| Jozue 11:1-23 |
| 1. 1-3 Tenkrát žil ve městě Tóbu odvážný mladík jménem Jiftách, který pocházel z Gileádu, kde se narodil jedné lehké ženě. Jeho otcem byl Gileád, který měl kromně Jiftácha ještě několik synů se svojí právoplatnou manželkou. Když tito synové dospěli, vyhnali Jiftácha z otcova domu se slovy: "Odejdi od nás, prože nejsi vlastním synem naší matky. V tomto domě pro tebe už nadále není místo." Jiftách tedy utekl do Tóbu a usadil se tam. Brzy se kolem něj vytvořila skupina pobudů a dobrodruhů a společně se živili nekalou činností. |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. 4-6 Přibližně ve stejné době, kdy začali Amónci podnikat válečná tažení na Izraelce, se gileádští vůdcové vypravili do Tóbu pro Jiftácha a požádali jej, aby se postavil do čela Izraelců v boji proti Amóncům. |
| 5. *** |
| 6. *** |
| 7. Jiftách jim ale odpověděl: "Nepodporovali jste snad i vy mé bratry, když mě z nenávisti vyhnali z otcovského domu? Proč jdete zrovna za mnou, když jste v koncích?" |
| 8. Gileádští vůdcové mu na to odpověděli: "Skutečně tě potřebujeme! Chceme, abys vedl náš lid proti Amóncům a abys byl vůdcem celého Gileádu." |
| 9. Jiftách jim nato řekl: "Proč myslíte, že bych měl věřit tomu, co říkáte? Kdo mi zaručí, že když se s vámi vrátím a Hospodin mi dá vítězství nad Amónci, stanu se skutečně vašim vůdcem?" |
| 10. Gileádští vůdcové se Jiftáchovi zavázali: "Přísaháme - a sám Hospodin je nám svědkem, že splníme vše, co jsme ti slíbili." |
| 11. Jiftách tedy s nimi odešel do Gileádu. Izraelci ho ihned zvolili svým vůdcem a potrvrdili tuto volbu před Hospodinem v Mispě, kde Jiftách Hospodinu vše řekl. |
| 12. Potom vyslal Jiftách ke králi Amónců posly se vzkazem: "Co máš proti nám, že útočíš na naši zemi?" |
| 13. Amónský král nato Jiftáchovým poslům odpověděl: "Proč říkáte vaši zemi? Když Izraelci táhli z Egypta, zabrali mou zemi od Arnónu a Jaboku až k Jordánu. Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří. Vydej mi tedy území dobrovolně a bez boje." |
| 14. 14-15 Jiftách ihned vyslal posly zpět se vzkazem: "Izraelci v žádné případě nezabrali ani území Moábců, ani zemi Amónců. |
| 15. *** |
| 16. Celá věc se má takto: Když Izraelci vyšli z Egypta, prošli Rudým mořem a dostali se přes poušť až do Kádeše. |
| 17. Odtud vyslali posly k edómskému králi se zdvořilou žádostí, aby jim dovolil jenom projít přes jeho území. Edómský král jim ale nevyhověl. Neučinil tak potom ani moábský král, jehož později Izraelci požádali o stejnou věc, a zůstali proto nějakou dobu v Kádeši. |
| 18. Později se ale rozhodli obě země obejít a přes poušť se tak dostali na východ od Moábu. Přišli až k řece Arnónu, která tvoří hranici moábské země, utábořili se na jejím břehu, ale na moábské území nikdy nevkročili. |
| 19. Potom Izraelci vyslali posly do Chešbónu k emorejskému králi Síchonovi s prosbou, aby je nechal přejít přes jeho území, aby se konečně dostali do své země. |
| 20. Král Síchon však Izraelcům nedůvěřoval, zmobilizoval svoji armádu do Jahsy a zaútočil na ně. |
| 21. 21-22 Hospodin však tehdy Izraelcům pomohl a oni nad Síchonem a jeho armádou zvítězili. Izraelci potom tedy skutečně obsadili ono území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu. |
| 22. *** |
| 23. Z tohoto území ovšem vyhnal Emorejce před Izraelci náš Bůh Hospodin. Jakým právem si tedy na ně nyní činíš nárok ty? |
| Jozue 12:1-24 |
| 1. Když se Efrajimci doslechli o Jiftáchově vítězství, shromáždili své muže, překročili Jordán, přitáhli k Jiftáchovu domu a zvolali na něj: "Proč jsi nás nezavolal, abychom s tebou bojovali proti Amóncům? Podpálíme teď za to tvůj dům i s tebou!" |
| 2. Jiftách jim však odpověděl: "Když Amónci utiskovali můj lid, žádal jsem vás o pomoc, ovšem nikdo z vás ani prstem nepohnul. |
| 3. Jakmile mi tedy bylo jasné, že nám nepomůžete, tak jsem s nasazením vlastního života vytáhl do boje proti Amóncům sám se svými muži a Hospodin nám je vydal do rukou. Oč vám tedy jde, proč jste nyní proti mně vytáhli?" |
| 4. Efrajimci ho ovšem neposlouchali a začali zesměšňovat Gileáďany a nazývat je vyvrhely z Efrajimova a Manasesova kmene. Jiftách proto shromáždil všechny gileádské muže, zaútočili na Efrajimce a pobili je. |
| 5. 5-6 Potom obsadili všechny brody přes Jordán za efrajimskou armádou. Když se pak kterýkoliv Efrajimec chtěl na útěku přebrodit, chytili jej a zeptali se: "Jsi Efrajimec?" Jestliže jim odpověděl, že není, potom ho vyzvali: "Tak tedy řekni slovo šibbolet!" Pokud však řekl "sibbolet", odtáhli jej a zabili, neboť Efrajimci neuměli vyslovovat "š". Tenkrát tam padlo na čtyřicet dva tisíce mužů. |
| 6. *** |
| 7. Jiftách stál pak v čele Izraele šest let, a když zemřel, pochovali jej v jednom z gileádských měst. |
| 8. 8-10 Dalším soudcem Izraele se po něm stal Ibsán z Bét-lechemu, jenž měl třicet dcer a třicet synů. Všechny dcery provdal za muže z jiných kmenů a také všem svým synům přivedl nevěsty odjinud. Ibsán vládl nad Izraelem celkem sedm let a po smrti byl pochován v Bét-lechemu. |
| 9. *** |
| 10. *** |
| 11. 11-12 Po něm se na deset let ujal soudu Elón Zabulónský, kterého po smrti pohřbili v zabulónském Ajalónu. |
| 12. *** |
| 13. Jeho následníkem se pak na osm let stal syn Hiléla Pireatónského - Abdón. |
| 14. Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách. |
| 15. Když zemřel, byl pochován v efrajimském Pireatónu, v tom pohoří, jež kdysi náleželo Amalekitům. |
| 16. Tu zemi nedobyli oštěpy a meči a nebyla kořistí jejich námahy. To pravice tvá, paže vykonaly. Jak slunce jsi jim vzešel, jenom z lásky své. |
| 17. Tak tedy kraluješ nám jenom ty, náš Bože, vždy znovu zas buď štítem Jákoba! |
| 18. Jen s tebou nad nepřáteli jsme vítězili, ve jménu tvém jsme poráželi vzpurné. |
| 19. Neříkám: Luk mne opět vysvobodí, můj meč je spolehlivou obranou. |
| 20. Můj Bože, tys nás vždycky osvobodil, nepřátel zběsilých jsi zkrušil nenávist. |
| 21. Ať každý den ti, Pane, zazní chvála, tvé jméno na věky náš bude slavit zpěv. |
| 22. Teď jsi nás ale zapudil a musíme se stydět, do bojů jdeme sami, bez tebe. |
| 23. Poráženi z těch bitev utíkáme, nepřítel pobral vše, co patří nám. |
| 24. Nás vydal jsi jak ovce na porážku, rozehnal jsi své stádo mezi pohany. |
| Žalmy 44:4-19 |
| 4. Lacino rozprodal jsi, co ti právem patří, o cenu ani trochu nesmlouvals. |
| 5. Sousedům pro smích mluví o nás vtipy, |
| 6. pro pohany jsme vzorem nemehla, hlavami kroutí lidé nad námi |
| 7. Ostudu naši stále znovu vnímám, tvář červenou mám od zahanbení, |
| 8. když slyšíme ty urážky a posměch a nepřítel si vychutnává pomstu. |
| 9. Na nás to dopadá, i když jsme nezradili a smlouvu s tebou dodržujeme, |
| 10. netoužili jsme po neznámých cestách, tvým směrem věrně šli jsme za tebou. |
| 11. Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto nerozumná jej ničí. |
| 12. Kdo má bázeň před Hospodinem, jedná upřímně, kdo jím pohrdá, ten se nachází na scestí. |
| 13. Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?" |
| 14. Ježíš mu odpověděl otázkou: "Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?" |
| 15. Muž na to uvedl slova ze zákona: "Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe." |
| 16. "Správně," řekl Ježíš,"řiď se podle toho a přijdeš do nebe." |
| 17. Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal."Ale kdo je můj bližní?" |
| 18. Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: "Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet. |
| 19. Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu. |
| Přísloví 14:1-2 |
| 1. I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc. |
| 2. Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto. |
| Lukáš 10:25-42 |
| 25. Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval. |
| 26. Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.'" |
| 27. "Co myslíš," zeptal se Ježíš,"který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?" |
| 28. Učitel zákona odpověděl: "Ten, který mu pomohl." Ježíš na to řekl: "Jdi a jednej také tak." |
| 29. Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta. |
| 30. Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům. |
| 31. Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: "Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!" |
| 32. Ježíš jí odpověděl: "Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí. |
| 33. Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme." |