| 1 Samuelova 26:1-25 |
| 1. Netrvalo však dlouho a krále Saula v Gibeji opět navštívili Zífejci a oznámili mu: "David se nyní skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu." |
| 2. Saul na nic nečekal, vybral tři tisíce nejlepších bojovníků z Izraele a vydal se do pouště Zífu hledat Davida. |
| 3. Saul a jeho muži se utábořili u cesty podél pahorku Chakíly naproti poušti Ješímónu, zatímco David, kterému se mezitím doneslo, že Saul ho opět pronásleduje, se usadil v poušti. |
| 4. 4-5 Vyslal své zvědy, a když se přesvědčil, že Saul opravdu přitáhl, počkal, až nastane noc, a přikradl se k Saulovu ležení. Obhlédl situaci a zjistil, že Saul a jeho vojevůdce, Nérův syn Abnér, leží uprostřed tábora obklopeni ostatními vojáky. |
| 5. *** |
| 6. Potom se David obrátil k Chetejci Achímelekovi a Serújinu synovi Abíšajovi (který měl bratra Jóaba) a zeptal se jich: "Kdo z vás se mnou sestoupí dolů do Saulova tábora?" "Já s tebou půjdu," odpověděl Abíšaj. |
| 7. O chvíli později už David s Abíšajem vstoupili do nepřátelského tábora, kde uprostřed nalezli spícího Saula. Vedle Saulovy hlavy bylo do země zabodnuto jeho vlastní kopí. Abnér a ostatní vojáci spali okolo něho. |
| 8. "Dnes ti Bůh vložil osud tvého nepřítele do tvých rukou," řekl Davidovi Abíšaj. "Dovol, abych ho jediným úderem kopí přibodl k zemi. Druhé rány už nebude třeba." |
| 9. "Nikoliv," zarazil ho David. "Nezabíjej ho! Copak může někdo napadnout Bohem vyvoleného panovníka a zůstat přitom bez viny? Jako jsem si jist tím, že Hospodin žije, tak věřím, že Saula také jednou sám potrestá. |
| 10. Buď se naplní jeho čas a Saul zemře, nebo vytáhne do války a zahyne v boji. |
| 11. Kéž Hospodin nedopustí, abych se na něj opovážil vztáhnout ruku. Vždyť je to stále Bohem vyvolený vládce! Vezmeme pouze jeho kopí a džbánek na vodu, které leží u jeho hlavy, a odejdeme." |
| 12. Jak David řekl, tak také udělal. Sebral Saulovo kopí a džbánek a oba nikým nezpozorováni ležení opustili. Zatímco byl totiž David s Abíšajem v táboře, seslal Hospodin na všechny Saulovy muže hluboký spánek, takže žádný z nich si ničeho nevšiml a ani se nikdo neprobudil. |
| 13. 13-14 David pak vystoupil na protější kopec a z bezpečné vzdálenosti zavolal směrem k Saulovu ležení na Nérova syna Abnéra: "Hej, Abnére, slyšíš mne? Odpověz!" Abnér to zaslechl a odpověděl: "Kdo jsi, že se opovažuješ svým křikem budit krále?" |
| 14. *** |
| 15. 15-16 Nato David Abnérovi odvětil: "Jsi udatný muž, kterému se v Izraeli jen tak někdo nevyrovná. Nemám pravdu? Proč jsi tedy lépe nestřežil svého pána a krále? Někdo ho dnes v noci přišel zabít a tys neudělal nic, abys tomu zabránil. Přísahám při Hospodinu, že ty i tvoji vojáci si zasloužíte smrt, neboť jste nehlídali svého Bohem vyvoleného pána. Jen se dobře podívej kolem sebe, zda najdeš královo kopí a džbánek na vodu, které ležely u jeho hlavy." |
| 16. *** |
| 17. Saul, který to všechno poslouchal, poznal Davidův hlas a zeptal se: "Jsi to ty, můj synu Davide?" "Ano pane, jsem to já," odvětil David a dodal: |
| 18. "Proč mne, můj pane, neustále pronásleduješ? Ublížil jsem ti snad nějak nebo se proti tobě něčím provinil? |
| 19. Ale ať už je to jakkoliv, něco ti povím. Jestliže tě proti mně vyslal Hospodin, pak mu přinesu oběť k obnovení pokoje a budu prosit, aby ji ode mne přijal. Jestli tě však proti mně poštvali lidé, potom nechť je Hospodin prokleje, protože mě donutili opustit svou vlastní zemi a národ a žít mezi pohanskými božstvy. |
| 20. Proč mám zemřít daleko od svého Boha? Proč mě, králi Izraele, neustále hledáš jako nějakou blechu a honíš po horách jako koroptev?" |
| 21. Když to Saul slyšel, řekl Davidovi: "Provinil jsem se. Vrať se, můj synu, v pokoji domů a já ti slibuji, že ti nijak neublížím, neboť jsi mi dnes daroval život. Choval jsem se jako blázen a nadělal spoustu chyb." |
| 22. David Saula vyslechl a odpověděl: "Stále mám u sebe tvé kopí, můj králi. Pošli někoho ze svých mužů, aby si je odnesl. |
| 23. Hospodin každému odplácí za spravedlnost a věrnost. On sám mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem se tě přesto ani nedotkl, neboť jsi jeho vyvolený panovník. |
| 24. Kéž si Hospodin váží mého života tak, jako jsem si já dnes vážil tvého, a vysvobodí mne ze všech strastí." |
| 25. Když David domluvil, Saul dodal: "Kéž ti, můj synu Davide, Hospodin žehná. Věřím, že vykonáš významné věci a dosáhneš vítězství a slávy." Po těchto slovech David odešel vlastní cestou a Saul se vrátil domů. |
| 1 Samuelova 27:1-12 |
| 1. David si pomyslel: "Saul je nevyzpytatelný a jednoho dne by se opět mohl pokusit mě zabít. Udělám nejlépe, když se uchýlím do bezpečí na území Pelištejců. Potom mě Saul jistě přestane honit po celém Izraeli a já budu mít od něho pokoj." |
| 2. 2-3 A protože od myšlenky neměl daleko k činu, bez váhání přešel spolu se svými šesti sty muži a jejich rodinami k Maókovu synu Akíšovi, králi Gatu, a tam se usadili. David s sebou vzal také své dvě manželky, Achínoamu z Jizreelu i Abígajilu z Karmelu, vdovu po Nábalovi. |
| 3. *** |
| 4. Když se Saul dozvěděl, že David uprchl do Gatu, přestal ho pronásledovat. |
| 5. Jednoho dne se David vypravil k Akíšovi a řekl mu: "Prokaž mi králi, prosím, svou přízeň a dovol mi osídlit některé z venkovských měst. Jsem jenom tvůj služebník a nezasloužím si výsadu bydlet s tebou v královském městě." |
| 6. Akíš Davidovi vyhověl a věnoval mu město Siklag, které se tak od té doby až dodnes stalo vlastnictvím judských králů. |
| 7. David strávil na území Pelištejců celkem jeden rok a čtyři měsíce. |
| 8. Během tohoto období podnikal se svými muži výboje proti Gešúrejcům, Girzejcům a Amálekovcům, kteří už odedávna sídlili v oblasti rozkládající se od cesty do Šúru až k Egyptu. |
| 9. Kdykoliv David napadl nějakou oblast, do posledního vyhladil všechny její obyvatele a odvedl jejich stáda ovcí a dobytka, ale i osly a velbloudy a odnesl si také jejich šaty. |
| 10. Když se pak se svou kořistí vracíval domů, král Akíš se ho pokaždé zeptal: "Tak na koho jste zaútočili dnes?" David mu vždy pohotově odpověděl. Jednou řekl, že napadli jižní část území Judejců, jindy zase že dobyli jih země Jerachmeelců nebo Kénijců. |
| 11. David záměrně nenechával naživu vůbec žádné zajatce a nevodil je do Gatu, aby nikdo z nich nemohl prozradit, kde David skutečně byl a co tam vykonal. Tak to dělal po celou dobu, kdy sídlil na území Pelištejců. |
| 12. Akíš mu vždy uvěřil a domníval se, že David se stal nepřítelem Izraelců a navždy tak zůstane jeho poddaným. |
| Žalmy 60:6-12 |
| 6. Nevidíš? Tvoji věrní před luky nepřítele utéci rychle musí, k ústupu trubka zní. |
| 7. Zachovej svoje milé, zachovej lidi Boží, pomoz nám, Pane v boji, pomoz svou pravicí! |
| 8. Promluvil Bůh náš silný, ozval se, slyšte, mluví: „Vítězství už se blíží, Šekem vám, Sukót dám. |
| 9. Mně přece patří Galád, nevzdám se Manasesa, Efraim je moje přilba, Juda mé kladivo. |
| 10. Moáb je pouhý škopek, Edoma mám za rohož. Copak je, Pelišteo? Zmlkl tvůj válečný křik. |
| 11. Kdo cestu probojuje do srdce Idumeje, do jejich města v skalách, kam těžko dá se vlézt? |
| 12. Což ne ty, mocný Bože? Už nechceš s námi táhnout, zanevřel jsi už na nás, pomáhat nechceš nám? |
| Přísloví 16:4-5 |
| 4. Hospodin všechno učinil s určitým záměrem a s bezbožníkem počítá k neblahému dni soudu. |
| 5. Hospodin si oškliví každého nafoukance; buďte si jisti, že nezůstane bez trestu. |
| Jan 2:1-25 |
| 1. V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie. |
| 2. Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci. |
| 3. Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi. |
| 4. "Proč mi to říkáš?" odpověděl Ježíš."Moje chvíle ještě nepřišla." |
| 5. Marie vyzvala obsluhující: "Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže." |
| 6. Na chodbě stálo šest kamenných - asi hektolitrových - nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání. |
| 7. Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou. |
| 8. Když to udělali, vyzval je: "Dejte z toho ochutnat správci hostiny." |
| 9. Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha |
| 10. a řekl mu: "To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce." |
| 11. Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili. |
| 12. Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum. |
| 13. Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. |
| 14. Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů. |
| 15. Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze. |
| 16. "Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" volal za nimi. |
| 17. V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: "Stravuje mne horlivost pro Boží dům." |
| 18. Židé se ho hněvivě ptali: "Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!" |
| 19. "Dobře," odpověděl Ježíš,"zbořte tento chrám a já ho ve třech dnech znovu postavím." |
| 20. "Co je to za nesmysl?" posmívali se mu Židé."Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?" |
| 21. Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle. |
| 22. I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání. |
| 23. Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili. |
| 24. Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou. |