A A A A A
Error:
BookNum: 8 Chapter: 1 VerseStart: 20 VerseShouldHave: 19
Bible za jeden rok
Duben 28

Rút 1:1-22
1. 1-2 (V časech, kdy v Izraeli vládli soudcové, postihl zemi krutý hladomor.) To byl důvod, proč jeden muž z Efrajimského kmene jménem Elímelek odešel z judského Betléma a spolu se svou ženou Noemi a dvěma syny Machlónem a Kiljónem se přestěhovali do Moábské země a usadili se tam.
2. ***
3. Za nějakou dobu však Elímelek zemřel a jeho žena Noemi tak zůstala s oběma syny sama.
4. 4-5 Ti se později oženili s moábskými dívkami Orpou a Rút, ale asi za deset let oba zemřeli a jejich matka tak zůstala bez manžela i bez synů.
5. ***
6. Proto se tenkrát Noemi rozhodla, že se spolu se svými snachami vrátí do Izraele, neboť se doslechla, že zlé časy hladomoru tam již pominuly a Hospodin opět Izraelcům dopřál bohatou úrodu a dostatek potravy.
7. Všechny tři tedy opustily Moáb a spolu se vydaly na cestu do judské země.
8. Cestou však Noemi změnila své rozhodnutí a vybídla obě své snachy: "Myslím, že byste se měly vrátit a zůstat u svých rodičů. Jděte, a ať vás Hospodin odmění za věrnost a oddanost, kterou jste projevovaly mým synům i mně,
9. 9-10 a ať vám také oběma dopřeje nové šťastné manželství." Když je ale políbila na rozloučenou, obě se daly do usedavého pláče a prosili ji: "Nevrátíme se, chceme odejít s tebou ke tvému lidu."
10. ***
11. 11-13 Noemi je ale znovu přemlouvala: "Skutečně, mé dcery, bude pro vás dobré, když se vrátíte. Co z toho budete mít, když půjdete se mnou? Vždyť já už sotva zplodím syny, které byste si mohly vzít za muže. A i kdybych přehlédla, že jsem na vdávání už příliš stará, kdybych se ihned vdala a porodila syny, chtěly byste snad zůstat bez manželů a čekat na ně, až dospějí? Nikoliv, mé dcery, už nyní mne převelice tíží, že díky trpkému údělu, jenž mne postihl, musíte trpět i vy."
12. ***
13. ***
14. Nato se všechny tři se opět rozplakaly. Potom Orpa svou tchyni Noemi políbila na rozloučenou a odešla. Avšak Rút ke své tchyni velmi lnula a stále neústupně trvala na tom, že Noemi neopustí.
15. "Podívej," řekla jí Noemi, "tvá švagrová se vrací ke své rodině a ke svým bohům. Běž za ní!"
16. Rút jí ale odvětila: "Nenaléhej prosím na mne, abych tě opustila a odešla. Chci tě následovat, ať půjdeš kamkoliv, a chci žít, kdekoliv budeš žít ty. Budu žít s tvým lidem a uctívat tvého Boha.
17. A když zemřu, chci být pochována tam, kde budeš odpočívat i ty. Jestli nás dvě rozdělí něco jiného než smrt, potom ať se mnou Hospodin naloží jakkoliv."
18. Po těchto slovech Noemi viděla, že Rút je skutečně pevně odhodlána ji následovat, a tak ji přestala dále přemlouvat.
19. Právě když začínala sklizeň ječmene, dorazily obě ženy do Betléma a zpráva o jejich příchodu se rychle roznesla po celém městě. "Je to skutečně Noemi, opravdu se vrátila?" ptali se s údivem všechny ženy. Avšak Noemi jim tenkrát řekla: "Nenazývejte mne už Noemi (to je Rozkošná), neboť nyní se ke mně lépe hodí jméno Mara (to je Trpká). Všemohoucí Bůh pro mne připravil trpký úděl. Když jsem odcházela, měla jsem vše a teď se vracím s prázdnou. Proč bych se tedy měla dál jmenovat Noemi, když mne Všemohoucí Hospodin postihl takovým nešťastným osudem?"
20. 1-3 Jednoho dne řekla Rút Noemi: "Půjdu dnes na pole sbírat klasy, které ženci zapomněli na zemi. Snad najdu pole někoho, kdo mi to dovolí." Noemi souhlasila a Rút si shodou okolností vybrala pole, které patřilo příbuznému Noemi z manželovy strany - Bóazovi, jenž byl bohatým a váženým mužem.
21. ***
22. ***

Rút 2:1-23
1. 4-5 Když Rút sbírala zapomenuté klasy, přišel Bóaz z města dohlédnout, jak pokračuje sklizeň. Své žence pozdravil: "Hospodin s vámi!" Oni mu odpověděli: "Ať ti žehná Hospodin!" Pak se zeptal svého služebníka, který dozíral na práci, komu patří ta dívka a odkud přišla.
2. ***
3. Nato mu služebník odpověděl: "To je ta dívka, která se vrátila s Noemi z Moábské země.
4. Ráno přišla a zeptala se mě, jestli smí paběrkovat mezi snopy za našimi ženci. Od té doby je zde a neustále sbírá. Jen jednou si na chvilku ve stínu odpočinula."
5. Potom Bóaz přistoupil k Rút a oslovil ji: "Poslouchej dobře, moje dítě. Nechoď sbírat na jiné pole, ale zůstaň zde v blízkosti mých služebných.
6. Pozorně sleduj, kde právě sklízejí, a tam pak běž i ty. Poručil jsem všem svým služebníkům, aby tě neobtěžovali. Když budeš mít žízeň, klidně jdi a napij se vody z nádob, které moji služebníci naplnili."
7. Když to Rút všechno slyšela, poklonila se před Bóazem až k zemi a otázala se ho: "Čemu vděčím za takovou přízeň, již jsem u tebe nalezla, ačkoliv jsem cizinka?"
8. Na to jí Bóaz odpověděl: "Doslechl jsem se o všem, co jsi učinila pro svou tchyni po smrti tvého manžela, a také o tom, že jsi neváhala opustit svou rodinu a zemi a odešla jsi do úplně cizí země mezi lidi, které jsi dříve neznala.
9. Buď Hospodinem bohatě odměněna za tyto laskavé skutky a ať ti Bůh Izraele, u něhož hledáš úkryt, žehná."
10. Rút odpověděla: "Ani netušíš, jak jsi mne svým jednáním potěšil. Přestože jsem méně, než kterákoliv z tvých služebných, nakládáš se mnou tak laskavě. Kéž bych se mohla i nadále těšit tvé přízni."
11. Bóaz se k Rút choval skutečně velmi laskavě. V poledne ji dokonce pozval ke společnému obědu se svými ženci. Když si k nim přisedla, nabídl jí tak bohatou porci praženého zrní, že jí ještě zůstalo.
12. 15-16 Když po obědě Rút vstala, aby pokračovala ve sbírání, přikázal Bóaz svým služebníkům, aby ji neodháněli, dokonce ani když bude sbírat kolem snopů, ale naopak, aby pro ni nějaké klasy schválně upouštěli na zem.
13. ***
14. Rút celý den pilně pracovala, a když potom večer vymlátila vše, co shromáždila, bylo z toho asi 36 litrů ječmene.
15. Když jej přinesla domů a navíc své tchyni dala jídlo, které jí zůstalo od oběda, Noemi se překvapeně otázala:
16. "Nevěřím svým očím! Řekni mi prosím, kde jsi jenom dnes sbírala? Ale ať už to pole patří komukoliv, ať mu Hospodin za jeho laskavost bohatě odplatí." "Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz," odpověděla Rút.
17. Jakmile to Noemi uslyšela, radostně zvolala: "Nechť je Hospodin požehnaný, že neopouští ty, kdo jsou mu věrni. Laskavě jednal s tebou a projevil i úctu tvému zesnulému manželovi. Vždyť ten muž je náš blízký příbuzný a zastánce."
18. Nato Rút pokračovala: "Je tak dobrý, že mi dokonce nabídl, abych na jeho polích sbírala, dokud nesklidí všechnu úrodu."
19. "To je dobře," odpověděla Noemi, "jen ho pěkně poslechni a zůstaň s jeho služebníky. Bude to pro tebe daleko bezpečnější, než na cizím poli."
20. Rút tedy poslechla a až do konce sklizně ječmene a pšenice paběrkovala jen na Bóazových polích. Bydlela však u své tchyně.
21. 1-2 (Píseň pro sólový hlas. David ji složil, když Edomec Dóeg vyzradil králi Saulovi jeho úkryt.)
22. ***
23. Chlubíš se svou zradou, hrdinství to není. Milosrdný Bůh je s námi na věky.

Žalmy 52:1-5
1. Špatnosti jen mluvíš, jazyk nabroušený pořád splétá jenom samé pletichy.
2. Zlo tě přitahuje, dobro opomíjíš, klamu dáváš přednost před poctivostí.
3. Mírný jazyk je jako strom života, kdežto úskočný drtí ducha.
4. Nerozumný pošetilec pouští otcovy rady do větru, kdo si je však bere k srdci, jedná moudře.
5. Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.

Přísloví 15:4-5
4. 29-30 V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: "Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
5. ***

Lukáš 19:28-48
28. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.'"
29. Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
30. Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
31. Odpověděli: "Pán ho potřebuje."
32. Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
33. Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
34. Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
35. Provolávali: "Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!"
36. Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: "Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali."
37. Ježíš odpověděl: "Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení."
38. Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
39. řekl: "Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
40. a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
41. Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh."
42. V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
43. se slovy: "Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště."
44. Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
45. ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.