| 1 Královská 13:1-34 |
| 1. Právě ve chvíli, kdy se Jarobeám postavil k oltáři, aby přinesl svou oběť, dorazil z Judska do Bét-elu Boží prorok |
| 2. a na Hospodinův příkaz zvolal směrem k oltáři: "Hospodin prohlásil, že potomkům z Davidova rodu se narodí syn Jóšijáš, který na tomto oltáři bude obětovat kněze z pahorků, kteří zde nyní předkládají své oběti. Jednoho dne tady jako oběť budou hořet lidské kosti." |
| 3. Když prorok předpověděl, co se stane, stvrdil ještě svou výpověď těmito slovy: "Abyste poznali, že má slova skutečně pocházejí od Hospodina, tento oltář se rozpadne a popel, který je na něm, se rozpráší." |
| 4. Sotva však Boží prorok domluvil, král Jarobeám na něj od oltáře ukázal rukou a vydal svým služebníkům rozkaz, aby se proroka chopili. Natažená ruka mu však náhle úplně ztuhla, takže s ní nemohl vůbec pohnout. Současně se naplnila slova Božího proroka, |
| 5. roztrhl se oltář a popel spolu s obětními kusy se vysypal na zem. |
| 6. Když to král uviděl, obrátil se na proroka s prosbou: "Přimluv se, prosím, za mě u Hospodina a pros ho, aby mi ruku opět uzdravil." Prorok králi vyhověl, prosil za něj Hospodina a králova ruka se opět uzdravila a on s ní mohl hýbat jako dřív. |
| 7. Nato král proroka vyzval: "Pojď ke mně domů. Chci tě pohostit a věnovat ti nějaký dar." |
| 8. Prorok však králi odpověděl: "Nepřijal bych tvé pozvání, i kdybys mi dal polovinu svého majetku. |
| 9. Nebudu zde také nic jíst ani pít, protože sám Hospodin mi to zakázal. Nesmím se dokonce ani vrátit stejnou cestou, kterou jsem přišel." |
| 10. Po těchto slovech se prorok obrátil a odešel z Bét-elu jinou cestou, než po které původně dorazil. |
| 11. V Bét-elu tenkrát žil jiný, velmi starý prorok a ten se o návštěvě a činech judského proroka dozvěděl od svých synů, kteří mu sdělili všechny podrobnosti jeho vystoupení před králem. |
| 12. 12-14 Když mu také na požádání ukázali, kudy se vydal judský prorok domů, nařídil jim, aby mu osedlali mezka a vydal se za Božím prorokem. Netrvalo dlouho a nalezl ho, jak sedí pod dubem. Nejprve se zeptal, zda je to skutečně on, a když dostal kladnou odpověď, |
| 13. *** |
| 14. *** |
| 15. navrhl mu: "Chtěl bych tě pozvat k sobě domů a pohostit tě." |
| 16. 16-17 Judský prorok však odpověděl: "Nemohu se s tebou vrátit a cokoliv zde jíst nebo pít, protože sám Hospodin mi to výslovně zakázal. Nesmím jíst, pít ani se vracet stejnou cestou." |
| 17. *** |
| 18. Nato však starý prorok řekl: "Jsem prorok právě tak jako ty a Hospodin mi prostřednictvím svého posla sdělil, že tě mám přivést zpět do svého domu a dát ti najíst a napít." |
| 19. Ačkoliv to všechno byla lež, judský prorok se vrátil se starcem do jeho domu v Bét-elu a tam se najedl a napil. |
| 20. 20-21 Avšak ještě dříve, než se zvedli od stolu, promluvil Hospodin ústy starého muže k proroku z Judska a oznámil mu: "Přestože jsem tvůj Hospodin a Bůh, neuposlechl jsi, co jsem ti přikázal. |
| 21. *** |
| 22. Vrátil ses zpět, najedl se a napil na místě, kde jsem ti to zakázal. Proto zemřeš a tvé tělo nikdo nepohřbí do hrobu ke tvým předkům." |
| 23. Když judský prorok dojedl a dopil, prorok z Bét-elu, který ho přivedl zpět, pro něj osedlal svého osla a on odjel. |
| 24. Cestou však na něj zaútočil lev a srazil ho k zemi. Tam ho pak zabitého nechal ležet a postával spolu s oslem nad jeho mrtvolou. |
| 25. Zanedlouho kolem procházeli nějací lidé a spatřili mrtvolu i lva stojícího vedle ní. Sotva pak dorazili do Bét-elu, kde žil také starý prorok, vyprávěli o všem, co na cestě viděli. |
| 26. Když se tato zpráva donesla také starému proroku, který Božího posla z Judska dostihl na odchodu a přivedl ho zpět do svého domu, prohlásil: "Je to mrtvola judského proroka, který ani přes varování neuposlechl Hospodinovo nařízení. Proto na něj Hospodin poslal lva a nechal ho usmrtit." |
| 27. 27-28 Potom prorok nařídil svým synům, aby osedlali osla, a když to udělali, vydal se na cestu. Zanedlouho nalezl mrtvolu i osla a lva, kteří ještě postávali opodál. Ačkoliv to bylo zvláštní, lev mrtvolu judského proroka nesežral a nezaútočil ani na osla. |
| 28. *** |
| 29. Prorok tedy mrtvolu Božího posla naložil na osla a přivezl ji s sebou zpět do města, aby za zemřelého vykonal smuteční obřad a důstojně ho pohřbil. |
| 30. Uložil pak jeho tělo do vlastního hrobu a oplakal ho jako svého bratra. |
| 31. Po pohřbu pak požádal své syny: "Až zemřu, uložte mě do stejného hrobu, kam jsme pochovali Božího proroka z Judska. Chci, aby mé ostatky spočinuly vedle jeho, |
| 32. neboť poselství, ve kterém oznámil, jaký osud připravil Hospodin falešnému oltáři v Bét-elu i všem posvátným pahorkům v samařských městech, se zcela jistě naplní." |
| 33. Jarobeám však ani po této události nepřestal jednat v rozporu s Hospodinovou vůlí a i nadále jmenoval do úřadu kněží ve svých svatyních každého, kdo mu přišel pod ruku. Kdokoliv chtěl, toho Jarobeám pověřil. |
| 34. Tento Jarobeámův vzdor se však stal příčinou jeho pádu a zániku celé jeho dynastie. |
| 1 Královská 14:1-31 |
| 1. Netrvalo dlouho a Jarobeámova syna Abijáše postihla zlá choroba. |
| 2. Jarobeám si proto zavolal svou ženu a řekl jí: "Uprav se tak, aby nikdo nepoznal, že jsi moje žena, a vydej se do svatyně v Šílu. Tam vyhledej proroka Achijáše, který mi předpověděl, že se stanu králem Izraele. |
| 3. Přines mu deset rozdrobených chlebů a sklenici medu a požádej ho, aby ti řekl, co se stane s naším synem." |
| 4. Jarobeámova manželka svého muže uposlechla a vydala se za Achijášem do Šíla. Achijáš už nic neviděl, neboť jeho stáří ho připravilo o veškerý zrak. |
| 5. Oslovil ho však Hospodin a upozornil ho: "Přichází k tobě Jarobeámova manželka v přestrojení, aby se tě zeptala na osud svého nemocného syna. Až přijde, odpověz jí tak, jak ti nyní oznámím." |
| 6. Netrvalo dlouho a Achijáš uslyšel její kroky ve dveřích. "Jen pojď dál, Jarobeámova ženo," zavolal na ni. "Zbytečně se mně pokoušíš oklamat převlekem, mám pro tebe samé špatné zprávy. |
| 7. Vyřiď Jarobeámovi tato slova, která mu vzkazuje sám Hospodin a Bůh Izraele:,Pozvedl jsem tě ze dna společnosti a postavil tě do čela svého vyvoleného izraelského národa. |
| 8. Vzal jsem království z rukou potomků Davidova rodu a svěřil je tobě. Ty ses však nechoval jako můj služebník David, který respektoval má nařízení a jednal vždy upřímně a pravdivě v souladu s mou vůlí. |
| 9. Napáchal jsi mnohem více zla než všichni tvoji předchůdci. Nechal sis zhotovit kovové napodobeniny falešných bohů a provokoval jsi mne jejich uctíváním. Zachoval ses ke mně jako zrádce. |
| 10. Proto na tebe a tvůj rod sešlu pohromu a až do posledního vyhladím z Izraele všechny tvé mužské potomky bez ohledu na jejich postavení. Rozmetám tvůj rod jako obyčejný hnůj, až z něj nezůstane vůbec nic. |
| 11. O těla tvých potomků, kteří padnou ve městech, se budou přetahovat hladoví psi. Mrtvoly válející se na polích se stanou potravou pro supy. Jsem Hospodin a všechno se stane tak, jak jsem předpověděl.'" |
| 12. Nato se prorok Achijáš obrátil k Jarobeámově ženě a přikázal jí: "Vrať se domů a pamatuj, že jakmile vkročíš do svého města, tvůj syn zemře. |
| 13. Všichni Izraelci ho budou oplakávat a vystrojí mu pohřeb. Tvůj syn však bude poslední z Jarobeámova rodu, který důstojně spočine v hrobě, neboť jako jediný z celého Jarobeámova rodu nalezl u Hospodina, Boha Izraele, přízeň. |
| 14. Hospodin pak postaví do čela Izraele jiného krále, který Jarobeámův rod zcela vyhladí. Všechno přijde tak rychle, že už teď je pozdě na jakýkoliv pokus zabránit tomu. |
| 15. Hospodin pak potrestá také ostatní Izraelce a otřese jimi jako mocný příval rákosím. Vyžene Izraelce z této země, kterou věnoval jejich předkům, a rozpráší je až za Eufrat, protože rozhněvali Hospodina uctíváním falešných bohů. |
| 16. Zavrhne Izraelce kvůli špatnostem, které napáchal sám Jarobeám, a kvůli zlu, ke kterému je svedl." |
| 17. Když prorok Achijáš domluvil, Jarobeámova manželka od něj odešla a zamířila do Tirsy. Jakmile však překročila práh svého domu, její syn zemřel. |
| 18. Vystrojili mu pohřeb a celý Izrael ho oplakal, tak se naplnilo vše co Hospodin předpověděl ústy svého služebníka, proroka Achijáše. |
| 19. Ostatní události z doby krále Jarobeáma, jeho válečná tažení a vladařské záležitosti zaznamenává kronika izraelských králů. |
| 20. Celkem stál Jarobeám v čele Izraele dvacet dva let. Po jeho smrti nastoupil na královský trůn jeho syn Nádab. |
| 21. V Judsku mezitím kraloval Šalomounův syn Rechabeám, kterého přivedla na svět Amónka Naama. Nastoupil na trůn, když mu bylo čtyřicet jedna let a sedmnáct let vládl Judejcům z Jeruzaléma, z města, které si Hospodin vybral, aby v něm byl vybudován jeho chrám. |
| 22. Jednání Judejců bylo Hospodinu trnem v oku a svými nepravostmi, kterých se dopouštěli, ho popouzeli k hněvu ještě více než jejich předkové. |
| 23. Doslova na každém pahorku a pod každým stromem zřizovali posvátná místa a stavěli oltáře falešným bohům. |
| 24. Ve svých svatyních se oddávali modlářské prostituci a provozovali všechny odporné praktiky národů, které před nimi Hospodin vyhnal. |
| 25. V pátém roce Rechabeámovy vlády zaútočil na Jeruzalém egyptský faraón Šíšak. |
| 26. Uloupil veškeré cennosti z Hospodinova chrámu i královského paláce a odnesl také všechny zlaté štíty, které nechal zhotovit Šalomoun. |
| 27. Král Rechabeám nechal nahradit zlaté štíty bronzovými a svěřil je na starost velitelům stráže, kteří konali službu u vchodu do královského paláce. |
| 28. Ti je pak přinášeli, kdykoliv král vcházel do Hospodinova chrámu, a jakmile odcházel, opět je uložili do zbrojnice. |
| 29. Ostatní události z doby krále Rechabeáma a jeho vladařské činy jsou zaznamenány v kronice judských králů. |
| 30. Judský král Rechabeám a izraelský král Jarobeám spolu neustále bojovali. |
| 31. Když Rechabeám zemřel, pochovali ho do hrobu jeho předků v Městě Davidově. Rechabeámova matka se jmenovala Naama a pocházela z národa Amónců. Po jeho smrti usedl na královský trůn jeho syn Abijám. |
| Žalmy 69:16-21 |
| 16. Ať mě nestrhne dravý proud a nepohltí hlubina, ať mě divoký vír neumlčí navždy. |
| 17. Vyslyš mě, Pane, jsi plný dobroty, pro své milosrdenství, smiluj se nade mnou. |
| 18. Neodvracej svou tvář od svého služebníka, jsem sklíčený, vyslyš mne rychle! |
| 19. Přijď a zastaň se mne. Vyprosti mou duši z rukou nepřátel, spas mne! |
| 20. Ty znáš mé pohanění, moji potupu a pokoření. Ty dobře znáš každého mého protivníka, i to, co kdo o mně řekl. |
| 21. Srdce se mi bolestí láme, uvízl jsem v žalu. Doufal jsem, že mě někdo polituje, ale nikdo se nenašel, kdo by mě potěšil. |
| Přísloví 17:23-24 |
| 23. Ničemný člověk přijímá úplatek, a tak ničí cesty práva. |
| 24. Rozumný má za svůj cíl moudrost, hlupák bloumá od ničeho k ničemu. |
| Jan 12:27-50 |
| 27. Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. |
| 28. Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!"Vzápětí se z nebe ozval hlas: "Již jsem to učinil a ještě učiním." |
| 29. Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: "To k němu mluvil anděl." |
| 30. "Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám," vysvětloval Ježíš. |
| 31. "Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. |
| 32. 32-33 Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu." |
| 33. *** |
| 34. "Mluvíš o smrti?" ozvalo se ze zástupu."Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?" |
| 35. Ježíš jim odpověděl: "Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. |
| 36. Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude." Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se. |
| 37. I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili |
| 38. a tak se potvrdila slova proroka Izajáše: "Pane, kdo uvěřil našim slovům? Kdo poznal Boží moc?" |
| 39. Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry. |
| 40. "Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce, takže nevidí a nechápou. Neobrátí se k Bohu, aby jim mohl pomoci." |
| 41. Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu. |
| 42. V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. |
| 43. Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení. |
| 44. Ježíš mluvil naléhavě k lidem: "Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. |
| 45. Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. |
| 46. Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. |
| 47. Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. |
| 48. Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. |
| 49. Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova." |