu přesídlil veliký a slavný Asenapar.
9. ***
10. ***
11. Toto je text stížnosti, zaslané králi Artaxerxovi: "Králi Artaxerxovi od jeho poddaných v Zaeufratí.
12. Oznamujeme ti, pane, že Židé, kteří z Babylona přišli sem, pokoušejí se znovu vystavět to odjakživa buřičské město, Jeruzalém. Hradby už jsou před dokončením.
13. Jestli jim v tom nezabráníš, budeš s nimi mít, králi, potíže, protože ti odmítnou platit daně a přestanou odvádět další poplatky. Tvá královská pokladna utrpí škodu.
14. Protože jsme z tvé strany zakoušeli vždy jen dobrodiní, nemůžeme mlčky přihlížet, jak je zneužívána tvá dobrota a podkopávána tvá autorita, a proto jsme se rozhodli ti napsat.
15. Přečti si v archivech, jak vzpurné město byl Jeruzalém v minulosti, a pře-svědčíš se, že je to notorické semeniště odboje proti vládě. Proto byl také rozbořen.
16. Prohlašujeme, že pokud dopustíš, aby byl obnoven a opevněn, je pro tebe západní břeh Eufratu ztracen."
17. Od krále došla následující odpověď: "Kancléři Rechúmovi, písaři Šimšajovi a ostatním v Samaří a Zaeufratí. Buďte klidní.
18. 18-19 Poručil jsem prohlédnout archivy a přesvědčil se, že Jeruzalém byl vždycky semeništěm vzpoury proti mnoha králům.
19. ***
20. Také jsem zjistil, že tam bývali krá-lové velice mocní, kteří ovládali celé Zaeufratí a vybírali daně a poplatky.
21. Proto nařizuji stavební práce zastavit až do vyšetření celé záležitosti.
22. Neprodleně učiňte příslušná opatření, aby nebyly poškozeny naše zájmy."
23. Když byl Artaxerxův list přečten Rechúmovi a Šimšajovi, okamžitě spěchali do Jeruzaléma a přinutili Židy stavbu zastavit.
24. Podobně byla přerušena i práce na stavbě chrámu až do druhého roku vlády perského krále Dareia.

Žalmy 86:11-17
11. Cestu mi ukazuj, pravdu svou zjevuj, s uctivým srdcem tě následuji,
12. všecko, co ve mně je, chválu ti vzdává, jméno tvé stále chci vyvyšovat.
13. Láska tvá ke mně vždy zůstává se mnou, duši mou od smrti zachoval jsi.
14. Ukrutných nepřátel mám stále mnoho, jdou po mně, s tebou však nepočítají.
15. Ty, Pane, velikou máš trpělivost, shovíváš, odpouštíš, miluješ věrně.
16. Pohlédni na mne a znovu se smiluj, obnov mou sílu a vítězství popřej. Sloužím ti tak, jako dříve má matka,
17. ukaž i na mně, že přeješ mi dobré, zahanbi ty, kdo mne nenávidí, Bože, má pomoci, mé potěšení!

Přísloví 21:17-18
17. Cestou k chudobě je záliba v zábavách, nezbohatne ten, kdo miluje víno a hodování.
18. Spravedlivý bude za své viny vykoupen, bezbožného potká to, co pro něho zamýšlel.

Skutky Apoštolské 22:1-30
1. "Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil."
2. Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
3. "Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
4. Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
5. To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada.Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
6. A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
7. Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?'
8. Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?' Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.'
9. Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
10. Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?' Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.'
11. Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
12. Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
13. Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!' Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
14. Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
15. Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
16. Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.'
17. Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
18. Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.'
19. Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
20. Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.'
21. Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.'"
22. 22-23 Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: "Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!"
23. ***
24. Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
25. Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: "Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud."
26. Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: "Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma."
27. Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: "Je pravda, že jsi římský občan?""Ano, jsem," odpověděl vězeň.
28. Velitel zapochyboval: "Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?" Pavel řekl: "Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození."
29. Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali.Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
30. Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.