A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 8

2 Královská 3:1-27
1. Achabův syn Jóram se stal králem Izraele v osmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata a panoval celkem dvanáct let.
2. Nedopouštěl se sice takových ohavností jako jeho otec a matka, ale přesto jeho jednání bylo v rozporu s Hospodinovou vůlí. Jóram odstranil posvátný Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec,
3. na druhé straně však neopustil špatnosti, kterých se dopouštěl jeho předchůdce Nebatův syn Jarobeám, Ten svedl k nepravostem celý Izrael.
4. Moábský král Méša byl vlastníkem nesčetných stád a jako vazalský poplatek odváděl každoročně izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů před střiží.
5. Po Achabově smrti se však Méša proti izraelské nadvládě vzbouřil a vypověděl poslušnost.
6. Král Jóram proto vytáhl ze Samaří a zmobilizoval celý Izrael.
7. Vypravil také posly k judskému králi Jóšafatovi a vzkázal mu: "Vzbouřil se proti mně moábský král. Vytáhneš se mnou do boje proti Moábu?" Jóšafat odpověděl: "Pomohu ti a půjdu s tebou do boje. Dám ti k dispozici své vojsko i koně.
8. Řekni mi však, odkud na Moábce zaútočíme?" "Povedeme útok přes Edómskou poušť," vzkázal mu zpět král Jóram.
9. Tak izraelský, judský a edómský král společně vytáhli do války. Cesta se však nečekaně protáhla a po týdenním pochodu celému vojsku došly zásoby vody pro bojovníky i pro zvířata, která měli s sebou.
10. A tak Izraelský král začal bědovat: "Cožpak nás tři panovníky Hospodin povolal jen proto, aby nás vydal na milost a nemilost Moábcům?"
11. Jóšafat se ale otázal: "Copak v Izraeli není ani jeden Hospodinův prorok, jehož prostřednictvím bychom se mohli obrátit na Hospodina?" Jeden z velitelů izraelského krále odpověděl: "Je zde Šáfatův syn Elíša, který před časem sloužil Elijášovi."
12. "Ten jistě bude znát Hospodinovu vůli," prohlásil Jóšafat a spolu s izraelským a edómským králem se za ním vypravili.
13. Když k němu dorazili, Elíša řekl izraelskému králi: "Proč jdeš za mnou? Jdi za proroky svého otce a matky." "Nikoliv," odpověděl izraelský král, "vždyť ten, kdo nás tři panovníky spojil dohromady, aby nás společně vydal na pospas Moábcům, nebyl nikdo jiný než Hospodin!"
14. Nato Elíša prohlásil: "Přísahám před všemohoucím Hospodinem, kterému sloužím, že kdyby s tebou nebyl judský král Jóšafat, vůbec bych se s tebou nebavil. Nestál bys mi za jediný pohled.
15. Teď mi ale přiveďte nějakého zručného hudebníka." Králové Elíšovi vyhověli, a zatímco hudebník hrál, Hospodin předal Elíšovi následující poselství:
16. 16-17 "Jako Hospodin vám radím, abyste v údolí vyhloubili několik studní, a přestože nezaprší ani nezavane vítr, zaplní se tyto studny vodou. Bude jí dost pro vás, pro dobytek i pro všechna ostatní vaše zvířata.
17. ***
18. Jsem Hospodin a mám moc to vykonat. Navíc vám však pomohu zvítězit nad Moábci.
19. S mou pomocí dobudete všechna opevněná a významná města. Pokácíte veškeré dobré stromy, zasypete všechny vodní prameny a každé úrodné pole zaházíte kamením."
20. Druhého dne časně zrána, kdy kněží přinášejí obětní dary, se od Edómu přivalily proudy vody a svlažily celé území.
21. O připravovaném útoku tří králů se doslechli Moábci a zmobilizovali všechny mladé i staré muže, kteří dokázali vzít do ruky zbraň. Ti potom zaujali postavení na hranicích země.
22. 22-23 Když na druhý den brzy ráno vstali, slunce se právě vyhouplo nad obzor a zářilo na vodu. Moábcům se tak zdálky voda jevila jako krev a domnívali se, že králové a jejich vojáci se mezitím navzájem mezi sebou povraždili. S vítězoslavným pokřikem a vidinou snadné kořisti tedy vyrazili směrem k nepřátelskému ležení.
23. ***
24. Sotva se však přiblížili, Izraelci vystoupili z úkrytů a pustili se s nimi do boje. Moábci se po chvíli dali na útěk, ale Izraelci je pronásledovali, vtrhli do jejich země a Moábce bez milosti pobíjeli.
25. Zničili jejich města a na úrodná pole navršili hromady kamení. Zasypali také veškeré vodní prameny a porazili všechny vzrostlé stromy. Nejdéle odolávaly hradby Kírcharešetu, ale i toto město nakonec vojáci vyzbrojení praky obklíčili a začali dobývat.
26. Když Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, pokusil se s pomocí sedmi set ozbrojenců probít k edómskému králi, ale neuspěl.
27. Podařilo se mu však zajmout jeho nejstaršího syna, který měl po něm usednout na královský trůn. Toho jako oběť upálil na městských hradbách. Tato událost vyvolala mezi spojenci takový odpor proti Izraelcům, že od dalšího boje upustili a vrátili se zpět do své země.

2 Královská 4:1-44
1. Stalo se, že k Elíšovi přišla vdova po jednom z Hospodinových proroků a začala bědovat: "Zemřel mi manžel. Dobře víš, že vždy ctil a respektoval Hospodina. Nyní však přišel člověk, kterému manžel zůstal dlužen, a chce si vzít oba mé syny za své otroky."
2. Elíša ženu vyslechl a zeptal se jí: "Jak ti mohu pomoci? Řekni mi, co ti doma ještě zůstalo?" "Nemám už vůbec nic," odpověděla vdova, "kromě lahvičky s trochou oleje."
3. Nato Elíša řekl: "Zajdi tedy ke všem svým sousedům a požádej je o prázdné nádoby. Sežeň jich co nejvíce.
4. Potom se vrať a zavři se doma i se svými syny. Nalévej pak postupně olej do všech přinesených nádob a plné dávej stranou."
5. Elíša domluvil, vdova od něj odešla a udělala, co jí poradil. Potom se zavřela i se svými syny v domě a začala plnit nádoby olejem.
6. Když byly všechny nádoby plné a ona dolévala poslední, řekla svému synovi, aby jí přinesl další. Syn jí však odpověděl, že už žádnou nádobu nemají. Sotva to dořekl, olej přestal z lahvičky vytékat.
7. Vdova se pak šla zeptat Elíši, co má dál dělat. "Všechen olej prodej a zaplať dluhy po manželovi," řekl jí a pokračoval: "Zbytek peněz potom použij pro sebe a pro své syny."
8. Když jednou Elíša procházel Šúnemem, jedna zbožná a pohostinná žena ho pozvala na večeři. Kdykoliv pak od té doby šel kolem, zastavil se u ní a najedl se.
9. Za nějaký čas navrhla tato Šúnemanka svému muži: "Jsem si jistá, že ten muž, který tak často prochází kolem, je Boží prorok.
10. Postavme mu na rovné střeše našeho domu malou místnost a dejme mu tam postel, židli, stůl a svícen. Kdykoliv se pak u nás zastaví, může tam přenocovat."
11. Po nějakém čase Elíša opět přišel a když se uložil nahoře v pokoji,
12. požádal svého služebníka Géchazího, aby mu zavolal Šúnemanku.
13. Když na jeho výzvu přišla, Elíša řekl Géchazímu: "Poděkuj jí za to, jak se o nás stará, a zeptej se jí, zda bych pro ni nemohl něco udělat. Bude-li chtít, můžu zajít třeba i za velitelem armády nebo na ni upozornit samotného krále." Šúnemanka odpověděla: "Žiji spokojeně obklopena svým národem."
14. Elíša se však Géchazího znovu zeptal: "Cožpak bychom jí skutečně nemohli v něčem pomoci?" "Už to mám," vzpomněl si Géchazí. "Šúnemanka nemá žádného syna a její muž už kvůli svému vysokému věku nemůže mít děti."
15. "Tak jdi a zavolej ji," řekl Elíša. Géchazí uposlechl a přivedl ženu ke dveřím Elíšova pokoje.
16. Elíša pak Šúnemance oznámil: "Za rok, přibližně v tuto dobu, budeš ve svém náručí chovat syna." Ta ovšem namítla: "Ach ne, pane, raději mne netrýzni nesplnitelnými nadějemi, jsi přece Boží muž!"
17. Šúnemanka však opravdu otěhotněla a přibližně za rok porodila syna, přesně jak Elíša předpověděl.
18. 18-19 Chlapec rostl a jednoho dne se vydal za svým otcem, který právě s ostatními sklízel úrodu. Protože na poli chlapce začala bolet hlava, požádal otec jednoho ze služebníků, aby ho odnesl k matce.
19. ***
20. Když jí ho služebník přinesl, matka si posadila chlapce na klín a konejšila ho. Stav dítěte se však neustále zhoršoval a kolem poledne hoch zemřel.
21. Matka položila jeho tělo na postel v pokoji Božího proroka, zavřela dveře a vrátila se dolů.
22. Potom zavolala svého muže a požádala ho: "Pošli mi, prosím, jednoho ze svých služebníků a osla, abych se co nejrychleji dostala k Božímu muži."
23. "A proč k němu chceš jít právě dnes?" zeptal se jí manžel. "Vždyť není žádný svátek ani den sobotního odpočinku." "Nevadí," odvětila Šúnemanka, "vím, co dělám."
24. Osedlala tedy osla a řekla svému sluhovi: "Jedeme! Nijak se kvůli mně nezdržuj. Kdybych potřebovala zpomalit, dám ti vědět."
25. Vydali se na cestu a zamířili k Božímu proroku na horu Karmel. Elíša ji uviděl již zdálky a řekl svému služebníku Géchazímu:
26. "Podívej, přijíždí Šúnemanka! Běž ji přivítat a zeptej se, zda je s ní i s celou její rodinou všechno v pořádku." Géchazí tedy odešel a Šúnemanka mu odpověděla, že všechno je, jak má být.
27. Když ale přišla na horu až k Elíšovi, padla před ním na zem a pevně se chopila jeho nohou. Géchazí se ji snažil odstrčit, Elíša ho však zadržel: "Nechej ji být, tato žena prožívá hořký zármutek, o kterém mi Hospodin nic neřekl."
28. Vtom Šúnemanka začala naříkat: "Žádala jsem tě snad, abys mi dal syna, pane? Cožpak jsem ti neříkala, abys mě netrápil nesplnitelnými nadějemi?"
29. Když to Elíša uslyšel, nařídil Géchazímu: "Připrav se na cestu, vezmi si do ruky mou hůl a pospěš se Šúnemankou k jejímu domovu. Ničím se cestou nezdržuj, nikoho nezdrav ani na pozdrav neodpovídej. Až dorazíte na místo, polož mou hůl na chlapcovu tvář."
30. Chlapcova matka ho však přerušila a řekla: "Přísahám při samotném Hospodinu a tvém životě, že bez tebe neodejdu." Elíša tedy vstal a vydal se za Šúnemankou.
31. Géchazí šel napřed a položil chlapci na tvář Elíšovu hůl. Nic se však nestalo, a tak se vrátil k Elíšovi a oznámil mu, že chlapec se neprobudil.
32. Když konečně dorazil k domu i Elíša, mrtvý chlapec stále ležel na jeho lůžku.
33. Elíša vstoupil dovnitř, zavřel dveře, aby zůstal s chlapcem o samotě, a volal k Hospodinu o pomoc.
34. Potom si lehl na postel k chlapci, aby ho vlastním tělem zahřál.
35. Po chvíli vstal, několikrát se prošel po místnosti a znovu si lehl k chlapci na postel. Zanedlouho chlapec sedmkrát kýchl a otevřel oči.
36. Elíša tedy zavolal Géchazího a požádal ho, aby přivedl chlapcovu matku. Když s ní Géchazí přišel, Elíša jí předal živého a zdravého syna.
37. Šúnemanka z vděčnosti padla Elíšovi k nohám a poklonila se mu až k zemi. Potom si vzala svého syna a odešla.
38. Elíša zamířil do Gilgálu, kde právě vládl hladomor. Tam se setkal se skupinou místních proroků a nařídil Géchazímu, aby pro ně navařil velký hrnec vydatné polévky.
39. Jeden z proroků se vydal na pole, protože chtěl nasbírat zelné výhonky. Při tom narazil na jakousi planou rostlinu. Natrhal plnou halenu jejich plodů a nakrájel je do hrnce s polévkou, ačkoliv nikdo nevěděl, o jakou rostlinu vlastně jde.
40. Když byl vývar hotov, každý z mužů dostal svou porci, ale sotva ochutnali, vykřikli: "Elíšo, Boží proroku, ta polévka je otrávená!" a všichni okamžitě přestali jíst.
41. Elíša je požádal, aby mu přinesli trochu mouky, nasypal ji do hrnce a řekl: "Nyní mohou všichni bez obav jíst." A skutečně, všichni se s chutí dosyta najedli a ještě zůstalo.
42. Později přišel nějaký muž z Baal-šališi a přinesl Elíšovi dvacet chlebových placek upečených z ječné mouky a k tomu plný ranec obilí z čerstvé úrody. Elíša toho muže požádal, aby všechno rozdal lidem, ale muž namítl:
43. "Jak mohu takovou trochu jídla rozdělit mezi sto dospělých mužů?" Elíša mu však odpověděl: "Jen jim to dej, ať se najedí, protože sám Hospodin řekl, že se dostane na všechny a ještě zůstane."
44. Muž tedy uposlechl a předložil přinesené pokrmy čekajícím lidem. A opravdu, přesně podle Hospodinovy předpovědi se všichni najedli, a ještě zbylo.

Žalmy 71:17-24
17. Učím se znát tě již od mládí, o divech tvých rád vyprávím.
18. Ve stáří, když jsem zešedivěl, Bože můj, neopouštěj mne. Popřej mi času, abych mladým tvou pomoc a tvou velkou sílu já mohl slovy dosvědčit.
19. Spravedlnost tvá nekonečná, dosahuje až k výšinám; kdo se ti, Bože, vyrovná?
20. Ano, i těžkost dopouštěl jsi, vedls mne tmavým údolím, však život jsi mně zachoval, a z hrobu jsi mne přivedl.
21. Tak znovu důstojnost mně vracíš a vždycky znovu potěšíš.
22. Ladím si harfu ke tvé chvále, a chystám nové žalmy chval, tvou věrnost, Pane, vyzpívám.
23. Radostnou písní oslavím tě, že duši mou jsi vykoupil.
24. Jsi spravedlivý, o tom zpívám, den za dnem zvučí píseň má. Ti, kdo mně chystali zlé věci, ztichnou, hanbou se propadnou.

Přísloví 18:9-9
9. Se svou prací kdo se loudá, je bratrem toho, kdo dílo pustoší.

Jan 17:1-26
1. Když Ježíš domluvil, pohlédl vzhůru k nebi a řekl: "Otče, přichází můj čas. Přiznej se ke mně a dovol, abych prokázal tvoji velikost.
2. Svěřil jsi mi přece moc nade všemi, abych ty, které mi dáváš, uvedl do věčného života.
3. Kdo chce věčně žít, musí poznat tebe jako jediného pravého Boha a mne jako toho, kterého jsi poslal.
4. Vykonal jsem vše, co jsi mi uložil, a tím jsem dokázal, v čem je tvoje velikost.
5. Otče, navrať mi nyní moc a čest, kterou jsem měl u tebe dřív, než byl svět.
6. Lidé tě nechápou, ale těm, které jsi mi dal, jsem objasnil, kdo vlastně jsi. Patří tobě a tys mi je svěřil.
7. Dali na má slova a poznali, že pocházejí od tebe.
8. Všechno, cos mi pro ně svěřil, jsem jim předal a oni uvěřili, že jsi mne poslal.
9. Nemodlím se teď za celý svět, ale za ty, které jsi mi už dal, neboť oni jsou tvoji.
10. Vždyť všechno, co patří mně, je tvoje a všechno, co je tvé, je moje. Na nich bude patrná moje sláva.
11. Já odcházím k tobě, oni zůstávají. Otče svatý, vezmi si je teď na starost a sjednocuj je tak, jak jsme my zajedno.
12. Já jsem o ně pečoval, dokud jsem byl s nimi. Chránil jsem je, takže jsem nikoho neztratil - kromě Jidáše. Ale i jeho zrada musí posloužit tvým plánům.
13. Proč o té péči znovu mluvím? Odcházím k tobě, ale chci, aby si oni uchovali plnou radost.
14. Svěřil jsem jim tvé slovo a svět se postavil proti nim, protože stejně jako já nesplynuli s proudem.
15. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je chránil od zlého.
16. Oni nepatří světu, jako ani já mu nepatřím.
17. Strhni je svým slovem a přiveď je k dokonalosti svou pravdou.
18. Posílám je do světa právě tak, jako jsi ty poslal mne.
19. Pokládám za ně svůj život, aby oni své životy zasvětili pravdě.
20. Nemodlím se jen za ně, ale také za ty, kteří přijmou jejich poselství a uvěří ve mne.
21. 21-23 Dávej jim tutéž jednotu, která spojuje nás, aby z jejich jednomyslného svědectví svět poznal, že jsi ty mne poslal. Jejich jednomyslnost ať je odleskem jednoty mezi mnou a tebou. Já působím v nich, jako ty působíš ve mně. To je sjednocuje a lidé poznají, že jsi mne poslal a že je miluješ tak jako mne.
22. ***
23. ***
24. Otče, dal jsi mi je a já chci, aby přišli tam, kam jdu já. Poznali mne v plné slávě, kterou jsi mi dal z lásky, dřív než byl svět.
25. Otče, vím, že jsi hoden vší důvěry, ale svět si to neuvědomuje. Tito však poznali, že jsi mne poslal.
26. Objasnil jsem jim a ještě objasním, kdo jsi.Ať milují tak, jako miluješ ty mne. Pak se mezi nimi budou lidé setkávat se mnou."