A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 17

2 Královská 22:1-20
1. Jóšijáš se stal králem Judska, když mu bylo pouhých osm let, a vládl v Jeruzalémě celkem třicet jedna let. Jeho matka, Adajášova dcera Jedída, pocházela z Boskatu.
2. Jóšijáš jednal za všech okolností v souladu s Hospodinovou vůlí stejně jako jeho předchůdce, král David.
3. V osmnáctém roce své vlády poslal král Jóšijáš svého písaře Šáfana (jehož otcem byl Mešulámův syn Asaljáš) do Hospodinova chrámu a nařídil mu:
4. "Vyprav se k veleknězi Chilkijášovi a nařiď mu, aby připravil peníze, které lidé odevzdali kněžím držícím stráž u vchodu do Hospodinova chrámu.
5. Ať je odevzdá správcům stavebních prací v chrámu, aby mohli vyplatit mzdu pracovníkům, kteří opravují Hospodinův chrám.
6. Tesařům, stavebním dělníkům a také zedníkům. Z těchto peněz budou ovšem také nakupovat dřevo a tesané kameny, které budou potřebovat na opravu poškozených částí chrámu.
7. O penězích, které jim na tyto účely svěří, není třeba vést žádné záznamy, protože tito lidé jednají čestně a poctivě."
8. Když písař Šáfan dorazil do chrámu, velekněz Chilkijáš mu oznámil: "Nalezl jsem v Hospodinově chrámu tuto knihu Zákona." Šáfan si knihu vzal, a když ji přečetl,
9. přišel ke králi a oznámil mu: "Tvoji služebníci připravili peníze shromážděné v chrámu a svěřili je pracovníkům a dozorcům starajícím se o opravu celé budovy."
10. Potom písař Šáfan dodal: "Velekněz Chilkijáš mi předal tuto knihu," a ihned z ní něco králi přečetl.
11. Sotva král uslyšel, co se v knize Zákona píše, roztrhl na výraz hlubokého pohnutí svůj oděv.
12. Povolal velekněze Chilkijáše, Šáfanova syna Achíkama, Míkajášova syna Akbóra, písaře Šáfana a svého osobního sluhu Asajáše a nařídil jim:
13. "Jděte a promluvte s Hospodinem o tom, co znamenají slova této nalezené knihy pro mě a všechny obyvatele Judska. Hospodin se na nás musí jistě velice hněvat, protože naši předkové se neřídili slovy této knihy. Nerespektovali nic z toho, co se zde o nás píše."
14. Velekněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan i Asajáš se tedy vypravili k prorokyni Chuldě, aby s ní o tom promluvili. (Chulda bydlela v části Jeruzaléma nazvané Nové Město a byla manželkou Šalúma, správce královského šatníku, jehož otcem byl Charchasův syn Tikva.)
15. Když k ní dorazili, řekla jim: "Oznamte muži, který vás poslal, tato Hospodinova slova:
16. Já, Hospodin, přivedu na toto místo a jeho obyvatele právě takovou pohromu, o které judský král četl v nalezené knize.
17. Udělám to, protože mě moji vlastní lidé opustili, pálili kadidlo cizím bohům a uráželi mě uctíváním vlastnoručně vyrobených napodobenin bohů. Důsledky jejich jednání, které na ně nechám dopadnout, nikdo neodvrátí."
18. "Dále judskému králi vyřiďte toto," pokračovala Chulda, "Hospodin a Bůh Izraele, k tomuto proroctví dodává:
19. Máš dobré srdce a po vyslechnutí všeho, co jsem prohlásil o zničení tohoto místa a prokletí jeho obyvatel, ses zachoval pokorně. Roztrhl jsi na znamení zármutku svůj oděv a s lítostí jsi mne prosil o pomoc. Viděl jsem, jak ses zachoval,
20. a proto tě nechám zemřít v klidu a pokoji. Nebudeš svědkem žádného z neštěstí, jež uvrhnu na toto místo." Když Chulda domluvila, muži se vrátili s její odpovědí ke králi.

2 Královská 23:1-37
1. Král Jóšijáš nechal shromáždit všechny vážené občany Jeruzaléma a celého Judska.
2. Společně s nimi a také s kněžími a proroky a vůbec všemi významnými i prostými obyvateli země pak vstoupil do Hospodinova chrámu. Potom nahlas, aby to každý slyšel, přečetl celou Knihu smlouvy, kterou nalezli v Hospodinově chrámu.
3. Nakonec se král postavil na své obvyklé místo a před Hospodinem obnovil smlouvu. Přísahal, že bude upřímně a celou svou bytostí zachovávat všechna Hospodinova přikázání a výnosy, aby dostál všem ustanovením smlouvy, zapsaným v této knize. Když to udělal, všichni přítomní se k této smlouvě rovněž připojili.
4. Nato král nařídil veleknězi Chilkijášovi, jeho zástupci a také kněžím, kteří konali službu u vchodu, aby z Hospodinova chrámu odstranili veškeré předměty zhotovené pro falešného boha Baala, bohyni Ašéru a ostatní uctívané napodobeniny. Všechny tyto věci pak nechal spálit za hradbami Jeruzaléma na polích v Kidrónském údolí a jejich popel dal odnést do Bét-elu.
5. Vypořádal se rovněž s pohanskými kněžími, které judští králové pověřili pálením kadidla na posvátných pahorcích v judských městech a v okolí Jeruzaléma. Tito kněží pálili kadidlo pro Baala, na počest slunce, měsíce i hvězd a pro všechna ostatní nebeská tělesa.
6. Dále král nechal vynést z Hospodinova chrámu posvátný Ašéřin sloup a v Kidrónském údolí za Jeruzalémem ho nechal spálit. Potom ho dal roztlouct na prach a rozprášit na hroby prostého lidu.
7. Odstranil z Hospodinova chrámu rovněž přístřešky vyznavačů kultické prostituce, kde ženy tkávaly stany pro bohyni Ašéru.
8. Jóšijáš také odvolal kněze ze všech judských měst a zrušil posvátná místa na pahorcích od Geby až po Beer-šebu, na kterých tito kněží pálili kadidlo pohanským bohům. Rozbořil také oltáře, které stály nalevo od Jóšuovy brány (pojmenované podle nejvyššího správce města).
9. Kněží z těchto posvátných míst sice nemohli zastávat svůj úřad u oltáře v Hospodinově chrámu, směli však jíst nekvašený chléb spolu s ostatními kněžími.
10. Jóšijáš rovněž zrušil Tófet, pohanské posvátné místo v Údolí syna Hinómova, aby tam již nikdo nemohl obětovat v ohni svého syna nebo dceru k poctě boha Moleka.
11. Dále Jóšijáš odstranil z prostoru Hospodinova chrámu koně a vozy, které judští králové zasvětili k poctě slunce. Nacházeli se na nádvoří nedaleko místnosti jednoho z úředníků Netan-meleka.
12. Dal rovněž strhnout oltáře, které judští králové vystavěli na střeše poblíž horní Achazovy místnosti. Stejně naložil s oltáři, které na obou nádvořích Hospodinova chrámu nechal vybudovat Menaše. Dal je odnést, rozbít na kusy a vhodit jejich zbytky do Kidrónského údolí.
13. Král také odstranil posvátná místa na pahorcích východně od Jeruzaléma směrem na jih od Hory zkázy. Tato místa dal vystavět izraelský král Šalomoun pro odpornou sidónskou bohyni Aštoretu, ohavného moábského boha Kemóše a pro Moleka, šeredného boha národa Amónců.
14. Jóšijáš nechal také rozbít posvátné sloupy a porazit posvátné Ašéřiny kůly a na místech, kde stály, dal rozházet lidské kosti.
15. Jóšijáš zničil dokonce i oltář v Bét-elu postavený na posvátném pahorku na příkaz Nebatova syna Jarobeáma, který svedl Izraelce na cestu nepravosti. Jóšijáš nechal celé toto místo včetně Ašéřina sloupu spálit a všechen popel dal rozdrtit na prach.
16. Potom se Jóšijáš rozhlédl kolem a uviděl, že na hoře jsou nějaké hroby. Nechal z nich tedy vyzvednout ostatky zesnulých a dal je spálit na oltáři, který tak nadobro znesvětil, v souladu s tím, co na Hospodinův pokyn předpověděl Boží prorok.
17. U jednoho z hrobů se však král zeptal: "Co je to za náhrobek?" Obyvatelé města mu odpověděli: "Označuje hrob judského Božího proroka, který předpověděl, že bételský oltář skončí právě tak, jak jsi s ním naložil."
18. "Nechejte tedy tento hrob na pokoji," řekl král, "a nedovolte nikomu, aby jakkoliv nakládal s ostatky zesnulého." Lidé krále uposlechli a ostatky ponechali na místě. Podobně naložili s ostatky proroka, který přišel ze Samaří.
19. Stejně jako v Bét-elu Jóšijáš odstranil a zničil také v samařských městech veškeré svatyně a posvátná místa, která izraelští králové proti Hospodinově vůli vystavěli.
20. Jóšijáš také nechal popravit všechny kněze, kteří na těchto místech sloužili, a spálil jejich ostatky na oltáři. Když to všechno vykonal, vrátil se do Jeruzaléma.
21. Potom král všem lidem rozkázal: "Slavte hod beránka na počest Hospodina, svého Boha, jak o tom píše Kniha smlouvy."
22. Izraelci si totiž už v době, kdy v čele národa stáli soudcové, a také v časech judských i izraelských králů úplně přestali tento svátek připomínat.
23. Teprve v osmnáctém roce vlády krále Jóšijáše se tento Hospodinův svátek opět v Jeruzalémě oslavoval.
24. Jóšijáš se navíc zbavil všech astrologů a spiritistů; v celém Judsku i v Jeruzalémě nechal rovněž odstranit všechny domácí bůžky a další napodobeniny odporných falešných bohů. Udělal to proto, aby splnil požadavky zákona zapsaného v knize, kterou kněz Chilkijáš nalezl v Hospodinově chrámu.
25. Žádný z panovníků, ať už vládli před Jóšijášem nebo po něm, se mu v horlivosti nevyrovnal. Nikdo z nich se neobrátil k Hospodinu s takovou upřímností a opravdovostí, s jakou Jóšijáš uplatňoval všechny požadavky Mojžíšova zákona.
26. Avšak nepravosti, kterými král Menaše rozhněval a urážel Hospodina, byly natolik závažné a početné, že Hospodin neupustil od svého záměru nechat na obyvatele Judska dopadnout důsledky jejich vlastních vin.
27. Proto Hospodin prohlásil: "Vypořádám se s Judskem stejně jako s Izraelem. Zavrhnu Jeruzalém, který jsem si vyvolil, i tento chrám, v němž jsem chtěl přebývat uprostřed svého lidu."
28. Ostatní události z doby Jóšijášovy vlády a všechny jeho činy popisuje kronika judských králů.
29. V době Jóšijášova panování vytáhl egyptský faraón Néko k řece Eufratu, aby se spojil s asyrským králem. Král Jóšijáš se proti němu postavil se svojí armádou, ale Néko se s ním utkal a v boji u Megida ho zabil.
30. Jóšijášovi služebníci převezli královo tělo z Megida do Jeruzaléma, kde ho pochovali do jeho vlastního hrobu. Potom obyvatelé Judska ustanovili králem Jóšijášova syna Jóachaza.
31. Jóachaz se stal judským králem, když mu bylo dvacet tři let, a vládl v Jeruzalémě pouhé tři měsíce. Jeho matka Chamútal byla dcerou Jirmejáše, který pocházel z Libny.
32. Jóachaz svým jednáním popouzel Hospodina, stejně jako mnozí jeho předkové.
33. Faraón Néko ho však zbavil vlády a nechal v Rible na území Chamátu spoutat. Judsku uložil daň ve výši téměř tři a půl tuny stříbra a třiceti čtyř kilogramů zlata.
34. Potom faraón Néko dosadil na královský trůn jiného Jóšijášova syna Eljakíma a přejmenoval ho na Jójakíma. Jóachaza však odvlekl do Egypta a až do jeho smrti mu nedovolil vrátit se.
35. Jójakím musel Nékovi odvádět tolik stříbra a zlata, kolik požadoval. Aby to byl schopen plnit, zavedl v celé zemi daně a podle výměru vybíral stříbro a zlato ode všech lidí.
36. Jójakím se stal králem ve svých dvaceti pěti letech a vládl v Jeruzalémě celkem jedenáct let. Jeho matka Zebúda byla dcerou Pedajáše z Rúmy.
37. Jójakímovo jednání bylo Hospodinu trnem v oku, protože se dopouštěl stejných nepravostí jako jeho předkové.

2 Královská 24:1-20
1. V době Jójakímovy vlády vtrhl do země babylónský král Nebúkadnesar a na tři roky si Jójakíma podrobil. Čtvrtého roku se však Jójakím vzbouřil a postavil se Nebúkadnesarovi na odpor.
2. Hospodin ale proti Jójakímovi poslal babylónské, aramejské, moábské a amónské bojovníky, aby srovnal Judsko se zemí, a tak naplnil slova, která kdysi sám předpověděl ústy svých služebníků proroků.
3. Celé toto neštěstí nechal Hospodin na Judsko dopadnout za všechno, čím se proti němu provinil Menaše.
4. Za krev nevinných, kterou tento král naplnil celý Jeruzalém. Takové bezpráví nemohl Hospodin přejít bez povšimnutí.
5. O dalších událostech z doby Jójakímovy vlády a o všech jeho činech se píše v kronice judských králů.
6. Když Jójakím zemřel, následníkem trůnu se stal jeho syn Jójakín.
7. Egyptský faraón již od té doby nepodnikal žádné válečné výpravy, protože babylónský král obsadil celé jeho území od Egyptského potoka až k řece Eufratu.
8. Jójakín se stal králem, když mu bylo osmnáct let, a vládl v Jeruzalémě pouze tři měsíce. Jeho matka Nechušta byla dcerou Elnátana, který pocházel z Jeruzaléma.
9. Jójakín svým jednáním popouzel Hospodina stejně jako jeho otec.
10. 10-11 Za jeho krátké vlády vytáhli velitelé babylónského krále proti Jeruzalému, a když ho oblehli dostavil se také sám Nebúkadnesar.
11. ***
12. Judský král Jójakín, jeho matka, služebnictvo i všichni dvořané a velitelé se Nebúkadnesarovi vzdali a on je v osmém roce své vlády odvedl do zajetí v Babylóně.
13. Tak se naplnila Hospodinova předpověď, neboť Nebúkadnesar rovněž odvezl veškeré poklady z Hospodinova chrámu a královského paláce včetně všech zlatých předmětů, které pro Hospodinův chrám nechal zhotovit král Šalomoun.
14. Dále odvlekl do zajetí všechny obyvatele Jeruzaléma: veškeré velitele, vojáky, řemeslníky a kováře, tedy dohromady deset tisíc lidí. Ponechal ve městě jen ty nejchudší.
15. Nebúkadnesar odvedl jako své zajatce do Babylóna také krále Jójakína, jeho matku, celý jeho harém a všechny vládní představitele země.
16. Nebúkadnesar rovněž deportoval do Babylóna celou armádu sedmi tisíc bojeschopných vojáků a dalších tisíc řemeslníků a kovářů.
17. Namísto Jójakína ustanovil Nebúkadnesar králem jeho strýce Matanjáše a dal mu jméno Sidkijáš.
18. Sidkijáš nastoupil na trůn ve svých jedenadvaceti letech a vládl v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka Chamútal byla dcerou Jirmejáše, který pocházel z Libny.
19. Stejně jako jeho předchůdce Jójakím jednal i král Sidkijáš v rozporu se zásadami, které stanovil Hospodin.
20. Nakonec to došlo tak daleko, že Hospodin nechal na Jeruzalém a celé Judsko dopadnout pohromu v podobě nepřátel, kteří odvlekli většinu obyvatel do vyhnanství. Všechno začalo, když se král Sidkijáš vzbouřil proti babylónskému králi.

Žalmy 74:18-23
18. Neslyšíš, Pane, rouhání nepřítele? Posměchu bláznů udělej už konec!
19. Jsme hrdlička tvá, nevydej nás dravci a na své ponížené nikdy nezapomeň.
20. Ty jsi nám slíbil že nás budeš chránit, proveď nás kolem doupat násilníků.
21. Nenech nás znovu zahanbit a hubit, dej vězňům svobodu a vytryskne ti chvála.
22. Vstaň, Pane, k soudu, jde o tvoje právo, má pošetilý myslet si, že vyhrál?
23. Slyšíš, jak křičí? Je jich stále více, jak moře hučí příliv útočníků.

Přísloví 19:3-3
3. Člověk si škodí svým pošetilým jednáním, ale pro nezdar se hněvá na Hospodina.

Skutky Apoštolské 2:22-47
22. 22-23 Izraelci, poslyšte! Žil tady mezi vámi Ježíš z Nazaretu, muž, kterému dal Bůh moc činit zázraky a znamení; mnozí z vás by to mohli dosvědčit. A tohoto muže jste se vy zmocnili a zabili jste ho na kříži rukama pohanů. Tím jste vlastně jen splnili Boží úmysl.
23. ***
24. Bůh však vyrval Ježíše z moci smrti, která ho nemohla udržet, a vzkřísil ho z mrtvých.
25. To o něm zpívá David v žalmu:‚Pána mám neustále před očima,stojí při mně, a tak nezakolísám.
26. Proto se mé srdce raduje,moje ústa zpívají,vždyť i pro mé mrtvé tělo zůstává naděje.
27. Ty mne nenecháš mezi mrtvými,nedopustíš, aby tělo tvého vyvoleného podlehlo zkáze.
28. Povedeš mne cestou životaa dáš mi, abych se radoval u tebe.'
29. Je nám všem jasné, že dávný král David zemřel, byl pochován a jeho hrob je tady až dodnes.
30. Nemluvil tedy o sobě, ale prorokoval to o Mesiáši, který podle Božího slibu měl být Davidovým potomkem. A tak když říkal, že nezůstane mezi mrtvými a jeho tělo nepodlehne zkáze,
31. viděl vlastně dopředu Kristovo vzkříšení z mrtvých.
32. Ano, právě Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
33. Nyní je na nebesích po Boží pravici a má právo dávat svatého Ducha. Všechno to zvláštní, co vidíte a slyšíte, pochází od něho.
34. 34-35 A zase David nemluvil o sobě, když napsal: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, až ti všechny nepřátele položím k nohám.'
35. ***
36. Ať tedy ví každý Izraelec: Toho Ježíše, kterého jste ukřižovali, toho poslal Bůh jako Pána a Mesiáše!"
37. Petrova slova zasáhla mnoho posluchačů a ti se začali ptát apoštolů: "Bratři, co máme dělat?"
38. "Litujte svých hříchů," volal Petr,"vyznávejte je a na znamení Božího odpuštění přijměte křest, který Ježíš Kristu určil pro své následovníky. Také vy dostanete Ducha svatého.
39. Vždyť ten prorocký slib platí vám, vašim dětem, a dokonce lidem po celém světě, které si Pán Bůh zavolá."
40. A ještě jim říkal mnoho dalších věcí a radil jim naléhavě: "Nemějte už nic společného s těmi, kteří se postavili proti Mesiáši!"
41. Ti, kteří Petra poslechli, byli nakonec pokřtěni. Toho dne se připojilo k Ježíšovým následovníkům okolo tří tisíc lidí.
42. Všichni chtěli slyšet od apoštolů ještě více, bývali rádi pohromadě, společně stolovali, lámali chléb na památku Kristovy poslední večeře a modlili se.
43. Apoštolové činili mnoho mocných činů a divů, takže každý cítil, že tu působí Bůh.
44. Věřící vytvořili pospolitost, ve které se o všechno dělili a dokonce majetek měli společný.
45. Zámožní mezi nimi prodávali své nemovitosti a výtěžek dělili mezi všechny, jak kdo potřeboval.
46. Všichni se společně shromažďovali každý den v jeruzalémském chrámu. V menších skupinách se pak scházeli po domech a jedli společně, s radostí a upřímností.
47. Svou vděčnost Bohu vyjadřovali modlitbami a zpěvem, a kdo to slyšel, tomu se to líbilo. Pán jim denně přidával další, kteří uvěřili a byli zachráněni.