A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 6

1 Královská 21:1-29
1. 1-2 V Jizreelu žil člověk jménem Nábot, který vlastnil vinici ležící hned vedle paláce samařského krále Achaba. Jednoho dne se Achab rozhodl, že si v blízkosti svého paláce založí zeleninovou zahradu, a proto požádal Nábota, aby mu svůj pozemek přenechal. Výměnou mu nabídl ještě lepší vinici nebo tolik stříbra, jakou má vinice hodnotu.
2. ***
3. Nábot však Achabovu nabídku odmítl se slovy: "Můj pane, ta vinice je dědictví po předcích, a proto ti ji v žádném případě nemohu dát."
4. Když Nábot odmítl přenechat Achabovi svou vinici s pádným odůvodněním, že jde o dědictví, Achaba to natolik rozladilo, že ztratil chuť k jídlu, rozmrzele ležel ve své posteli a s nikým nepromluvil ani slovo.
5. Když to viděla jeho manželka Jezábel, přišla k němu a zeptala se ho: "Co je s tebou, že ani nejíš?"
6. Achab jí odpověděl: "Požádal jsem Nábota z Jizreelu, aby mi prodal svou vinici a dokonce jsem mu nabídnul, že mu ji řádně zaplatím nebo vyměním za jinou. On mě však odmítl a prohlásil, že mi svou vinici nedá."
7. Nato však Jezábel řekla: "Takto se přece nechová izraelský král! Vzchop se a jdi se najíst! Nemáš žádný důvod k malomyslnosti, já pro tebe tu vinici od Nábota z Jizreelu získám."
8. Jezábel pak Achabovým jménem napsala několik dopisů, opatřila je jeho pečetí a rozeslala představitelům města, kde bydlel Nábot.
9. V dopisech stálo: "Vyzvěte všechen lid, aby se shromáždil a podstoupil jednodenní půst. Nábota posaďte na čelní místo a
10. najměte proti němu dva prolhance a křivopřísežníky. Ty pak naveďte, aby odpřísáhli, že Nábot proklínal Boha i krále a za trest ho za městem ukamenujte k smrti."
11. Představitelé a zástupci města, kde Nábot bydlel, Jezábele vyhověli a udělali všechno, co jim napsala.
12. Vyhlásili půst a posadili Nábota na vyhrazené místo.
13. Naproti němu se pak posadili dva ničemové, kteří Nábota křivě obvinili, že proklínal Boha i krále. Ostatní lidé ho pak vyvedli z města a ukamenovali k smrti.
14. Když bylo po všem, představitelé města poslali Jezábele vzkaz, že Nábota odsoudili a popravili ukamenováním.
15. Sotva se Jezábel dozvěděla, že Nábot je mrtev, oznámila Achabovi: "Můžeš klidně jít a zabrat vinici, kterou ti Nábot, odmítl prodat, neboť Nábot již není naživu."
16. Sotva Achab uslyšel, že Nábot je mrtev, neváhal a jeho vinici si přivlastnil.
17. Když to Hospodin viděl, nařídil Elijášovi Tišbejskému:
18. "Vyprav se k izraelskému králi Achabovi do jeho paláce v Samaří. Nalezneš ho v Nábotově vinici, kterou si právě přivlastnil.
19. Mým jménem se ho zeptej, zda si uvědomuje, že vinici, na kterou si činí nárok, ukradl a že kvůli tomu byl zabit její původní majitel? Nakonec mu oznam, že jsem nad ním jako Hospodin vynesl tento rozsudek: Zemřeš a na stejném místě, kde divocí psi olizovali Nábotovu krev, budou olizovat i tvoji."
20. Elijáš uposlechl a vydal se na cestu. Sotva ho Achab uviděl, rozkřikl se na něj: "Tak přece jsi mě našel, ty zrádče!" Nato Elijáš odpověděl: "Vyhledal jsem tě, protože ses zaprodal zlu a provinil ses proti Hospodinu. Proto ti Hospodin vzkazuje:
21. Přivedu tě do neštěstí a vyhladím veškeré tvé potomky. Usmrtím všechny muže z tvého rodu bez ohledu na jejich postavení.
22. Naložím s tvým potomstvem jako s dynastií Nebatova syna Jarobeáma a s rodinou Achijášova syna Baeši. Svým jednáním jsi mne rozhněval a svedl jsi Izraelce ke špatnostem.
23. A pokud jde o Jezábelu, já sám, Hospodin, ji nechám u jizreelských hradeb roztrhat divokými psy.
24. O mrtvá těla příslušníků tvého rodu, kteří zahynou ve městě, se postarají hladoví psi. Ostatní, kteří padnou na poli, se stanou potravou pro supy."
25. V historii Izraele totiž nikdo nenapáchal tolik zla jako král Achab podněcovaný svou manželkou Jezábelou.
26. Uctíval falešné bohy a jejich napodobeniny a dopouštěl se těch největších zvrhlostí stejně jako kdysi Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal.
27. Jakmile Achab slyšel, jaký osud je pro něho určen, roztrhl na znamení smutku svůj oděv, oblékl si roucho kajícníka a postil se, aby dal najevo, že svých činů upřímně lituje. Chodil ve smutečním šatu dokonce i spát a začal se chovat velmi pokorně.
28. Hospodin proto za čas oznámil Elijášovi:
29. "Pozoroval jsi, jak se Achab přede mnou pokořil? Protože svou vinu uznal, neuvrhnu jeho rod do neštěstí již nyní, ale svůj trest vykonám až za panování jeho syna."

1 Královská 22:1-53
1. 1-2 Mezi Aramejci a Izraelem již třetí rok panoval mír, a tak se judský král Jóšafat vypravil za králem Izraele.
2. ***
3. Když si promluvili, izraelský král Achab řekl svým služebníkům: "Uvědomujete si, že Rámot v Gileádu patří Izraelcům, a přesto jsme dosud nic nepodnikli, abychom ho Aramejskému králi vzali?"
4. Potom se obrátil na Jóšafata a zeptal se ho: "Půjdeš se mnou do boje o Rámot v Gileádu?" Nato Jóšafat izraelskému králi odpověděl: "Jsem s tebou zajedno a dám ti k dispozici všechny své vojáky i koně."
5. Potom však dodal: "Nejprve se však zeptej na radu Hospodina."
6. Achab tedy nechal shromáždit na čtyři sta svých proroků a zeptal se jich, zda se má do boje o Rámot v Gileádu pustit, nebo raději s bojem nezačínat. "Jen klidně jdi," jednohlasně odpověděli proroci. "Hospodin ti pomůže k vítězství."
7. Jóšafat se však zeptal: "Měli bychom se otázat nějakého skutečného Hospodinova proroka. Cožpak tu už žádný není?"
8. Nato izraelský král Jóšafatovi odvětil: "Jeden muž, jehož prostřednictvím bychom mohli hovořit s Hospodinem, tady ještě je, ale já ho nenávidím, protože mi nikdy nepřináší dobré zprávy, ale jen samé zlo. Je to Jimlův syn Míkajáš." Když to Jóšafat slyšel, namítl: "Tak bys mluvit neměl."
9. Achab tedy poručil jednomu ze svých služebníků, aby Jimlova syna Míkajáše ihned přivedl.
10. Izraelský král Achab i judský král Jóšafat tenkrát seděli oděni v královských šatech každý na svém trůnu a poslouchali předpovědi proroků na prostranství před hlavní bránou do Samaří, které obvykle sloužilo jako mlat.
11. Jeden z proroků, Kenaanův syn Sidkijáš zhotovil dokonce železné rohy a pod rouškou Hospodinova jména prohlásil: "Budeš s Aramejci bojovat, jako kdybys měl železné rohy, a úplně je zničíš."
12. Všichni ostatní proroci hovořili úplně stejně a nabádali izraelského krále Achaba, aby si Rámot v Gileádu vybojoval. Slibovali mu jisté vítězství a tvrdili, že Hospodin se o to postará.
13. Mezitím králův služebník nalezl Míkajáše a řekl mu: "Všichni ostatní proroci jednohlasně předpovídají králi úspěch, tak si dávej pozor na to, co říkáš, a mluv stejně příznivě jako oni."
14. Míkajáš ale namítl: "Přísahám při samotném Bohu, že oznámím králi jenom to, co mi řekne Hospodin."
15. Když dorazili na místo, král se Míkajáše zeptal: "Míkajáši, máme se pustit do války o Rámot v Gileádu, nebo snad máme od našich záměrů ustoupit?" Nato Míkajáš s předstíranou vážností odpověděl: "Jen jdi a bojuj. Vždyť jsi slyšel, že ti Hospodin pomůže zvítězit."
16. Král Achab se však na Míkajáše rozkřikl: "Kolikrát ti mám ještě opakovat, abys mi jako Hospodinův prorok neříkal nic jiného než čistou pravdu!"
17. Nato Míkajáš přednesl následující poselství: "Viděl jsem všechny Izraelce, jak rozptýleni bloudí po horách jako ovce, které opustil jejich pastýř. Hospodin jim vzkazuje: Když zůstali bez pánů, ať se v klidu všichni vrátí do svých domovů."
18. "Vidíš," řekl izraelský král Achab Jóšafatovi. "Neříkal jsem ti snad, že mi tento prorok nepřinese nikdy nic dobrého, ale jen samé špatné zprávy?"
19. Míkajáš však pokračoval a řekl: "Viděl jsem Hospodina, jak sedí na trůně a po jeho pravici i levici stáli obyvatelé nebes.
20. Potom jsem slyšel, jak se Hospodin otázal:,Kdo zláká Achaba, aby zaútočil na Rámot v Gileádu a přišel v boji o život?' Každý navrhoval něco jiného,
21. ale nakonec před Hospodina předstoupil jakýsi duch a prohlásil:,Já Achaba zlákám.'
22. 'A jak to uděláš?' zeptal se Hospodin.,Půjdu a všem Achabovým prorokům vložím do úst lživá proroctví,' odvětil duch.,Vím, že uspěješ a krále Achaba zlákáš,' odpověděl Hospodin.,Jdi a pusť se do toho.'
23. Hospodin tak nyní prostřednictvím tohoto ducha vložil všem tvým prorokům do úst lživé předpovědi a chystá na tebe pohromu."
24. Sotva Míkajáš domluvil, přistoupil k němu Kenaanův syn Sidkijáš, uhodil ho do tváře a řekl: "Chceš mi snad namluvit, že Hospodinův duch mě opustil a promlouvá teď k tobě a ne ke mně?"
25. Nato Míkajáš odpověděl: "Až se budeš muset ukrýt někde v zapadlém koutě nějakého domu, poznáš to sám."
26. 26-27 To už se však do hovoru vložil také izraelský král Achab a poručil: "Odveďte Míkajáše k správci města Ámonovi a mému synu Jóašovi a vzkažte jim, aby ho na můj rozkaz vsadili do vězení a nedávali mu nic víc než chléb a vodu, dokud se bezpečně nevrátím z válečného tažení."
27. ***
28. Míkajáš se však ozval a prohlásil: "Jestliže se ještě někdy vrátíš, králi, pak poselství, které jsem ti oznámil, nebylo od Hospodina." Nakonec se ještě obrátil k lidem a zvolal: "Všichni si dobře zapamatujte má slova!"
29. Izraelský král Achab a judský král Jóšafat se tedy rozhodli, že proti Rámotu v Gileádu zaútočí.
30. Než vyrazili, Achab navrhl Jóšafatovi: "Pojedu do boje v přestrojení, ale ty si ponechej svůj královský šat." Jak řekl, tak také udělal a vyjel do bitvy v převleku.
31. Aramejský král mezitím nařídil svým dvaatřiceti velitelům oddílů válečných vozů, aby se nezdržovali bojem s izraelskými vojáky ani veliteli, ale zaútočili rovnou na samotného krále Achaba.
32. Když se strhla bitva a velitelé aramejských oddílů válečných vozů spatřili Jóšafata, byli přesvědčeni, že je to izraelský král a zaútočili na něj. Jakmile však Jóšafat vydal válečný pokřik,
33. poznali svůj omyl a stáhli se zpět.
34. Vtom však jeden z aramejských vojáků vystřelil ze svého luku jen tak bez cíle a jeho šíp si našel skulinu zrovna v brnění přestrojeného izraelského krále Achaba. Zraněný král ihned nařídil svému vozatajovi, aby obrátil vůz a ujel s ním z bojiště.
35. Bitva trvala celý den a král Achab obklopený Aramejci musel zůstat ve voze. Z jeho rány však stále vytékala krev, takže do večera vykrvácel a zemřel.
36. Když se slunce nachýlilo k západu, rozlehl se nad bojištěm pokřik vyzývající bojovníky, aby se rozprchli do svých měst a domovů.
37. Mrtvého krále pak převezli do Samaří a tam ho pohřbili.
38. Když umývali jeho zakrvácený válečný vůz v samařském rybníku, kam se chodívaly mýt prostitutky, přiběhli psi a olizovali jeho krev, jak předpověděl Hospodin.
39. O dalších událostech z doby Achabovy vlády, o paláci, který dal postavit a vyzdobit slonovinou, a také o ostatních městech, která dal opevnit, se píše v kronice izraelských králů.
40. Po smrti krále Achaba stanul v čele izraelského království jeho syn Achazjáš.
41. 41-42 Král Jóšafat, syn krále Ásy a Šilchího dcery Azúby, nastoupil na judský trůn ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba. Když začal panovat, bylo mu třicet pět let a vládl v Jeruzalémě celkem dvacet pět let.
42. ***
43. 43-47 Jóšafat ve všem jednal stejně jako jeho otec Ása a přesně podle jeho vzoru respektoval spravedlnost a dbal na dodržování Hospodinova zákona. Král Jóšafat zbavil Judsko všech vyznavačů posvátné rituální prostituce, kteří ještě zůstali v zemi z doby jeho otce Ásy. Ovšem ani za vlády Jóšafata Izraelci nezrušili posvátná místa na vrcholcích kopců a dál na přinášeli své oběti a pálili kadidlo. Po celou dobu Jóšafatovy vlády panoval mezi Izraelem a Judskem mír. Ostatní události z doby krále Jóšafata, jeho úspěchy a válečné výpravy popisuje kronika judských králů.
44. ***
45. ***
46. ***
47. ***
48. Edóm tenkrát neměl žádného krále a jeho území spravoval pouze správce království.
49. Jóšafat nechal vystavět flotilu zámořských obchodních lodí a vyslal je do Ofíru pro zlato. Jeho lodě však nikdy nevypluly na širé moře, neboť ztroskotaly už v Esjón-geberu.
50. Když se to dozvěděl Achabův syn Achazjáš, navrhl Jóšafatovi, aby vyslali na moře společnou posádku, Jóšafat však jeho nabídku odmítl.
51. Když za nějaký čas Jóšafat zemřel, pohřbili ho k jeho předkům v Městě Davidově a následníkem trůnu se stal jeho syn Jóram.
52. Achabův syn Achazjáš usedl na izraelský trůn v Samaří v sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata a stál v čele Izraele dva roky.
53. Byl však Hospodinu trnem v oku, neboť jednal stejně zle jako jeho otec Achab a matka Jezábel. Kráčel tak ve šlépějích svého předchůdce, Nebatova syna, krále Jarobeáma, který svedl k nepravostem všechny Izraelce.

Žalmy 71:1-8
1. Naději skládám v tebe, Pane, a věřím, že mne nezklameš.
2. Ty pravdu znáš, ty vysvoboď mne a vyslyš, buď mi záchranou.
3. Bezpečí dej mi, skalní skrýši, kam stále bych moh přicházet. Ty přece tolikrát jsi uschoval mne u sebe jako v pevnosti.
4. Jdou po mně, Pane, bezbožníci, jsou plní falše, násilí.
5. Naděje má jsi ty, Hospodine, od mládí čekám na tebe.
6. Dal jsi mi život, péči matky, za všecko to ti děkuji.
7. S údivem poznávají mnozí, jak mocně se mne zastáváš.
8. Hlasitě proto Boha chválím, den chválou začnu, ukončím.

Přísloví 18:3-5
3. Kam vstoupí svévolník, přináší s sebou pohrdání; netupí však jen druhého, ale dělá hanbu sám sobě.
4. Slova moudrého jsou jako hluboké vody, životodárný pramen, osvěžující potok.
5. Není dobré nadržovat svévolníkovi a nezastat se spravedlivého.

Jan 15:1-27
1. "Jsem kmen vinné révy a můj Otec je vinařem.
2. Odřezává plané výhonky a plodné očišťuje, aby nesly větší úrodu.
3. I vás očistil, a to mým poselstvím.
4. Zůstaňte ve spojení se mnou. Vždyť výhonek oddělený od kmene nemůže nést žádné ovoce; právě tak je to i s vámi.
5. Já jsem vinný kmen a vy jste výhonky. Proto jen v těsném spojení se mnou prožijete plodný život. Beze mne to nedokážete.
6. Kdo žije beze mne, bude jako planý výhonek odříznut, uschne a bude spálen.
7. Zůstanete-li se mnou spojeni a nepřestane-li na vás působit mé poselství, pak dostanete všechno, o co v modlitbě požádáte.
8. Když povedete plodný život jako moji učedníci, vzdáte tím čest Bohu.
9. Miluji vás tak, jako mne miluje Otec.
10. Jste-li se mnou spojeni poslušností mých příkazů, proudí do vás Boží láska jako životodárná míza.Právě tak jsem já spojen poslušností s Otcem a naplněn jeho láskou.
11. Raduji se z toho a chci, abyste se i vy mohli vždycky plně radovat.
12. Přikazuji vám, abyste se vzájemně milovali tak, jako jsem já miloval vás.
13. Největší lásku přátelům prokáže ten, kdo za ně položí vlastní život.
14. Zůstanete mými přáteli, budete-li jednat v souladu se mnou.
15. Nejste už mými sluhy, protože sluha se nevyzná v úmyslu svého pána. Řekl jsem vám s důvěrou vše, co vím od Otce, a proto jste se stali mými přáteli.
16. Já jsem si vybral vás, ne vy mne. Vybavil jsem vás k tomu, abyste žili plodný život, který by před Bohem obstál. Proste a Otec vám to dá.
17. Usilujte především o vzájemnou lásku.
18. Lidé vás budou nenávidět, ale vzpomeňte si, že mne nenáviděli dříve než vás.
19. Milovali by vás, kdybyste se přizpůsobili. Vy mezi ně ale nepatříte, protože já jsem si vás vyvolil. Vyvedl jsem vás ze světa a oni vás za to nenávidí.
20. Připomeňte si slova, která jsem vám už jednou řekl: sluha není větší než jeho pán.Jestliže pronásledují mne, jak by nepronásledovali vás! Když chytali za slovo mne, budou číhat i na vás.
21. To všechno vám budou dělat proto, že nevěří, že za mnou i za vámi stojí Bůh.
22. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez viny. Teď jsou však bez výmluvy.
23. Ti, kdo mnou pohrdají, pohrdají Bohem.
24. 24-25 Usvědčuje je moje dílo, které nemá obdoby. Mají je před očima, a přece se zatvrdili proti mně i Otci. Však je o nich psáno v Písmu: ‚Nenáviděli mne bez důvodu.'
25. ***
26. Pošlu vám zastánce od Otce - Ducha pravdy, který pochází z Otce. Ten dosvědčí, co vám říkám.
27. Ale i vy budete mými svědky, protože mne všude provázíte.