A A A A A
Error:
BookNum: 6 Chapter: 12 VerseStart: 16 VerseShouldHave: 15
Bible za jeden rok
Duben 11

Jozue 11:1-23
1. 1-3 Tenkrát žil ve městě Tóbu odvážný mladík jménem Jiftách, který pocházel z Gileádu, kde se narodil jedné lehké ženě. Jeho otcem byl Gileád, který měl kromně Jiftácha ještě několik synů se svojí právoplatnou manželkou. Když tito synové dospěli, vyhnali Jiftácha z otcova domu se slovy: "Odejdi od nás, prože nejsi vlastním synem naší matky. V tomto domě pro tebe už nadále není místo." Jiftách tedy utekl do Tóbu a usadil se tam. Brzy se kolem něj vytvořila skupina pobudů a dobrodruhů a společně se živili nekalou činností.
2. ***
3. ***
4. 4-6 Přibližně ve stejné době, kdy začali Amónci podnikat válečná tažení na Izraelce, se gileádští vůdcové vypravili do Tóbu pro Jiftácha a požádali jej, aby se postavil do čela Izraelců v boji proti Amóncům.
5. ***
6. ***
7. Jiftách jim ale odpověděl: "Nepodporovali jste snad i vy mé bratry, když mě z nenávisti vyhnali z otcovského domu? Proč jdete zrovna za mnou, když jste v koncích?"
8. Gileádští vůdcové mu na to odpověděli: "Skutečně tě potřebujeme! Chceme, abys vedl náš lid proti Amóncům a abys byl vůdcem celého Gileádu."
9. Jiftách jim nato řekl: "Proč myslíte, že bych měl věřit tomu, co říkáte? Kdo mi zaručí, že když se s vámi vrátím a Hospodin mi dá vítězství nad Amónci, stanu se skutečně vašim vůdcem?"
10. Gileádští vůdcové se Jiftáchovi zavázali: "Přísaháme - a sám Hospodin je nám svědkem, že splníme vše, co jsme ti slíbili."
11. Jiftách tedy s nimi odešel do Gileádu. Izraelci ho ihned zvolili svým vůdcem a potrvrdili tuto volbu před Hospodinem v Mispě, kde Jiftách Hospodinu vše řekl.
12. Potom vyslal Jiftách ke králi Amónců posly se vzkazem: "Co máš proti nám, že útočíš na naši zemi?"
13. Amónský král nato Jiftáchovým poslům odpověděl: "Proč říkáte vaši zemi? Když Izraelci táhli z Egypta, zabrali mou zemi od Arnónu a Jaboku až k Jordánu. Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří. Vydej mi tedy území dobrovolně a bez boje."
14. 14-15 Jiftách ihned vyslal posly zpět se vzkazem: "Izraelci v žádné případě nezabrali ani území Moábců, ani zemi Amónců.
15. ***
16. Celá věc se má takto: Když Izraelci vyšli z Egypta, prošli Rudým mořem a dostali se přes poušť až do Kádeše.
17. Odtud vyslali posly k edómskému králi se zdvořilou žádostí, aby jim dovolil jenom projít přes jeho území. Edómský král jim ale nevyhověl. Neučinil tak potom ani moábský král, jehož později Izraelci požádali o stejnou věc, a zůstali proto nějakou dobu v Kádeši.
18. Později se ale rozhodli obě země obejít a přes poušť se tak dostali na východ od Moábu. Přišli až k řece Arnónu, která tvoří hranici moábské země, utábořili se na jejím břehu, ale na moábské území nikdy nevkročili.
19. Potom Izraelci vyslali posly do Chešbónu k emorejskému králi Síchonovi s prosbou, aby je nechal přejít přes jeho území, aby se konečně dostali do své země.
20. Král Síchon však Izraelcům nedůvěřoval, zmobilizoval svoji armádu do Jahsy a zaútočil na ně.
21. 21-22 Hospodin však tehdy Izraelcům pomohl a oni nad Síchonem a jeho armádou zvítězili. Izraelci potom tedy skutečně obsadili ono území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.
22. ***
23. Z tohoto území ovšem vyhnal Emorejce před Izraelci náš Bůh Hospodin. Jakým právem si tedy na ně nyní činíš nárok ty?

Jozue 12:1-24
1. Když se Efrajimci doslechli o Jiftáchově vítězství, shromáždili své muže, překročili Jordán, přitáhli k Jiftáchovu domu a zvolali na něj: "Proč jsi nás nezavolal, abychom s tebou bojovali proti Amóncům? Podpálíme teď za to tvůj dům i s tebou!"
2. Jiftách jim však odpověděl: "Když Amónci utiskovali můj lid, žádal jsem vás o pomoc, ovšem nikdo z vás ani prstem nepohnul.
3. Jakmile mi tedy bylo jasné, že nám nepomůžete, tak jsem s nasazením vlastního života vytáhl do boje proti Amóncům sám se svými muži a Hospodin nám je vydal do rukou. Oč vám tedy jde, proč jste nyní proti mně vytáhli?"
4. Efrajimci ho ovšem neposlouchali a začali zesměšňovat Gileáďany a nazývat je vyvrhely z Efrajimova a Manasesova kmene. Jiftách proto shromáždil všechny gileádské muže, zaútočili na Efrajimce a pobili je.
5. 5-6 Potom obsadili všechny brody přes Jordán za efrajimskou armádou. Když se pak kterýkoliv Efrajimec chtěl na útěku přebrodit, chytili jej a zeptali se: "Jsi Efrajimec?" Jestliže jim odpověděl, že není, potom ho vyzvali: "Tak tedy řekni slovo šibbolet!" Pokud však řekl "sibbolet", odtáhli jej a zabili, neboť Efrajimci neuměli vyslovovat "š". Tenkrát tam padlo na čtyřicet dva tisíce mužů.
6. ***
7. Jiftách stál pak v čele Izraele šest let, a když zemřel, pochovali jej v jednom z gileádských měst.
8. 8-10 Dalším soudcem Izraele se po něm stal Ibsán z Bét-lechemu, jenž měl třicet dcer a třicet synů. Všechny dcery provdal za muže z jiných kmenů a také všem svým synům přivedl nevěsty odjinud. Ibsán vládl nad Izraelem celkem sedm let a po smrti byl pochován v Bét-lechemu.
9. ***
10. ***
11. 11-12 Po něm se na deset let ujal soudu Elón Zabulónský, kterého po smrti pohřbili v zabulónském Ajalónu.
12. ***
13. Jeho následníkem se pak na osm let stal syn Hiléla Pireatónského - Abdón.
14. Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách.
15. Když zemřel, byl pochován v efrajimském Pireatónu, v tom pohoří, jež kdysi náleželo Amalekitům.
16. Tu zemi nedobyli oštěpy a meči a nebyla kořistí jejich námahy. To pravice tvá, paže vykonaly. Jak slunce jsi jim vzešel, jenom z lásky své.
17. Tak tedy kraluješ nám jenom ty, náš Bože, vždy znovu zas buď štítem Jákoba!
18. Jen s tebou nad nepřáteli jsme vítězili, ve jménu tvém jsme poráželi vzpurné.
19. Neříkám: Luk mne opět vysvobodí, můj meč je spolehlivou obranou.
20. Můj Bože, tys nás vždycky osvobodil, nepřátel zběsilých jsi zkrušil nenávist.
21. Ať každý den ti, Pane, zazní chvála, tvé jméno na věky náš bude slavit zpěv.
22. Teď jsi nás ale zapudil a musíme se stydět, do bojů jdeme sami, bez tebe.
23. Poráženi z těch bitev utíkáme, nepřítel pobral vše, co patří nám.
24. Nás vydal jsi jak ovce na porážku, rozehnal jsi své stádo mezi pohany.

Žalmy 44:4-19
4. Lacino rozprodal jsi, co ti právem patří, o cenu ani trochu nesmlouvals.
5. Sousedům pro smích mluví o nás vtipy,
6. pro pohany jsme vzorem nemehla, hlavami kroutí lidé nad námi
7. Ostudu naši stále znovu vnímám, tvář červenou mám od zahanbení,
8. když slyšíme ty urážky a posměch a nepřítel si vychutnává pomstu.
9. Na nás to dopadá, i když jsme nezradili a smlouvu s tebou dodržujeme,
10. netoužili jsme po neznámých cestách, tvým směrem věrně šli jsme za tebou.
11. Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto nerozumná jej ničí.
12. Kdo má bázeň před Hospodinem, jedná upřímně, kdo jím pohrdá, ten se nachází na scestí.
13. Jeden z učitelů zákona chtěl přivést Ježíše do úzkých a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych si zajistil věčný život?"
14. Ježíš mu odpověděl otázkou: "Co o tom říká Mojžíšův zákon? Co tam čteš?"
15. Muž na to uvedl slova ze zákona: "Miluj Pána Boha z celého srdce, z celé duše, vší silou a celým rozumem a svého bližního miluj tak, jako miluješ sebe."
16. "Správně," řekl Ježíš,"řiď se podle toho a přijdeš do nebe."
17. Učitel zákona se však nechtěl tak lehce vzdát, a proto se ještě zeptal."Ale kdo je můj bližní?"
18. Na to mu Ježíš vyprávěl následující příběh: "Jeden muž se vydal z Jeruzaléma do Jericha. Cestou ho přepadli lupiči, okradli, zbili a polomrtvého nechali ležet.
19. Šel kolem kněz, uviděl zraněného, ale vyhnul se mu.

Přísloví 14:1-2
1. I jeden chrámový sluha šel okolo, ale ani ten mu neposkytl pomoc.
2. Nakonec přišel jeden muž ze Samaří. Když uviděl zraněného, bylo mu ho líto.

Lukáš 10:25-42
25. Zapomněl na starou nenávist mezi Židy a Samařany, ošetřil přepadeného a ovázal mu rány. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl do hostince a tam o něho pečoval.
26. Druhého dne dal hostinskému dva stříbrňáky s prosbou: ‚Věnuj mu potřebnou péči, a kdyby tě to stálo víc, než jsem ti dal, vyrovnám se s tebou, až pojedu zpátky.'"
27. "Co myslíš," zeptal se Ježíš,"který z těch tří se zachoval k tomu přepadenému jako bližní?"
28. Učitel zákona odpověděl: "Ten, který mu pomohl." Ježíš na to řekl: "Jdi a jednej také tak."
29. Ježíš s učedníky pokračoval v cestě. V jedné vesnici je do svého domu pozvala žena jménem Marta.
30. Její sestra Marie se posadila a pozorně naslouchala Ježíšovým slovům.
31. Marta měla zatím plné ruce práce s pohoštěním. Za chvíli přišla k Ježíšovi s výčitkou: "Pane, nevidíš, co mám práce, a že Marie si jen tak sedí? Pošli ji, ať mi pomůže!"
32. Ježíš jí odpověděl: "Milá Marto, ty se moc staráš a příliš se namáháš pro věci, které za to nestojí.
33. Člověk potřebuje jen málo. Doopravdy vlastně jen jedno. Marie to pochopila a to jí nikdo nevezme."