A A A A A
Bible za jeden rok
Červen 10

2 Královská 7:1-20
1. Elíša řekl: "Poslouchejte, co mi oznámil Hospodin: ‚Zítra v tuto dobu se bude sedm kilogramů mouky nebo čtrnáct kilogramů ječmene prodávat u samařské brány za dvanáct gramů stříbra.'"
2. Vtom se ozval králův osobní strážce a prohlásil: "I kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Nemůže se to splnit." Elíša mu však odpověděl: "Uvidíš to na vlastní oči, ale nic z toho ani neochutnáš."
3. U samařské brány sedávali čtyři malomocní, kteří si toho dne řekli: "Proč tu máme jen tak sedět a čekat na smrt.
4. Jestliže se rozhodneme jít do města, kde vládne hladomor, zemřeme. Zůstaneme-li zde, také zahyneme. Vydejme se tedy do tábora Aramejců a vzdejme se jim. Buď nám darují život a my přežijeme, nebo nás usmrtí. V obou případech nemáme co ztratit"
5. Za soumraku se proto zvedli a zamířili k táboru Aramejců. Když se přikradli až k samotnému ležení, s údivem zjistili, že široko daleko vůbec nikdo není.
6. Hospodin totiž Aramejce vyděsil zvukem válečných vozů, dusotem koní a hřmotem velkého vojska. A když tak na ně zaburácel, Aramejci si řekli: "Běda nám, izraelský král se spojil s Chetejci a Egypťany a teď na nás společně útočí!"
7. Proto neváhali, opustili své stany, koně i osly a rozutekli se do tmy. Tábor nechali tak, jak jej postavili, a zmateně uprchli, aby si zachránili alespoň holý život.
8. Malomocní, kteří přišli až k táboru, to zjistili a odvážili se jít ještě dále. Vstoupili do jednoho stanu, kde se dosyta najedli a napili a odnesli si odtud stříbro, zlato a nějaké šaty. Když svou kořist dobře ukryli, vrátili se a odnesli si do své skrýše další věci z jiného stanu.
9. Potom si ale řekli: "To, co děláme, není správné. Stali jsme se svědky tak úžasné události a necháváme si ji pro sebe. Jestli s oznámením budeme otálet až do rána, zasloužíme si nejpřísnější potrestání. Raději pojďme hned do paláce a informujme krále."
10. Přišli tedy k strážcům městské brány a zavolali na ně: "Dostali jsme se až do aramejského tábora a nikoho jsme nenašli. Nezazněl tam jediný lidský hlas. Jsou tam jen koně, osli a opuštěné stany."
11. Strážcové brány předali tu zprávu dál a za okamžik se donesla až do královského paláce.
12. Přestože byla noc, král vstal a řekl svým velitelům: "Já vám povím, co si na nás Aramejci vymysleli. Vědí, že trpíme hladem, a proto opustili tábor a ukryli se někde v okolí. Chtějí nás tak vylákat z města, aby nás mohli pochytat živé a sami proniknout dovnitř."
13. Nato se ozval jeden z velitelů a navrhl: "Ať si několik mužů vezme pět koní, kteří ještě zůstali ve městě, a vyjedou k táboru Aramejců. Jestliže Aramejci přichystali léčku, pak budou jediní, kteří do ní padnou. Vyšleme je, ať zjistí, co se stalo, vždyť nemáme co ztratit."
14. Izraelci tedy vypravili dvě koňská spřežení a vyslali je k aramejskému ležení. Král jim nařídil: "Jeďte a zjistěte, jaká je situace."
15. Vyslaní muži tedy jeli až k Jordánu a všude cestou nalézali oděvy a zbraně, které Aramejci odhodili při svém bezhlavém útěku. Když se vrátili do Samaří a podali o tom zprávu svému králi,
16. Izraelci vyrazili z města a z aramejského tábora odnesli všechno, co našli. Ten den se pak opravdu prodávalo sedm kilogramů mouky a čtrnáct kilogramů ječmene za dvanáct gramů stříbra, jak předpověděl Hospodin.
17. Toho dne byl službou v bráně pověřen králův osobní strážce, který neuvěřil Elíšově předpovědi. A právě tohoto muže dav dychtivých Izraelců v nastalém zmatku ušlapal. Tak se naplnilo i to, co Elíša o něm předpověděl, když spolu s králem přišel do jeho domu.
18. Všechno bylo přesně tak, jak Boží prorok Elíša králi oznámil. Den po jeho předpovědi se opravdu u samařské brány prodávala mouka i ječmen za takovou cenu, jakou prorok stanovil.
19. Králův osobní strážce tenkrát Elíšovi nevěřil a řekl, že něco takového se nestane, ani kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Proto se mu od Elíši dostalo odpovědi, že se sice na vlastní oči přesvědčí, ale nic z toho neochutná.
20. A to se také stalo. Lidé toho dne králova osobního strážce v samařské bráně ušlapali.

2 Královská 8:1-29
1. Jednou si Elíša zavolal Šúnemanku, jejíhož syna vzkřísil, a poradil jí: "Vezmi celou svou rodinu a odejděte ze země, protože Hospodin odsoudil tuto zemi k sedmi letům hladomoru."
2. Šúnemanka Elíšu uposlechla a spolu s rodinou odešla a usadila se na území Pelištejců.
3. Po sedmi letech se vrátila a zamířila ke králi, aby ho požádala o navrácení svého domu i pozemků.
4. Král měl tenkrát rozhovor s Géchazím, služebníkem Božího proroka, a žádal ho, aby mu pověděl o všech významných činech, které Elíša vykonal.
5. Šúnemanka přišla ke králi se svou žádostí o dům a polnosti právě ve chvíli, kdy Géchazí vyprávěl králi, jak Elíša vzkřísil jejího mrtvého chlapce. Jakmile ji Géchazí spatřil, řekl králi: "Můj pane, to je právě ta žena, jejímuž synovi Elíša vrátil život."
6. Král se tedy na tuto událost zeptal samotné Šúnemanky a ona mu všechno ochotně dosvědčila. Potom král svěřil její žádost jednomu ze svých úředníků a přikázal mu: "Zajisti, ať je této ženě vráceno všechno, co jí kdy patřilo, včetně veškerých výnosů z jejího pole od doby, kdy odešla ze země, až do dnešního dne."
7. V době, kdy prorok Elíša navštívil Damašek, onemocněl aramejský král Ben-hadad. Když se králi doneslo, že do Damašku přišel Boží prorok,
8. nařídil svému služebníku Chazaelovi: "Připrav si pro Božího proroka nějaký dar a jdi ho navštívit. Zeptej se jeho prostřednictvím Hospodina, zda se ze své nemoci opět uzdravím."
9. Chazael se tedy vypravil za Elíšou a jako dar mu na čtyřiceti velbloudech přivezl to nejlepší zboží z celého Damašku. Předstoupil před proroka a řekl: "Posílá mě k tobě tvůj oddaný přítel, aramejský král Ben-hadad a ptá se, zda se ze své nemoci opět uzdraví."
10. Nato Elíša odpověděl: "Ačkoliv mi Hospodin oznámil, že Ben-hadad ve skutečnosti zemře, jdi za ním a řekni mu, že se ze své nemoci zotaví."
11. Sotva však Elíša domluvil, upřeně se na Chazaela zadíval, tvář mu strnula a pak se hlasitě rozplakal.
12. "Proč naříkáš, můj pane?" otázal se Chazael. "Protože již nyní vím, jak nesmírně Izraelcům ublížíš," odvětil Elíša. "Se svými lidmi vypálíš jejich pevnosti, se svými vojáky pobiješ všechny mladíky, do země zašlapeš jejich děti a dokonce rozsekáš na kusy i těhotné ženy."
13. "Copak, jsem nějaký prašivý pes, abych něco takového spáchal?" zvolal pohoršeně Chazael. Nato mu Elíša odpověděl: "Hospodin mi oznámil, že se staneš aramejským králem."
14. Když Elíša domluvil, Chazael odešel a vrátil se ke svému králi. Ben-hadad se ho zeptal: "Co ti řekl prorok Elíša?" Chazael odpověděl: "Elíša tvrdí, že se zcela jistě uzdravíš."
15. Na druhý den však Chazael přehodil králi přes obličej namočené plátno a držel je tak dlouho, dokud král nezemřel. Potom se nechal dosadit na jeho místo.
16. V pátém roce vlády izraelského krále Jórama, Achabova syna, nastoupil na judský trůn stejnojmenný panovník, Jóšafatův syn Jóram.
17. Stal se králem ve svých třiceti dvou letech a vládl v Jeruzalémě celkem osm let.
18. Jeho jednání však bylo Hospodinu trnem v oku, neboť se oženil s dcerou krále Achaba a dopouštěl se stejných nepravostí jako on a ostatní izraelští králové.
19. Hospodin ovšem kvůli svému služebníku, králi Davidovi, zachoval v Judsku pokoj, protože Davidovi kdysi slíbil, že na judském trůně navždy bude vládnout některý z jeho potomků.
20. V době Jóramovy vlády se Edómci vzbouřili proti své závislosti na Judsku a zvolili si svého vlastního krále.
21. Král Jóram ihned zmobilizoval veškeré své válečné vozy a vytáhl s nimi do Sáíru. Edómci Jórama i jeho vozy obklíčili, ale králi se v noci podařilo jejich řady prorazit. Jeho vojáci však odmítli bojovat a rozprchli se do svých domovů.
22. Edómci tak svým povstáním dosáhli nezávislosti a o něco později se k nim připojila i Libna.
23. Další události z doby vlády krále Jórama a také všechny jeho činy zaznamenává kronika judských králů.
24. Když Jóram zemřel, pohřbili ho k jeho předkům v Městě Davidově a vládu po něm převzal jeho syn Achazjáš.
25. Jóramův syn Achazjáš dosedl na judský trůn v dvanáctém roce vlády izraelského krále, Achabova syna Jórama.
26. Začal panovat ve svých dvaceti dvou letech a vládl v Jeruzalémě jen jeden rok. Jeho matka Atalja byla dcerou izraelského krále Omrího.
27. Král Achazjáš navázal sňatkem přízeň s rodem izraelského krále Achaba a svým jednáním popuzoval Hospodina stejně jako dříve Achab a celý jeho rod.
28. Achazjáš se jednou spojil s Achabovým synem Jóramem a společně vytáhli na aramejského krále Chazaela do Rámotu v Gileádu. Sotva však bitva začala, Aramejci krále Jórama zranili a
29. on se vrátil do Jizreelu, aby se ze svých zranění vyléčil. Když to zjistil judský král Achazjáš, neváhal a vypravil se za ním do Jizreelu, aby mu vyjádřil svou podporu.

Žalmy 72:8-16
8. Ten Boží panovník ovládne celou zemi, od moře k moři velikému, od řeky až do končin země.
9. Kočovné národy ho provolají králem a nepřátelé před ním budou líbat prach.
10. Vládcové Tarzu, Šeby, Sáby, ostrovů mu dají dary, odvedou mu daně.
11. Králové bez výjimky pokloní se před ním, národy všecky budou jemu sloužit.
12. Chudého vysvobodí, nepřeslechne prosbu, pomůže tomu, kdo nemá zastání.
13. Bude mít soucit s ubohými lidmi, a chudé vysvobodí z jejich nouze,
14. vykoupí slabé z rukou násilníků, vždyť každý člověk je mu stejně vzácný.
15. Ať na věky nám vládne! Dostane zlato až z daleké Sáby, Budou mu žehnat a modlit se za něj.
16. Postačí rozhodit obilí jen pár hrstí a klasy na horách porostou jako stromy, ve městech lidí jak na louce kvítí.

Přísloví 18:12-13
12. Pýcha člověka předchází jeho pád; za pokorou přichází sláva.
13. Pro člověka je hanbou a bláznovstvím, skáče-li ukvapeně do řeči druhému.

Jan 18:19-40
19. Mezitím Annáš zahájil výslech: "Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?"
20. "Mé učení je obecně známé," odpověděl Ježíš."Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic.
21. Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal."
22. "Jak to mluvíš s veleknězem?" obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho.
23. Ježíš se ohradil: "Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?"
24. Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.
25. Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: "Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?"Petr to popřel.
26. Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: "Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!"
27. Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.
28. Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři.
29. Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: "Z čeho toho člověka obviňujete?"
30. "Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili," odpověděli.
31. "Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů," odsekl Pilát."Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit," bránili se Židé.
32. Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti.
33. Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: "Ty jsi král Židů?"
34. "Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?" otázal se Ježíš.
35. "Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?" ohradil se Pilát."Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?"
36. Ježíš odpověděl: "Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu."
37. "Přece jsi tedy král," konstatoval Pilát."Sám to připouštíš." odpověděl Ježíš."Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá."
38. "Co je pravda?" ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům."Ten člověk je nevinný," prohlásil.
39. "Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
40. Oni však křičeli: "Toho ne! Propusť Barabáše!"Ten Barabáš byl buřič.