A A A A A
Bible za jeden rok
Duben 18

Soudců 1:1-36
1. Po Jozuově smrti se Izraelci obrátili na Hospodina: "Který z našich kmenů má bojovat s obyvateli Kenaanu jako první?"
2. Ten jim odpověděl: "Nejdříve vytáhne do boje Judův kmen. Já půjdu s nimi a oni zvítězí."
3. A tak Judovi bojovníci požádali muže z Šimeónova kmene: "Pomozte nám dobýt území, které nám bylo přiděleno. Až přijde řada na vás, vytáhneme naoplátku do boje zase s vámi."
4. 4-6 Juda a Šimeón tedy spojili své síly a společně vyrazili do bitvy. Hospodin byl na jejich straně, takže v Bezeku porazili celou desetitisícovou armádu Kenaanců a Perizejců. Ovšem král Adoní-bezek, který stál v čele nepřátel, se pokusil uprchnout. Izraelci jej však dopadli a usekli mu palce na rukou a na nohou.
5. ***
6. ***
7. Nato Adoní-bezek přiznal: "Sedmdesát králů, kterým jsem dal i já useknout všechny palce, muselo sbírat drobty pod mým stolem. Teď jsem sám dopadl jako oni. Bůh se mnou naložil stejným způsobem." Zajatého krále pak odvedli do města nazvaného Jeruzalém, a tam zemřel.
8. Judovi muži napadli i toto město, dobyli je, pobili jeho obyvatele a vypálili je ohněm.
9. Potom se obrátili proti Kenaancům sídlícím v horách v Negebu a také bojovali v Přímořské nížině.
10. Pokračovali dále, zvítězili nad Kenaanci v Chebrónu (dříve nazývaném Kirjat-arba) a porazili Šešaje, Achímana a Talmaje.
11. Odtud pak vytáhli na město Debír (dříve nazývané Kirjat-sefer).
12. Přitom Káleb vyhlásil: "Tomu, kdo přepadne a dobude Kirjat-sefer, dám za manželku svou dceru Aksu".
13. To se podařilo Kenazovu synu Otníelovi, jenž byl Kálebovým mladším bratrem. Ten město dobyl a získal tak Kálebovu dceru Aksu za manželku.
14. Když Aksa přišla k Otníelovi, vybídla ho, aby si od jejího otce vyžádal pole. Káleb viděl, že Aksa sestoupila z osla, a tak se jí zeptal: "Co je ti? Co si ještě přeješ?"
15. Odpověděla mu: "Vyhov mému přání a dej mi ještě dar. Dostala jsem od tebe suchou zemi na jihu. Dej mi k ní alespoň prameny vod. Káleb jí tedy dal horní a dolní prameny vod.
16. Když se Judův kmen vydal do své nové země v Judské stepi na jih od Aradu, připojili se k nim Kénijci, kteří až dosud žili v "Palmovém městě" - Jerichu. Byli to potomci Mojžíšova tchána.
17. Potom Judovi a Šimeónovi muži společně vytáhli proti Kenaancům, kteří sídlili v Sefatu. Porazili je, jejich město úplně zničili a nazvali je Chorma (což znamená Zkáza).
18. Judovci pak ještě dobyli města Gázu, Aškalón a Ekrón i s vesnicemi, které je obklopovaly.
19. Tak s Hospodinovou pomocí Juda získal pohoří, ale nepodařilo se mu podrobit si území a obyvatele údolí, protože byli vyzbrojeni železnými vozy.
20. Ovšem Chebrón připadl podle Mojžíše Kálebovi, a ten odtud vyhnal potomky tří synů Anákových.
21. Kmen Jebúsejců, který sídlil v Jeruzalémě, se Benjamínovým synům nikdy nepodařilo vyhnat, a proto až dodnes s nimi Jebúsejci žijí společně.
22. 22-23 Efrajimovy a Manasesovy oddíly - které jsou z Josefova kmene - zaútočily na Bét-el, který se dříve nazýval Lúz. Město dobyly, protože Hospodin stál na jejich straně. Před bitvou totiž vyslaly do města zvědy,
23. ***
24. kteří spatřili vycházet z města nějakého muže. Chytili ho a řekli mu: "Prozraď nám, kudy se dá vniknout do města, a my se postaráme, aby se tobě ani tvé rodině nic nestalo."
25. Muž jim tedy ukázal, kudy se dostanou do města, a tak Josefovci město dobyli a povraždili všechny jeho obyvatele - kromě onoho muže a jeho rodiny.
26. Ten pak s celou svojí rodinou odešel do chetejské země a založil tam město, které znovu nazval Lúz. Pod tímto jménem je město známé až dodnes.
27. Manasesovu oddílu se nepodařilo dobýt města Bét-šeán, Taanak, Dór, Jibleám, Megido a vesnice, které je obklopovaly, a tak v nich Kenaanci zůstali i nadále.
28. Teprve za nějaký čas, když se Izraelci opět vzmohli, podrobili si je jako otroky. Nikdy se jim však nepodařilo je z jejich země zcela vyhostit.
29. Rovněž Efrajimovu oddílu se nepodařilo získat nadvládu nad Kenaanci sídlícími v Gezeru, a tak žili i nadále mezi Izraelci.
30. Také kenaanští obyvatelé Kitrónu a Nahalólu zůstali ve svých domovech. Zebulónovci je nepřemohli, a tak nezbylo, než aby žili společně s nimi. Později si je však podrobili jako otroky.
31. 31-32 Ani příslušníci Ašerova kmene neuspěli při vyhánění obyvatel měst Ako, Sidón, Achláb, Akzíb, Chelby, Afík ani Rechób, a proto i oni se museli usadit mezi původními obyvateli této krajiny.
32. ***
33. Stejně tak se ani kmenu Neftalí nepodařilo vyhnat obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty, ale i ty si časem podrobil jako otroky.
34. 34-35 Když Izraelci z Danova kmene dobývali území, na němž žili Emorejci, byli jimi vytlačeni zpět do hor a Emorejci, kteří i nadále obývali Har-cheres, Ajalón a Šaalbím jim nedovolili sestoupit zpět do údolí. Josefův kmen však později nabyl na síle a podrobil si Emorejce jako otroky.
35. ***
36. Hranice emorejského území začínala od Svahu štírů a vedla přes místo zvané Skála a odtud nahoru.

Soudců 2:1-23
1. 1-2 Jednoho dne přišel z Gilgálu do Bokímu Hospodinův posel - anděl - a oznámil Izraelcům: "Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl do země, kterou jsem slíbil vašim předkům. Řekl jsem jim, že nikdy s vámi nezruším smlouvu, jestliže ani vy neuzavřete žádnou dohodu s obyvateli této země, ale naopak rozboříte všechny oltáře jejich bohů. Ovšem co jste učinili? Neposlechli jste mne.
2. ***
3. Když jste tedy porušili naši úmluvu, nevyženu před vámi národy žijící v této zemi, ale stanou se vám ostnem v oku a jejich bohové pro vás budou stále nastraženou léčkou."
4. Když Izraelci vyslechli tato slova, dali se do hlasitého nářku.
5. Proto dali tomu místu název Bokím (což znamená Plačící) a přinesli tam Hospodinu oběť.
6. Když propustil Jozue lid, rozešly se jednotlivé kmeny na území, která jim byla přidělena.
7. 7-9 Jozue zemřel ve věku sto desíti let, pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efrajimském pohoří, severně od hory Gaaše. Izraelci zůstali Hospodinu věrni nejenom po celý Jozuův život, ale i po celou dobu, kdy ještě žili starší mužové jeho generace, kteří viděli na vlastní oči všechny ohromující zázraky, jež Hospodin vykonal pro Izraelce.
8. ***
9. ***
10. Postupem času však i tito starší zemřeli a po nich nastoupila nová generace, která již neznala Hospodina ani jeho mocné skutky, které vykonal pro Izraelce.
11. Tito lidé si žili po svém, nedbali na Boží přikázání a dokonce začali uctívat pohanské bohy.
12. Na Hospodina, který jejich otce vyvedl z Egypta, brzy zapomněli a klaněli se bohům těch národů, mezi nimiž žili. Tak Hospodina provokovali.
13. Opustili ho jako pravého Boha a stali se otroky Baala a Aštarty.
14. Hospodin tedy ponechal Izraelce napospas okolním národům, které je nemilosrdně napadaly a hubily. Vydal je nepřátelům do rukou, takže nebyli schopni se jim ubránit.
15. Vždy, když Izraelci vytáhli do boje, byli poraženi, protože Hospodin nestál na jejich straně, ale proti nim, jako jejich nepřítel. Stalo se přesně to, co jim Hospodin přísahal: dolehlo na ně nesmírné soužení.
16. Hospodin jim proto dával soudce, aby je vedli a vysvobodili z područí nepřátel.
17. Izraelci ale neposlouchali ani tyto vyvolené vůdce. Nestoudně uctívali cizí bohy a klaněli se jim. Brzy zcela opustili víru, kterou poslušně vyznávali jejich předkové, a vzpírali se všem Hospodinovým nařízením.
18. Kdykoliv Izraelci trpěli pod útlakem a tyranií svých nepřátel, Hospodin s nimi cítil a pomáhal jim po celou dobu soudcova života. Soudce, který stál věrně po boku Hospodina, pak vysvobozoval Izraele z područí nepřátel.
19. Stávalo se však, že po soudcově smrti se Izraelci opět vrátili ke zlým skutkům a chovali se ještě hůře než jejich předchůdci. Znovu uctívali pohanská božstva, zatvrzele a svéhlavě se drželi zlých návyků a praktik okolních národů.
20. 20-21 Proto se Hospodin na Izraelce opět rozhněval a prohlásil: "Protože tito lidé neustále porušují smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich předky, nevyženu už před nimi žádný z národů, které po Jozuově smrti zůstaly neporaženy.
21. ***
22. Namísto toho použiji tyto národy, abych jimi zkoušel, jestli Izrael bude věrný a jestli mne bude poslouchat, jako to činili jejich předkové.
23. Proto Hospodin nechal národy, které Jozue neporazil, sídlit i nadále v té zemi.

Žalmy 48:1-8
1. (Sborový zpěv všech Kórachovců)
2. Veliký je Hospodin, chvalte ho všichni lidé! Jeruzalém sídlo je, Boží svatá hora.
3. Ozdobou je krajiny, potěchou celé země Sion všecky svatyně mocně převyšuje.
4. Žádné hradby, paláce, přesilu neodrazí, hradem naším je sám Bůh, na něj spoléháme.
5. Králové se smluvili, dobývat město chtěli,
6. když tam Boha poznali, na útěk se dali.
7. Padl na ně velký strach, jak na ženu, když rodí, třásli se a kvíleli, svíjeli se v křeči.
8. Od konce moří zjednali plavidla proti Králi, Bůh je větrem rozehnal, vůbec nepřistála.

Přísloví 14:15-17
15. Naivní člověk všemu uvěří, kdežto vše dobře uváží.
16. Moudrý má bázeň před Bohem a vyhýbá se zlému, kdežto hlupák se v domýšlivosti spoléhá na sebe.
17. Prchlivý člověk jedná bláznivě a prohnaný je nenáviděn.

Lukáš 14:1-24
1. Jednou v sobotu pozval významný farizej Ježíše do svého domu, aby s ním pojedl. Všichni přítomní pozorně sledovali, zda Ježíš dodrží všechny předpisy zákona.
2. V blízkosti Ježíšově se objevil muž postižený těžkou vodnatelností.
3. Ježíš se na farizeje a vykladače zákona obrátil s otázkou: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
4. To jim zavřelo ústa. Ježíš se muže dotkl, uzdravil ho a poslal pryč.
5. Pak jim ještě řekl: "Kdyby někomu z vás spadlo dítě nebo dobytče do jámy, nevytáhli byste ho, i kdyby byla sobota?"
6. A zase nevěděli, co na to odpovědět.
7. Všiml si, jak se někteří hosté snaží zaujmout čestná místa u stolu, a řekl jim:
8. 8-10 "Pozve-li vás někdo na svatbu, nesedejte si na přední místa. Mohlo by se totiž stát, že by přišel někdo váženější než vy a bylo by trapné, kdybyste mu se zahanbením museli ustoupit. Není lépe posadit se skromně stranou a nechat hostitele říci: ‚Pojď, příteli, posaď se blíž?' To ti bude v očích druhých ke cti.
9. ***
10. ***
11. Protože každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, ale kdo se umí pokořit, ten bude povýšen."
12. A hostiteli řekl: "Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, sourozence, příbuzné či vlivné známé. Oni by zase na oplátku pozvali tebe, aby nezůstali nic dlužni.
13. Raději pozvi chudé, zmrzačené, kulhavé a slepé.
14. Ti nemají, čím by ti to vynahradili, ale ty budeš mít radost. Takový čin nebude zapomenut ani na věčnosti."
15. Jeden z hostů ho slyšel a řekl: "Jaká pocta pro každého, kdo bude pozván ke stolu v Božím království."
16. Na to mu vyprávěl Ježíš podobenství: "Jeden muž připravoval velkou hostinu a pozval na ni mnoho lidí.
17. Když se už přiblížil ten slavnostní den, poslal svého sluhu k pozvaným se vzkazem: ‚Přijďte, vše je uchystáno!'
18. Ale pozvaní se začali svorně vymlouvat. Jeden řekl: ‚Koupil jsem pole a musím ho jít obhlédnout. Prosím tě, omluv mě u svého pána.'
19. Druhý řekl: Koupil jsem pět volských spřežení a chci je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.'
20. Jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil. Uznáš, že teď nemohu přijít.'
21. Když se sluha vrátil a sdělil vše svému pánovi, ten se rozhněval a nařídil mu: ‚Vyjdi rychle do ulic a na náměstí a pozvi chudé, zmrzačené, slepé a chromé.'
22. Když se tak stalo, oznámil sluha pánovi: ‚Splnil jsem tvůj příkaz a ještě zbývá místo.'
23. Pán mu řekl: ‚Prohledej ohrady a příkopy a přiveď všechny tuláky a pobudy, ať se můj dům naplní. Přemluv i ty, kteří by si sami netroufali.
24. Ale to vám říkám, žádný z těch pozvaných nevděčníků neokusí nic z mé hostiny.'"