| 5 Mojžíšova 25:1-19 |
| 1. Všechny závažné spory rešte vždy soudní cestou, aby o osvobození nevinného a odsouzení viníka rozhodoval odpovedný soudce. |
| 2. Pokud si viník zaslouží telesný trest, nechá ho soudce za své prítomnosti položit a vysázet mu tolik ran bicem, kolik si za svuj zlocin zaslouží. |
| 3. Nesmí však udelit vyšší trest než ctyricet ran, aby odsouzeného neponížil v ocích všech ostatních. |
| 4. Když necháte dobytek, aby svými kopyty mlátil obilí, nedávejte mu náhubek. |
| 5. Budou-li dva bratri spravovat spolecné vlastnictví a jeden z nich zemre, aniž by po sobe zanechal syna, jeho pozustalá manželka se nesmí vdát za jiného muže, který nepatrí do rodiny. V takém prípade se s ní ožení bratr zesnulého, který má jako švagr povinnost prevzít péci o pozustalé. |
| 6. První syn, kterého spolecne zplodí, ponese jméno zemrelého bratra, aby jeho rod nezanikl. |
| 7. Pokud žena uvidí, že její švagr se s ní odmítá oženit, at se vypraví k váženým predstavitelum mesta a prohlásí: „Muj švagr se odmítá postarat o zachování rodu svého bratra v Izraeli a nechce plnit svou švagrovskou povinnost, kterou vuci mne má.“ |
| 8. 8-9 Odpovední zástupci mesta pak tohoto muže predvolají a promluví s ním o jeho postoji. Pokud bude trvat na to, že si svou švagrovou nevezme, potom at k nemu manželka jeho zesnulého bratra pristoupí a za prítomnosti vážených predstavitelu mesta zuje svému švagrovi jednu botu, plivne mu do tváre a rekne: „Tak se jedná s mužem, který nechce zachovat rod svého bratra.“ |
| 9. *** |
| 10. Rodová linie pozustalého pak ponese hanebnou prezdívku „rodina vyzutého“. |
| 11. 11-12 Když se mezi dvema muži strhne rvacka a manželka jedno z nich se bude svému manželovi snažit pomoci tím, že popadne druhého muže za genitálie, bez milosti jí useknete ruku. |
| 12. *** |
| 13. 13-15 Kdykoliv budete vážit nebo merit, nepodvádejte a používejte pro všechny stejne poctivá závaží a meridla. Jen tak vás Hospodin ponechá dlouhá léta sídlit v zemi, kterou vám venoval. |
| 14. *** |
| 15. *** |
| 16. Buh nenávidí každou nepoctivost a všechny, do prekrucují merítka spravedlnosti. |
| 17. Nezapomente na to, jak s vámi jednali Amálekovci v dobe, kdy jste putovali z Egypta. |
| 18. Když jste byli témer na pokraji svých sil, cestou vás zezadu napadli a pobili všechny, kdo zaostávali za ostatními. Je to národ naprostých bezbožníku. |
| 19. Až vám tedy Hospodin, váš Buh, pomuže premoci všechny neprátele v zemi, kterou vám dal, abyste ji natrvalo obsadili a osídlili, nezapomente beze zbytku sprovodit ze sveta celý národ Amálekovcu. |
| 5 Mojžíšova 26:1-19 |
| 1. 1-3 Jakmile obsadíte a osídlíte zemi, kterou vám Hospodin, váš Buh, trvale sveril do vlastnictví, naplnte koš plody z první úrody všeho, co jste v nové vlasti od Hospodina vypestovali. Potom se vydejte na místo, které urcí Hospodin a posvetí je svou prítomností. Tam predstupte pred kneze, který v té dobe bude zastávat svuj úrad, a reknete: „Prohlašuji dnes pred Hospodinem, Bohem, kterého zastupuješ, že jsem osídlil zemi, kterou se Hospodin zavázal dát již našim predkum.“ |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. Nato knez prevezme prinesený koš s úrodou, a jakmile ho postaví pred Hospodinuv oltár, budete pokracovat: |
| 5. „Izraelci vzešli z nepocetné skupiny Aramejcu, kterí se usadili v Egypte a stal se z nich silný a pocetný národ. |
| 6. Egyptané je však zacali nenávidet a ucinili z nich své otroky. |
| 7. Proto Izraelci volali o pomoc k Hospodinu, Bohu svých praotcu, a on je vyslyšel, nebot videl jejich bídu a utrpení. |
| 8. Hospodin tehdy mocným a zázracným zpusobem, který budí úžas, vysvobodil náš národ z Egypta a privedl nás na toto místo. |
| 9. Daroval nám novou úrodnou zemi, a zahrnul nás hojností. |
| 10. Proto nyní prináším dar z prvních plodu, kterými nás Hospodin obdaril.“ S temito slovy predložte koš Hospodinu, svému Bohu, a sklonte se pred ním. |
| 11. Potom se spolecne s lévijci ale i cizinci, kterí žijí mezi vámi, radujte ze všech dobrých daru, které vám a vaší rodine doprál Hospodin. |
| 12. Každý tretí rok venujete pravidelne odvádenou desetinu veškeré úrody lévijcum, cizincum, osirelým a vdovám, aby se všichni v celé zemi dosyta najedli a nikdo nemel nedostatek. |
| 13. Až to udeláte, prohlásíte pred Bohem: „Oddelil jsem ze svého majetku posvátnou desetinu a rozdal ji lévijcum, cizincum, osirelým a vdovám, jak jsi mi prikázal, a žádné z tvých narízení jsem nijak neobešel ani neopomnel. |
| 14. Nic z tohoto posvátného podílu jsem nevzal do úst pri smutecním obradu ani jsem nic neoddelil, když jsem se poskvrnil, a nic z toho jsem neobetoval mrtvým. Ucinil jsem vše tak, jak jsi mi jako muj Hospodin narídil. |
| 15. Nyní tedy pohlédni z posvátných výšin nebe, kde prebýváš, a prokaž svou prízen izraelskému národu i úrodné a bohaté zemi, kterou jsi nám daroval podle slibu daného našim predkum.““ |
| 16. Nakonec Mojžíš dodal: „Hospodin, váš Buh, dnes mými ústy prikazuje, abyste respektovali tato ustanovení a zákony a peclive je zachovávali celým svým srdcem i myslí. |
| 17. Dnešního dne jste vyznali, že jedine Hospodin je váš Buh a že ho budete následovat, držet se jeho narízení a zákonu a poslouchat jeho vuli. |
| 18. A naopak Hospodin dnes potvrdil, že jste jeho zvláštním vyvoleným národem, jak vám slíbil. Proto musíte dodržovat všechna jeho prikázání. |
| 19. Vždyt Hospodin prohlásil, že pozvedne vaši slávu, vehlas a cest vysoko nad veškeré ostatní národy, které stvoril, a že vždy budete jeho výjimecným a posvátným národem, jak vám prísahal.“ |
| Žalmy 39:7-11 |
| 7. Je jako stín a vším, čím se zaměstnával a co nashromáždil, čí bude? |
| 8. Jakou tedy naději mám, Bože? Na tebe očekávám. |
| 9. Vysvoboď mne od všech mých hříchů, ať nejsem terčem posměchu bláznivému člověku. |
| 10. Již jsem zticha, nestěžuji si, vždyť to učinila tvoje ruka. |
| 11. Již mě netrestej, protože od tvé pádné ruky bych už docela zahynul. |
| Přísloví 13:4-6 |
| 4. Lenoch touží, ale nadarmo, kdo pilně pracuje, bude nasycen. |
| 5. Spravedlivý nenávidí lež, kdežto ničema jedná hanebně a odpudivě. |
| 6. Spravedlnost je ochranou bezúhonného, ale přivádí hříšníka k pádu. |
| Lukáš 6:1-26 |
| 1. Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli. |
| 2. Viděli to farizejové a pohoršovali se: "Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!" |
| 3. Ježíš odpověděl: "Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad? |
| 4. Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží. |
| 5. A pak, Syn člověka je i pánem soboty." |
| 6. Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. |
| 7. Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. |
| 8. On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. |
| 9. Ježíš pak oslovil všechny přítomné: "Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?" |
| 10. Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: "Natáhni tu ruku!" Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá. |
| 11. Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout. |
| 12. V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem. |
| 13. Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly. |
| 14. Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, |
| 15. Matouš - původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub - syn Alfeův, Šimon - bývalý příslušník tajné organizace radikálů, |
| 16. Juda - syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil. |
| 17. Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu. |
| 18. Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých. |
| 19. Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc. |
| 20. Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl: "Radujte se, vy chudí,protože vám bude patřit Boží království. |
| 21. Radujte se, kdo teď hladovíte,protože Bůh vás nasytí.Radujte se i vy, kdo teď pláčete,protože jednou se budete smát. |
| 22. Radujte se, když vás budou nenávidět, vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména, protože se hlásíte k Synu člověka. |
| 23. Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky. |
| 24. Ale běda vám, bohatí,protože vy už máte svoje potěšení. |
| 25. Běda vám, sytí,však budete jednou hladovět.Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete,protože jednou budete hořce plakat a naříkat. |
| 26. Běda vám, jestliže vás všichni chválí, vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům. |