A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 7

2 Královská 1:1-18
1. 1-2 Jednoho dne přepadl izraelský král Achazjáš přes zábradlí balkónu svého domu v Samaří a vážně se poranil. (Stalo se to v době, kdy se po smrti jeho otce, krále Achaba začal proti Izraeli bouřit národ Moábců.) Potlučený Achazjáš vypravil posly do Ekrónu, aby se zeptali tamního boha Baal-zebúba, zda se král ze svého zranění vyléčí.
2. ***
3. Když jeho počínání viděl Hospodin, poslal svého anděla k Elijášovi Tišbejskému a vzkázal mu: "Vyhledej posly samařského krále a zeptej se jich:,Cožpak Izrael nemá svého Boha, že jdete žádat o radu ekrónského Baal-zebúba?'
4. Nakonec jim vyřiď, že o osudu izraelského krále už jsem rozhodl já sám, Hospodin. Achazjáš se ze svého zranění nezotaví a zcela jistě zemře." Hospodin domluvil a Elijáš se vydal splnit svěřený úkol.
5. Když se poslové vrátili ke králi, udiveně se jich zeptal: "Proč se vracíte tak brzy?"
6. Nato poslové odpověděli: "Potkali jsme po cestě muže, který nám přikázal, abychom se vrátili k tobě, králi, a předali ti vzkaz od Hospodina: ‚Cožpak Izrael nemá svého Boha, že posíláš žádat o radu ekrónského Baal-zebúba? Ze svého zranění se nezotavíš a zcela jistě zemřeš.'"
7. Král se bez váhání zeptal: "A jak vypadal ten člověk, který vás potkal a předal vám toto poselství?"
8. Poslové odvětili: "Byl to muž v chlupatém oděvu s koženým řemenem kolem pasu." "Tak to musel být Elijáš Tišbejský," řekl král a
9. vyslal jednoho ze svých velitelů s padesáti muži, aby ho přivedli. Velitel tedy vyrazil, a když nalezl Elijáše, jak sedí na vrcholu jednoho kopce, zavolal na něj: "Boží muži, král ti nařizuje, abys sestoupil a přišel k němu!"
10. Nato Elijáš veliteli odpověděl: "Jestliže jsem Boží muž, nechť tedy z nebe sestoupí oheň a pohltí tebe i všech padesát vojáků." Sotva Elijáš domluvil, z nebe skutečně vyšlehl plamen a spálil velitele i celý jeho oddíl.
11. Jakmile se to dozvěděl král, poslal k Elijášovi jiného velitele a s ním dalších padesát mužů. Velitel opět vyhledal Elijáše a oznámil mu: "Boží muži, král ti přikazuje, abys k němu okamžitě přišel!"
12. Elijáš však znovu veliteli odpověděl: "Jestliže jsem Boží muž, nechť tedy z nebe sestoupí oheň a pohltí tebe i všechny tvé vojáky." Sotva Elijáš domluvil, z nebe skutečně vyšlehl plamen a spálil velitele i všech jeho padesát mužů.
13. Král tedy poslal třetího velitele a s ním dalších padesát mužů. Tentokrát však velitel padl před Elijášem na kolena a prosil: "Boží muži, ušetři prosím mně i mým padesáti vojákům život. Vždyť přicházíme jako tvoji služebníci.
14. Již dvakrát sestoupil z nebe oheň a spálil dva velitele a všechny jejich muže, ale já tě nyní prosím, abys mi daroval život."
15. Když velitel domluvil, zjevil se Elijášovi Hospodinův anděl a řekl mu: "Jdi s nimi a ničeho se neboj." Elijáš tedy vstal a odešel s velitelem ke králi.
16. Sotva Elijáš předstoupil před Achazjáše, zvolal: "Cožpak Izrael nemá svého Boha, žes poslal své služebníky, aby žádali o radu ekrónského boha Baal-zebúba? Za svoji opovážlivost se ze svého poranění nezotavíš a zcela jistě zemřeš."
17. Zanedlouho nato král Achazjáš zemřel. Vše se tedy odehrálo přesně tak, jak prostřednictvím Elijáše Hospodin předpověděl. Protože Achazjáš neměl žádného syna, jeho nástupcem a králem Izraele se stal Jóram. To se odehrálo v době, kdy v Judsku už druhým rokem vládl král, který se shodou okolností také jmenoval Jóram.
18. Všechny ostatní události z doby vlády krále Achazjáše i činy, které vykonal, popisuje kronika izraelských králů.

2 Královská 2:1-25
1. Když byli jednou Elijáš s Elíšou na cestě z Gilgálu, Hospodin se rozhodl, že vezme Elijáše mocným závanem větru do nebe.
2. Elijáš proto řekl Elíšovi: "Na Hospodinův pokyn odcházím do Bét-elu, ale ty zůstaň zde." Elíša však odpověděl: "Přísahám při samotném Hospodinu, že dokud budeš naživu, nikdy tě neopustím," a odešel do s Elijášem Bét-elu.
3. V Bét-elu k Elíšovi přistoupila skupina místních proroků a zeptali se ho: "Víš, že Hospodin si dnes chce vzít k sobě tvého pána Elijáše?" "Ano, vím," odpověděl Elíša, "ale nechci o tom mluvit."
4. V Bét-elu Elijáš opět řekl Elíšovi: "Hospodin mě posílá do Jericha, ale ty zůstaň tady." Elíša ale opět odvětil: "Přísahám při samotném Hospodinu, že dokud budeš naživu, nikdy tě neopustím," a odešel s Elijášem do Jericha.
5. V Jerichu k Elíšovi přistoupila skupina místních proroků a zeptali se ho: "Víš, že Hospodin si dnes chce vzít k sobě tvého pána Elijáše?" "Ano, vím," odpověděl Elíša, "ale nechci o tom mluvit."
6. Elijáš pak potřetí řekl Elíšovi: "Hospodin mě posílá k Jordánu, ale ty zůstaň zde." Avšak i tentokrát Elíša odpověděl: "Přísahám při samotném Hospodinu, že dokud budeš naživu, nikdy tě neopustím," a nehnul se od Elijáše ani na krok.
7. Na cestu se za nimi vydalo ještě padesát dalších proroků, a když Elijáš s Elíšou dorazili k Jordánu, proroci zůstali stát a zpovzdálí je sledovali.
8. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej a udeřil jím do vody. Sotva to udělal, voda se rozestoupila na obě strany a Elijáš s Elíšou přešli suchou nohou na druhou stranu.
9. Když byli na druhém břehu, Elijáš řekl Elíšovi: "Pověz mi, co pro tebe mohu udělat, než si mě Hospodin vezme k sobě." "Chci obdržet dvojnásobek tvého ducha a stát se tvým nástupcem," odvětil Elíša.
10. "Bude těžké takové žádosti vyhovět," pokračoval Elijáš, "ale jestliže mne uvidíš, jak od tebe odcházím, poznáš, že Hospodin tvé přání splní. Jinak ne."
11. Když pak v družném hovoru kráčeli dále, znenadání se objevil ohnivý vůz tažený koňmi, rozdělil je a mocný poryv vichru odnášel Elijáše do nebe.
12. Sotva to Elíša spatřil, zvolal: "Otče můj a pane! Kdo místo tebe povede Izrael!" Vzápětí mu však Elijáš nadobro zmizel z očí a Elíša ho už nikdy nespatřil. Elíša tedy vzal svůj plášť a na výraz zármutku ho roztrhal.
13. Potom vzal plášť, který tam zanechal Elijáš a vrátil se zpět ke břehu Jordánu.
14. Tam uchopil Elijášův plášť, opět s ním uhodil do vody a zvolal: "Kde je nyní Hospodin, Elijášův Bůh, i sám Elijáš?" Voda se ihned rozdělila stejně jako předtím a Elíša přešel na druhou stranu.
15. Proroci z Jericha, kteří to viděli, prohlásili: "Elijášův duch nyní spočinul na Elíšovi." Potom vyšli Elíšovi vstříc, poklonili se před ním až k zemi a navrhli mu:
16. "Zvaž to Elíšo, je tu padesát schopných a odvážných mužů. Vyšleme je tedy hledat tvého pána. Možná ho Hospodinův duch odnesl a postavil na nějakou horu či do údolí." "Nikoliv," zamítl jejich nápad Elíša. "Nikam je neposílejte."
17. Proroci na něj však tak dlouho naléhali, až jim to nakonec dovolil a muže vyslal. Těch padesát mužů pak hledalo Elijáše celé tři dny, ale nikoho nenašli.
18. Když se pak vrátili k Elíšovi, který se mezitím usadil v Jerichu, řekl jim: "Cožpak jsem vám neříkal, že zbytečným hledáním jenom marníte čas?"
19. Za nějaký čas přišli za Elíšou obyvatelé Jericha a řekli mu: "Pane, jak sám vidíš, naše město leží na dobrém místě, ale díky špatné vodě je okolní země neúrodná."
20. Když je Elíša vyslechl, požádal je, aby mu přinesli novou mísu naplněnou solí.
21. Jakmile to udělali, vydali se společně k prameni, Elíša do něj vysypal sůl a řekl: "Hospodin uzdravuje tento pramen, aby již nikdy nepřinášel lidem smrt a neúrodu zemi."
22. Elíšova slova se skutečně naplnila a voda z pramene byla od té doby naprosto nezávadná.
23. Za nějaký čas zamířil Elíša z Jericha do Bét-elu. Cestou k městu se kolem něj seběhli nedospělí hoši a začali na něj pokřikovat: "Táhni odtud, plešoune! Už ať jsi pryč, ty holá hlavo!"
24. Elíša se na ně po chvíli obrátil a jménem Hospodina je proklel. Vzápětí vyběhli z lesa dva medvědi a všech čtyřicet dva chlapců roztrhali.
25. Elíša pak pokračoval na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.

Žalmy 71:9-16
9. Neodmítej mne v době stáří, sil ubývá, teď při mně stůj.
10. Nepřátel smečka už se sbíhá, jen na svou chvíli číhají,
11. říkají: „Bůh ho neochrání, pusťte se za ním, je teď sám!“
12. Buď blízko, Bože, nevzdaluj se, na pomoc rychle přispěchej!
13. Zahanbi ty, co na mne líčí, ať do vlastních pastí chytí se.
14. Na tebe čekám vytrvale a chválit nepřestanu tě.
15. Správně vše soudíš, to jsem poznal, tvou lásku popsat nestačím.
16. Tvou nesmírnou moc chci připomínat, tvou spravedlnost - a jenom ji.

Přísloví 18:6-8
6. Rty hlupáka rozněcují svár, jeho ústa volají po výprasku.
7. Svými ústy si hlupák připravuje zkázu, svými rty si chystá past.
8. Slova klevetníka jsou jako lahůdky a člověk se jimi dlouho živí.

Jan 16:1-33
1. Těmito slovy jsem vás chtěl varovat, abyste nepodlehli zmatku z budoucích událostí.
2. Nejdříve vás vyženou ze synagog. Pak vás budou dokonce zabíjet v domnění, že tím slouží Bohu.
3. Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mne.
4. Říkám to proto, abyste se na má slova rozpomněli, až se naplní.Zatím jsem o tom nemluvil, protože jsem byl s vámi.
5. 5-6 Můj čas se však naplnil a já brzy odejdu k tomu, který mne poslal. Vidím však, že nechápete, kam jdu. Místo abyste se radovali, jste stísněni smutkem a starostmi.
6. ***
7. Věřte mi, že pro vás bude lepší, když odejdu. Kdybych zůstal, Zastánce by k vám nepřišel. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
8. Až přijde, ukáže lidem, v čem spočívá hřích, zda existuje spravedlnost a koho je třeba soudit.
9. Hřích je v tom, že lidé ve mne nevěří.
10. Spravedlnost je v tom, že Bůh potrestal Krista jako zástupce hříšníků, vzkřísil ho a přijal do své slávy.
11. A soud znamená, že uchvatitel tohoto světa je již odsouzen.
12. Je toho ještě mnoho, co bych vám chtěl říci, ale vy to nemůžete v této chvíli pochopit.
13. Teprve až přijde Duch svatý, odkryje vám plnou pravdu.
14. On bude jejím věrným tlumočníkem. Oznámí vám i to, co má přijít.
15. Nebude zdůrazňovat sebe, ale vyvyšovat mne, protože mně Otec svěřil všechno. A tak co vám sdělí Duch, bude ukazovat vždycky ke mně.
16. Zanedlouho již mezi vámi nebudu, ale brzy potom mě znovu uvidíte. Pak půjdu zase k Otci."
17. 17-18 "O čem to jen mluví?" ptali se učedníci jeden druhého."Kde bude zanedlouho? Kdy ho zase uvidíme? Co to znamená, že půjde k Otci? Tomu nerozumíme."
18. ***
19. Ježíš poznal, že si učedníci s jeho slovy nevědí rady."Vysvětlím vám to," řekl.
20. "Brzy se svět bude radovat z mého utrpení, zatímco vy budete plakat. Ale váš pláč se záhy promění v radost, protože mne opět uvidíte.
21. Vaše radost se bude podobat radosti ženy, která zapomněla na všechnu úzkost a porodní bolesti, protože se jí narodilo dítě.
22. 22-23 Nyní jste smutní, ale budete se zase radovat, až se setkáme. O tuto radost vás nikdo nepřipraví. Pak všechno pochopíte.
23. ***
24. Znovu vás vyzývám, abyste se ve svých modlitbách k Otci na mne odvolávali a On vás vyslyší. Proste, Bůh vás obdaruje a vaše radost bude plná.
25. Dosud jsem o těchto věcech mluvil v podobenstvích, ale brzy budu o Otci hovořit otevřeně.
26. Nespoléhejte se na to, že já budu prosit Otce za vás, ale vy se modlete a odvolávejte na mne.
27. Vždyť vás Otec miluje pro vaši lásku ke mně a pro víru, se kterou jste mne přijali jako Božího Syna.
28. Pravda je nejen to, že jsem od Otce přišel, ale i to, že se k němu opět vrátím."
29. "Teď už ti rozumíme," přisvědčili učedníci."Co jsi dříve říkal v náznacích, pověděl jsi teď jasně.
30. Pochopili jsme, že víš všechno a rozumíš už napřed našim otázkám. Teď opravdu věříme, že jsi přišel od Boha."
31. "Opravdu tomu věříte?" otázal se jich Ježíš.
32. "Nastane čas, vlastně už nastal, kdy se rozprchnete do svých domovů a necháte mne samotného. Já však nebudu sám, protože Otec je se mnou.
33. Toto všechno jsem vám řekl proto, abyste ve spojení se mnou našli jistotu a klid. Svět vám připraví mnoho těžkostí, ale neztrácejte odvahu. Já jsem nad ním zvítězil."