A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 8

Jozue 5:1-15
1. Debóra a Barák zazpívali toho dne píseň na počest slavného vítězství:
2. "Oslavujte Hospodina, že Izrael je opět svobodný. Jeho lid se dobrovolně shromáždil k boji a vůdcové Izraele se opět ujali vlády.
3. Slyšte nyní, králové, poslouchejte i vy, hodnostáři, neboť já budu zpívat pro Hospodina, chci hrát Bohu Izraele.
4. Tenkrát, když jsi nás, Hospodine, vedl ze Seíru, když jsi potom v našem čele vykročil z Edómského pole, země se třásla a z nebe padal déšť.
5. Ano, dokonce i neochvějné hory se třesou před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, Bohem Izraele.
6. Avšak za dnů Anatova syna Šamgara a Jáel zpustly všechny hlavní cesty. Ti, kdo cestovali, museli chodit po křivolakých stezkách.
7. Rovněž izraelské vesnice chátraly a všude bylo pusto, dokud se však matkou Izraele nestala Debóra.
8. Vždy, když Izrael začal uctívat nové bohy, přišla na něj válečná pohroma. Ale nikdo ze čtyřiceti tisíc Izraelců nemohl pozvednout štít nebo kopí ke své obraně.
9. Mé srdce se raduje nad těmi, kdo vedou Izraele i nad těmi, kdo je následují. Chvalte Hospodina za jejich odvahu.
10. Naslouchejte, vy, kdo jezdíte na bílých oslicích a sedáváte na měkkých poduškách, i vy, kdo chodíte po cestách pěšky, přemýšlejte.
11. Jen naslouchejte hlasům pěvců u napajedel. Opěvují Hospodinovy spravedlivé činy a odvážné činy jeho bojovníků, pějí o tom, jak Hospodinův lid prošel vítězně branami.
12. Procitni, Debóro, a zapěj píseň! Vstaň i ty Baráku, synu Abínoamův a odveď své zajatce!
13. Hrstka Hospodinova lidu sestoupila z hory Tábor a porazila vznešené a mocné protivníky.
14. Shromáždili se odvážní bojovníci z Efrajimova a Benjamínova kmene, vůdcové z Makírova kmene a velitelé z kmene Zabulón.
15. Potom v čele s Debórou sestoupili za Barákem do doliny i předáci z kmene Isachar. Avšak Rúbenův kmen se boje nezúčastnil.

Jozue 6:1-27
1. Protože se Izraelci opět dopouštěli činů, které z Hospodinova pohledu byly zlé, vydal je na sedm let do područí Midjánců.
2. Midjánci byli k Izraelcům neobyčejně krutí, a Izraelci proto před nimi utíkali do hor, kde si budovali úkryty v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích.
3. 3-4 Kdykoliv Izraelci zaseli, přitáhli Midjánci, Amalekité a jiné východní národy, utábořili se v jejich zemi a zničili veškerou úrodu až po cestu do Gázy. Navíc zabili i všechny ovce, dobytek a osly a nenechávali tak Izraelcům žádný zdroj obživy.
4. ***
5. Přehnali se vždy izraelským územím jako nenasytné kobylky. Bylo jich tolik, že je nebylo možno ani spočítat, a neodešli dříve, dokud všechno dokonale nezničili.
6. 6-7 Izraelci byli proti nim pokaždé zcela bezmocní, a proto ve svém utrpení začali volat o pomoc k Hospodinu.
7. ***
8. 8-9 Ten je vyslyšel a poslal k nim proroka s tímto poselstvím: "Hospodin, Bůh Izraele, praví:,Já jsem vás vyvedl z otroctví v Egyptě a vysvobodil jsem vás také ode všech vašich nepřátel. Vyhnal jsem je před vámi a jejich území jsem dal do vlastnictví vám.
9. ***
10. Také jsem ale řekl: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebojte se bohů žádného z národů, v jejichž zemi sídlíte. Vy jste mne ale opět neuposlechli.'"
11. Jednoho dne přišel posel od Hospodina a posadil se v Ofře pod posvátným dubem, který náležel Joášovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón právě mlátil v lisu na víno pšenici, aby ji uchránil před Midjánci.
12. Hospodinův posel se Gedeónovi ukázal a oslovil jej: "Buď pozdraven, statečný bojovníku, Hospodin je s tebou!"
13. "Ale pane," odpověděl Gedeón, "je-li Hospodin s námi, proč nás potkávají taková neštěstí? Kdepak jsou všechny ty zázraky, o nichž nám vyprávěli naši otcové? Neříkali snad:,Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?' Ano, to bylo tenkrát, ale dnes už se o nás Hospodin nestará, zapomněl na nás, a proto nás nyní mohou Midjánci tak nelítostně ničit."
14. Vtom Hospodin ke Gedeónovi promluvil: "Jdi a vysvoboď Izrael z područí Midjánců. Já sám ti svěřuji tento úkol."
15. Gedeón ale namítl: "Dovol prosím, Panovníku, jak bych zrovna já mohl vysvobodit Izraele, když moje rodina je v celém Manasesově kmeni nejslabší a já sám jsem v té rodině ten nejnepatrnější."
16. Hospodin mu odpověděl: "Já budu stát po tvém boku a ty bez problémů přemůžeš všechny Midjánce."
17. Gedeón Hospodina požádal: "Je-li vše tak, jak říkáš, dej mi prosím nějaké znamení, ať se přesvědčím, jestli se mnou opravdu mluví sám Hospodin.
18. Posečkej prosím chvíli, rád bych ti přinesl obětní dar." "Počkám zde, dokud se nevrátíš," odpověděl Hospodin.
19. Gedeón tedy pospíchal domů a narychlo připravil kůzle a nekvašené chleby asi z 36 litrů mouky. Potom vložil maso do košíku, nalil vývar do hrnce a přinesl je Hospodinovu poslu pod posvátný strom.
20. Nato Boží posel Gedeónovi přikázal: "Polož maso a nekvašené chleby na tamto skalisko a vývar vylej na ně." Gedeón vykonal vše, co mu posel poručil.
21. Vtom se Hospodinův posel dotkl masa a chlebů koncem hole, kterou držel v ruce a sotva to udělal, vyšlehl ze skály oheň a pohltil je. V tu chvíli ale zmizel i Hospodinův posel.
22. Když si Gedeón náhle uvědomil, že skutečně hovořil s Hospodinovým poslem, zděšeně zvolal: "Všemocný Hospodine, viděl jsem tvého posla tváří v tvář. Teď je se mnou konec!"
23. Hospodin však Gedeóna uklidnil: "Ničeho se neboj, upokoj se, nezemřeš."
24. Po této události Gedeón na tom místě vystavěl oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Oltář stojí v abíezerské Ofíře až dodnes.
25. Ještě té noci Hospodin promluvil ke Gedeónovi znovu a poručil mu: "Vezmi druhého - sedmiletého býčka, který patří tvému otci, zboř otcův oltář zasvěcený Baalovi a skácej Ašteřin posvátný kůl, který stojí vedle něj.
26. Potom na stejném návrší řádně postavíš oltář Hospodinu, svému Bohu a na dříví ze skáceného posvátného kůlu obětuješ býčka jako zápalnou oběť."
27. Gedeón si tedy zavolal na pomoc deset svých služebníků a vykonal vše tak, jak mu Hospodin nařídil. Protože se ale bál reakce své rodiny a obyvatel města, vše udělal tajně pod rouškou noci.

Žalmy 42:6-11
6. Proč naříkáš a vzpomínkami trápíš, proč zarmoucená jsi teď moje duše? Jen čekej na Boha, on na pomoc ti přijde, a ještě zazpíváš mu zvučnou píseň chval!
7. Dnes, Bože můj, je ve mně ještě smutek: Na kopci sedím, kolem jenom pouště, na vznosný Hermón nepohlédnu ani, má touha letí, Pane, na tvou horu.
8. Jsem jako ten, kdo místo doušku vody do moře spadl, vlnami je zmítán, tvé hlubiny mne, Bože, pohltí…
9. Však nepřestávám věřit, že noc hrůzy skončí a znovu vyjde slunce milosrdenství! Ve dne i v noci budu opět zpívat, ty dáš i písničku a modlitbu mou přijmeš.
10. Můj Bůh je silná spolehlivá skála, a proto z bolesti své k němu zavolám: „Tys na mne zapomněl, že chodím sevřen v srdci a nepřítel mne svírá ze všech stran?“
11. Jak kostižer mě hlodá jejich posměch a stálé rýpání: „Tvůj Bůh tě opustil.“

Přísloví 13:19-21
19. Splněná touha je sladká duši, ale hlupák se děsí opustit zlo.
20. Moudrý bude ten, kdo se stýká s moudrými, kdo však táhne s hlupáky, dopadne špatně.
21. Hříšníky stíhá zlo, spravedliví mají za odměnu dobro.

Lukáš 9:18-36
18. Jednou se Ježíš odebral se svými učedníky na odlehlé místo k modlitbám. Otázal se jich: "Za koho mě vlastně lidé považují?"
19. Odpověděli mu: "Někteří za Jana Křtitele, jiní za Elijáše, anebo za některého z dávných proroků, který vstal z mrtvých."
20. A tu jim Ježíš položil přímou otázku."A za koho mě máte vy?" Petr odpověděl: "Ty jsi ten Boží Syn, Mesiáš."
21. Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, aby o tom zatím nehovořili.
22. A dodal: "Syn člověka musí ještě mnoho vytrpět. Starší, přední kněží a učitelé zákona ho odsoudí, bude zabit, ale třetí den vstane z mrtvých."
23. Všem pak řekl: "Kdo chceš jít za mnou, přestaň myslet na sebe, den za dnem nes svůj kříž a následuj mne.
24. Kdo chce žít podle sebe, promarní svůj život, ale kdo mi svěří celý svůj život, zachrání ho pro věčnost.
25. Co by z toho člověk měl, kdyby získal třeba celý svět, ale prohrál věčnost?
26. Kdo se ke mně nezná a za má slova se stydí, za toho se budu jednou stydět i já, až znovu přijdu v plné slávě Boha Otce a v doprovodu andělů.
27. Můžete se spolehnout, že někteří z vás nezemřou dříve, dokud neuvidí rozmach Božího království na zemi."
28. Asi za týden po této rozmluvě vystoupil Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem na jednu horu, aby se tam modlil.
29. Během modlitby se proměnil výraz Ježíšovy tváře a také jeho šat oslnivě zbělel.
30. 30-31 Pojednou se tam objevili dva muži nadzemského vzhledu - byl to Mojžíš a Elijáš. Hovořili s Ježíšem o událostech, které ho čekají v Jeruzalémě - o závěru jeho pozemského života a jeho odchodu k Otci.
31. ***
32. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když procitli, uviděli Ježíše zářícího nebeským jasem a ty dva muže vedle něho.
33. Když se pak proroci chtěli vzdálit, řekl Petr Ježíšovi: "Jak je nám tu dobře, Pane! Co kdybychom tu postavili tři přístřešky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Elijášovi?" Nevěděl dobře, co mluví.
34. Ještě to ani nedořekl, když je zahalil oblak. To je naplnilo bázní.
35. Z oblaku se ozval hlas: "Toto je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!"
36. Po tom všem zůstal na hoře Ježíš zase jen se svými učedníky. O tom, co zde učedníci prožili, zatím nikomu nevyprávěli.