A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 9

4 Mojžíšova 15:1-41
1. 1-3 Dále Hospodin pověřil Mojžíše, aby poučil Izraelce, jak mají po příchodu do své nové domoviny předkládat obětní zvířata na oltář, aby je Hospodin mohl ochotně přijmout. Nařízení se týkalo obětí určených ke spálení na oltáři i obětních darů přinášených u příležitosti naplnění slibu, dobrovolně nebo v době svátků a slavností. Mojžíš tedy Izraelcům řekl:
2. ***
3. ***
4. "Každý, kdo přinese svou oběť nebo dar, musí také Hospodinu předložit obilnou oběť ze dvou litrů jemně mleté mouky a jednoho litru olivového oleje.
5. Budete-li obětovat beránka, přineste k němu jeden litr vína jako tekutou oběť.
6. 6-7 K oběti dospělého berana přinášejte obilnou oběť ze čtyř a půl litru jemně mleté mouky s jedním a půl litrem olivového oleje a jeden a půl litru vína jako tekutou oběť. Takový obětní dar od vás ochotně přijmu.
7. ***
8. 8-10 Přinesete-li Hospodinu býčka a předložíte mu ho jako oběť určenou ke spálení na oltáři nebo jako obětní dar u příležitosti naplnění slibu či na výraz přátelství a vděčnosti, přidejte k němu obilnou oběť z šesti a půl litru jemně mleté mouky se dvěma litry olivového oleje a také dva litry vína jako tekutou oběť. Takto připravenou a spálenou oběť od vás ochotně přijmu.
9. ***
10. ***
11. 11-12 Budete-li obětovat více kusů zvířat, pak musíte připravit příslušnou obilnou a tekutou oběť pro každé z nich.
12. ***
13. 13-14 Toto nařízení bude jednou pro vždy platit pro všechny Izraelce i cizince, kteří žijí mezi vámi. Řiďte se jím, kdykoliv budete chtít do ohně na oltáři vložit svou oběť, abych ji jako váš Hospodin ochotně přijal.
14. ***
15. 15-16 Všichni Izraelci i cizinci, kteří mezi vámi žijí, se budou řídit stejnými pravidly a zákony. To platí nejen dnes pro vás ale také pro všechny budoucí generace vašich potomků, neboť před Bohem jsou si všichni rovni."
16. ***
17. 17-19 Kromě toho Hospodin prostřednictvím Mojžíše Izraelcům vzkázal: "Až vás přivedu do vaší nové vlasti a země vám přinese úrodu a vydá své plody k jídlu, předložte mi symbolickou část těchto pokrmů jako obětní dar.
18. ***
19. ***
20. Z prvního obilí umelte mouku a upečte mi z ní obětní chléb jako dar z vymláceného obilí.
21. Tuto oběť z první úrody obilí mi budou přinášet všechny generace vašich potomků.
22. 22-24 Pokud váš národ nebo budoucí generace vašich potomků neúmyslně poruší některé z přikázání, která jsem jako váš Hospodin svěřil Mojžíšovi, musíte za celé společenství přinést býčka jako oběť určenou ke spálení na oltáři. K němu přidáte příslušnou obilnou a tekutou oběť a nakonec mi předložíte ještě kozla jako oběť za provinění.
23. ***
24. ***
25. Kněz potom vykoná za celý národ smírčí obřad a já Izraelcům odpustím, neboť se provinili neúmyslně a přinesli za svou vinu náležité oběti.
26. Odpustím nejen Izraelcům, ale také všem cizincům, kteří mezi nimi žijí, neboť nejednali se zlým úmyslem.
27. Pokud se nevědomky dopustí něčeho zlého pouze jeden člověk, musí mi přinést jednoletého kozla jako oběť za provinění.
28. Jakmile za něj kněz vykoná příslušný smírčí obřad, já mu jeho neúmyslné provinění odpustím.
29. Pro všechny bude v tomto směru platit stejný zákon bez ohledu na to, zda se neúmyslně provinil příslušník izraelského národa nebo cizinec.
30. Pokud se ale kdokoliv z Izraelců nebo cizinců bude dopouštět nepravostí záměrně, dává najevo, že mnou pohrdá, a proto ho musíte vypovědět ze svého národa.
31. Provinil se, neboť opovrhuje mým slovem a porušuje má přikázání."
32. V době, kdy Izraelci pobývali na poušti, přistihli jednoho muže, jak v sobotu sbírá dříví.
33. 33-34 Bez váhání ho přivedli před Mojžíše, Árona a celý zbytek izraelského národa, ale nevěděli, jak s ním mají naložit, a proto ho uvrhli ho do vazby.
34. ***
35. Hospodin pak oslovil Mojžíše a řekl mu: "Odsoudíte toho muže k smrti a všichni ho společně ukamenujete."
36. Izraelci tedy provinilce vyvedli mimo tábor a ukamenovali ho, jak jim Hospodin prostřednictvím Mojžíše nařídil.
37. Jindy Hospodin řekl Mojžíšovi:
38. "Jdi a oznam lidu, že všechny generace Izraelců musí nosit na spodním okraji svého oděvu třásně s fialovou stuhou.
39. Budou vám připomínat, že máte dbát na má přikázání a neřídit se slepě jen tím, po čem toužíte nebo co vidíte, jako to dělají všichni bezbožníci.
40. Pamatujte, že vaše svatost závisí na tom, jak dalece se řídíte tím, co vám přikazuji.
41. Vždyť jsem vás vysvobodil z Egypta právě proto, abych vás mohl vést, neboť jedině já, Hospodin, jsem váš Bůh."

4 Mojžíšova 16:1-35
1. 1-3 V lévijské linii Kehatovců žil Jishárův syn Kórach, který začal Mojžíšovi a Áronovi závidět jejich postavení. Proto vyprovokoval ještě Elíabovy syny Dátana a Abírama a Peletova syna Óna a společně s dvěma sty padesáti vlivnými muži, které si Izraelci zvolili za své zástupce, se proti Mojžíšovi a Áronovi vzbouřili. Přišli za nimi jako jeden muž a uhodili na ně: "Zacházíte příliš daleko! Hospodin provází a posvěcuje celý izraelský národ, takže není důvod, abyste se nad nás povyšovali."
2. ***
3. ***
4. Sotva to Mojžíš uslyšel, zoufale se vrhl tváří k zemi a modlil se.
5. Vzápětí se obrátil ke Kórachovi a jeho kumpánům a řekl: "Ráno Hospodin rozhodne, kdo je svatý a smí tedy jako vyvolený přicházet do jeho přítomnosti v roli kněze.
6. 6-7 Proto si ty, Kórachu, i všichni tvoji spojenci přineste zítra kadidelnice a v Hospodinově přítomnosti v nich zapálíte oheň a vonné kadidlo. Hospodin pak sám ukáže, kdo je v jeho očích svatý. Ne já, ale vy, Léviovci, jste zašli příliš daleko!"
7. ***
8. Potom Mojžíš znovu oslovil Kóracha a řekl:
9. "Cožpak vám, Léviovci, nestačí, že vás Bůh oddělil od zbytku izraelského národa a dovolil vám pracovat pro svou svatyni a sloužit při obřadech celému národu?
10. Dovolil vám i ostatním Léviovcům přicházet do jeho blízkosti, ale vám to už nestačí a chcete se zmocnit také úřadu kněží.
11. Všichni, jak tady stojíte, jste se ve skutečnosti vzbouřili proti Hospodinu. Vždyť kdo je Áron, že si na něj stěžujete?"
12. Nato si Mojžíš nechal předvolat Elíabovy syny Dátana a Abírama, ale ti k němu odmítli přijít a vzkázali:
13. "To ti nestačí, že jsi nás vylákal ze země, kde byla hojnost jídla a pití, abys nás nechal zahynout na poušti? Teď nám chceš ke všemu ještě rozkazovat?
14. Co tvoje řeči, že nás zavedeš do úrodné a bohaté země a dáš nám trvale do vlastnictví její pole a vinice? Chceš nás snad dál oslepovat planými sliby? Nevíme, proč bychom za tebou chodili."
15. Mojžíše jejich odpověď nesmírně rozlítila, a proto zvolal k Hospodinu: "Pohleď, jak se mnou jednají, ačkoliv jsem nikdy jim nevzal ani obyčejného osla a nikomu z nich jsem neublížil. nepřijímej od nich žádné obětní dary."
16. Potom se Mojžíš opět obrátil ke Kórachovi a připomněl mu: "Zítra se ty i tvoji přívrženci dostavíte společně s Áronem k Hospodinově svatyni.
17. Každý z tvých dvou set padesáti následovníků včetně tebe a Árona ať si vezme svou kadidelnici s vonným kadidlem a přinese ji do Hospodinovy přítomnosti."
18. Na druhý den si tedy všichni vzbouřenci ale také Mojžíš s Áronem přinesli své kadidelnice, zapálili v nich vonné kadidlo a postavili se ke vchodu do Hospodinovy svatyně. Kórach však mezitím poštval proti Mojžíšovi a Áronovi také všechny ostatní Izraelce, kteří se nyní se společně postavili proti nim.
19. Jakmile se shromáždili ke vchodu do Hospodinovy svatyně, Hospodin dal všem najevo svou přítomnost.
20. Oslovil Mojžíše a Árona a přikázal jim:
21. "Odstupte od tohoto shromáždění, ať s nimi mohu na místě a jednou pro vždy skoncovat."
22. Sotva to však Mojžíš s Áronem uslyšeli, padli tváří k zemi a zvolali: "Ach, Bože, Panovníku celého lidstva, cožpak chceš za provinění jednoho muže ve svém rozhořčení potrestat celý národ?"
23. Nato Hospodin Mojžíšovi odvětil:
24. "Řekni tedy Izraelcům, aby se vzdálili od Kórachova, Dátanova a Abíramova stanu."
25. Mojžíš tedy neváhal a v doprovodu izraelských představitelů vykročil k Dátanovi a Abíramovi.
26. Když dorazil na místo, varoval ostatní Izraelce: "Vzdalte se od stanů těchto bezbožníků a nedotýkejte se ničeho, co jim patří, jinak budete za jejich provinění zatraceni společně s nimi."
27. Izraelci tedy uposlechli a stáhli se z okolí Kórachova, Dátanova a Abíramova stanu. Zůstali tam jen Dátan a Abíram se svými rodinami, kteří se na protest postavili přímo ke vchodu do svých stanů.
28. Tehdy Mojžíš zvolal: "Nyní poznáte, že nejsem žádný samozvaný vůdce, ale že vším, co dělám, mne pověřil Hospodin.
29. Pokud tito lidé budou žít dál a jednoho dne zemřou přirozenou smrtí jako všichni ostatní lidé, pak nejednám z Hospodinovy vůle.
30. Jestliže ale Hospodin vykoná něco, co ještě nikdy neudělal, a dovolí, aby se země rozestoupila a zaživa je pozřela a pohřbila i se vším, co jim patří, pochopíte, že tito muži opovrhují Hospodinem."
31. 31-33 Sotva Mojžíš domluvil, půda se rozestoupila a Dátan s Abíramem i jejich rodiny a obydlí zmizeli v útrobách země jako v hrobě. S nimi se propadli také všichni Kórachovi stoupenci i s veškerým svým majetkem. Propastná hlubina se nad nimi zavřela, takže v celém národě po nich nezůstalo vůbec nic.
32. ***
33. ***
34. Jejich zoufalý křik zahnal všechny shromážděné Izraelce na útěk ve strachu před tím, aby je země také nepohltila.
35. Vzápětí vyšlehl z Hospodinovy přítomnosti oheň a zahubil všech dvě stě padesát mužů, kteří pálili u vchodu do svatyně kadidlo.

Žalmy 32:1-5
1. (Vyučující Davidův žalm) Vzácný v Božích očích je člověk, jemuž jsou odpuštěny viny a přikryty hříchy.
2. Šťastný člověk, kterému už Bůh nepočítá nepravosti a v jehož srdci není klamu.
3. Když jsem já skrýval svůj hřích, prahly ve mně kosti mé a celé dny jsem pronaříkal.
4. Ve dne i v noci na mne těžce doléhala spravedlivá ruka tvá, Bože, a svěžest má se vytratila jak v letním žáru.
5. Proto jsem ti, Bože, přiznal svůj hřích a odkryl před tebou své špatnosti. Řekl jsem: Vyznám se Bohu ze svých hříchů! A tys mi odpustil a sňal ze mne mé špatnosti a hříchy!

Přísloví 11:16-18
16. Šlechetná žena dosáhne uznání a čest, kdežto bezcitní prahnou jen po bohatství.
17. Dobrosrdečný člověk prospívá druhým i sobě, kdežto nemilosrdný trápí sám sebe.
18. Ničemův zisk je šalebný a zdánlivý, zatímco odměna spravedlivých je jistá.

Marek 11:1-19
1. Když se blížili k Jeruzalému a stoupali na Olivovou horu, uviděli Betfage a Betanii. Ježíš poslal dva ze svých učedníků napřed
2. a řekl jim: "Jděte do vesnice tamhle před námi. Na kraji vesnice uvidíte u plotu uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo nejel. To mi přiveďte.
3. A kdyby se vás někdo ptal, co to děláte, odpovězte krátce: Pán ho potřebuje a brzy ho vrátí."
4. Učedníci šli a skutečně našli u jednoho domu přivázané oslátko.
5. Když ho odvazovali, někteří z kolemjdoucích se ptali, proč to dělají.
6. Odpověděli tak, jak jim poradil Ježíš, a lidé je nechali zvíře odvést.
7. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště, Ježíš se na ně posadil a vydali se na cestu.
8. Lidé ze zástupu, který ho provázel, se začali předhánět v pozornostech; prostírali před ním své pláště, jiní lámali větve a zdobili jimi cestu.
9. Za ním i před ním se utvořil průvod a všichni volali: "Ať žije král! Sláva!
10. Jde v Božím jménu!Ať žije Davidovo království!Nebe jásá s námi!"
11. Tak vstoupil Ježíš do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si tam pozorně prohlédl, a protože byl již večer, odešel se svými dvanácti na noc do Betanie.
12. Druhý den cestou z Betanie dostal Ježíš hlad.
13. Z dálky uviděl fíkovník obalený listím a šel se podívat, zda nemá nějaké ovoce. Když pak přišel až ke stromu, zjistil, že kromě listí na něm nic neroste; první úroda byla pryč a na novou strom ještě nenasadil.
14. Učedníci slyšeli, jak říká stromu: "Nikdo už z tebe nebude jíst ovoce!"
15. Vrátili se do Jeruzaléma a Ježíš šel do chrámu. Když na nádvoří chrámu uviděl stánky s obětními zvířaty a pulty směnárníků, zpřevracel je a obchodníky vyhnal.
16. Nedovolil ani, aby si někdo tamtudy krátil cestu s vodou od studny.
17. "Cožpak nevíte," horlil,"že je napsáno v Písmu: ‚Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlily?' Vy jste však z něho udělali lupičské doupě."
18. Slyšeli to i velekněží a učitelé zákona a přemýšleli, jak by se Ježíše zbavili. Měli z něho strach, protože lid byl jeho učením nadšen.
19. Večer Ježíš s učedníky opustil město.