A A A A A
Bible za jeden rok
Smět 7

1 Samuelova 16:1-23
1. Za nějaký čas Hospodin Samuelovi řekl: "Jak dlouho se ještě budeš kvůli Saulovi trápit? Smiř se s tím, že hodnosti krále Izraele jsem ho jednou provždy zbavil. Nyní proto naplň obřadní roh olejem a vydej se do Betléma k muži jménem Jišaj, neboť jsem si mezi jeho syny vyhlédl nového krále."
2. Samuel však Hospodinu namítl: "Ale jak to mám provést? Jestli se o tom doslechne Saul, bez váhání mne zabije." Nato mu Hospodin řekl: "Vezmi s sebou jalovici a řekni, že přicházíš obětovat Hospodinu.
3. K obětnímu obřadu pozvi také Jišaje a já už ti pak dám vědět, co máš dělat dál."
4. Samuel tedy Hospodina uposlechl a udělal všechno tak, jak mu nařídil. Sotva však dorazil do Betléma, přišli ho přivítat znepokojení městští představitelé a zeptali se ho: "Co tě k nám přivádí? Stalo se snad něco zlého?"
5. "Všechno je v pořádku," uklidnil je Samuel. "Přicházím pouze obětovat Hospodinu. Náležitě se proto připravte a zúčastníte se obřadu spolu se mnou." Potom Samuel požehnal Jišajovi a jeho synům a rovněž je pozval k obětnímu obřadu.
6. Když se dostavili, Samuel pohlédl na Elíaba a pomyslel si: "Určitě to bude právě on, kterého si Hospodin vyvolil."
7. Hospodin však Samuelovi řekl: "Ten to není. Nedívej se na to, jak vypadá nebo jak je urostlý, neboť podle toho jsem nevybíral. Hospodin se nerozhoduje na základě měřítek, jimiž se řídí lidé. Člověk posuzuje jen podle toho, co vidí, ale Hospodin bere v úvahu lidské pohnutky a úmysly."
8. Samuel tedy požádal Jišaje, aby mu představil svého dalšího syna. Jišaj k němu přivedl Abínádaba, ale ani jeho Hospodin nevyvolil.
9. 9-10 Stejně dopadl i třetí Jišajův syn Šama a postupně i dalších sedm synů, které Jišaj k Samuelovi přivedl. "Žádného z tvých synů Hospodin nevyvolil," řekl Samuel Jišajovi,
10. ***
11. "ale představil jsi mi skutečně všechny své syny?" "Máš pravdu," odvětil Jišaj, "ještě zbývá můj nejmladší syn David. Ten ale právě někde pase a hlídá stáda." "Ihned pro něj pošli," nařídil Jišajovi Samuel. "Nezasedneme ke stolu dříve, dokud nepřijde i on."
12. Jišaj tedy pro svého syna poslal se vzkazem, aby bez váhání přišel. Netrvalo dlouho a David se dostavil. Byl to pohledný mladík s ryšavými vlasy a přívětivým pohledem. Když David přišel, Hospodin řekl Samuelovi: "To je on. Jdi a pomazej ho olejem!"
13. Samuel tedy vzal roh s olejem a uprostřed jeho bratrů jej vylil na Davidovu hlavu. Vtom na Davida sestoupil Hospodinův duch a od té chvíle ho neustále provázel. Jakmile Samuel splnil své pověření, ihned se vrátil zpět do Rámy.
14. Od Saula naopak Hospodinův duch odstoupil a on začal být ovládán zlým duchem.
15. 15-16 Když Saulovi služebníci viděli, že Bůh dopustil, aby jejich panovníka ovládl zlý duch, který ho naplňuje sklíčeností a strachem, navrhli mu: "Dovol, abychom pro tebe vyhledali dobrého hudebníka, který hraje na citaru. Kdykoliv pak na tebe zlý duch znovu dolehne, hudebník ti zahraje a ty se jistě budeš cítit mnohem lépe."
16. ***
17. Saul tedy svolil a svým služebníkům přikázal, aby nějakého dobrého hráče vyhledali a přivedli k němu.
18. Jeden z nich se však vzápětí ozval a řekl: "Znám jednoho mladíka, syna Jišaje z Betléma, který je nadaný a dobře ovládá hru na citaru. A nejenom to. On je také statečný a dobrý bojovník. Navíc je výřečný a pohledný a Hospodin je s ním."
19. Saul tedy neváhal a vypravil k Jišajovi posly se vzkazem: "Pošli ke mně svého syna, pastýře Davida."
20. Jišaj Saulově žádosti vyhověl, vzal osla, chléb a měch s vínem a spolu se svým synem Davidem vše Saulovi poslal.
21. David přišel ke králi a vstoupil do jeho služeb. Netrvalo dlouho a Saul si ho velmi oblíbil a ustanovil ho svým zbrojnošem.
22. Za čas proto Jišajovi vzkázal, že je s jeho synem Davidem velmi spokojen, a požádal ho, aby ho i nadále ponechal v jeho službách.
23. Kdykoliv pak Hospodin dopustil, aby Saula ovládl a trýznil zlý duch, David vzal svou citaru a hrál na ni. Jeho hudba přinášela Saulovi úlevu, takže se cítil mnohem lépe a zlý duch od něho odcházel.

1 Samuelova 17:1-58
1. Jednoho dne se Pelištejci rozhodli, že svou porážku nenechají jen tak, a vystrojili vojsko k odvetné bitvě. Utábořili se mezi Sókem na Judově území a Azekou v Efes-damímu.
2. Saul na nic nečekal a také zmobilizoval svou armádu. Všechny své bojovníky soustředil nad údolím Éle.
3. Pelištejci tak stáli na jedné hoře, Izraelci na druhé a mezi nimi bylo údolí.
4. 4-5 Najednou se z řad Pelištejců vynořil soubojový zápasník jménem Goliáš, který pocházel z Gatu. Byl asi 3 metry vysoký, na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do bronzového brnění, které vážilo téměř čtyřicet kilogramů.
5. ***
6. 6-7 Na nohou měl bronzové holenice a na zádech nesl připásaný železný oštěp, jehož rukojeť byla velká jako tkalcovské vratidlo a jeho hrot vážil více než pět kilogramů. Navíc před ním kráčel jeho zbrojnoš s obrovským štítem.
7. ***
8. Goliáš se postavil a zakřičel na Izraelce: "Nebudeme do boje zbytečně zatahovat celou armádu. Já se budu bít za Pelištejce a vy si mezi sebou zvolte svého zástupce, který se se mnou utká.
9. Jestliže mne přemůže a zabije, Pelištejci se vám podřídí a budou vám sloužit. Když ale zvítězím já, stanete se našimi otroky a budete sloužit vy nám."
10. Nakonec ještě Goliáš provokativně a s pohrdáním dodal: "No tak, Izraelci! Vyšlete už konečně někoho, kdo se mnou bude bojovat!"
11. Jakmile Saul a všichni Izraelci slyšeli Goliášova slova, padla na ně nesmírná hrůza a strach.
12. David (syn Efratejce Jišaje z Judova Betléma) měl sedm bratrů. Jejich otec už byl v době, kdy Saul vytáhl proti Pelištejcům, v pokročilém věku.
13. Jeho tři nejstarší synové Elíab, Abínádab a Šama se však k Saulově armádě připojili a vydali se s ním do boje.
14. 14-15 Nejmladší syn David naopak zůstal v Betlémě a staral se opět o stáda svého otce.
15. ***
16. Pelištejec Goliáš se mezitím po čtyřicet dní každé ráno i večer před Izraelci naparoval a vyzýval je k souboji.
17. 17-18 Jednou požádal Jišaj svého syna Davida, aby se vypravil do izraelského tábora a řekl mu: "Odnes svým bratrům půl pytle praženého zrní a deset chlebů, jejich veliteli předej těchto deset kusů sýra. Také se svých bratrů zeptej, jak se jim daří, a přines mi od nich zprávy.
18. ***
19. Společně se Saulem a ostatními Izraelci bojují proti Pelištejcům v údolí Éle."
20. David tedy přenechal stáda hlídači a časně zrána se podle otcova přání vydal se všemi dary na cestu.
21. Dorazil k izraelskému ležení právě ve chvíli, kdy se vojska obou armád za válečného pokřiku řadila do bojového postavení. Netrvalo dlouho a Izraelci i Pelištejci se postavili v řadách proti sobě připraveni k bitvě.
22. David proto neváhal, odložil své dary u strážného nad zásobami a běžel k nastoupeným vojákům, aby mezi nimi našel své bratry.
23. Pozdravil je a zatímco s nimi rozmlouval, vystoupil z řad Pelištejců zápasník Goliáš z Gatu a jako obvykle vykřikoval svou výzvu, kterou tentokrát zaslechl i David.
24. Sotva Izraelci Goliáše uviděli, nastalo mezi nimi zděšení a dali se na útěk.
25. "Viděli jste toho obra?" říkali si mezi sebou. "Znovu vyšel, aby urážel celý Izrael. Král už dokonce vypsal odměnu pro toho, kdo Goliášovu výzvu přijme, utká se s ním a zabije ho. Prohlásil, že ho zahrne bohatstvím, dá mu za ženu svou dceru a celou jeho rodinu zbaví povinnosti platit daně."
26. Když to David slyšel, zpozorněl a zeptal se kolem stojících mužů: "Co říkáte, že dostane muž, který zabije toho Pelištejce a zbaví tak Izrael potupy, jež na něj dolehla? A kdo vlastně je ten pelištejský bezbožník, že si dovoluje urážet vojsko živého Boha?"
27. Lidé mu dali stejnou odpověď a potvrdili, že muž, který Goliáše zabije, skutečně získá vše, co předtím vyjmenovali.
28. Když ale nejstarší bratr Elíab zaslechl Davidův rozhovor s vojáky, hněvivě se na něho obořil: "Co tady vlastně vůbec děláš? Komu jsi svěřil ovce, o které se máš starat? Dobře vím, jak jsi drzý a zlomyslný. Přišel jsi jenom proto, aby ses díval, jak ostatní nasazují své životy v boji!"
29. David se však ohradil: "Dopustil jsem se snad něčeho zlého? Vždyť se jedná o královu výzvu!"
30. Potom se od svého bratra odvrátil a znovu se na totéž zeptal ostatních. I tentokrát mu vojáci odpověděli stejně.
31. Netrvalo dlouho a Davidova odvážná slova se donesla až ke králi Saulovi. Když potom Saul Davida předvolal,
32. David mu řekl: "Není třeba, aby se toho Pelištejce kdokoliv obával. Já sám půjdu a utkám se s ním."
33. "Ale vždyť to je holý nesmysl," odvětil nato Saul. "Jak by se mohl mladíček jako ty postavit muži, který je už od mládí vychováván jako bojovník?"
34. 34-35 David však trval na svém a řekl: "Dlouho jsem pásl ovce svého otce. Když stádo napadl lev nebo medvěd a chtěl si odnést nějakou ovci, chytil jsem ho a bil se s ním, dokud jsem mu ovci ze chřtánu nevyrval. Když se pak obrátil proti mně, popadl jsem ho za čelisti a umlátil ho k smrti.
35. ***
36. Přemohl jsem lva i medvěda a s tím pelištejským bezbožníkem naložím zrovna tak, protože potupil vojsko živého Boha."
37. Nakonec David dodal: "Hospodin, který mne zachránil ze spárů lva i medvěda, mne vysvobodí i z rukou toho Pelištejce." "Dobrá tedy," řekl nato Saul, "jdi, a kéž je Hospodin s tebou!"
38. Potom nechal Davida obléci do své vlastní válečné výstroje. Na hlavu mu posadil bronzovou helmu a oděl ho do brnění.
39. Kolem brnění si nakonec David připásal Saulův meč a pokusil se udělat několik kroků. Nebyl však na brnění zvyklý a proto řekl: "Nikdy předtím jsem v ničem takovém nechodil a jen stěží se mohu pohnout."
40. Svlékl brnění vzal si do ruky svou hůl a odešel. Cestou si pak z potoka vzal pět oblázků, schoval je do své pastýřské torby a s prakem v ruce vykročil proti Goliášovi.
41. Když to Goliáš viděl, ani on nezůstal stát a se svým zbrojnošem v čele postupoval proti Davidovi.
42. 42-43 Když přišel blíže, uviděl, že David je jen pohledný ryšavý mladíček. Proto jím nahlas opovrhoval a volal: "Jsem snad nějaký pes, že sis na mě vyšel s holí?" Potom Davida proklel ve jménu svých bohů a nakonec na něho křikl:
43. ***
44. "Pojď blíže, ať mohu tvé tělo vydat napospas dravému ptactvu a divoké zvěři."
45. David se však nezalekl a Goliášovi odpověděl: "Jdeš proti mně s mečem a oštěpem, ale já proti tobě přicházím ve jménu všemohoucího Hospodina, Boha izraelských vojsk, kterého jsi potupil.
46. Ještě dnes tě Hospodin vydá do mých rukou, já tě zabiju a useknu ti hlavu. Dnes také přenechám těla mrtvých Pelištejců dravému ptactvu a divoké zvěři.
47. Celý svět pozná, jakého Boha má Izrael. A všichni, kdo jsou zde, uvidí, že Hospodin nevysvobozuje ostřím meče a kopím. Boj je Hospodinova záležitost a on nás také přivede k vítězství a porazí vás."
48. 48-49 Když se Goliáš přiblížil, a chystal se na Davida zaútočit, vyběhl mu David naproti, sáhl rukou do své mošny, vytáhl jeden kámen a vymrštil ho svým prakem Goliášovi přímo do čela. Kámen mu prorazil lebku a Goliáš padl tváří k zemi.
49. ***
50. Takto tedy David přemohl Goliáše. Bez meče, pouze s prakem v ruce. Zasáhl ho kamenem a na místě ho usmrtil.
51. Ve chvíli, kdy se Goliáš skácel na zem, David k němu přiskočil, vytrhl z pochvy jeho vlastní meč a usekl mu hlavu. Když ostatní Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, na nic nečekali a dali se na útěk.
52. Izraelští a judští vojáci naopak spustili válečný pokřik a jali se je pronásledovat. Stíhali je od Šaarajimu až ke Gatu a k branám Ekrónu a cestou Pelištejce pobíjeli.
53. Když se pak Izraelci vrátili, vyplenili také pelištejský tábor. (
54. David později odnesl Goliášovu hlavu do Jeruzaléma a jeho zbroj uschoval ve svém stanu.)
55. Když Saul během boje viděl, jak David postupuje proti Goliášovi, zeptal se svého vojevůdce Abnéra: "Kdo je vlastně otcem toho mladíka, Abnére?" "To opravdu netuším," odpověděl Abnér Saulovi. Král mu tedy poručil:
56. "Tak jdi a zjisti mi to. Chci vědět, čí je to syn."
57. Jakmile David nad Goliášem zvítězil, Abnér neváhal a ihned ho přivedl k Saulovi. To ještě David držel v ruce Goliášovu hlavu.
58. "Kdo je tvůj otec, mladíku?" otázal se ho Saul. "Jsem synem Jišaje z Betléma, můj pane," odpověděl David.

Žalmy 57:4-11
4. Z nebe mně pošli svou pomoc, smiluj se, při mně stůj. Zahanbi ty, kdo mne ničí, věrnost mi dokazuj.
5. Mezi lvy já žíti musím, s paliči uléhám, své zuby cení jak zbraně, jazykem probodnou.
6. Vysoko, Bože můj, bydlíš, slávu svou ukaž všem.
7. Sítě své roztáhli zrádné, polekat chtěli mne. Kopali hrob — komu asi? Spadli však do jámy.
8. Připraven jsem, milý Bože, srdce mé jde ti vstříc, připraven jsem, milý Bože, chci zpívat víc a víc.
9. Ladím svou slavnostní harfu, jitřenku písní svou zvu.
10. Jen tobě, ne lidem vzdám chválu, národy, slyšte můj zpěv!
11. Milost tvá do nebe sahá, věrnost tvá do oblak.

Přísloví 15:26-26
26. Úskočné plány Hospodin nenávidí, ale těší se z každého bezelstného slova.

Lukáš 23:26-56
26. Když vojáci Ježíše odváděli, přinutili cestou jednoho muže, aby nesl Ježíšův kříž. Byl to Šimon z Kyrény, který právě přicházel z pole.
27. Odsouzeného sledoval zástup lidí a mnohé ženy nad ním plakaly a naříkaly.
28. Ježíš se k nim otočil a řekl: "Ženy, nade mnou neplačte, ale nad sebou a svými dětmi.
29. Jednou budete litovat, že jste do tohoto světa přivedly děti.
30. Lidé budou prosit hory, aby se na ně sesuly a pohřbily je.
31. Jestliže se takto nakládá se zeleným stromem, jak to může dopadnout se suchým? Když jdu na smrt já, co můžete čekat vy?"
32. Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci.
33. Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota - Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici.
34. Ježíš se modlil za své nepřátele: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!" Vojáci losovali o jeho šaty.
35. Kolem stál a přihlížel dav. Ozval se i posměch, který podněcovali přítomní členové nejvyšší rady: "Pomáhal jiným, ať pomůže teď sobě. Mesiáš poslaný od Boha by to dokázal!"
36. Také vojáci se přidali k posměchu. Nabízeli mu svoje kyselé víno a říkali:
37. "Jsi-li skutečně židovský král, zachraň se sám!"
38. Nad jeho hlavou byl upevněn nápis v řečtině, latině a hebrejštině: "Král Židů."
39. Také jeden z ukřižovaných zločinců se Ježíšovi posmíval: "Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě ani nám!"
40. Ale ten druhý ho okřikl."Ani ve chvíli smrti se nebojíš Boha?
41. My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě nespáchal nic špatného a trpí nevinně."
42. Pak se obrátil k Ježíšovi a řekl: "Pane, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království."
43. Ježíš mu odpověděl: "Slibuji ti, dnes budeš se mnou v ráji."
44. Kolem poledne se najednou setmělo a tma trvala do tří hodin.
45. Chrámová opona, která oddělovala svatyni od nejsvatějšího místa, se v tu chvíli roztrhla od shora až dolů.
46. Ježíš hlasitě zvolal: "Otče, odevzdávám svého ducha do tvých rukou!" A s těmi slovy na rtech zemřel.
47. Když důstojník velící popravě viděl, co se stalo, vzdal čest Bohu a řekl: "Je jasné, že tenhle člověk byl nevinný."
48. Také v přihlížejícím davu se probudilo svědomí a lidé odcházeli otřesení.
49. Nakonec tam zůstali v povzdálí jen Ježíšovi přátelé a ženy, které ho doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
50. Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk,
51. nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království.
52. Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše.
53. Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.
54. To bylo v pátek večer, právě před začátkem soboty.
55. Ženy, které provázely Ježíše z Galileje, se připojily k pohřbu. Viděly hrobku i způsob, jakým bylo tělo uloženo.
56. Chtěly je ještě potřít vonnými oleji a mastmi, ale musely to odložit, aby neporušily zákon o sobotě.