A A A A A
Error:
BookNum: 43 Chapter: 2 VerseStart: 25 VerseShouldHave: 24
Bible za jeden rok
Smět 12

1 Samuelova 26:1-25
1. Netrvalo však dlouho a krále Saula v Gibeji opět navštívili Zífejci a oznámili mu: "David se nyní skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu."
2. Saul na nic nečekal, vybral tři tisíce nejlepších bojovníků z Izraele a vydal se do pouště Zífu hledat Davida.
3. Saul a jeho muži se utábořili u cesty podél pahorku Chakíly naproti poušti Ješímónu, zatímco David, kterému se mezitím doneslo, že Saul ho opět pronásleduje, se usadil v poušti.
4. 4-5 Vyslal své zvědy, a když se přesvědčil, že Saul opravdu přitáhl, počkal, až nastane noc, a přikradl se k Saulovu ležení. Obhlédl situaci a zjistil, že Saul a jeho vojevůdce, Nérův syn Abnér, leží uprostřed tábora obklopeni ostatními vojáky.
5. ***
6. Potom se David obrátil k Chetejci Achímelekovi a Serújinu synovi Abíšajovi (který měl bratra Jóaba) a zeptal se jich: "Kdo z vás se mnou sestoupí dolů do Saulova tábora?" "Já s tebou půjdu," odpověděl Abíšaj.
7. O chvíli později už David s Abíšajem vstoupili do nepřátelského tábora, kde uprostřed nalezli spícího Saula. Vedle Saulovy hlavy bylo do země zabodnuto jeho vlastní kopí. Abnér a ostatní vojáci spali okolo něho.
8. "Dnes ti Bůh vložil osud tvého nepřítele do tvých rukou," řekl Davidovi Abíšaj. "Dovol, abych ho jediným úderem kopí přibodl k zemi. Druhé rány už nebude třeba."
9. "Nikoliv," zarazil ho David. "Nezabíjej ho! Copak může někdo napadnout Bohem vyvoleného panovníka a zůstat přitom bez viny? Jako jsem si jist tím, že Hospodin žije, tak věřím, že Saula také jednou sám potrestá.
10. Buď se naplní jeho čas a Saul zemře, nebo vytáhne do války a zahyne v boji.
11. Kéž Hospodin nedopustí, abych se na něj opovážil vztáhnout ruku. Vždyť je to stále Bohem vyvolený vládce! Vezmeme pouze jeho kopí a džbánek na vodu, které leží u jeho hlavy, a odejdeme."
12. Jak David řekl, tak také udělal. Sebral Saulovo kopí a džbánek a oba nikým nezpozorováni ležení opustili. Zatímco byl totiž David s Abíšajem v táboře, seslal Hospodin na všechny Saulovy muže hluboký spánek, takže žádný z nich si ničeho nevšiml a ani se nikdo neprobudil.
13. 13-14 David pak vystoupil na protější kopec a z bezpečné vzdálenosti zavolal směrem k Saulovu ležení na Nérova syna Abnéra: "Hej, Abnére, slyšíš mne? Odpověz!" Abnér to zaslechl a odpověděl: "Kdo jsi, že se opovažuješ svým křikem budit krále?"
14. ***
15. 15-16 Nato David Abnérovi odvětil: "Jsi udatný muž, kterému se v Izraeli jen tak někdo nevyrovná. Nemám pravdu? Proč jsi tedy lépe nestřežil svého pána a krále? Někdo ho dnes v noci přišel zabít a tys neudělal nic, abys tomu zabránil. Přísahám při Hospodinu, že ty i tvoji vojáci si zasloužíte smrt, neboť jste nehlídali svého Bohem vyvoleného pána. Jen se dobře podívej kolem sebe, zda najdeš královo kopí a džbánek na vodu, které ležely u jeho hlavy."
16. ***
17. Saul, který to všechno poslouchal, poznal Davidův hlas a zeptal se: "Jsi to ty, můj synu Davide?" "Ano pane, jsem to já," odvětil David a dodal:
18. "Proč mne, můj pane, neustále pronásleduješ? Ublížil jsem ti snad nějak nebo se proti tobě něčím provinil?
19. Ale ať už je to jakkoliv, něco ti povím. Jestliže tě proti mně vyslal Hospodin, pak mu přinesu oběť k obnovení pokoje a budu prosit, aby ji ode mne přijal. Jestli tě však proti mně poštvali lidé, potom nechť je Hospodin prokleje, protože mě donutili opustit svou vlastní zemi a národ a žít mezi pohanskými božstvy.
20. Proč mám zemřít daleko od svého Boha? Proč mě, králi Izraele, neustále hledáš jako nějakou blechu a honíš po horách jako koroptev?"
21. Když to Saul slyšel, řekl Davidovi: "Provinil jsem se. Vrať se, můj synu, v pokoji domů a já ti slibuji, že ti nijak neublížím, neboť jsi mi dnes daroval život. Choval jsem se jako blázen a nadělal spoustu chyb."
22. David Saula vyslechl a odpověděl: "Stále mám u sebe tvé kopí, můj králi. Pošli někoho ze svých mužů, aby si je odnesl.
23. Hospodin každému odplácí za spravedlnost a věrnost. On sám mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem se tě přesto ani nedotkl, neboť jsi jeho vyvolený panovník.
24. Kéž si Hospodin váží mého života tak, jako jsem si já dnes vážil tvého, a vysvobodí mne ze všech strastí."
25. Když David domluvil, Saul dodal: "Kéž ti, můj synu Davide, Hospodin žehná. Věřím, že vykonáš významné věci a dosáhneš vítězství a slávy." Po těchto slovech David odešel vlastní cestou a Saul se vrátil domů.

1 Samuelova 27:1-12
1. David si pomyslel: "Saul je nevyzpytatelný a jednoho dne by se opět mohl pokusit mě zabít. Udělám nejlépe, když se uchýlím do bezpečí na území Pelištejců. Potom mě Saul jistě přestane honit po celém Izraeli a já budu mít od něho pokoj."
2. 2-3 A protože od myšlenky neměl daleko k činu, bez váhání přešel spolu se svými šesti sty muži a jejich rodinami k Maókovu synu Akíšovi, králi Gatu, a tam se usadili. David s sebou vzal také své dvě manželky, Achínoamu z Jizreelu i Abígajilu z Karmelu, vdovu po Nábalovi.
3. ***
4. Když se Saul dozvěděl, že David uprchl do Gatu, přestal ho pronásledovat.
5. Jednoho dne se David vypravil k Akíšovi a řekl mu: "Prokaž mi králi, prosím, svou přízeň a dovol mi osídlit některé z venkovských měst. Jsem jenom tvůj služebník a nezasloužím si výsadu bydlet s tebou v královském městě."
6. Akíš Davidovi vyhověl a věnoval mu město Siklag, které se tak od té doby až dodnes stalo vlastnictvím judských králů.
7. David strávil na území Pelištejců celkem jeden rok a čtyři měsíce.
8. Během tohoto období podnikal se svými muži výboje proti Gešúrejcům, Girzejcům a Amálekovcům, kteří už odedávna sídlili v oblasti rozkládající se od cesty do Šúru až k Egyptu.
9. Kdykoliv David napadl nějakou oblast, do posledního vyhladil všechny její obyvatele a odvedl jejich stáda ovcí a dobytka, ale i osly a velbloudy a odnesl si také jejich šaty.
10. Když se pak se svou kořistí vracíval domů, král Akíš se ho pokaždé zeptal: "Tak na koho jste zaútočili dnes?" David mu vždy pohotově odpověděl. Jednou řekl, že napadli jižní část území Judejců, jindy zase že dobyli jih země Jerachmeelců nebo Kénijců.
11. David záměrně nenechával naživu vůbec žádné zajatce a nevodil je do Gatu, aby nikdo z nich nemohl prozradit, kde David skutečně byl a co tam vykonal. Tak to dělal po celou dobu, kdy sídlil na území Pelištejců.
12. Akíš mu vždy uvěřil a domníval se, že David se stal nepřítelem Izraelců a navždy tak zůstane jeho poddaným.

Žalmy 60:6-12
6. Nevidíš? Tvoji věrní před luky nepřítele utéci rychle musí, k ústupu trubka zní.
7. Zachovej svoje milé, zachovej lidi Boží, pomoz nám, Pane v boji, pomoz svou pravicí!
8. Promluvil Bůh náš silný, ozval se, slyšte, mluví: „Vítězství už se blíží, Šekem vám, Sukót dám.
9. Mně přece patří Galád, nevzdám se Manasesa, Efraim je moje přilba, Juda mé kladivo.
10. Moáb je pouhý škopek, Edoma mám za rohož. Copak je, Pelišteo? Zmlkl tvůj válečný křik.
11. Kdo cestu probojuje do srdce Idumeje, do jejich města v skalách, kam těžko dá se vlézt?
12. Což ne ty, mocný Bože? Už nechceš s námi táhnout, zanevřel jsi už na nás, pomáhat nechceš nám?

Přísloví 16:4-5
4. Hospodin všechno učinil s určitým záměrem a s bezbožníkem počítá k neblahému dni soudu.
5. Hospodin si oškliví každého nafoukance; buďte si jisti, že nezůstane bez trestu.

Jan 2:1-25
1. V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie.
2. Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci.
3. Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.
4. "Proč mi to říkáš?" odpověděl Ježíš."Moje chvíle ještě nepřišla."
5. Marie vyzvala obsluhující: "Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže."
6. Na chodbě stálo šest kamenných - asi hektolitrových - nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání.
7. Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou.
8. Když to udělali, vyzval je: "Dejte z toho ochutnat správci hostiny."
9. Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha
10. a řekl mu: "To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce."
11. Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili.
12. Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum.
13. Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma.
14. Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů.
15. Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze.
16. "Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" volal za nimi.
17. V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: "Stravuje mne horlivost pro Boží dům."
18. Židé se ho hněvivě ptali: "Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!"
19. "Dobře," odpověděl Ježíš,"zbořte tento chrám a já ho ve třech dnech znovu postavím."
20. "Co je to za nesmysl?" posmívali se mu Židé."Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?"
21. Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle.
22. I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání.
23. Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili.
24. Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou.