| Soudců 11:1-40 |
| 1. 1-3 Tenkrát žil ve městě Tóbu odvážný mladík jménem Jiftách, který pocházel z Gileádu, kde se narodil jedné lehké ženě. Jeho otcem byl Gileád, který měl kromně Jiftácha ještě několik synů se svojí právoplatnou manželkou. Když tito synové dospěli, vyhnali Jiftácha z otcova domu se slovy: "Odejdi od nás, prože nejsi vlastním synem naší matky. V tomto domě pro tebe už nadále není místo." Jiftách tedy utekl do Tóbu a usadil se tam. Brzy se kolem něj vytvořila skupina pobudů a dobrodruhů a společně se živili nekalou činností. |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. 4-6 Přibližně ve stejné době, kdy začali Amónci podnikat válečná tažení na Izraelce, se gileádští vůdcové vypravili do Tóbu pro Jiftácha a požádali jej, aby se postavil do čela Izraelců v boji proti Amóncům. |
| 5. *** |
| 6. *** |
| 7. Jiftách jim ale odpověděl: "Nepodporovali jste snad i vy mé bratry, když mě z nenávisti vyhnali z otcovského domu? Proč jdete zrovna za mnou, když jste v koncích?" |
| 8. Gileádští vůdcové mu na to odpověděli: "Skutečně tě potřebujeme! Chceme, abys vedl náš lid proti Amóncům a abys byl vůdcem celého Gileádu." |
| 9. Jiftách jim nato řekl: "Proč myslíte, že bych měl věřit tomu, co říkáte? Kdo mi zaručí, že když se s vámi vrátím a Hospodin mi dá vítězství nad Amónci, stanu se skutečně vašim vůdcem?" |
| 10. Gileádští vůdcové se Jiftáchovi zavázali: "Přísaháme - a sám Hospodin je nám svědkem, že splníme vše, co jsme ti slíbili." |
| 11. Jiftách tedy s nimi odešel do Gileádu. Izraelci ho ihned zvolili svým vůdcem a potrvrdili tuto volbu před Hospodinem v Mispě, kde Jiftách Hospodinu vše řekl. |
| 12. Potom vyslal Jiftách ke králi Amónců posly se vzkazem: "Co máš proti nám, že útočíš na naši zemi?" |
| 13. Amónský král nato Jiftáchovým poslům odpověděl: "Proč říkáte vaši zemi? Když Izraelci táhli z Egypta, zabrali mou zemi od Arnónu a Jaboku až k Jordánu. Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří. Vydej mi tedy území dobrovolně a bez boje." |
| 14. 14-15 Jiftách ihned vyslal posly zpět se vzkazem: "Izraelci v žádné případě nezabrali ani území Moábců, ani zemi Amónců. |
| 15. *** |
| 16. Celá věc se má takto: Když Izraelci vyšli z Egypta, prošli Rudým mořem a dostali se přes poušť až do Kádeše. |
| 17. Odtud vyslali posly k edómskému králi se zdvořilou žádostí, aby jim dovolil jenom projít přes jeho území. Edómský král jim ale nevyhověl. Neučinil tak potom ani moábský král, jehož později Izraelci požádali o stejnou věc, a zůstali proto nějakou dobu v Kádeši. |
| 18. Později se ale rozhodli obě země obejít a přes poušť se tak dostali na východ od Moábu. Přišli až k řece Arnónu, která tvoří hranici moábské země, utábořili se na jejím břehu, ale na moábské území nikdy nevkročili. |
| 19. Potom Izraelci vyslali posly do Chešbónu k emorejskému králi Síchonovi s prosbou, aby je nechal přejít přes jeho území, aby se konečně dostali do své země. |
| 20. Král Síchon však Izraelcům nedůvěřoval, zmobilizoval svoji armádu do Jahsy a zaútočil na ně. |
| 21. 21-22 Hospodin však tehdy Izraelcům pomohl a oni nad Síchonem a jeho armádou zvítězili. Izraelci potom tedy skutečně obsadili ono území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu. |
| 22. *** |
| 23. Z tohoto území ovšem vyhnal Emorejce před Izraelci náš Bůh Hospodin. Jakým právem si tedy na ně nyní činíš nárok ty? |
| 24. Obsazuj si země, které ti podrobí tvůj bůh Kemóš, ale území všech, které před Izraelem vyžene Hospodin, obsadíme my. |
| 25. A kromě toho, kdo myslíš, že jsi? Jsi snad lepší než moábský král Balák? Pokusil se snad on někdy získat zpět své území poté, co jej Izrael porazil? |
| 26. Až nyní, když Izraelci sídlí na území Chešbónu, Aróeru a podél celé řeky Arnónu už tři sta let, se hlásíš o svá práva? Proč sis nevzpomněl dříve? |
| 27. Pokud jde o nás, máme čisté svědomí. Ty ale jednáš zle, když se s námi chystáš bojovat. Nicméně, ať Hospodin jako spravedlivý soudce ukáže, na čí straně je právo." |
| 28. Když ale poslové přednesli Jiftáchův vzkaz králi Amónců, nevěnoval mu téměř žádnou pozornost. |
| 29. Potom na Jiftáchovi spočinul Hospodinův duch a on vytáhl s armádou přes gileádské a Manasesovo území do Mispy a odtud zaútočil na Amónce. |
| 30. 30-31 Předtím však ještě složil Hospodinu přísahu: "Jestliže mi, Bože, opravdu dáš vítězství nad Amónci, obětuji ti jako zápalnou oběť toho, kdo mi první vyjde naproti z mého domu, až se budu vracet z boje." |
| 31. *** |
| 32. Nato Jiftách vyrazil do boje s Amónci a Hospodin mu dal vítězství. |
| 33. Zdrcujícím způsobem porazil dvacet měst od Aróeru po Minítu a dále až po Ábel-keramím, a tak si Amónce podrobil. |
| 34. Když se potom Jiftách vracel do svého domu v Mispě, vyšla mu naproti se zpěvem a tancem jeho jediná dcera. |
| 35. Jakmile ji uviděl, roztrhl svůj šat a zvolal: "Dcero moje, zlomila jsi mi srdce a učinila ze mě zoufalce. Zavázal jsem se Hospodinu slibem, že dám Hospodinu v oběť toho, kdo mi první vyjde vstříc, a svůj slib již nemohu zrušit." |
| 36. Ona mu však odpověděla: "Otče, ať už jsi Hospodinu zaslíbil cokoliv, musíš to splnit, neboť on svůj slib dodržel a tys nad Amónci zvítězil. |
| 37. Avšak dovol mi prosím strávit ještě poslední dva měsíce v horách se svými přítelkyněmi, abychom se rozloučily a společně oplakávaly, že zůstanu navždy pannou." |
| 38. Otec ji tedy propustil, a když se za dva měsíce vrátila, splnil svůj slib, který před Hospodinem učinil. Jeho dcera nikdy nepoznala muže. Od těch dob se pak v Izraeli stalo zvykem, že mladé dívky se každoročně na čtyři dny scházejí, aby vzpomínaly na osud Jiftáchovy dcery. |
| 39. Když se Efrajimci doslechli o Jiftáchově vítězství, shromáždili své muže, překročili Jordán, přitáhli k Jiftáchovu domu a zvolali na něj: "Proč jsi nás nezavolal, abychom s tebou bojovali proti Amóncům? Podpálíme teď za to tvůj dům i s tebou!" |
| 40. Jiftách jim však odpověděl: "Když Amónci utiskovali můj lid, žádal jsem vás o pomoc, ovšem nikdo z vás ani prstem nepohnul. |
| Soudců 12:1-15 |
| 1. Jakmile mi tedy bylo jasné, že nám nepomůžete, tak jsem s nasazením vlastního života vytáhl do boje proti Amóncům sám se svými muži a Hospodin nám je vydal do rukou. Oč vám tedy jde, proč jste nyní proti mně vytáhli?" |
| 2. Efrajimci ho ovšem neposlouchali a začali zesměšňovat Gileáďany a nazývat je vyvrhely z Efrajimova a Manasesova kmene. Jiftách proto shromáždil všechny gileádské muže, zaútočili na Efrajimce a pobili je. |
| 3. 5-6 Potom obsadili všechny brody přes Jordán za efrajimskou armádou. Když se pak kterýkoliv Efrajimec chtěl na útěku přebrodit, chytili jej a zeptali se: "Jsi Efrajimec?" Jestliže jim odpověděl, že není, potom ho vyzvali: "Tak tedy řekni slovo šibbolet!" Pokud však řekl "sibbolet", odtáhli jej a zabili, neboť Efrajimci neuměli vyslovovat "š". Tenkrát tam padlo na čtyřicet dva tisíce mužů. |
| 4. *** |
| 5. Jiftách stál pak v čele Izraele šest let, a když zemřel, pochovali jej v jednom z gileádských měst. |
| 6. 8-10 Dalším soudcem Izraele se po něm stal Ibsán z Bét-lechemu, jenž měl třicet dcer a třicet synů. Všechny dcery provdal za muže z jiných kmenů a také všem svým synům přivedl nevěsty odjinud. Ibsán vládl nad Izraelem celkem sedm let a po smrti byl pochován v Bét-lechemu. |
| 7. *** |
| 8. *** |
| 9. 11-12 Po něm se na deset let ujal soudu Elón Zabulónský, kterého po smrti pohřbili v zabulónském Ajalónu. |
| 10. *** |
| 11. Jeho následníkem se pak na osm let stal syn Hiléla Pireatónského - Abdón. |
| 12. Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách. |
| 13. Když zemřel, byl pochován v efrajimském Pireatónu, v tom pohoří, jež kdysi náleželo Amalekitům. |
| 14. Ať slyší Izrael: „Svědčím proti tobě, je jeden Bůh — a to jsem já, Hospodin. |
| 15. Nechci se s tebou přít o každou oběť, dým z tvého oltáře valí se stále. |
| Žalmy 50:7-17 |
| 7. Nechci tvůj dobytek, netoužím po tvém masu. |
| 8. Což nepatří mi v lese všecka zvěř i stáda rozsetá pro horských loukách? |
| 9. Znám všecky ptáky, co na polích žijí, to vše patří mně — co ty mně chceš dát? |
| 10. Kdybych měl hlad, tak nepřijdu k tobě, mně patří přece ten široký svět. |
| 11. Nejídám maso, nemám radost z krve, tvé oběti nechci, mám jich už dost. |
| 12. Co chci, je oběť tvých upřímných díků, splnění slibů, které dal jsi Pánu. |
| 13. To přineseš teprv, až zakusíš bolest, já přijdu ti na pomoc — pak podějkuješ. |
| 14. Kdo ze své vůle se ohání Bohem, zpaměti zná Smlouvu, neplní ji, |
| 15. tomu dnes říkám: Poslechnout nechceš, slovům mým dávno ses zpronevěřil. |
| 16. Ozdobou krále je množství lidu, úbytek národa je vládcova zkáza. |
| 17. Ježíš řekl svým učedníkům: "Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá. |
| Přísloví 14:28-28 |
| 28. Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších. |
| Lukáš 17:1-19 |
| 1. Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu. |
| 2. A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť." |
| 3. Učedníci prosili Ježíše: "Dej nám mocnou víru!" |
| 4. On odpověděl: "Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,' stalo by se to. |
| 5. 7-8 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval |
| 6. *** |
| 7. a děkoval mu za vyplněný úkol? |
| 8. Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.'" |
| 9. Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. |
| 10. U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál |
| 11. a volali: "Ježíši, Pane, slituj se nad námi." |
| 12. Podíval se na ně a řekl: "Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi." Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. |
| 13. Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. |
| 14. Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. |
| 15. Ježíš se ho zeptal: "Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? |
| 16. Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?" |
| 17. A tomu muži řekl: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." |