| 5 Mojžíšova 1:1-27 |
| 1. 1-5 Tato kniha obsahuje záznam poselství, která Mojžíš predal Izraelcum, když táborili v moábské poušti na východ od reky Jordánu - v údolí naproti Súfu mezi mesty Páran, Tófel, Lában, Chaserót a Dí-zahab. Ackoliv cesta od hory Chorébu do Kádeš-barneje trvá pres pohorí Seíru pouhých jedenáct dní, Izraelci trávili na poušti již ctyricátý rok. V té dobe meli Izraelci za sebou vítezství nad emorejským králem Síchonem z Chešbónu a bášanským králem Ógem, který sídlil a vládl v Aštarótu a v Edreí. A práve první den jedenáctého mesíce ve ctyricátém roce po odchodu z Egypta Mojžíš pripomnel a vyložil Izraelcum všechno, co jim Hospodin jeho prostrednictvím prikázal. Rekl jim: "Když izraelský národ pobýval na úpatí hory Chorébu, Hospodin, |
| 2. *** |
| 3. *** |
| 4. *** |
| 5. *** |
| 6. náš Buh, nám prikázal: "Táboríte tady už dosti dlouho. |
| 7. Nadešel cas, abyste sbalili tábor a presunuli se do pohorí na území Emorejcu a jeho okolí. Obsadíte údolí reky Jordánu, okolní pahorkatiny i nížiny, negebskou poušt na jihu, pobreží Stredozemního more, území Kenaanu a Libanónu a také celé další území až k veletoku Eufratu. |
| 8. Já sám jsem vám tuto zemi venoval, a proto jdete a vezmete si ji. Jako Hospodin jsem ji zaslíbil už vašim praotcum Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a všem jejich potomkum." |
| 9. 9-10 Tenkrát," pokracoval Mojžíš, "jsem Izraelcum oznámil: Díky Hospodinove prízni je vás dnes témer tolik jako hvezd na nebi, a proto již sám na vedení celého národa nestacím. |
| 10. *** |
| 11. At vám Hospodin, kterého ctili již naši predkové, klidne žehná dál a rozmnoží vás treba tisíckrát, jak slíbil. |
| 12. Cožpak je ale možné, abych všechny vaše problémy, težkosti a rozepre snášel a rešil jen já sám? |
| 13. 13-15 Zvolte si z každého rodu moudré, uvážlivé a vážené muže a já je poverím, aby vás vedli. Muj návrh," pokracoval Mojžíš, "se lidem zalíbil, a tak jsem vámi vybrané muže jmenoval veliteli rodu a jejich cástí. |
| 14. *** |
| 15. *** |
| 16. Prikázal jsem jim, aby pozorne vyslechli každý spor, který Izraelci povedou mezi sebou nebo s cizinci a spravedlive ho vyrešili. |
| 17. Varoval jsem je, aby nikomu nestranili a bez obav soudili všechny stejne nehlede na jejich postavení, nebot veškeré soudy má v rukou Buh. S prípady, kdy si predstavitelé Izraele nevedeli rady, se pak meli obracet prímo na me. |
| 18. Také vám všem jsem tehdy prikázal, jak máte jednat. |
| 19. Pozdeji jsme se na Hospodinuv rozkaz vydali od hory Chorébu smerem k hornatému území Emorejcu. Putovali jsme nekonecnou a nehostinnou pouští, kterou jste ostatne sami videli, až jsme konecne dorazili do Kádeš-barneje. |
| 20. Tam jsem všem oznámil: |
| 21. Stojíme na prahu Emorejského pohorí, území, které nám Hospodin jako náš Buh venoval. Nuže jdete a obsadte je, jak vám Hospodin - Buh, jehož uctívali již vaši predkové, prikázal. Niceho se nebojte a neztrácejte odvahu. |
| 22. Nato vaši otcové prišli s návrhem, abychom do zeme vyslali zvedy, kterí by ji prozkoumali a poradili nám, kudy máme do své nové vlasti vstoupit a na jaká mesta cestou narazíme. |
| 23. 23-24 Nápad se mi líbil, a proto jsem vybral dvanáct Izraelcu - jednoho za každý rod, kterí pak zamírili do hor a prišli až do eškólského údolí a prozkoumali ho. |
| 24. *** |
| 25. Vzali s sebou nekolik plodu, které tam rostly, a když nám je prinesli, rekli: "Zeme, kterou nám Hospodin sveril, je velmi dobrá." |
| 26. Izraelci se však tenkrát vzbourili proti Hospodinovu narízení a odmítli do zeme vstoupit. |
| 27. Namísto toho zustali ve svých stanech a opovážlive prohlašovali: "Hospodin nás zcela jiste nenávidí, a proto nás odvedl z Egypta až sem, aby nás predhodil jako snadnou korist Emorejcum. |
| 5 Mojžíšova 2:1-37 |
| 1. Podle Hospodinova príkazu jsme se vydali zpet na poušt smerem k Rudému mori a mnoho dní jsme putovali kolem pohorí Seíru. |
| 2. Pozdeji mi Hospodin rekl: |
| 3. "Strávili jste na ceste kolem pohorí již dost casu, a proto se nyní obratte na sever. |
| 4. Vzkaž lidem, že budete procházet územím Seíru, které náleží potomkum vašeho dávného príbuzného Ezaua. Budou z vás mít strach, ale presto budte opatrní. |
| 5. Nesnažte se vyvolat jakýkoliv konflikt, protože z jejich území vám nemám v úmyslu dát ani sebemenší kousek. Sveril jsem Ezauovi pohorí Seír do trvalého vlastnictví. |
| 6. Všechno, co zde sníte i vypijete rádne místním obyvatelum zaplatíte stríbrem." Jen si vzpomente, Izraelci. |
| 7. Hospodin vám po celých ctyricet let na poušti prokazoval svou prízen ve všem, co jste delali, a pecoval o vás, takže vám nic nescházelo," poznamenal Mojžíš a pokracoval ve vyprávení: |
| 8. "Sešli jsme tedy z cesty, která vede z Élatu a Esjón-geberu a vydali jsme se pres území Seíru náležící potomkum Ezauova rodu. Když bylo za námi, obrátili jsme se na pouštní cestu smerem k Moábu. |
| 9. Tenkrát me Hospodin opet varoval: "Nijak neobtežujte obyvatele Moábu a nesnažte se je vyprovokovat k boji, protože ani z jejich zeme vám nemám úmyslu cokoliv dát. Toto území jsem natrvalo sveril Lotovým potomkum z rodu Arovcu." |
| 10. 10-11 Pred nimi zde sídlil pocetný národ Emejcu. Dosahovali obrího vzrustu jako Anákovci, a tak byli podobne jako oni považováni za Refájce. Obyvatelé Moábu je však nazývali Emejci. |
| 11. *** |
| 12. Území Seíru zase puvodne obývali Chorejci, které Ezauovi potomci vyhnali a vyhladili. Usadili se pak v jejich zemi jako nyní Izraelci na území, které jim trvale dal Hospodin. |
| 13. Když nás pak Hospodin vyzval, abychom postoupili dále a prekrocili údolí potoka Zered, uposlechli jsme a šli, kam nám rekl. |
| 14. V dobe, kdy jsme prekrocili potok Zered, již uplynulo tricet osm let o chvíle, kdy jsme odešli z Kádeš-barneje. |
| 15. Za ta léta se zatím vyplnila Hospodinova prísaha a vymrela celá generace dospelých, kterí se proti nemu postavili. Hospodin neustoupil, dokud je z národa úplne nevyhladil. |
| 16. 16-17 Jakmile zahynul poslední z této generace svévolníku, Hospodin mi narídil: |
| 17. *** |
| 18. "Dnes budete procházet kolem mesta Ar na území Moábcu. |
| 19. Priblížíte se také k zemi Amónovcu, ale nijak je neznepokojujte a nesnažte se vyvolat konflikt. Nemám v úmyslu vám dávat jakoukoliv cást jejich území, nebot jsem je trvale sveril Lotovým potomkum." |
| 20. Také toto území puvodne obývali Refájci, které Amónovci nazývali Zamzumci. |
| 21. Byl to silný a pocetný národ, jehož obyvatelé dosahovali obrího vzrustu jako Anákovci. Hospodin ale jejich moc podlomil a zcásti je vyhladil, aby je Amónovci mohli vyhnat a usadit se na jejich území. |
| 22. Vykonal tak pro ne totéž, co pro Ezauovy potomky, kterí podobne osídlili Seír. Hospodin pred nimi oslabil Chorejce, takže je Ezauovci dokázali snadno vyhostit a natrvalo se zabydleli na jejich území. |
| 23. Dalším z vyhlazených národu byli Avejci, kterí obývali vesnice tohoto území až k mestu Gáza. Rozprášili je Kaftórci, kterí pritáhli z Kaftóru, a obsadili jejich zemi. Mojžíš pokracoval: "Dále nám Hospodin rekl: |
| 24. "Vydejte se na cestu a prekrocte potok Arnón. Pomohu vám zvítezit nad emorejským králem Síchonem, který vládne v Chešbónu. Zacnete obsazovat jeho zemi a vyprovokujete ho k boji. |
| 25. Ode dneška budu všem ostatním národum nahánet hruzu z Izraele. Jejich obyvatelé se zacnou trást strachem, sotva se o vás doslechnou." |
| 26. Tenkrát," pokracoval Mojžíš, "jsem tedy z poušte Kedemótu vypravil k chešbónskému králi Síchonovi své posly s nabídkou vzájemného prímerí a vzkázal jsem mu: |
| 27. Dovol nám projít svou zemí. Potáhneme jen po silnici a nikde se z ní nevydáme jiným smerem. |
| 28. Jídlo i pitnou vodu ti zaplatíme stríbrem. |
| 29. Jen nám prosím dovol vstoupit na své území, jako to udelali Ezauovci v Seíru a Moábci, kterí sídlí v Aru. Chceme prekrocit reku Jordán a vejít do zeme, kterou pro nás pripravil Hospodin. |
| 30. Hospodin, ale dopustil, aby chešbónský král Síchon náš návrh zatvrzele a troufale odmítl a prechod pres své území nám nedovolil. To proto, aby nám Hospodin mohl pomoci nad Síchonem zvítezit, a tento slib také splnil. |
| 31. Hospodin mi rekl: "Pomohu ti porazit krále Síchona a dobýt jeho zemi. Proto zacni obsazovat a zabírat jeho území." |
| 32. 32-33 Král Síchon se proti nám postavil se svým vojskem v Jahse, ale Hospodin nám je pomohl porazit a pobít celou armádu až do posledního muže. |
| 33. *** |
| 34. Nato jsme rozborili všechna jejich mesta a vyhubili veškeré jejich obyvatele vcetne žen a detí. Neponechali jsme na živu ani jediného cloveka. |
| 35. Dobytek a cennosti z dobytých mest, jsme si však odnesli jako svou korist. |
| 36. Na území od Aróeru na brehu potoka Arnónu a od mesta v údolí až po Gileád nám neodolalo ani jedno mesto. Díky našemu Hospodinu jsme nade všemi zvítezili. |
| 37. Podle Hospodinova narízení jsme se však neopovážili vkrocit do zeme Amónovcu ani na území podél potoka Jaboku ci do okolí mest v pohorí. |
| Žalmy 36:1-6 |
| 1. Žalm Davidův pro předního zpěváka, Božího služebníka. |
| 2. Bezbožný vzpurně říká, že má z Boha pro strach uděláno. |
| 3. Přesvědčuje sám sebe, že si smí, až do zvrácenosti, dovolit všechno. |
| 4. Jeho slova jsou nestydatá a prolhaná, nenechá se poučit, co je dobré. |
| 5. I na lůžku si vymýšlí ničemnosti, vyhledává špatné cesty, neštítí se zlého. |
| 6. Bože, až do nebe láska tvá, až do nejvyšších oblaků tvá věrnost. |
| Přísloví 12:4-6 |
| 4. Statečná žena je korunou svého manžela, kdežto nestoudná žena je mu jako zákeřná nemoc v kostech. |
| 5. Spravedliví uvažují o pravdě a právu, svévolníkům je vlastní lstivé jednání. |
| 6. Už ve slovech svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto v ústech spravedlivých je záchrana. |
| Marek 16:1-20 |
| 1. V sobotu večer, když skončil svátek, Marie Magdaléna, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné masti, aby jimi podle židovského zvyku potřely Ježíšovo tělo. |
| 2. Druhý den, již za svítání, šly ke hrobu. |
| 3. Cestou hovořily o tom, kdo jim odstraní obrovský kámen, kterým byl vchod zatarasen. |
| 4. Když tam došly, pohlédly na hrob a zjistily, že kámen už někdo odvalil. Vchod byl volný. |
| 5. Vešly do hrobky a na pravé straně uviděly sedět mladého muže v bílých šatech. Ženy se ho velice lekly, |
| 6. ale on jim řekl: "Nebojte se! Hledáte ukřižovaného Ježíše Nazaretského? Není tady, vstal z mrtvých. Podívejte se na místo, kam ho položili; je prázdné. |
| 7. Jděte a ohlaste jeho učedníkům i Petrovi, že půjde napřed do Galileje. Tam ho uvidíte, jak vám to před svou smrtí řekl." |
| 8. Ženy vyšly ven a utíkaly pryč, protože se vyděsily. Ze strachu o tom ani nikomu neřekly. |
| 9. Ježíš Kristus vstal z mrtvých časně ráno v neděli. Nejprve se ukázal Marii Magdaléně, ženě, ze které kdysi vyhnal sedm démonů. |
| 10. Ta šla a oznámila to Ježíšovým učedníkům, které nalezla plačící a zoufalé. |
| 11. Vyprávěla jim, že Ježíš žije a že ho viděla, ale nevěřili. |
| 12. Pak se Ježíš za jiných okolností ukázal dalším dvěma, kteří odcházeli z Jeruzaléma. |
| 13. Když ho poznali, vrátili se, aby to sdělili ostatním. Ale ani těm neuvěřili. |
| 14. Později se ukázal svým jedenácti apoštolům, právě když jedli. Káral je pro jejich nevěru a nechápavost, když odmítali uvěřit, že je živ. |
| 15. Pověřil je úkolem: "Jděte do celého světa a neste všem lidem radostnou zprávu: |
| 16. Kdo uvěří ve mne a dá se pokřtít, bude zachráněn; kdo však neuvěří, toho Bůh odsoudí. |
| 17. Věřící dostanou různé důkazy moci: budou mým jménem vyhánět démony a mluvit novými jazyky. |
| 18. Bez nebezpečí budou brát do ruky hady a jedovatý nápoj jim neuškodí. Svým dotykem budou uzdravovat nemocné." |
| 19. Po těchto slovech byl Pán Ježíš vzat do nebe a zaujal své místo po Boží pravici. |
| 20. Jeho apoštolové se rozešli do světa a všude zvěstovali radostnou zprávu o Kristu. Pán jim pomáhal a jejich slova potvrzoval mocnými činy. |