A A A A A
Error:
BookNum: 7 Chapter: 11 VerseStart: 39 VerseShouldHave: 38
Bible za jeden rok
Duben 23

Soudců 11:1-40
1. 1-3 Tenkrát žil ve městě Tóbu odvážný mladík jménem Jiftách, který pocházel z Gileádu, kde se narodil jedné lehké ženě. Jeho otcem byl Gileád, který měl kromně Jiftácha ještě několik synů se svojí právoplatnou manželkou. Když tito synové dospěli, vyhnali Jiftácha z otcova domu se slovy: "Odejdi od nás, prože nejsi vlastním synem naší matky. V tomto domě pro tebe už nadále není místo." Jiftách tedy utekl do Tóbu a usadil se tam. Brzy se kolem něj vytvořila skupina pobudů a dobrodruhů a společně se živili nekalou činností.
2. ***
3. ***
4. 4-6 Přibližně ve stejné době, kdy začali Amónci podnikat válečná tažení na Izraelce, se gileádští vůdcové vypravili do Tóbu pro Jiftácha a požádali jej, aby se postavil do čela Izraelců v boji proti Amóncům.
5. ***
6. ***
7. Jiftách jim ale odpověděl: "Nepodporovali jste snad i vy mé bratry, když mě z nenávisti vyhnali z otcovského domu? Proč jdete zrovna za mnou, když jste v koncích?"
8. Gileádští vůdcové mu na to odpověděli: "Skutečně tě potřebujeme! Chceme, abys vedl náš lid proti Amóncům a abys byl vůdcem celého Gileádu."
9. Jiftách jim nato řekl: "Proč myslíte, že bych měl věřit tomu, co říkáte? Kdo mi zaručí, že když se s vámi vrátím a Hospodin mi dá vítězství nad Amónci, stanu se skutečně vašim vůdcem?"
10. Gileádští vůdcové se Jiftáchovi zavázali: "Přísaháme - a sám Hospodin je nám svědkem, že splníme vše, co jsme ti slíbili."
11. Jiftách tedy s nimi odešel do Gileádu. Izraelci ho ihned zvolili svým vůdcem a potrvrdili tuto volbu před Hospodinem v Mispě, kde Jiftách Hospodinu vše řekl.
12. Potom vyslal Jiftách ke králi Amónců posly se vzkazem: "Co máš proti nám, že útočíš na naši zemi?"
13. Amónský král nato Jiftáchovým poslům odpověděl: "Proč říkáte vaši zemi? Když Izraelci táhli z Egypta, zabrali mou zemi od Arnónu a Jaboku až k Jordánu. Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří. Vydej mi tedy území dobrovolně a bez boje."
14. 14-15 Jiftách ihned vyslal posly zpět se vzkazem: "Izraelci v žádné případě nezabrali ani území Moábců, ani zemi Amónců.
15. ***
16. Celá věc se má takto: Když Izraelci vyšli z Egypta, prošli Rudým mořem a dostali se přes poušť až do Kádeše.
17. Odtud vyslali posly k edómskému králi se zdvořilou žádostí, aby jim dovolil jenom projít přes jeho území. Edómský král jim ale nevyhověl. Neučinil tak potom ani moábský král, jehož později Izraelci požádali o stejnou věc, a zůstali proto nějakou dobu v Kádeši.
18. Později se ale rozhodli obě země obejít a přes poušť se tak dostali na východ od Moábu. Přišli až k řece Arnónu, která tvoří hranici moábské země, utábořili se na jejím břehu, ale na moábské území nikdy nevkročili.
19. Potom Izraelci vyslali posly do Chešbónu k emorejskému králi Síchonovi s prosbou, aby je nechal přejít přes jeho území, aby se konečně dostali do své země.
20. Král Síchon však Izraelcům nedůvěřoval, zmobilizoval svoji armádu do Jahsy a zaútočil na ně.
21. 21-22 Hospodin však tehdy Izraelcům pomohl a oni nad Síchonem a jeho armádou zvítězili. Izraelci potom tedy skutečně obsadili ono území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.
22. ***
23. Z tohoto území ovšem vyhnal Emorejce před Izraelci náš Bůh Hospodin. Jakým právem si tedy na ně nyní činíš nárok ty?
24. Obsazuj si země, které ti podrobí tvůj bůh Kemóš, ale území všech, které před Izraelem vyžene Hospodin, obsadíme my.
25. A kromě toho, kdo myslíš, že jsi? Jsi snad lepší než moábský král Balák? Pokusil se snad on někdy získat zpět své území poté, co jej Izrael porazil?
26. Až nyní, když Izraelci sídlí na území Chešbónu, Aróeru a podél celé řeky Arnónu už tři sta let, se hlásíš o svá práva? Proč sis nevzpomněl dříve?
27. Pokud jde o nás, máme čisté svědomí. Ty ale jednáš zle, když se s námi chystáš bojovat. Nicméně, ať Hospodin jako spravedlivý soudce ukáže, na čí straně je právo."
28. Když ale poslové přednesli Jiftáchův vzkaz králi Amónců, nevěnoval mu téměř žádnou pozornost.
29. Potom na Jiftáchovi spočinul Hospodinův duch a on vytáhl s armádou přes gileádské a Manasesovo území do Mispy a odtud zaútočil na Amónce.
30. 30-31 Předtím však ještě složil Hospodinu přísahu: "Jestliže mi, Bože, opravdu dáš vítězství nad Amónci, obětuji ti jako zápalnou oběť toho, kdo mi první vyjde naproti z mého domu, až se budu vracet z boje."
31. ***
32. Nato Jiftách vyrazil do boje s Amónci a Hospodin mu dal vítězství.
33. Zdrcujícím způsobem porazil dvacet měst od Aróeru po Minítu a dále až po Ábel-keramím, a tak si Amónce podrobil.
34. Když se potom Jiftách vracel do svého domu v Mispě, vyšla mu naproti se zpěvem a tancem jeho jediná dcera.
35. Jakmile ji uviděl, roztrhl svůj šat a zvolal: "Dcero moje, zlomila jsi mi srdce a učinila ze mě zoufalce. Zavázal jsem se Hospodinu slibem, že dám Hospodinu v oběť toho, kdo mi první vyjde vstříc, a svůj slib již nemohu zrušit."
36. Ona mu však odpověděla: "Otče, ať už jsi Hospodinu zaslíbil cokoliv, musíš to splnit, neboť on svůj slib dodržel a tys nad Amónci zvítězil.
37. Avšak dovol mi prosím strávit ještě poslední dva měsíce v horách se svými přítelkyněmi, abychom se rozloučily a společně oplakávaly, že zůstanu navždy pannou."
38. Otec ji tedy propustil, a když se za dva měsíce vrátila, splnil svůj slib, který před Hospodinem učinil. Jeho dcera nikdy nepoznala muže. Od těch dob se pak v Izraeli stalo zvykem, že mladé dívky se každoročně na čtyři dny scházejí, aby vzpomínaly na osud Jiftáchovy dcery.
39. Když se Efrajimci doslechli o Jiftáchově vítězství, shromáždili své muže, překročili Jordán, přitáhli k Jiftáchovu domu a zvolali na něj: "Proč jsi nás nezavolal, abychom s tebou bojovali proti Amóncům? Podpálíme teď za to tvůj dům i s tebou!"
40. Jiftách jim však odpověděl: "Když Amónci utiskovali můj lid, žádal jsem vás o pomoc, ovšem nikdo z vás ani prstem nepohnul.

Soudců 12:1-15
1. Jakmile mi tedy bylo jasné, že nám nepomůžete, tak jsem s nasazením vlastního života vytáhl do boje proti Amóncům sám se svými muži a Hospodin nám je vydal do rukou. Oč vám tedy jde, proč jste nyní proti mně vytáhli?"
2. Efrajimci ho ovšem neposlouchali a začali zesměšňovat Gileáďany a nazývat je vyvrhely z Efrajimova a Manasesova kmene. Jiftách proto shromáždil všechny gileádské muže, zaútočili na Efrajimce a pobili je.
3. 5-6 Potom obsadili všechny brody přes Jordán za efrajimskou armádou. Když se pak kterýkoliv Efrajimec chtěl na útěku přebrodit, chytili jej a zeptali se: "Jsi Efrajimec?" Jestliže jim odpověděl, že není, potom ho vyzvali: "Tak tedy řekni slovo šibbolet!" Pokud však řekl "sibbolet", odtáhli jej a zabili, neboť Efrajimci neuměli vyslovovat "š". Tenkrát tam padlo na čtyřicet dva tisíce mužů.
4. ***
5. Jiftách stál pak v čele Izraele šest let, a když zemřel, pochovali jej v jednom z gileádských měst.
6. 8-10 Dalším soudcem Izraele se po něm stal Ibsán z Bét-lechemu, jenž měl třicet dcer a třicet synů. Všechny dcery provdal za muže z jiných kmenů a také všem svým synům přivedl nevěsty odjinud. Ibsán vládl nad Izraelem celkem sedm let a po smrti byl pochován v Bét-lechemu.
7. ***
8. ***
9. 11-12 Po něm se na deset let ujal soudu Elón Zabulónský, kterého po smrti pohřbili v zabulónském Ajalónu.
10. ***
11. Jeho následníkem se pak na osm let stal syn Hiléla Pireatónského - Abdón.
12. Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách.
13. Když zemřel, byl pochován v efrajimském Pireatónu, v tom pohoří, jež kdysi náleželo Amalekitům.
14. Ať slyší Izrael: „Svědčím proti tobě, je jeden Bůh — a to jsem já, Hospodin.
15. Nechci se s tebou přít o každou oběť, dým z tvého oltáře valí se stále.

Žalmy 50:7-17
7. Nechci tvůj dobytek, netoužím po tvém masu.
8. Což nepatří mi v lese všecka zvěř i stáda rozsetá pro horských loukách?
9. Znám všecky ptáky, co na polích žijí, to vše patří mně — co ty mně chceš dát?
10. Kdybych měl hlad, tak nepřijdu k tobě, mně patří přece ten široký svět.
11. Nejídám maso, nemám radost z krve, tvé oběti nechci, mám jich už dost.
12. Co chci, je oběť tvých upřímných díků, splnění slibů, které dal jsi Pánu.
13. To přineseš teprv, až zakusíš bolest, já přijdu ti na pomoc — pak podějkuješ.
14. Kdo ze své vůle se ohání Bohem, zpaměti zná Smlouvu, neplní ji,
15. tomu dnes říkám: Poslechnout nechceš, slovům mým dávno ses zpronevěřil.
16. Ozdobou krále je množství lidu, úbytek národa je vládcova zkáza.
17. Ježíš řekl svým učedníkům: "Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá.

Přísloví 14:28-28
28. Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších.

Lukáš 17:1-19
1. Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu.
2. A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť."
3. Učedníci prosili Ježíše: "Dej nám mocnou víru!"
4. On odpověděl: "Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,' stalo by se to.
5. 7-8 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval
6. ***
7. a děkoval mu za vyplněný úkol?
8. Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.'"
9. Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje.
10. U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál
11. a volali: "Ježíši, Pane, slituj se nad námi."
12. Podíval se na ně a řekl: "Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi." Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni.
13. Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha.
14. Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan.
15. Ježíš se ho zeptal: "Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních?
16. Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?"
17. A tomu muži řekl: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."