| 1 Královská 21:1-29 |
| 1. 1-2 V Jizreelu žil člověk jménem Nábot, který vlastnil vinici ležící hned vedle paláce samařského krále Achaba. Jednoho dne se Achab rozhodl, že si v blízkosti svého paláce založí zeleninovou zahradu, a proto požádal Nábota, aby mu svůj pozemek přenechal. Výměnou mu nabídl ještě lepší vinici nebo tolik stříbra, jakou má vinice hodnotu. |
| 2. *** |
| 3. Nábot však Achabovu nabídku odmítl se slovy: "Můj pane, ta vinice je dědictví po předcích, a proto ti ji v žádném případě nemohu dát." |
| 4. Když Nábot odmítl přenechat Achabovi svou vinici s pádným odůvodněním, že jde o dědictví, Achaba to natolik rozladilo, že ztratil chuť k jídlu, rozmrzele ležel ve své posteli a s nikým nepromluvil ani slovo. |
| 5. Když to viděla jeho manželka Jezábel, přišla k němu a zeptala se ho: "Co je s tebou, že ani nejíš?" |
| 6. Achab jí odpověděl: "Požádal jsem Nábota z Jizreelu, aby mi prodal svou vinici a dokonce jsem mu nabídnul, že mu ji řádně zaplatím nebo vyměním za jinou. On mě však odmítl a prohlásil, že mi svou vinici nedá." |
| 7. Nato však Jezábel řekla: "Takto se přece nechová izraelský král! Vzchop se a jdi se najíst! Nemáš žádný důvod k malomyslnosti, já pro tebe tu vinici od Nábota z Jizreelu získám." |
| 8. Jezábel pak Achabovým jménem napsala několik dopisů, opatřila je jeho pečetí a rozeslala představitelům města, kde bydlel Nábot. |
| 9. V dopisech stálo: "Vyzvěte všechen lid, aby se shromáždil a podstoupil jednodenní půst. Nábota posaďte na čelní místo a |
| 10. najměte proti němu dva prolhance a křivopřísežníky. Ty pak naveďte, aby odpřísáhli, že Nábot proklínal Boha i krále a za trest ho za městem ukamenujte k smrti." |
| 11. Představitelé a zástupci města, kde Nábot bydlel, Jezábele vyhověli a udělali všechno, co jim napsala. |
| 12. Vyhlásili půst a posadili Nábota na vyhrazené místo. |
| 13. Naproti němu se pak posadili dva ničemové, kteří Nábota křivě obvinili, že proklínal Boha i krále. Ostatní lidé ho pak vyvedli z města a ukamenovali k smrti. |
| 14. Když bylo po všem, představitelé města poslali Jezábele vzkaz, že Nábota odsoudili a popravili ukamenováním. |
| 15. Sotva se Jezábel dozvěděla, že Nábot je mrtev, oznámila Achabovi: "Můžeš klidně jít a zabrat vinici, kterou ti Nábot, odmítl prodat, neboť Nábot již není naživu." |
| 16. Sotva Achab uslyšel, že Nábot je mrtev, neváhal a jeho vinici si přivlastnil. |
| 17. Když to Hospodin viděl, nařídil Elijášovi Tišbejskému: |
| 18. "Vyprav se k izraelskému králi Achabovi do jeho paláce v Samaří. Nalezneš ho v Nábotově vinici, kterou si právě přivlastnil. |
| 19. Mým jménem se ho zeptej, zda si uvědomuje, že vinici, na kterou si činí nárok, ukradl a že kvůli tomu byl zabit její původní majitel? Nakonec mu oznam, že jsem nad ním jako Hospodin vynesl tento rozsudek: Zemřeš a na stejném místě, kde divocí psi olizovali Nábotovu krev, budou olizovat i tvoji." |
| 20. Elijáš uposlechl a vydal se na cestu. Sotva ho Achab uviděl, rozkřikl se na něj: "Tak přece jsi mě našel, ty zrádče!" Nato Elijáš odpověděl: "Vyhledal jsem tě, protože ses zaprodal zlu a provinil ses proti Hospodinu. Proto ti Hospodin vzkazuje: |
| 21. Přivedu tě do neštěstí a vyhladím veškeré tvé potomky. Usmrtím všechny muže z tvého rodu bez ohledu na jejich postavení. |
| 22. Naložím s tvým potomstvem jako s dynastií Nebatova syna Jarobeáma a s rodinou Achijášova syna Baeši. Svým jednáním jsi mne rozhněval a svedl jsi Izraelce ke špatnostem. |
| 23. A pokud jde o Jezábelu, já sám, Hospodin, ji nechám u jizreelských hradeb roztrhat divokými psy. |
| 24. O mrtvá těla příslušníků tvého rodu, kteří zahynou ve městě, se postarají hladoví psi. Ostatní, kteří padnou na poli, se stanou potravou pro supy." |
| 25. V historii Izraele totiž nikdo nenapáchal tolik zla jako král Achab podněcovaný svou manželkou Jezábelou. |
| 26. Uctíval falešné bohy a jejich napodobeniny a dopouštěl se těch největších zvrhlostí stejně jako kdysi Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal. |
| 27. Jakmile Achab slyšel, jaký osud je pro něho určen, roztrhl na znamení smutku svůj oděv, oblékl si roucho kajícníka a postil se, aby dal najevo, že svých činů upřímně lituje. Chodil ve smutečním šatu dokonce i spát a začal se chovat velmi pokorně. |
| 28. Hospodin proto za čas oznámil Elijášovi: |
| 29. "Pozoroval jsi, jak se Achab přede mnou pokořil? Protože svou vinu uznal, neuvrhnu jeho rod do neštěstí již nyní, ale svůj trest vykonám až za panování jeho syna." |
| 1 Královská 22:1-53 |
| 1. 1-2 Mezi Aramejci a Izraelem již třetí rok panoval mír, a tak se judský král Jóšafat vypravil za králem Izraele. |
| 2. *** |
| 3. Když si promluvili, izraelský král Achab řekl svým služebníkům: "Uvědomujete si, že Rámot v Gileádu patří Izraelcům, a přesto jsme dosud nic nepodnikli, abychom ho Aramejskému králi vzali?" |
| 4. Potom se obrátil na Jóšafata a zeptal se ho: "Půjdeš se mnou do boje o Rámot v Gileádu?" Nato Jóšafat izraelskému králi odpověděl: "Jsem s tebou zajedno a dám ti k dispozici všechny své vojáky i koně." |
| 5. Potom však dodal: "Nejprve se však zeptej na radu Hospodina." |
| 6. Achab tedy nechal shromáždit na čtyři sta svých proroků a zeptal se jich, zda se má do boje o Rámot v Gileádu pustit, nebo raději s bojem nezačínat. "Jen klidně jdi," jednohlasně odpověděli proroci. "Hospodin ti pomůže k vítězství." |
| 7. Jóšafat se však zeptal: "Měli bychom se otázat nějakého skutečného Hospodinova proroka. Cožpak tu už žádný není?" |
| 8. Nato izraelský král Jóšafatovi odvětil: "Jeden muž, jehož prostřednictvím bychom mohli hovořit s Hospodinem, tady ještě je, ale já ho nenávidím, protože mi nikdy nepřináší dobré zprávy, ale jen samé zlo. Je to Jimlův syn Míkajáš." Když to Jóšafat slyšel, namítl: "Tak bys mluvit neměl." |
| 9. Achab tedy poručil jednomu ze svých služebníků, aby Jimlova syna Míkajáše ihned přivedl. |
| 10. Izraelský král Achab i judský král Jóšafat tenkrát seděli oděni v královských šatech každý na svém trůnu a poslouchali předpovědi proroků na prostranství před hlavní bránou do Samaří, které obvykle sloužilo jako mlat. |
| 11. Jeden z proroků, Kenaanův syn Sidkijáš zhotovil dokonce železné rohy a pod rouškou Hospodinova jména prohlásil: "Budeš s Aramejci bojovat, jako kdybys měl železné rohy, a úplně je zničíš." |
| 12. Všichni ostatní proroci hovořili úplně stejně a nabádali izraelského krále Achaba, aby si Rámot v Gileádu vybojoval. Slibovali mu jisté vítězství a tvrdili, že Hospodin se o to postará. |
| 13. Mezitím králův služebník nalezl Míkajáše a řekl mu: "Všichni ostatní proroci jednohlasně předpovídají králi úspěch, tak si dávej pozor na to, co říkáš, a mluv stejně příznivě jako oni." |
| 14. Míkajáš ale namítl: "Přísahám při samotném Bohu, že oznámím králi jenom to, co mi řekne Hospodin." |
| 15. Když dorazili na místo, král se Míkajáše zeptal: "Míkajáši, máme se pustit do války o Rámot v Gileádu, nebo snad máme od našich záměrů ustoupit?" Nato Míkajáš s předstíranou vážností odpověděl: "Jen jdi a bojuj. Vždyť jsi slyšel, že ti Hospodin pomůže zvítězit." |
| 16. Král Achab se však na Míkajáše rozkřikl: "Kolikrát ti mám ještě opakovat, abys mi jako Hospodinův prorok neříkal nic jiného než čistou pravdu!" |
| 17. Nato Míkajáš přednesl následující poselství: "Viděl jsem všechny Izraelce, jak rozptýleni bloudí po horách jako ovce, které opustil jejich pastýř. Hospodin jim vzkazuje: Když zůstali bez pánů, ať se v klidu všichni vrátí do svých domovů." |
| 18. "Vidíš," řekl izraelský král Achab Jóšafatovi. "Neříkal jsem ti snad, že mi tento prorok nepřinese nikdy nic dobrého, ale jen samé špatné zprávy?" |
| 19. Míkajáš však pokračoval a řekl: "Viděl jsem Hospodina, jak sedí na trůně a po jeho pravici i levici stáli obyvatelé nebes. |
| 20. Potom jsem slyšel, jak se Hospodin otázal:,Kdo zláká Achaba, aby zaútočil na Rámot v Gileádu a přišel v boji o život?' Každý navrhoval něco jiného, |
| 21. ale nakonec před Hospodina předstoupil jakýsi duch a prohlásil:,Já Achaba zlákám.' |
| 22. 'A jak to uděláš?' zeptal se Hospodin.,Půjdu a všem Achabovým prorokům vložím do úst lživá proroctví,' odvětil duch.,Vím, že uspěješ a krále Achaba zlákáš,' odpověděl Hospodin.,Jdi a pusť se do toho.' |
| 23. Hospodin tak nyní prostřednictvím tohoto ducha vložil všem tvým prorokům do úst lživé předpovědi a chystá na tebe pohromu." |
| 24. Sotva Míkajáš domluvil, přistoupil k němu Kenaanův syn Sidkijáš, uhodil ho do tváře a řekl: "Chceš mi snad namluvit, že Hospodinův duch mě opustil a promlouvá teď k tobě a ne ke mně?" |
| 25. Nato Míkajáš odpověděl: "Až se budeš muset ukrýt někde v zapadlém koutě nějakého domu, poznáš to sám." |
| 26. 26-27 To už se však do hovoru vložil také izraelský král Achab a poručil: "Odveďte Míkajáše k správci města Ámonovi a mému synu Jóašovi a vzkažte jim, aby ho na můj rozkaz vsadili do vězení a nedávali mu nic víc než chléb a vodu, dokud se bezpečně nevrátím z válečného tažení." |
| 27. *** |
| 28. Míkajáš se však ozval a prohlásil: "Jestliže se ještě někdy vrátíš, králi, pak poselství, které jsem ti oznámil, nebylo od Hospodina." Nakonec se ještě obrátil k lidem a zvolal: "Všichni si dobře zapamatujte má slova!" |
| 29. Izraelský král Achab a judský král Jóšafat se tedy rozhodli, že proti Rámotu v Gileádu zaútočí. |
| 30. Než vyrazili, Achab navrhl Jóšafatovi: "Pojedu do boje v přestrojení, ale ty si ponechej svůj královský šat." Jak řekl, tak také udělal a vyjel do bitvy v převleku. |
| 31. Aramejský král mezitím nařídil svým dvaatřiceti velitelům oddílů válečných vozů, aby se nezdržovali bojem s izraelskými vojáky ani veliteli, ale zaútočili rovnou na samotného krále Achaba. |
| 32. Když se strhla bitva a velitelé aramejských oddílů válečných vozů spatřili Jóšafata, byli přesvědčeni, že je to izraelský král a zaútočili na něj. Jakmile však Jóšafat vydal válečný pokřik, |
| 33. poznali svůj omyl a stáhli se zpět. |
| 34. Vtom však jeden z aramejských vojáků vystřelil ze svého luku jen tak bez cíle a jeho šíp si našel skulinu zrovna v brnění přestrojeného izraelského krále Achaba. Zraněný král ihned nařídil svému vozatajovi, aby obrátil vůz a ujel s ním z bojiště. |
| 35. Bitva trvala celý den a král Achab obklopený Aramejci musel zůstat ve voze. Z jeho rány však stále vytékala krev, takže do večera vykrvácel a zemřel. |
| 36. Když se slunce nachýlilo k západu, rozlehl se nad bojištěm pokřik vyzývající bojovníky, aby se rozprchli do svých měst a domovů. |
| 37. Mrtvého krále pak převezli do Samaří a tam ho pohřbili. |
| 38. Když umývali jeho zakrvácený válečný vůz v samařském rybníku, kam se chodívaly mýt prostitutky, přiběhli psi a olizovali jeho krev, jak předpověděl Hospodin. |
| 39. O dalších událostech z doby Achabovy vlády, o paláci, který dal postavit a vyzdobit slonovinou, a také o ostatních městech, která dal opevnit, se píše v kronice izraelských králů. |
| 40. Po smrti krále Achaba stanul v čele izraelského království jeho syn Achazjáš. |
| 41. 41-42 Král Jóšafat, syn krále Ásy a Šilchího dcery Azúby, nastoupil na judský trůn ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba. Když začal panovat, bylo mu třicet pět let a vládl v Jeruzalémě celkem dvacet pět let. |
| 42. *** |
| 43. 43-47 Jóšafat ve všem jednal stejně jako jeho otec Ása a přesně podle jeho vzoru respektoval spravedlnost a dbal na dodržování Hospodinova zákona. Král Jóšafat zbavil Judsko všech vyznavačů posvátné rituální prostituce, kteří ještě zůstali v zemi z doby jeho otce Ásy. Ovšem ani za vlády Jóšafata Izraelci nezrušili posvátná místa na vrcholcích kopců a dál na přinášeli své oběti a pálili kadidlo. Po celou dobu Jóšafatovy vlády panoval mezi Izraelem a Judskem mír. Ostatní události z doby krále Jóšafata, jeho úspěchy a válečné výpravy popisuje kronika judských králů. |
| 44. *** |
| 45. *** |
| 46. *** |
| 47. *** |
| 48. Edóm tenkrát neměl žádného krále a jeho území spravoval pouze správce království. |
| 49. Jóšafat nechal vystavět flotilu zámořských obchodních lodí a vyslal je do Ofíru pro zlato. Jeho lodě však nikdy nevypluly na širé moře, neboť ztroskotaly už v Esjón-geberu. |
| 50. Když se to dozvěděl Achabův syn Achazjáš, navrhl Jóšafatovi, aby vyslali na moře společnou posádku, Jóšafat však jeho nabídku odmítl. |
| 51. Když za nějaký čas Jóšafat zemřel, pohřbili ho k jeho předkům v Městě Davidově a následníkem trůnu se stal jeho syn Jóram. |
| 52. Achabův syn Achazjáš usedl na izraelský trůn v Samaří v sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata a stál v čele Izraele dva roky. |
| 53. Byl však Hospodinu trnem v oku, neboť jednal stejně zle jako jeho otec Achab a matka Jezábel. Kráčel tak ve šlépějích svého předchůdce, Nebatova syna, krále Jarobeáma, který svedl k nepravostem všechny Izraelce. |
| Žalmy 71:1-8 |
| 1. Naději skládám v tebe, Pane, a věřím, že mne nezklameš. |
| 2. Ty pravdu znáš, ty vysvoboď mne a vyslyš, buď mi záchranou. |
| 3. Bezpečí dej mi, skalní skrýši, kam stále bych moh přicházet. Ty přece tolikrát jsi uschoval mne u sebe jako v pevnosti. |
| 4. Jdou po mně, Pane, bezbožníci, jsou plní falše, násilí. |
| 5. Naděje má jsi ty, Hospodine, od mládí čekám na tebe. |
| 6. Dal jsi mi život, péči matky, za všecko to ti děkuji. |
| 7. S údivem poznávají mnozí, jak mocně se mne zastáváš. |
| 8. Hlasitě proto Boha chválím, den chválou začnu, ukončím. |
| Přísloví 18:3-5 |
| 3. Kam vstoupí svévolník, přináší s sebou pohrdání; netupí však jen druhého, ale dělá hanbu sám sobě. |
| 4. Slova moudrého jsou jako hluboké vody, životodárný pramen, osvěžující potok. |
| 5. Není dobré nadržovat svévolníkovi a nezastat se spravedlivého. |
| Jan 15:1-27 |
| 1. "Jsem kmen vinné révy a můj Otec je vinařem. |
| 2. Odřezává plané výhonky a plodné očišťuje, aby nesly větší úrodu. |
| 3. I vás očistil, a to mým poselstvím. |
| 4. Zůstaňte ve spojení se mnou. Vždyť výhonek oddělený od kmene nemůže nést žádné ovoce; právě tak je to i s vámi. |
| 5. Já jsem vinný kmen a vy jste výhonky. Proto jen v těsném spojení se mnou prožijete plodný život. Beze mne to nedokážete. |
| 6. Kdo žije beze mne, bude jako planý výhonek odříznut, uschne a bude spálen. |
| 7. Zůstanete-li se mnou spojeni a nepřestane-li na vás působit mé poselství, pak dostanete všechno, o co v modlitbě požádáte. |
| 8. Když povedete plodný život jako moji učedníci, vzdáte tím čest Bohu. |
| 9. Miluji vás tak, jako mne miluje Otec. |
| 10. Jste-li se mnou spojeni poslušností mých příkazů, proudí do vás Boží láska jako životodárná míza.Právě tak jsem já spojen poslušností s Otcem a naplněn jeho láskou. |
| 11. Raduji se z toho a chci, abyste se i vy mohli vždycky plně radovat. |
| 12. Přikazuji vám, abyste se vzájemně milovali tak, jako jsem já miloval vás. |
| 13. Největší lásku přátelům prokáže ten, kdo za ně položí vlastní život. |
| 14. Zůstanete mými přáteli, budete-li jednat v souladu se mnou. |
| 15. Nejste už mými sluhy, protože sluha se nevyzná v úmyslu svého pána. Řekl jsem vám s důvěrou vše, co vím od Otce, a proto jste se stali mými přáteli. |
| 16. Já jsem si vybral vás, ne vy mne. Vybavil jsem vás k tomu, abyste žili plodný život, který by před Bohem obstál. Proste a Otec vám to dá. |
| 17. Usilujte především o vzájemnou lásku. |
| 18. Lidé vás budou nenávidět, ale vzpomeňte si, že mne nenáviděli dříve než vás. |
| 19. Milovali by vás, kdybyste se přizpůsobili. Vy mezi ně ale nepatříte, protože já jsem si vás vyvolil. Vyvedl jsem vás ze světa a oni vás za to nenávidí. |
| 20. Připomeňte si slova, která jsem vám už jednou řekl: sluha není větší než jeho pán.Jestliže pronásledují mne, jak by nepronásledovali vás! Když chytali za slovo mne, budou číhat i na vás. |
| 21. To všechno vám budou dělat proto, že nevěří, že za mnou i za vámi stojí Bůh. |
| 22. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez viny. Teď jsou však bez výmluvy. |
| 23. Ti, kdo mnou pohrdají, pohrdají Bohem. |
| 24. 24-25 Usvědčuje je moje dílo, které nemá obdoby. Mají je před očima, a přece se zatvrdili proti mně i Otci. Však je o nich psáno v Písmu: ‚Nenáviděli mne bez důvodu.' |
| 25. *** |
| 26. Pošlu vám zastánce od Otce - Ducha pravdy, který pochází z Otce. Ten dosvědčí, co vám říkám. |
| 27. Ale i vy budete mými svědky, protože mne všude provázíte. |