A A A A A
Error:
BookNum: 6 Chapter: 4 VerseStart: 24 VerseShouldHave: 23
Bible za jeden rok
Duben 7

Jozue 3:1-17
1. Zde jsou vyjmenovány ty národy, které Hospodin ponechal sídlit v zemi, aby jimi zkoušel novou generaci Izraelců, kteří sami neprožili žádné boje o Kenaan.
2. Bůh chtěl takto vyzkoušet jejich víru v boji a poslušnost při vyhánění nepřátel.
3. Ponechal Pelištejce (pět měst), Kenaance, Sidóňany a Chivejce, kteří obývali Libanónské pohoří od hory Baal-chermónu až po cestu do Chámatu.
4. Tyto národy Hospodin ponechal také proto, aby vyzkoušel, jestli Izraelci budou poslouchat nařízení, která dal prostřednictvím Mojžíše už jejich otcům.
5. 5-6 Izraelci tedy žili mezi Kenaanci, Chetejci, Emorejci, Perizejci, Chivejci a Jebúsejci, ale namísto toho, aby je vyhnali, uzavírali s nimi manželství. Proto netrvalo dlouho a opět začali sloužit falešným bohům těchto národů.
6. ***
7. Izraelci tak opět činili skutky, které byly v rozporu se smlouvou, jež uzavřeli s Hospodinem. Zapomněli na něj a znovu uctívali baaly a ašery.
8. Hospodina jejich jednání opět popudilo a vydal je proto do rukou syrskému králi Kúšanovi Rišátajimskému, pod jehož nadvládou Izraelci trpěli osm let.
9. Když ale s nářkem volali k Hospodinu o pomoc, slitoval se nad nimi a povolal jim vysvoboditele, syna Kálebova mladšího bratra Kenaze - Otníela.
10. Hospodinův duch jej obdařil moudrostí a mocí a Otníel se stal vůdcem Izraele. V čele armády vytáhl do boje proti Kúšanovi Rišátajimskému a Hospodin způsobil, že nad ním slavně zvítězil.
11. Díky tomu žili Izraelci až do Otníelovi smrti čtyřicet let v míru.
12. Po Otníelově smrti si však Izraelci opět začali žít po svém, a proto Hospodin znovu dopustil, aby je ovládl cizí panovník, tentokrát moábský král Eglón.
13. Tento král se spojil s Amónci a s králem Amálekem a společně vytáhli na Izraelce. Přepadli je a obsadili Jericho, často nazývané Palmové město.
14. Izraelci tak upadli na dlouhých osmnáct let pod Eglónovu nadvládu.
15. Netrvalo dlouho a Izraelci opět ve svém soužení volali k Hospodinu, který jim proto povolal vysvoboditele - Ehúda, Gérova syna, leváka z Benjamínova kmene, a postavil ho do jejich čela. Brzy nato Izraelci pověřili Ehúda, aby donesl moábskému králi Eglónovi pravidelnou daň, kterou museli platit.
16. Ehúd si před cestou ke králi zhotovil asi půl metru dlouhý meč s dvojitým ostřím a připásal si jej pod šat k pravému stehnu.
17. Potom spolu s družinou vyrazil a přinesl daň až k samotnému králi Eglónovi, který byl neobyčejně tlustý.

Jozue 4:1-24
1. Když Ehúd zemřel, Izraelci opět sešli na scestí a opustili svého Boha.
2. 2-3 Hospodin je proto vydal na milost a nemilost kenaanskému králi Jabínovi, který panoval v Chasóru. Jabín disponoval neobyčejně mocnou armádou, jejímž velitelem byl Síser, který žil v Charóšetu. Ten vytáhl na Izraelce vyzbrojen devíti sty železnými vozy, podrobil si je a následujících dvacet let je nemilosrdně utlačoval. Tehdy Izraelci konečně začali prosit Hospodina o pomoc.
3. ***
4. V té době byla soudkyní Izraelců prorokyně Debóra.
5. Svůj úřad soudce zastávala na místě zvaném "Debóřina palma" mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří. Lidé k ní přicházeli, aby jim pomáhala řešit jejich spory.
6. 6-7 Jednoho dne si Debóra dala zavolat Abínoamova syna Baráka, který žil v neftalíjském Kedeši a řekla mu: "Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje, abys zmobilizoval deset tisíc odvážných mužů z kmenů Neftalí a Zabulón. V jejich čele vytáhneš na horu Tábor, kde budeš bojovat s králem Jabínem a s jeho mocnou armádou vyzbrojenou železnými vozy. Zvítězíš nad nimi, protože Hospodin je přivede k řece Kíšon a tam ti je vydá do rukou.
7. ***
8. Barák jí odpověděl: "Dobrá tedy, půjdu, ale jenom když ty půjdeš se mnou."
9. Debóra souhlasila, ale varovala jej: "Půjdu tedy s tebou, ale nijak slavně nedopadneš, protože Hospodin nevydá Síseru do tvých rukou, ale do rukou ženy." Potom vstala a odešla s Barákem do Kedeše.
10. V Kedeši shromáždil Barák deset tisíc mužů z kmenů Neftalí a Zabulón a spolu s Debórou pak vytáhli v jejich čele do boje.
11. Zrovna v té době se od zbytku svého rodu Kénijců, potomků Chóbaba - Mojžíšova tchána - oddělil i se svým příbuzenstvem Cheber a přestěhoval se k velkému stromu v Saanajimu u Kedeše.
12. Jakmile se velitel Sísera doslechl, že Barák shromáždil na hoře Tábor deset tisíc mužů,
13. dal ihned nastoupit celou svoji armádu, shromáždil všech devět set železných vozů a vytáhl z Charóšetu k řece Kíšon.
14. Tu Debora řekla Barákovi: "Dnešního dne ti Hospodin dal vítězství nad Síserou, protože sám vytáhl do boje před tebou." Barák tedy sestoupil i se svými deseti tisíci bojovníky s hory Tábor a vyrazil.
15. Hospodin mezitím vyvolal zmatek a chaos mezi vojáky i celou vozbou Síserovy armády. Když to Sísera uviděl, seskočil z vozu a dal se na útěk, zatímco
16. Barák se svými muži pronásledoval ostatní nepřátele až k Charóšetu a do jednoho je pobil.
17. Sísera mezitím uprchl a schoval se ve stanu Jáely, manželky Kénijce Chebera, neboť chasórský král Jabín a Cheber chovali mezi sebou dobré vztahy.
18. Když Sísera přibíhal ke stanu, Jáel mu vyšla naproti a řekla: "Pojď a ukryj se do mého stanu, pane, zde budeš v bezpečí." Sísera tedy vstoupil dovnitř, lehl si a ona ho přikryla houní.
19. Sísera ji ještě požádal: "Dej mi prosím napít, mám nesmírnou žízeň." Jáel mu podala trochu mléka a potom ho opět přikryla.
20. "Stoupni si ke vchodu do stanu," řekl jí Sísera, "a kdyby kdokoliv přišel a ptal se, zda je někdo uvnitř, odpověz, že není."
21. Protože byl Sísera velmi unaven, netrvalo dlouho a upadl do hlubokého spánku. Zatímco tvrdě spal, vzala Jáel kladivo a stanový kolík a vrazila mu ho do spánku tak silně, že pronikl až do země. Sísera byl samozřejmě okamžitě mrtev.
22. Když se zanedlouho objevil Barák, který Síseru pronásledoval, Jáel mu vyšla vstříc a zavolala na něho: "Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš." Barák ji tedy následoval do jejího stanu a skutečně našel na zemi mrtvého Síseru s hlavou přibitou stanovým kolíkem k zemi.
23. Toho dne dal Hospodin podle svého slibu Izraelcům vítězství nad kenaanským králem Jabínem. Postupně, jak jejich síla narůstala, zničili Izraelci jeho nadvládu úplně.
24. (Tuto píseň ať zpívají strážci chrámové brány.)

Žalmy 42:1-5
1. Jak jelen hledá studánku v čas sucha, tak duše má jen tebe hledá, Bože můj.
2. To, co je chladný doušek pro žíznivé tělo, je pro mé nitro Bůh, můj živý Pán. Mohu jít domů, být mu zase blízko?
3. Co jsem se natrápil a napolykal slzí, když lidé říkali: „Tvůj Bůh tě opustil.“
4. Jen vzpomínky mně zbyly, pálí v srdci, jak chodíval jsem s poutníky do chrámu, a vedl jsem je, zpíval s nimi, jásal; to bylo halasu, když slavili jsme svátky!
5. Pošetilý svými zprávami žene druhé do neštěstí, zatímco spolehlivý jimi uzdravuje.

Přísloví 13:17-18
17. Hanba a chudoba je údělem toho, kdo pohrdá napomenutím, respekt má ten, kdo přijme radu.
18. Ježíš svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad všemi démony a nemocemi.

Lukáš 9:1-17
1. Poslal je, aby uzdravovali a oznamovali, že Boží království je zde.
2. Řekl jim: "Nic si s sebou na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani náhradní šaty.
3. Kde vám poskytnou přístřeší, tam nějakou dobu zůstaňte a odtamtud vycházejte ke svým úkolům.
4. Jestliže vás někde nepřijmou, nevnucujte se, odejděte a setřeste před nimi i prach se svých opánků, abyste je tak varovali před Božím hněvem."
5. Učedníci se vypravili na cestu a chodili od vesnice k vesnici. Všude kázali radostnou zvěst o spáse a uzdravovali.
6. Všechno, co Ježíš kázal a činil, se doneslo až k vladaři Galileje Herodovi. Nevěděl dobře, co si o tom má myslet. Někteří tvrdili, že to Jan Křtitel, kterého dal Herodes popravit, vstal z mrtvých.
7. Jiní se domnívali, že se znovu ukázal prorok Elijáš, další usuzovali, že vstal z mrtvých některý ze starých proroků.
8. Herodes říkal: "Jana Křtitele jsem přece dal popravit, kdo je tedy ten muž, o kterém slyším tak zvláštní věci?" Proto si velice přál Ježíše poznat.
9. Učedníci se vrátili k Ježíšovi a vypravovali mu o všem, co vykonali. Odebral se s nimi na odlehlé místo v okolí města Betsaidy.
10. Jakmile se však lidé dozvěděli, kam šel, vypravili se za ním. Ježíš je neodmítl, ale znovu kázal o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
11. Začalo se stmívat. Učedníci za ním přišli a říkali: "Propusť už lidi, ať se mohou rozejít do okolních vesnic a dvorců, aby si sehnali něco k jídlu a mohli tam přenocovat; tady v té pustině nic neseženou."
12. 13-14 Ježíš jim řekl: "Tak jim dejte najíst vy." Podivili se: "My? Vždyť máme jen pět chlebů a dvě ryby a jen mužů je tu asi pět tisíc. Ledaže bychom my sami šli a něco pro ně nakoupili." Ježíš nato řekl svým učedníkům: "Rozsaďte je do skupin asi po padesáti."
13. ***
14. Tak se stalo.
15. Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a ty dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak lámal ty pokrmy a podával svým učedníkům, aby je předkládali lidem.
16. Všichni se dosyta najedli. Nakonec učedníci ještě sesbírali dvanáct košů zbytků.