| 1 Samuelova 29:1-11 |
| 1. Celá pelištejská armáda se mezitím shromáždila v Afeku a Izraelci se utábořili u pramene v Jizreelu. |
| 2. V prvních řadách pelištejské armády kráčeli před svými oddíly velitelé a vojevůdci, zatímco David se svými muži a s králem Akíšem pochodoval vzadu. |
| 3. Když si toho všimli velitelé Pelištejců, zeptali se krále: "Co tady dělají ti Hebrejové?" Akíš jim odpověděl: "To je přece David se svými muži. Dříve byl služebníkem izraelského krále Saula, ale už více než rok slouží mně. A od té doby, co Saula opustil, jsem s ním až dodnes velmi spokojen." |
| 4. Pelištejští velitelé se však rozzlobili: "Pošli ho ihned zpátky. Nechceme, aby s námi táhl do boje. To by ještě scházelo, aby se v průběhu bitvy obrátil proti nám. Vždyť čím by si snadněji mohl získat zpět přízeň svého pána, než hlavami našich bojovníků? |
| 5. Je to přece stejný David, kterého kdysi oslavovali tancem a zpívali: Král Saul pobil v bojích tisíce mužů, ale David jich skolil desetitisíce." |
| 6. 6-7 Akíš si tedy Davida zavolal a sdělil mu: "Přísahám při Hospodinu, že jsi jeden z nelepších a nejspolehlivějších mužů, kterého jsem kdy potkal. Velmi rád bych tě měl v boji po boku. Velitelé mého vojska o tom však nechtějí ani slyšet, a proto se raději v pokoji vrať zpátky, abys je proti sobě něčím nepopudil." |
| 7. *** |
| 8. David se však zeptal: "Udělal jsem snad za celou dobu, co jsem byl u tebe, něco zlého? Proč tedy nemohu jít a bojovat proti tvým nepřátelům?" |
| 9. Akíš však trval na svém: "Pokud jde o mě, vážím si tě, jako by mi tě poslalo samo nebe, ale moji velitelé se tě bojí a nechtějí, abys s nimi táhl do boje. |
| 10. Proto raději časně zrána vstaň a ještě za rozbřesku spolu se všemi muži odejdi." |
| 11. David se už tedy dále nevyptával a brzy za úsvitu se i se svými muži vydal zpět na území Pelištejců, zatímco Pelištejci pokračovali směrem k Jizreelu. |
| 1 Samuelova 30:1-31 |
| 1. Když třetího dne David se svými muži dorazil do Siklagu, zjistil, že během jeho nepřítomnosti Amálekovci vpadli do Negebu a až do základů vypálili město Siklag. |
| 2. Naštěstí nikoho neusmrtili, ale všechny ženy, děti i starce zajali a odvedli pryč. |
| 3. 3-4 Když David a jeho muži přišli k vypálenému městu a zjistili, že všechny jejich ženy a děti zmizely, dali se do hlasitého pláče a naříkali až do vysílení. |
| 4. *** |
| 5. Mezi zajatými byly i obě Davidovy manželky. Achínoam z Jizreelu i vdova po Nábalovi z Karmelu, Abígajil. |
| 6. A aby bylo ještě hůře, muži otřesení a rozhořčení ztrátou svých manželek a dětí se začali domlouvat, že Davida ukamenují. Na Davida padl velký strach, ale obrátil se o pomoc k Hospodinu, svému Bohu. |
| 7. 7-8 Poručil Achímelekovu synu Ebjátarovi, aby přinesl efód, a když s ním byl Ebjátar zpátky, David se Hospodina zeptal: "Mám ty nájezdníky pronásledovat? Přemohu je?" "Ano, jdi a pronásleduj je," odpověděl Hospodin. "Přemůžeš je a všechny zajatce vysvobodíš." |
| 8. *** |
| 9. David se tedy se svými šesti sty muži ihned pustil za Amálekovci, ale když došli k Besórské rokli, dvě stě mužů tam zůstalo, protože byli natolik vyčerpaní, že nemohli přejít rokli. |
| 10. David proto pokračoval v pronásledování jen se čtyřmi sty zbylých mužů. |
| 11. 11-12 Cestou našli na poli nějakého Egypťana a přivedli ho k Davidovi. Dali mu najíst a napít, neboť už tři dny a tři noci nic nejedl ani nepil. Když snědl kus chleba, pletenec sušených fíků, dva hrozny a zapil to vodou, opět pookřál. |
| 12. *** |
| 13. "Kdo jsi a odkud pocházíš?" zeptal se ho David. "Jsem Egypťan a sloužil jsem jako otrok jednomu Amálekovci. Když jsem však před třemi dny onemocněl, můj pán mě tu zanechal. |
| 14. V Negebu jsme vyplenili místa, kde sídlí Keretejci i judské území osídlené Kálebovými potomky a nakonec jsme vypálili také Siklag." |
| 15. Když se ho David zeptal, jestli ví, kam jeho lidé odešli a zdali je ochoten zavést ho tam, Egypťan odpověděl: "Jestliže mi před Bohem slíbíš, že mne nezabiješ ani nevydáš do rukou mého pána, zavedu tě k nim." |
| 16. David mu dal své slovo, a tak ho Egypťan zavedl k ležení svého lidu. Amálekovci byli roztroušeni do širokého okolí a právě vesele pili a hodovali na oslavu obrovské kořisti, kterou si přinesli z území Pelištejců a Judejců. |
| 17. David a jeho muži je začali za úsvitu pobíjet a do večera příštího dne je kromě čtyř set mužů, kteří se zachránili útěkem na velbloudech, až do posledního zahubili. |
| 18. 18-19 Vítězstvím David získal zpět celou kořist, kterou si Amálekovci odnesli, a do jediné vysvobodil všechny zajaté ženy, děti i starce, včetně svých dvou manželek, takže nikdo nechyběl. |
| 19. *** |
| 20. Shromáždil také veškerá stáda ovcí a skotu. Muži, kteří je pak hnali před ním, říkali: "Tato kořist bude patřit jen Davidovi." |
| 21. Když David s družinou dorazil k Besórské rokli, vyšlo mu vstříc dvě stě mužů, které tam předtím zanechal, neboť byli příliš vyčerpaní, než aby s ním mohli jít dál. |
| 22. David je pozdravil, ale vtom se mezi těmi, kdo jej následovali, ozvali všichni darebáci a ničemové a začali vykřikovat: "Ti, kdo s námi nešli bojovat, nedostanou žádný podíl z kořisti, kterou jsme získali. Každý ať si vezme jen svou ženu a děti a odejde." |
| 23. "Nikoliv bratři," řekl jim však David. "To, co máte, vám dal Hospodin a vy s tím nesmíte takto nakládat. Chránil nás a pomohl nám porazit nepřátele, kteří nás napadli. |
| 24. Myslíte si, že někdo váš návrh podpoří? Podíl toho, kdo zůstal u výstroje, bude stejný jako podíl toho, kdo bojoval. Všichni dostanou stejně." |
| 25. Tuto zásadu pak David v celém Izraeli ustanovil jako zákon, který platí od toho dne až dodnes. |
| 26. Po příchodu do Siklagu David poslal část kořisti získané od Hospodinových nepřátel vůdcům kmene Judovců, svým přátelům, jako dar. Rozeslal jej do těchto měst: Do Bét-elu, Rámotu v Negebu, Jatiru, Aróeru, Sifmótu, Eštemoy, Rákalu, do měst Jerachmeelovců, Kénijců, do Chormy, Bór-ašanu, Ataku, do Chebrónu a ještě jiným lidem, na všech ostatních místech, která David se svými muži navštívil. |
| 27. Pelištejci mezitím proti Izraelcům rozpoutali válku a izraelské bojovníky, kteří se pod jejich silným náporem dávali na útěk, pobíjeli a nechávali ležet v pohoří Gilbóa. |
| 28. Záhy se dali i do pronásledování samotného Saula a zabili všechny tři jeho syny, Jónatana, Abínádaba i Malkíšúu. |
| 29. Potom se s ještě větší vervou pustili za Saulem, a když ho lukostřelci dostihli, těžce ho postřelili. |
| 30. Zraněný Saul řekl svému zbrojnoši: "Vytas svůj meč a probodni mne dříve, než přijdou ti pohané a před smrtí mne zneuctí." Saulův zbrojnoš se však velmi bál a jeho přání nesplnil. Saul proto vytasil svůj vlastní meč a probodl se jím. |
| 31. Když jeho zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, také on se probodl vlastním mečem a zemřel s ním. |
| 1 Samuelova 31:1-13 |
| 1. Tak ve stejný den zahynuli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho muži. |
| 2. Když ostatní Izraelci na druhé straně údolí a na druhém břehu Jordánu viděli, že izraelská armáda se rozutekla a že Saul i jeho synové zahynuli, opustili svá města a uprchli. Pelištejci toho využili, přišli a opuštěná města obsadili. |
| 3. Když se na druhý den Pelištejci vydali okrádat těla mrtvých, nalezli v pohoří Gilbóa mrtvého Saula a jeho tři syny. |
| 4. Usekli mu hlavu, vzali jeho výzbroj a vypravili posly do všech koutů pelištejské země, aby přinesli zprávu o jeho smrti mezi všechen lid a do chrámu svých falešných bohů. |
| 5. Saulovu zbroj uložili do Aštartina chrámu a jeho tělo vyvěsili na hradby Bét-šanu. |
| 6. 11-12 Když se obyvatelé Jábeše v Gileádu doslechli, co Pelištejci se Saulem udělali, vyslali do Bét-šanu všechny své válečníky. Ti putovali celou noc, a když tam konečně dorazili, sňali Saulovo tělo i mrtvoly jeho synů z bétšanských hradeb a odnesli je do Jábeše, kde je zpopelnili. |
| 7. *** |
| 8. Jejich ostatky potom pohřbili pod tamaryškem a sedm dní se postili a konali smuteční obřady. |
| 9. Navždy chci pobývat v tvé blízkosti, ochráněn stínem tvých křídel. |
| 10. Bože, ty jsi slyšel mé sliby a dal jsi mi podíl na dědictví, které náleží těm, kdo tě ctí. |
| 11. Přidej králi života, ať jsou jeho léta jako celá pokolení, |
| 12. ať jeho trůn před Boží tváří trvá navěky. Připrav mu svoje milosrdenství a spravedlnost. |
| 13. Jestliže se Hospodinu líbí jednání člověka, způsobí, že má pokoj i od svých nepřátel. |
| Žalmy 61:5-8 |
| 5. Lepší je získané méně, ale poctivě, než velké bohatství podvodně a s bezprávím. |
| 6. Člověk si dělá plány, ale poslední slovo má Hospodin. |
| 7. Pro takové lidi je osudné, že na svět přišlo světlo, ale oni se nechtějí vzdát tmy, protože doufají, že ta zakryje jejich viny. |
| 8. Zlé činy dělá člověk potmě, aby to nikdo nevěděl. Bojí se světla, aby nebyl odhalen. |
| Přísloví 16:7-9 |
| 7. Kdo se však řídí Boží pravdou, tíhne ke světlu, aby věděl, zda jsou jeho činy v souladu s Boží vůlí." |
| 8. Potom Ježíš odešel se svými učedníky na judský venkov, aby tam s nimi mohl v klidu pobývat a aby křtil. |
| 9. 23-24 Také Jan Křtitel, který byl v té době ještě na svobodě, křtil v Ainonu nedaleko Salimu, kde bylo mnoho vody. Četní lidé se tam dali od Jana pokřtít. |
| Jan 3:19-36 |
| 19. *** |
| 20. Někteří Židé se dohadovali s Janovými učedníky, kdo má právo křtít. |
| 21. Ti se obrátili na svého učitele: "Mistře, ten, kterého jsi označil za Mesiáše, také křtí a všichni teď chodí k němu." |
| 22. Jan jim řekl: "Člověk sám si nemůže přisvojit žádnou duchovní moc, pokud mu není dána od Boha. |
| 23. Vy sami jste svědky, že jsem prohlásil: ‚On je Bohem poslaný Mesiáš a já mu jen připravuji cestu.' |
| 24. 29-30 Nevěsta přece patří ženichovi. Jeho přítel je také na svatbě, ale raduje se z ženichova štěstí. To je právě moje radost. Jeho hvězda vychází a já chci, aby jasně zářila, a nechci jí zaclánět. |
| 25. *** |
| 26. Protože Ježíš přišel z nebe, převyšuje nás všechny. My lidé mluvíme jen o tom, co jsme prožili na zemi. |
| 27. On svědčí o tom, co viděl v nebi, a přece ho tak málo lidí přijímá. |
| 28. Kdo mu uvěří, dává za pravdu Bohu. Ježíš totiž mluví Boží slova z Božího pověření. |
| 29. Bůh jej k tomu také plně uschopnil svým Duchem. |
| 30. Vždyť Otec miluje Syna a svěřuje mu všechno. |
| 31. Proto, kdo věří Synu, má věčný život. Kdo mu nedůvěřuje, místo života ho stíhá Boží hněv." |