| 1 Letopisu 19:1-19 |
| 1. Krátce nato zemřel král Amónců Náchaš a na trůn nastoupil jeho syn Chanún. |
| 2. Jakmile se to David dozvěděl, rozhodl se, že Chanúnovi projeví svou přízeň a náklonnost, protože jeho otec Náchaš s ním vždy udržoval přátelské vztahy. Vypravil proto posly, aby Chanúnovi vyjádřili hlubokou soustrast nad úmrtím jeho otce. |
| 3. Sotva však Davidovi poslové dorazili ke králi, amónští velitelé Chanúnovi řekli: "Skutečně věříš, že David k tobě vypravil své posly jen proto, aby uctil památku tvého otce? Nepřišli spíše obhlédnout situaci, aby mohli napadnout a zničit naši zemi?" |
| 4. Chanún, kterého jejich slova přesvědčila, se tedy Davidových mužů zmocnil, každému z nich nechal oholit vousy, odříznout polovinu roucha až k rozkroku a polonahé je vyhnal ze své země. |
| 5. Muži odešli, ale sotva se David dozvěděl, jak král Chanún jeho posly ponížil, vyslal jim naproti služebníky se vzkazem, aby se zatím nevraceli do Jeruzaléma, ale zůstali v Jerichu, dokud jim vousy opět nedorostou. |
| 6. 6-7 Když si Amónci uvědomili, jak proti sobě Davida popudili, Chanún a jeho velitelé si za třicet čtyři tun stříbra najali od Aramejců z Dvojříčí, z Maaky a ze Sóby třicet dva tisíc válečných vozů i s jezdci. Navíc se k nim připojil také král Maaky se svými oddíly a utábořil se nedaleko Médeby. Všichni Amónci se potom shromáždili ze svých měst a připravili se k boji. |
| 7. *** |
| 8. Jakmile se o tom doslechl David, neváhal a zmobilizoval celé své vojsko v čele s Jóabem. |
| 9. Zanedlouho Amónci vytáhli a seřadili se do bojového útvaru před branami svého města, zatímco králové s najatými vojsky se shromáždili na bitevním poli. |
| 10. Když Jóab viděl, že ho nepřátelé sevřeli ze dvou stran, vybral elitní izraelské oddíly a postavil se s nimi proti Aramejcům. |
| 11. Velení nad ostatními vojáky svěřil do rukou svého bratra Abíšaje, který se svým vojskem čelil náporu Amónců. |
| 12. Potom svému bratrovi řekl: "Získají-li Aramejci nade mnou převahu, přijď mi na pomoc. Stejně tak já, budou-li nad tebou Amónci vítězit, přijdu na pomoc tobě. |
| 13. Musíme do boje vložit veškerou svou sílu a odvahu. Vždyť bojujeme za svůj národ a města našeho Boha. Ať Hospodin rozhodne, jak sám uzná za vhodné." |
| 14. Po těchto slovech vyrazil Jóab a jeho oddíly proti Aramejcům a ti se před ním dali na útěk. |
| 15. Když Amónci spatřili, že Aramejci utíkají, také oni se dali před jeho bratrem Abíšajem na ústup a stáhli se do města. Když bylo po všem, Jóab se vrátil s vítěznou armádou do Jeruzaléma. |
| 16. Aramejci se však se svou porážkou nesmířili, znovu vypravili své posly a spojili se s Aramejci, kteří sídlili za řekou Eufratem. Do čela tohoto nového vojska se postavil velitel Hadad-ezerovy armády Šófak. |
| 17. David se však o přípravách Aramejců opět okamžitě dozvěděl a povolal do zbraně celý Izrael. Překročil pak se svou armádou Jordán a postavil se proti vojsku svých nepřátel. Sotva David seřadil své jednotky k boji, Aramejci proti němu zaútočili. |
| 18. Izraelci však brzy získali převahu a Aramejci se před nimi dali na útěk. Davidovi muži pak při pronásledování pobili sedm tisíc posádek k vozům, čtyřicet tisíc pěšáků a v boji zabili také jejich velitele Šófaka. |
| 19. Když Hadad-ezerovi spojenci viděli, jak zdrcující porážku jim Izrael připravil, uzavřeli s Davidem mír a podrobili se mu jako služebníci. Od té doby se už Aramejci báli Amóncům pomáhat. |
| 1 Letopisu 20:1-8 |
| 1. Na jaře následujícího roku, v období, kdy obvykle začínala válečná tažení, vytáhl Jóab v čele armády proti Amóncům a oblehl s nimi Rabu. David se však tentokrát boje osobně neúčastnil a zůstal v Jeruzalémě. Mezitím Jóab na Rabu zaútočil a ponechal z ní jen trosky. |
| 2. 2-3 David pak už jen sesadil jejího krále a odnesl si jeho korunu. Byla celá ze zlata a i se vsazeným drahokamem vážila více než třicet kilogramů. Sám ji pak nosíval na hlavě. Kromě toho si z města odvezl ještě mnoho další kořisti a jeho obyvatele podřídil nuceným pracím s pilami, krumpáči a železnými sekyrami. Když pak stejně naložil se všemi ostatními městy Amónců, vrátil se David s celou armádou zpět do Jeruzaléma. |
| 3. *** |
| 4. V jiné bitvě s Pelištejci, která se o něco později strhla v Gezeru, usmrtil Sibekaj z Chúšatu muže z národa obřího vzrůstu, bojovníka Sipaje. |
| 5. Když Izraelci za nějaký čas opět bojovali s Pelištejci, zabil Jaírův syn Elchánan bojovníka Lachmího, bratra obra Goliáše z Gatu. Jeho kopí mělo násadu silnou jako trám. |
| 6. Jindy se Izraelci utkali s Pelištejci v Gatu. Tam se proti nim postavil další obrovský muž se čtyřiadvaceti prsty. (Na všech končetinách měl po šesti prstech.) |
| 7. Když se začal Izraelcům vysmívat, postavil se proti němu Jónatan - syn Davidova bratra Šimey, a zabil ho. |
| 8. Tak David a jeho muži připravili o život bojovníky obřího vzrůstu z Gatu. |
| Žalmy 78:26-33 |
| 26. Pak zadul východní vítr, k němu se připojil jižní, |
| 27. přivály křepelek mračna, jak jindy oblaka písku. |
| 28. Ptáci jim padali rovnou ke stanům, bylo jich mnoho. |
| 29. Jedli a přejídali se, Pán jim dal, co hrdlo ráčí. |
| 30. Ještě to nespolykali, zas něco jiného chtěli. |
| 31. Hněv Boží zaplál a srazil, velmože, hrdiny pyšné. |
| 32. Přes to vše hřešili dále nevěrou a pochybami. |
| 33. Náhle je zaskočil konec, život jim mizel jak vánek. Tu všecky přepadla bázeň, |
| Přísloví 19:27-29 |
| 27. Můj synu, odvrhni moje rady a napomenutí a sejdeš z cesty moudrých. |
| 28. Úplatný svědek zesměšňuje právo a ústa ničemů se živí zlem. |
| 29. Na posměvače čekají tresty a na hřbet hlupáků nářez. |
| Skutky Apoštolské 8:26-40 |
| 26. Filip dostal pokyn od Božího anděla: "Připrav se a jdi na silnici z Jeruzaléma do Gázy, tam, kde prochází pouští." |
| 27. Filip se hned vydal na cestu. Brzy uviděl průvod etiopského hodnostáře, ministra financí kandaky, jak se tehdy nazývala vládkyně Etiopie a Súdánu. Byl v Jeruzalémě, aby vzýval Boha, |
| 28. a teď jel zpátky a na voze si četl svitek proroka Izajáše. |
| 29. Boží Duch vnukl Filipovi: "Dohoň ten vůz!" |
| 30. Filip přiběhl k vozu a tu slyší, že si černoch nahlas předčítá z knihy Izajášových proroctví. Filip se zeptal: "Říká ti to něco?" |
| 31. Ministr mu odpověděl: "Neříká, potřeboval bych to vyložit. Pojď si ke mně sednout a pomoz mi!" |
| 32. Právě četl slova: "Byl veden jako ovce na porážku,a jako beránek ztichne, když mu stříhají vlnu,tak ani on neotevřel ústa. |
| 33. Ponížili ho a nespravedlivě odsoudili.Kdo by čekal, že bude mít tolik potomků,když ho přece zabili!" |
| 34. Dvořan se zeptal Filipa: "Prosím tě, to mluvil prorok o sobě, nebo o někom jiném?" |
| 35. A tak Filip navázal na to prorocké slovo a ukázal, jak se vyplnilo na Ježíšovi. |
| 36. Cestou přijeli k nějaké vodě. Dvořan zvolal: "Podívej se, voda! Mohl bych i já být pokřtěn?" |
| 37. Filip na to: "Jestliže jsi uvěřil celým srdcem, proč ne?" A on vyznal: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn." |
| 38. Etiopský ministr dal příkaz k zastavení, vstoupil s Filipem do vody a ten ho pokřtil. |
| 39. Když se vrátili na břeh, Kristův Duch způsobil, že se Filip ztratil dvořanovi z očí. Musel tedy pokračovat sám, ale měl velkou radost. |
| 40. Filip se pak objevil v Azotu, prošel celým krajem až k Césareji a ve všech městech zvěstoval Ježíše. |