A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 21

Soudců 7:1-25
1. Jednoho dne krátce nato, časně zrána, Gedeón, zvaný Jerubaal, konečně vytáhl s celou svou armádou do boje a utábořil se u pramene Charódu. Nepřátelské oddíly Midjánců tábořily severně od nich v dolině za návrším Móre.
2. Tehdy Hospodin řekl Gedeónovi: "Je vás příliš mnoho. Nemohu dovolit, abyste bojovali proti Midjáncům všichni, protože pak by se Izraelci zcela jistě vychloubali, že nad nimi zvítězili vlastní zásluhou.
3. Oznam všem, kteří se bojí a mají strach, ať se vrátí domů." Po této Gedeonově výzvě odešlo domů dvaadvacet tisíc mužů a na poli jich zůstalo už jen deset tisíc.
4. Hospodin však Gedeónovi opět řekl: "Ještě stále je vás příliš mnoho. Zaveď proto muže k vodě a tam ti ukážu, kteří z nich půjdou s tebou a kteří ne."
5. Gedeón tedy odvedl všechny muže k vodě a Hospodin mu řekl: "Nyní rozdělíš muže na dvě skupiny podle toho, jakým způsobem budou pít. V jedné skupině zůstanou ti, kteří si podávají vodu k ústům rukou a chlemtají ji jazykem jako psi. Druhou skupinu budou tvořit ti, kteří si k pití kleknou na kolena."
6. Těch, kteří pili vodu z dlaní, bylo jen tři sta. Všichni ostatní si při pití vody klekali na kolena.
7. Hospodin řekl Gedeónovi: "Teď je to v pořádku. Porazím Midjánce s těmito pouhými třemi sty muži, kteří chlemtali vodu jako psi. Všechny ostatní pošli domů."
8. 8-9 Gedeón tedy oddělil těch tři sta vybraných mužů a všem ostatním nařídil, aby jim přenechali své polnice a příděly potravin a odešli domů. Tábor Midjánců nyní ležel přímo v dolině pod místem, kde byl Gedeón se svými muži. V noci poručil Hospodin Gedeónovi: "Vstaň a ihned sestup se svými muži do tábora nepřátel. Já vám je vydám do rukou.
9. ***
10. 10-11 Jestli se však bojíš, sestup nejprve dolů jenom se svým služebníkem Púrou a poslouchej, o čem budou Midjánci hovořit. To ti dodá odvahu a vtrhneš pak se svými muži neohroženě do tábora." Gedeón tedy sestoupil se svým služebníkem Púrou až k hlídkám okolo nepřátelského ležení.
11. ***
12. Dole v údolí bylo Midjánců, Amalekitů a mužů z jiných východních kmenů jako kobylek. Měli tolik velbloudů, že nebylo vůbec možné je spočítat. Bylo jich jako písku na mořském břehu.
13. Gedeón se k jejich ležení připlížil, právě když jeden z Midjánců vyprávěl svému příteli sen, jenž se mu právě zdál: "Měl jsem velmi zvláštní sen," řekl vyděšeně. "Na Midjánský tábor se náhle přivalil obrovský pecen ječného chleba, vrazil do jednoho stanu a úplně jej rozmačkal."
14. Jeho přítel mu nato odpověděl: "To, co se ti zdálo, může znamenat jen jedno. Jóašův syn Gedeón vtrhne se svým vojskem do našeho tábora a úplně nás zničí. Bůh mu jistě vydal do rukou celý náš tábor."
15. Když Gedeón vyslechl tento rozhovor, poklonil se před Hospodinem a vzdal mu chválu. Vrátil se spěšně do tábora a zvolal: "Rychle vstaňte! Hospodin nám dal vítězství nad Midjánci!"
16. Potom rozdělil oněch tři sta mužů do tří oddílů a všem dal do rukou polnici a džbán s pochodní uvnitř.
17. Potom jim nařídil: "Sestoupíme až na okraj nepřátelského tábora a tam mě všichni pozorně sledujte. To, co udělám já, učiňte i vy.
18. Jakmile já a muži z mého oddílu zatroubíme na polnice, zatroubíte i vy a zvoláte:,Za Hospodina! Za Gedeóna!'"
19. Kolem půlnoci, právě když se střídaly hlídky, se Gedeón a jeho oddíl připlížil na okraj tábora. Společně zatroubili na polnice, rozbili džbány, které drželi v rukou, a jejich pochodně, které byly uvnitř, zazářily do noci.
20. Ostatní muži udělali vše přesně tak jako první oddíl. Rozbili džbány, do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, troubili a křičeli: "Meč za Hospodina! Meč za Gedeóna!"
21. Všichni Gedeónovi muži pak zůstali stát na svých místech okolo tábora. Celá nepřátelská armáda divoce pobíhala sem a tam, zmateně pokřikovala a zděšeně v panice prchala.
22. Zatímco tři sta Gedeónových mužů jen troubilo na polnice, Hospodin způsobil v táboře nepřátel takový zmatek, že Midjánci začali bojovat jeden proti druhému. Dávali se na útěk a prchali až k do Bét-šity směrem k Seréře a k ábel-mechólskému břehu naproti Tabatu.
23. Gedeón potom poslal pro bojovníky z kmenů Neftalího, Ašera a Manasesa, aby prchající Midjánce pronásledovali.
24. Rozeslal také posly po celém Efrajimském pohoří a vyzval tamní muže, aby sestoupili dolů, obsadili území kolem Jordánu až k Bét-baře a znemožnili tak prchajícím Midjáncům utéci. Efrajimci Gedeónovu výzvu poslechli a přišli mu na pomoc.
25. Zajali dva midjánské velitele, Oréba (což znamená Havran) a Zéba (což znamená Vlk). Oréba pak popravili na Havraní skále, Zéba zabili ve Vlčím lisu a jejich hlavy přinesli Gedeónovi za Jordán.

Soudců 8:1-35
1. Efrajimci se na Gedeóna ale rozhněvali a ostře mu vytýkali: "Proč jsi nás nepožádal o pomoc, když jsi vytáhl do boje proti Midjáncům?"
2. 2-3 Gedeón jim rázně odpověděl: "Bůh přece vydal oba velitele Midjánců do rukou právě vám. Nebo se snad mýlím? Čeho tak významného jsem dosáhl já? To, co jste na konci boje udělali vy, bylo důležitější než to, co jsem já udělal na začátku!" Když to Efrajimci vyslechli, přestali se na Gedeóna hněvat.
3. ***
4. 4-5 Gedeón i všichni muži, kteří bojovali s ním, byli už dlouhým pronásledováním Midjánců velmi unaveni. Když přebrodili Jordán a přišli do Sukótu, obrátil se Gedeón na zdejší muže s prosbou: "Dejte prosím mým mužům nějaké jídlo. Pronásledujeme midjánské krále Zebacha a Salmunu a moji bojovníci jsou už značně unaveni."
5. ***
6. Sukótští velmožové ho však odbyli: "Proč bychom měli krmit tvé muže? Jak si můžeme být jisti, že Zebacha a Salmunu dopadneš? Máme si snad pokazit dobré vztahy, které s nimi máme?"
7. Gedeón jim na to odpověděl: "Hned, jak mi Hospodin vydá Zebacha a Salmunu do rukou, vrátím se a za to, jak jste nás přijali, zmrskám vaše těla stepním trním a bodláčím.
8. Potom Gedeón přišel do Penúelu a obrátil se na jeho obyvatele se stejnou prosbou. Dostalo se mu však téže odpovědi jako v Sukótu.
9. Proto Gedeón pohrozil i penúelským mužům: "Až se budeme vítězně vracet, rozbořím vaši věž."
10. Králové Zebach a Salmuna byli asi s patnácti tisíci muži v Karkóru. To bylo vše, co zůstalo z mohutné armády kmenů z východu, protože sto dvacet tisíc jejich bojovníků padlo.
11. Gedeón přitáhl oklikou po cestě kočovníků východně od Nóbachu a Jogbohy a nic netušící nepřátelskou armádu napadl.
12. Zebach a Salmuna se dali na útěk, ale Izraelci je pronásledovali a oba chytili. Zbytek nepřátelské armády se dal na bezhlavý útěk a Gedeónovi muži je rozehnali do všech stran.
13. 13-14 Když se Gedeón vracel z bitvy cestou naproti Slunečnímu svahu, chytil jednoho sukótského mládence a vyslýchal jej a dal si od něj sepsat jména všech sedmdesáti sedmi politických a náboženských vůdců Sukótu.
14. ***
15. Když opět přišel do Sukótu, řekl jeho obyvatelům: "Když jsem pronásledoval Zebacha a Salmunu, nevěřili jste mi, že je dopadnu, potupili jste mne a nedali jste mým mužům najíst. Nyní vám oba krále vedu i s odplatou, kterou jsem vám slíbil."
16. Potom vzal Gedeón stepní trní a bodláčí a dal sukótské starší zmrskat, aby si z toho vzali ponaučení.
17. Zastavil se pak rovněž v Penúelu, rozbořil tamní věž a všechny muže z toho města pobil.
18. Potom se Gedeón zeptal Zebacha a Salmuny: "Jak vypadali muži, které jste povraždili na Táboru?" Králové mu odpověděli: "Ti muži vypadali asi jako ty. Všichni byli jako královští synové."
19. "To museli být moji bratři, synové mé matky," řekl Gedeón. "Přísahám při Hospodinu, že bych vás nechal naživu, kdybyste je nezabili."
20. Nato Gedeón poručil svému nejstaršímu synu, aby oba krále zabil, ale protože to byl ještě chlapec, bál se a neudělal to.
21. Zebach a Salmuna pak Gedeonovi řekli: "Zabij nás prosíme raději ty. Máme-li zemřít, pak ať je to rukou muže." Gedeón tedy vstal, oba krále zabil a vzal si ozdoby, které měli jejich velbloudi na krku.
22. Izraelci navrhli Gedeónovi: "Staň se našim vládcem! Chceme, abys nás vedl ty i tvoji potomci, neboť jsi nás vysvobodil z nadvlády Midjánců."
23. 23-24 Gedeón ale jejich přání odmítl: "Nestanu se vašim vladařem ani já, ani moji synové, protože vašim králem je Hospodin a nikdo jiný. Přesto mám ale jedno přání. Dejte mi každý po jedné zlaté náušnici, které jste si vzali jako kořist." (Nepřátelé - Izmaelci - totiž nosili náušnice.)
24. ***
25. "Rádi ti dáme, oč žádáš," odpověděli bojovníci a rozestřeli na zemi plášť, aby na něj každý hodil jednu zlatou náušnici.
26. Váha zlatých náušnic, které mu dali, byla nakonec asi 19,5 kilogramu. Navíc si Gedeón ještě vzal četné ozdoby, přívěsky a purpurová roucha, která měli na sobě midjánští králové, a taky řetězy, které měli na krku jejich velbloudi.
27. Ze všeho zlata, které si tenkrát Gedeón odnesl, dal vyrobit cosi k efódu a vystavil to v Ofře, ve městě, kde žil. Izraelci ale brzy začali efód uctívat namísto Boha a stal se tak Gedeónovi i celé jeho rodině léčkou.
28. Midján byl nyní definitivně poražen a už nikdy se ze své porážky nevzpamatoval. V zemi nastal na čtyřicet let mír a trval po celou dobu Gedeónova života.
29. Po skončeném boji se Gedeón natrvalo usadil ve svém domě a strávil zde zbytek svého života.
30. Měl mnoho manželek, které mu porodily sedmdesát synů.
31. Jedna z jeho otrokyň, která žila v Šekemu, mu rovněž přivedla na svět syna, jemuž dal jméno Abímelek.
32. Za čas Gedeón v pokročilém věku zemřel a pochovali ho v hrobce jeho otce Jóaše v abíezerské Ofře.
33. 33-34 Sotva Gedeón zemřel, Izraelci opět začali uctívat pohanská božstva. Baala dokonce prohlásili za svého boha a úplně zapomněli na Hospodina, svého pravého Boha, který je vždy vysvobodil ode všech jejich nepřátel.
34. ***
35. Dokonce ani rodině Jerubaala - Gedeóna už neprojevovali žádnou úctu za všechno, co Gedeón pro Izrael vykonal.

Žalmy 49:10-20
10. podplatit smrti moc nelze, život si nekoupíš navěky, navždy.
11. Umírá moudrý i hlupák, jmění své zanechá na zemi jiným.
12. Chtějí si zachovat věčnost v rodině, ve jménech ulic i domů.
13. Dnes velmi vážený člověk nepřečká dlouho, jak živočich zajde.
14. Vše, co jsi našetřil, blázne, potomci pochválí, tím s tebou skončí.
15. Lidé jak bezhlavé stádo, pastýře sledují, svoji smrt jistou. Člověku přímému vzejde nad hrobem od Boha nádherné jitro
16. Vykup též duši mou, Pane, vysvoboď ze spárů hrobu a pekla!
17. Když druhý bohatne, nedbej, neboj se, když jeho dům rychle roste;
18. nevezme do hrobu zlato, slávu svou zanechá za sebou všecku.
19. Ačkoliv zaživa slýchal, jak si to zařídil moudře a dobře,
20. musel se odebrat do tmy, kde jeho předkové dávno už bydlí.

Přísloví 14:22-24
22. Cožpak se neřítí do neštěstí ti, kteří připravují zlo? Lásku a věrnost sklízejí ti, kdo rozsévají dobro.
23. Každá námaha a trápení přináší užitek, ale žvanění vede jenom k chudobě.
24. Moudrým se stává bohatství korunou, zatímco hlupák zůstane hlupákem.

Lukáš 15:11-32
11. Ježíš dále vyprávěl: "Jeden muž měl dva syny.
12. Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.' A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny.
13. Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl.
14. A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst.
15. Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.
16. Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal.
17. A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady.
18. Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě
19. a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.'
20. A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.
21. ‚Otče,' řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.'
22. Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho!
23. Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna.
24. Vždyť je to, jako by umřel a zase oživl. Byl ztracen a je nalezen.' A tak oslavovali jeho návrat.
25. Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny.
26. Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje.
27. Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.'
28. Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu.
29. Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
30. A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.'
31. ‚Hochu,' řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.
32. Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.'"