A A A A A
Error:
BookNum: 9 Chapter: 30 VerseStart: 27 VerseShouldHave: 26
Bible za jeden rok
Smět 14

1 Samuelova 29:1-11
1. Celá pelištejská armáda se mezitím shromáždila v Afeku a Izraelci se utábořili u pramene v Jizreelu.
2. V prvních řadách pelištejské armády kráčeli před svými oddíly velitelé a vojevůdci, zatímco David se svými muži a s králem Akíšem pochodoval vzadu.
3. Když si toho všimli velitelé Pelištejců, zeptali se krále: "Co tady dělají ti Hebrejové?" Akíš jim odpověděl: "To je přece David se svými muži. Dříve byl služebníkem izraelského krále Saula, ale už více než rok slouží mně. A od té doby, co Saula opustil, jsem s ním až dodnes velmi spokojen."
4. Pelištejští velitelé se však rozzlobili: "Pošli ho ihned zpátky. Nechceme, aby s námi táhl do boje. To by ještě scházelo, aby se v průběhu bitvy obrátil proti nám. Vždyť čím by si snadněji mohl získat zpět přízeň svého pána, než hlavami našich bojovníků?
5. Je to přece stejný David, kterého kdysi oslavovali tancem a zpívali: Král Saul pobil v bojích tisíce mužů, ale David jich skolil desetitisíce."
6. 6-7 Akíš si tedy Davida zavolal a sdělil mu: "Přísahám při Hospodinu, že jsi jeden z nelepších a nejspolehlivějších mužů, kterého jsem kdy potkal. Velmi rád bych tě měl v boji po boku. Velitelé mého vojska o tom však nechtějí ani slyšet, a proto se raději v pokoji vrať zpátky, abys je proti sobě něčím nepopudil."
7. ***
8. David se však zeptal: "Udělal jsem snad za celou dobu, co jsem byl u tebe, něco zlého? Proč tedy nemohu jít a bojovat proti tvým nepřátelům?"
9. Akíš však trval na svém: "Pokud jde o mě, vážím si tě, jako by mi tě poslalo samo nebe, ale moji velitelé se tě bojí a nechtějí, abys s nimi táhl do boje.
10. Proto raději časně zrána vstaň a ještě za rozbřesku spolu se všemi muži odejdi."
11. David se už tedy dále nevyptával a brzy za úsvitu se i se svými muži vydal zpět na území Pelištejců, zatímco Pelištejci pokračovali směrem k Jizreelu.

1 Samuelova 30:1-31
1. Když třetího dne David se svými muži dorazil do Siklagu, zjistil, že během jeho nepřítomnosti Amálekovci vpadli do Negebu a až do základů vypálili město Siklag.
2. Naštěstí nikoho neusmrtili, ale všechny ženy, děti i starce zajali a odvedli pryč.
3. 3-4 Když David a jeho muži přišli k vypálenému městu a zjistili, že všechny jejich ženy a děti zmizely, dali se do hlasitého pláče a naříkali až do vysílení.
4. ***
5. Mezi zajatými byly i obě Davidovy manželky. Achínoam z Jizreelu i vdova po Nábalovi z Karmelu, Abígajil.
6. A aby bylo ještě hůře, muži otřesení a rozhořčení ztrátou svých manželek a dětí se začali domlouvat, že Davida ukamenují. Na Davida padl velký strach, ale obrátil se o pomoc k Hospodinu, svému Bohu.
7. 7-8 Poručil Achímelekovu synu Ebjátarovi, aby přinesl efód, a když s ním byl Ebjátar zpátky, David se Hospodina zeptal: "Mám ty nájezdníky pronásledovat? Přemohu je?" "Ano, jdi a pronásleduj je," odpověděl Hospodin. "Přemůžeš je a všechny zajatce vysvobodíš."
8. ***
9. David se tedy se svými šesti sty muži ihned pustil za Amálekovci, ale když došli k Besórské rokli, dvě stě mužů tam zůstalo, protože byli natolik vyčerpaní, že nemohli přejít rokli.
10. David proto pokračoval v pronásledování jen se čtyřmi sty zbylých mužů.
11. 11-12 Cestou našli na poli nějakého Egypťana a přivedli ho k Davidovi. Dali mu najíst a napít, neboť už tři dny a tři noci nic nejedl ani nepil. Když snědl kus chleba, pletenec sušených fíků, dva hrozny a zapil to vodou, opět pookřál.
12. ***
13. "Kdo jsi a odkud pocházíš?" zeptal se ho David. "Jsem Egypťan a sloužil jsem jako otrok jednomu Amálekovci. Když jsem však před třemi dny onemocněl, můj pán mě tu zanechal.
14. V Negebu jsme vyplenili místa, kde sídlí Keretejci i judské území osídlené Kálebovými potomky a nakonec jsme vypálili také Siklag."
15. Když se ho David zeptal, jestli ví, kam jeho lidé odešli a zdali je ochoten zavést ho tam, Egypťan odpověděl: "Jestliže mi před Bohem slíbíš, že mne nezabiješ ani nevydáš do rukou mého pána, zavedu tě k nim."
16. David mu dal své slovo, a tak ho Egypťan zavedl k ležení svého lidu. Amálekovci byli roztroušeni do širokého okolí a právě vesele pili a hodovali na oslavu obrovské kořisti, kterou si přinesli z území Pelištejců a Judejců.
17. David a jeho muži je začali za úsvitu pobíjet a do večera příštího dne je kromě čtyř set mužů, kteří se zachránili útěkem na velbloudech, až do posledního zahubili.
18. 18-19 Vítězstvím David získal zpět celou kořist, kterou si Amálekovci odnesli, a do jediné vysvobodil všechny zajaté ženy, děti i starce, včetně svých dvou manželek, takže nikdo nechyběl.
19. ***
20. Shromáždil také veškerá stáda ovcí a skotu. Muži, kteří je pak hnali před ním, říkali: "Tato kořist bude patřit jen Davidovi."
21. Když David s družinou dorazil k Besórské rokli, vyšlo mu vstříc dvě stě mužů, které tam předtím zanechal, neboť byli příliš vyčerpaní, než aby s ním mohli jít dál.
22. David je pozdravil, ale vtom se mezi těmi, kdo jej následovali, ozvali všichni darebáci a ničemové a začali vykřikovat: "Ti, kdo s námi nešli bojovat, nedostanou žádný podíl z kořisti, kterou jsme získali. Každý ať si vezme jen svou ženu a děti a odejde."
23. "Nikoliv bratři," řekl jim však David. "To, co máte, vám dal Hospodin a vy s tím nesmíte takto nakládat. Chránil nás a pomohl nám porazit nepřátele, kteří nás napadli.
24. Myslíte si, že někdo váš návrh podpoří? Podíl toho, kdo zůstal u výstroje, bude stejný jako podíl toho, kdo bojoval. Všichni dostanou stejně."
25. Tuto zásadu pak David v celém Izraeli ustanovil jako zákon, který platí od toho dne až dodnes.
26. Po příchodu do Siklagu David poslal část kořisti získané od Hospodinových nepřátel vůdcům kmene Judovců, svým přátelům, jako dar. Rozeslal jej do těchto měst: Do Bét-elu, Rámotu v Negebu, Jatiru, Aróeru, Sifmótu, Eštemoy, Rákalu, do měst Jerachmeelovců, Kénijců, do Chormy, Bór-ašanu, Ataku, do Chebrónu a ještě jiným lidem, na všech ostatních místech, která David se svými muži navštívil.
27. Pelištejci mezitím proti Izraelcům rozpoutali válku a izraelské bojovníky, kteří se pod jejich silným náporem dávali na útěk, pobíjeli a nechávali ležet v pohoří Gilbóa.
28. Záhy se dali i do pronásledování samotného Saula a zabili všechny tři jeho syny, Jónatana, Abínádaba i Malkíšúu.
29. Potom se s ještě větší vervou pustili za Saulem, a když ho lukostřelci dostihli, těžce ho postřelili.
30. Zraněný Saul řekl svému zbrojnoši: "Vytas svůj meč a probodni mne dříve, než přijdou ti pohané a před smrtí mne zneuctí." Saulův zbrojnoš se však velmi bál a jeho přání nesplnil. Saul proto vytasil svůj vlastní meč a probodl se jím.
31. Když jeho zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, také on se probodl vlastním mečem a zemřel s ním.

1 Samuelova 31:1-13
1. Tak ve stejný den zahynuli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho muži.
2. Když ostatní Izraelci na druhé straně údolí a na druhém břehu Jordánu viděli, že izraelská armáda se rozutekla a že Saul i jeho synové zahynuli, opustili svá města a uprchli. Pelištejci toho využili, přišli a opuštěná města obsadili.
3. Když se na druhý den Pelištejci vydali okrádat těla mrtvých, nalezli v pohoří Gilbóa mrtvého Saula a jeho tři syny.
4. Usekli mu hlavu, vzali jeho výzbroj a vypravili posly do všech koutů pelištejské země, aby přinesli zprávu o jeho smrti mezi všechen lid a do chrámu svých falešných bohů.
5. Saulovu zbroj uložili do Aštartina chrámu a jeho tělo vyvěsili na hradby Bét-šanu.
6. 11-12 Když se obyvatelé Jábeše v Gileádu doslechli, co Pelištejci se Saulem udělali, vyslali do Bét-šanu všechny své válečníky. Ti putovali celou noc, a když tam konečně dorazili, sňali Saulovo tělo i mrtvoly jeho synů z bétšanských hradeb a odnesli je do Jábeše, kde je zpopelnili.
7. ***
8. Jejich ostatky potom pohřbili pod tamaryškem a sedm dní se postili a konali smuteční obřady.
9. Navždy chci pobývat v tvé blízkosti, ochráněn stínem tvých křídel.
10. Bože, ty jsi slyšel mé sliby a dal jsi mi podíl na dědictví, které náleží těm, kdo tě ctí.
11. Přidej králi života, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
12. ať jeho trůn před Boží tváří trvá navěky. Připrav mu svoje milosrdenství a spravedlnost.
13. Jestliže se Hospodinu líbí jednání člověka, způsobí, že má pokoj i od svých nepřátel.

Žalmy 61:5-8
5. Lepší je získané méně, ale poctivě, než velké bohatství podvodně a s bezprávím.
6. Člověk si dělá plány, ale poslední slovo má Hospodin.
7. Pro takové lidi je osudné, že na svět přišlo světlo, ale oni se nechtějí vzdát tmy, protože doufají, že ta zakryje jejich viny.
8. Zlé činy dělá člověk potmě, aby to nikdo nevěděl. Bojí se světla, aby nebyl odhalen.

Přísloví 16:7-9
7. Kdo se však řídí Boží pravdou, tíhne ke světlu, aby věděl, zda jsou jeho činy v souladu s Boží vůlí."
8. Potom Ježíš odešel se svými učedníky na judský venkov, aby tam s nimi mohl v klidu pobývat a aby křtil.
9. 23-24 Také Jan Křtitel, který byl v té době ještě na svobodě, křtil v Ainonu nedaleko Salimu, kde bylo mnoho vody. Četní lidé se tam dali od Jana pokřtít.

Jan 3:19-36
19. ***
20. Někteří Židé se dohadovali s Janovými učedníky, kdo má právo křtít.
21. Ti se obrátili na svého učitele: "Mistře, ten, kterého jsi označil za Mesiáše, také křtí a všichni teď chodí k němu."
22. Jan jim řekl: "Člověk sám si nemůže přisvojit žádnou duchovní moc, pokud mu není dána od Boha.
23. Vy sami jste svědky, že jsem prohlásil: ‚On je Bohem poslaný Mesiáš a já mu jen připravuji cestu.'
24. 29-30 Nevěsta přece patří ženichovi. Jeho přítel je také na svatbě, ale raduje se z ženichova štěstí. To je právě moje radost. Jeho hvězda vychází a já chci, aby jasně zářila, a nechci jí zaclánět.
25. ***
26. Protože Ježíš přišel z nebe, převyšuje nás všechny. My lidé mluvíme jen o tom, co jsme prožili na zemi.
27. On svědčí o tom, co viděl v nebi, a přece ho tak málo lidí přijímá.
28. Kdo mu uvěří, dává za pravdu Bohu. Ježíš totiž mluví Boží slova z Božího pověření.
29. Bůh jej k tomu také plně uschopnil svým Duchem.
30. Vždyť Otec miluje Syna a svěřuje mu všechno.
31. Proto, kdo věří Synu, má věčný život. Kdo mu nedůvěřuje, místo života ho stíhá Boží hněv."