A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 20

5 Mojžíšova 1:1-27
1. 1-5 Tato kniha obsahuje záznam poselství, která Mojžíš predal Izraelcum, když táborili v moábské poušti na východ od reky Jordánu - v údolí naproti Súfu mezi mesty Páran, Tófel, Lában, Chaserót a Dí-zahab. Ackoliv cesta od hory Chorébu do Kádeš-barneje trvá pres pohorí Seíru pouhých jedenáct dní, Izraelci trávili na poušti již ctyricátý rok. V té dobe meli Izraelci za sebou vítezství nad emorejským králem Síchonem z Chešbónu a bášanským králem Ógem, který sídlil a vládl v Aštarótu a v Edreí. A práve první den jedenáctého mesíce ve ctyricátém roce po odchodu z Egypta Mojžíš pripomnel a vyložil Izraelcum všechno, co jim Hospodin jeho prostrednictvím prikázal. Rekl jim: "Když izraelský národ pobýval na úpatí hory Chorébu, Hospodin,
2. ***
3. ***
4. ***
5. ***
6. náš Buh, nám prikázal: "Táboríte tady už dosti dlouho.
7. Nadešel cas, abyste sbalili tábor a presunuli se do pohorí na území Emorejcu a jeho okolí. Obsadíte údolí reky Jordánu, okolní pahorkatiny i nížiny, negebskou poušt na jihu, pobreží Stredozemního more, území Kenaanu a Libanónu a také celé další území až k veletoku Eufratu.
8. Já sám jsem vám tuto zemi venoval, a proto jdete a vezmete si ji. Jako Hospodin jsem ji zaslíbil už vašim praotcum Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a všem jejich potomkum."
9. 9-10 Tenkrát," pokracoval Mojžíš, "jsem Izraelcum oznámil: Díky Hospodinove prízni je vás dnes témer tolik jako hvezd na nebi, a proto již sám na vedení celého národa nestacím.
10. ***
11. At vám Hospodin, kterého ctili již naši predkové, klidne žehná dál a rozmnoží vás treba tisíckrát, jak slíbil.
12. Cožpak je ale možné, abych všechny vaše problémy, težkosti a rozepre snášel a rešil jen já sám?
13. 13-15 Zvolte si z každého rodu moudré, uvážlivé a vážené muže a já je poverím, aby vás vedli. Muj návrh," pokracoval Mojžíš, "se lidem zalíbil, a tak jsem vámi vybrané muže jmenoval veliteli rodu a jejich cástí.
14. ***
15. ***
16. Prikázal jsem jim, aby pozorne vyslechli každý spor, který Izraelci povedou mezi sebou nebo s cizinci a spravedlive ho vyrešili.
17. Varoval jsem je, aby nikomu nestranili a bez obav soudili všechny stejne nehlede na jejich postavení, nebot veškeré soudy má v rukou Buh. S prípady, kdy si predstavitelé Izraele nevedeli rady, se pak meli obracet prímo na me.
18. Také vám všem jsem tehdy prikázal, jak máte jednat.
19. Pozdeji jsme se na Hospodinuv rozkaz vydali od hory Chorébu smerem k hornatému území Emorejcu. Putovali jsme nekonecnou a nehostinnou pouští, kterou jste ostatne sami videli, až jsme konecne dorazili do Kádeš-barneje.
20. Tam jsem všem oznámil:
21. Stojíme na prahu Emorejského pohorí, území, které nám Hospodin jako náš Buh venoval. Nuže jdete a obsadte je, jak vám Hospodin - Buh, jehož uctívali již vaši predkové, prikázal. Niceho se nebojte a neztrácejte odvahu.
22. Nato vaši otcové prišli s návrhem, abychom do zeme vyslali zvedy, kterí by ji prozkoumali a poradili nám, kudy máme do své nové vlasti vstoupit a na jaká mesta cestou narazíme.
23. 23-24 Nápad se mi líbil, a proto jsem vybral dvanáct Izraelcu - jednoho za každý rod, kterí pak zamírili do hor a prišli až do eškólského údolí a prozkoumali ho.
24. ***
25. Vzali s sebou nekolik plodu, které tam rostly, a když nám je prinesli, rekli: "Zeme, kterou nám Hospodin sveril, je velmi dobrá."
26. Izraelci se však tenkrát vzbourili proti Hospodinovu narízení a odmítli do zeme vstoupit.
27. Namísto toho zustali ve svých stanech a opovážlive prohlašovali: "Hospodin nás zcela jiste nenávidí, a proto nás odvedl z Egypta až sem, aby nás predhodil jako snadnou korist Emorejcum.

5 Mojžíšova 2:1-37
1. Podle Hospodinova príkazu jsme se vydali zpet na poušt smerem k Rudému mori a mnoho dní jsme putovali kolem pohorí Seíru.
2. Pozdeji mi Hospodin rekl:
3. "Strávili jste na ceste kolem pohorí již dost casu, a proto se nyní obratte na sever.
4. Vzkaž lidem, že budete procházet územím Seíru, které náleží potomkum vašeho dávného príbuzného Ezaua. Budou z vás mít strach, ale presto budte opatrní.
5. Nesnažte se vyvolat jakýkoliv konflikt, protože z jejich území vám nemám v úmyslu dát ani sebemenší kousek. Sveril jsem Ezauovi pohorí Seír do trvalého vlastnictví.
6. Všechno, co zde sníte i vypijete rádne místním obyvatelum zaplatíte stríbrem." Jen si vzpomente, Izraelci.
7. Hospodin vám po celých ctyricet let na poušti prokazoval svou prízen ve všem, co jste delali, a pecoval o vás, takže vám nic nescházelo," poznamenal Mojžíš a pokracoval ve vyprávení:
8. "Sešli jsme tedy z cesty, která vede z Élatu a Esjón-geberu a vydali jsme se pres území Seíru náležící potomkum Ezauova rodu. Když bylo za námi, obrátili jsme se na pouštní cestu smerem k Moábu.
9. Tenkrát me Hospodin opet varoval: "Nijak neobtežujte obyvatele Moábu a nesnažte se je vyprovokovat k boji, protože ani z jejich zeme vám nemám úmyslu cokoliv dát. Toto území jsem natrvalo sveril Lotovým potomkum z rodu Arovcu."
10. 10-11 Pred nimi zde sídlil pocetný národ Emejcu. Dosahovali obrího vzrustu jako Anákovci, a tak byli podobne jako oni považováni za Refájce. Obyvatelé Moábu je však nazývali Emejci.
11. ***
12. Území Seíru zase puvodne obývali Chorejci, které Ezauovi potomci vyhnali a vyhladili. Usadili se pak v jejich zemi jako nyní Izraelci na území, které jim trvale dal Hospodin.
13. Když nás pak Hospodin vyzval, abychom postoupili dále a prekrocili údolí potoka Zered, uposlechli jsme a šli, kam nám rekl.
14. V dobe, kdy jsme prekrocili potok Zered, již uplynulo tricet osm let o chvíle, kdy jsme odešli z Kádeš-barneje.
15. Za ta léta se zatím vyplnila Hospodinova prísaha a vymrela celá generace dospelých, kterí se proti nemu postavili. Hospodin neustoupil, dokud je z národa úplne nevyhladil.
16. 16-17 Jakmile zahynul poslední z této generace svévolníku, Hospodin mi narídil:
17. ***
18. "Dnes budete procházet kolem mesta Ar na území Moábcu.
19. Priblížíte se také k zemi Amónovcu, ale nijak je neznepokojujte a nesnažte se vyvolat konflikt. Nemám v úmyslu vám dávat jakoukoliv cást jejich území, nebot jsem je trvale sveril Lotovým potomkum."
20. Také toto území puvodne obývali Refájci, které Amónovci nazývali Zamzumci.
21. Byl to silný a pocetný národ, jehož obyvatelé dosahovali obrího vzrustu jako Anákovci. Hospodin ale jejich moc podlomil a zcásti je vyhladil, aby je Amónovci mohli vyhnat a usadit se na jejich území.
22. Vykonal tak pro ne totéž, co pro Ezauovy potomky, kterí podobne osídlili Seír. Hospodin pred nimi oslabil Chorejce, takže je Ezauovci dokázali snadno vyhostit a natrvalo se zabydleli na jejich území.
23. Dalším z vyhlazených národu byli Avejci, kterí obývali vesnice tohoto území až k mestu Gáza. Rozprášili je Kaftórci, kterí pritáhli z Kaftóru, a obsadili jejich zemi. Mojžíš pokracoval: "Dále nám Hospodin rekl:
24. "Vydejte se na cestu a prekrocte potok Arnón. Pomohu vám zvítezit nad emorejským králem Síchonem, který vládne v Chešbónu. Zacnete obsazovat jeho zemi a vyprovokujete ho k boji.
25. Ode dneška budu všem ostatním národum nahánet hruzu z Izraele. Jejich obyvatelé se zacnou trást strachem, sotva se o vás doslechnou."
26. Tenkrát," pokracoval Mojžíš, "jsem tedy z poušte Kedemótu vypravil k chešbónskému králi Síchonovi své posly s nabídkou vzájemného prímerí a vzkázal jsem mu:
27. Dovol nám projít svou zemí. Potáhneme jen po silnici a nikde se z ní nevydáme jiným smerem.
28. Jídlo i pitnou vodu ti zaplatíme stríbrem.
29. Jen nám prosím dovol vstoupit na své území, jako to udelali Ezauovci v Seíru a Moábci, kterí sídlí v Aru. Chceme prekrocit reku Jordán a vejít do zeme, kterou pro nás pripravil Hospodin.
30. Hospodin, ale dopustil, aby chešbónský král Síchon náš návrh zatvrzele a troufale odmítl a prechod pres své území nám nedovolil. To proto, aby nám Hospodin mohl pomoci nad Síchonem zvítezit, a tento slib také splnil.
31. Hospodin mi rekl: "Pomohu ti porazit krále Síchona a dobýt jeho zemi. Proto zacni obsazovat a zabírat jeho území."
32. 32-33 Král Síchon se proti nám postavil se svým vojskem v Jahse, ale Hospodin nám je pomohl porazit a pobít celou armádu až do posledního muže.
33. ***
34. Nato jsme rozborili všechna jejich mesta a vyhubili veškeré jejich obyvatele vcetne žen a detí. Neponechali jsme na živu ani jediného cloveka.
35. Dobytek a cennosti z dobytých mest, jsme si však odnesli jako svou korist.
36. Na území od Aróeru na brehu potoka Arnónu a od mesta v údolí až po Gileád nám neodolalo ani jedno mesto. Díky našemu Hospodinu jsme nade všemi zvítezili.
37. Podle Hospodinova narízení jsme se však neopovážili vkrocit do zeme Amónovcu ani na území podél potoka Jaboku ci do okolí mest v pohorí.

Žalmy 36:1-6
1. Žalm Davidův pro předního zpěváka, Božího služebníka.
2. Bezbožný vzpurně říká, že má z Boha pro strach uděláno.
3. Přesvědčuje sám sebe, že si smí, až do zvrácenosti, dovolit všechno.
4. Jeho slova jsou nestydatá a prolhaná, nenechá se poučit, co je dobré.
5. I na lůžku si vymýšlí ničemnosti, vyhledává špatné cesty, neštítí se zlého.
6. Bože, až do nebe láska tvá, až do nejvyšších oblaků tvá věrnost.

Přísloví 12:4-6
4. Statečná žena je korunou svého manžela, kdežto nestoudná žena je mu jako zákeřná nemoc v kostech.
5. Spravedliví uvažují o pravdě a právu, svévolníkům je vlastní lstivé jednání.
6. Už ve slovech svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto v ústech spravedlivých je záchrana.

Marek 16:1-20
1. V sobotu večer, když skončil svátek, Marie Magdaléna, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné masti, aby jimi podle židovského zvyku potřely Ježíšovo tělo.
2. Druhý den, již za svítání, šly ke hrobu.
3. Cestou hovořily o tom, kdo jim odstraní obrovský kámen, kterým byl vchod zatarasen.
4. Když tam došly, pohlédly na hrob a zjistily, že kámen už někdo odvalil. Vchod byl volný.
5. Vešly do hrobky a na pravé straně uviděly sedět mladého muže v bílých šatech. Ženy se ho velice lekly,
6. ale on jim řekl: "Nebojte se! Hledáte ukřižovaného Ježíše Nazaretského? Není tady, vstal z mrtvých. Podívejte se na místo, kam ho položili; je prázdné.
7. Jděte a ohlaste jeho učedníkům i Petrovi, že půjde napřed do Galileje. Tam ho uvidíte, jak vám to před svou smrtí řekl."
8. Ženy vyšly ven a utíkaly pryč, protože se vyděsily. Ze strachu o tom ani nikomu neřekly.
9. Ježíš Kristus vstal z mrtvých časně ráno v neděli. Nejprve se ukázal Marii Magdaléně, ženě, ze které kdysi vyhnal sedm démonů.
10. Ta šla a oznámila to Ježíšovým učedníkům, které nalezla plačící a zoufalé.
11. Vyprávěla jim, že Ježíš žije a že ho viděla, ale nevěřili.
12. Pak se Ježíš za jiných okolností ukázal dalším dvěma, kteří odcházeli z Jeruzaléma.
13. Když ho poznali, vrátili se, aby to sdělili ostatním. Ale ani těm neuvěřili.
14. Později se ukázal svým jedenácti apoštolům, právě když jedli. Káral je pro jejich nevěru a nechápavost, když odmítali uvěřit, že je živ.
15. Pověřil je úkolem: "Jděte do celého světa a neste všem lidem radostnou zprávu:
16. Kdo uvěří ve mne a dá se pokřtít, bude zachráněn; kdo však neuvěří, toho Bůh odsoudí.
17. Věřící dostanou různé důkazy moci: budou mým jménem vyhánět démony a mluvit novými jazyky.
18. Bez nebezpečí budou brát do ruky hady a jedovatý nápoj jim neuškodí. Svým dotykem budou uzdravovat nemocné."
19. Po těchto slovech byl Pán Ježíš vzat do nebe a zaujal své místo po Boží pravici.
20. Jeho apoštolové se rozešli do světa a všude zvěstovali radostnou zprávu o Kristu. Pán jim pomáhal a jejich slova potvrzoval mocnými činy.