A A A A A
Bible za jeden rok
Březen 11

4 Mojžíšova 19:1-22
1. Jindy Hospodin oslovil Mojžíše a Árona a vydal toto nařízení:
2. "Přikažte Izraelcům, aby přivedli zcela zdravou červenohnědou krávu, kterou ještě nikdo nezapřáhl k práci.
3. Předáte ji knězi Eleazarovi, který ji odvede mimo tábor, kde krávu v jeho přítomnosti porazíte.
4. Eleazar pak namočí prst do krve oběti a sedmkrát stříkne směrem ke svatyni.
5. Jakmile bude hotov, musíte před jeho zraky celou krávu včetně kůže, masa, krve a vnitřností beze zbytku spálit.
6. Zatímco bude oběť hořet, Eleazar na ni vhodí kus cedrového dřeva, větvičku yzopu a červený provázek.
7. Nakonec si vypere šaty a celý se umyje vodou, aby se mohl vrátit do tábora. I přesto se však toho dne až do večera nesmí účastnit žádného obřadu nebo bohoslužby.
8. Stejně tak se musí umýt a vyprat si šaty i ten, který krávu spálil, a také on bude až do večera nečistý.
9. Potom musí přijít člověk, který splňuje požadavky obřadní čistoty, sesbírá popel ze spálené krávy a uloží ho na očištěném místě mimo tábor. Izraelci tam pak musí popel uchovávat pro přípravu vody určené k obřadní očistě od poskvrnění.
10. Člověk, který popel sesbíral, si rovněž musí vyprat oděv a zůstane nečistý až do večera. Toto nařízení bude trvale platit jak pro Izraelce, tak pro cizince, kteří mezi nimi žijí.
11. Jestliže někdo přijde do kontaktu s tělem zemřelého člověka, nesmí se jako nečistý celý týden účastnit žádného obřadu ani bohoslužby.
12. Aby se zbavil svého poskvrnění, musí se třetí a sedmý den očistit právě vodou s popelem ze spálené krávy. Pokud to neudělá, nebude čistý.
13. Takový člověk, který se poskvrnil kontaktem s mrtvým tělem a nevykonal předepsaný obřad s očistnou vodou, jako nečistý znesvěcuje mou svatyni a musí být vypovězen z izraelského národa.
14. Následující pravidla platí, pokud někdo zemře ve stanu. V takovém případě se na celý týden poskvrní každý, kdo do stanu vstoupí nebo v něm již byl v době, kdy dotyčný zemřel.
15. Navíc budou nečisté také všechny nádoby, které nejsou pevně uzavřeny víkem.
16. Na sedm dní se poskvrní také každý, kdo přijde do kontaktu s mrtvolou člověka, který padl v boji či zahynul na cestě, nebo se dotkne lidských kostí či hrobu.
17. K očištění člověka, který se některým z uvedených způsobů poskvrnil, vložte do nádoby trochu popela ze spálené krávy a zalijte ho čistou vodou.
18. Jiný člověk, který splňuje požadavky obřadní čistoty, potom namočí do této vody větvičku yzopu a postříká nečistý stan i všechno, co je v něm bylo, včetně lidí nebo člověka, který se dotkl lidských kostí či hrobu nebo mrtvoly zabitého či zesnulého člověka.
19. Čistý takto postříká poskvrněného třetí a sedmý den a tím ho očistí. Očišťovaný člověk si potom musí vyprat oděv a celý se umýt vodou a večer sedmého dne bude konečně čistý.
20. Pokud by poskvrněný nevykonal předepsaný obřad s očistnou vodou, musíte ho vyloučit ze svého národa, protože jako nečistý znesvěcuje mou svatyni.
21. Toto nařízení je trvalé. Svůj oděv si však musí vyprat také člověk, který poskvrněného postříkal očistnou vodou s popelem. Každý, kdo se této vody dotkne, se jako nečistý nesmí až do večera účastnit žádného obřadu ani bohoslužby.
22. Každá věc a osoba, které se poskvrněný člověk dotkne, bude až do večera toho dne nečistá."

4 Mojžíšova 20:1-29
1. V prvním měsíci čtyřicátého roku putování se izraelský národ opět utábořil v Káděši na poušti Sin. V té době zemřela Áronova sestra Mirjam a ostatní ji zde pochovali.
2. 2-3 Izraelcům se nedostávalo vody, a tak se opět postavili proti Mojžíšovi a Áronovi.
3. ***
4. Obořili se na Mojžíše: "Bylo by nám lépe, kdybychom přišli o život jako ostatní, které nechal Hospodin zahynout. To jste celý náš národ zavedli na tuto poušť jen proto, abychom zde my všichni i naše stáda zemřeli?
5. Proč jste nás vylákali z Egypta do těchto vyprahlých končin? Neroste tady obilí ani fíky či vinná réva nebo granátová jablka. A ke všemu tady není ani voda, abychom alespoň uhasili žízeň!"
6. 6-7 Mojžíš s Áronem Izraelce vyslechli a odešli ke vchodu do svatyně. Když padli tváří k zemi, Hospodin jim zjevil svou slávu a řekl Mojžíšovi:
7. ***
8. "Vezmi posvátnou hůl a společně se svým bratrem Áronem shromážděte celý národ. Když pak před zraky Izraelců promluvíš ke skále, vytryskne z ní voda. Bude jí dost pro celý národ i pro dobytek."
9. Mojžíš tedy uposlechl a vzal z Hospodinovy svatyně posvátnou hůl.
10. Když potom společně s Áronem shromáždili celý národ k určené skále, Mojžíš zahřímal na Izraelce: "Jak dlouho se ještě proti nám budete bouřit? Cožpak nechápete, že budeme-li chtít, necháme vytrysknout pramen třeba z této skály!"
11. Nato Mojžíš pozvedl paži a dvakrát udeřil posvátnou holí do skály. Z kamene vytryskla voda a všichni Izraelci i jejich dobytek se napili.
12. Vzápětí ale Mojžíše s Áronem oslovil Hospodin a řekl jim: "Protože jste neměli dost víry na to, abyste Izraelcům ukázali, jak jsem laskavý, nevstoupíte s nimi do země, kterou jim dám."
13. Místo, kde se Izraelci vzepřeli Hospodinu a on jim prokázal svou svatost, pak dostalo přiléhavé jméno Vody Meríba (což znamená Vody sváru).
14. Zanedlouho vypravil Mojžíš z Kádeše posla k edómskému králi a vzkázal mu: "Přijmi pozdrav od bratrského národa Izraelců. Dobře víš, co všechno jsme museli snášet.
15. Naši předkové se usadili a dlouhou dobu žili v Egyptě. Jeho obyvatelé si však z nich a později i z nás udělali své otroky.
16. Prosili jsme Hospodina o pomoc a on naše volání vyslyšel a z Egypta nás vysvobodil. Nyní táboříme v Kádeši na hranicích tvého území a
17. žádáme tě o dovolení, abychom směli projít tvou zemí. Slibujeme, že nevstoupíme na pole ani do vinic a nebudeme ani pít vodu z vašich studní. Půjdeme pouze po Královské cestě a nesejdeme z ní, dokud neopustíme tvé území."
18. Edómský král ale Mojžíšovi vzkázal: "Neopovažuj se vstoupit na mé území, jinak ti vyhlásím válku a zaútočím proti tobě!"
19. Izraelští vyslanci tedy zopakovali: "Půjdeme skutečně jen po hlavní cestě, a kdybychom se snad my nebo naše stáda napili vaší vody, zaplatíme za ni. Nechceme nic víc než svolení, abychom směli projít vaší zemí."
20. Edómci ale trvali na svém. Nedovolili Izraelcům vstoupit na své území a dokonce proti nim vytáhli s početnou a silnou armádou.
21. Když Izraelci viděli, že nic nepořídí, raději se Edómu vyhnuli.
22. Izraelci odešli z Kádeše a dorazili až k hoře Hóru na jiném místě nedaleko hranice edómského území.
23. Tam Hospodin oslovil Mojžíše a Árona a řekl jim:
24. "Kvůli tomu, že jste u Vod sváru neuposlechli mé nařízení, nedoprovodí Áron ostatní Izraelce do jejich nové vlasti, ale zemře tady.
25. 25-26 Proto, Mojžíši, vystup společně s Áronem a jeho synem Eleazarem na horu Hór a předej Eleazarovi Áronův velekněžský oděv. Áron se již s vámi nevrátí a zemře."
26. ***
27. Mojžíš Hospodina uposlechl a vystoupil s ostatními před zraky celého národa na horu Hór.
28. Tam svlékl Áronovi jeho oděv a oblékl do něj jeho syna Eleazara. Když pak Áron na vrcholu hory zemřel, Mojžíš s Eleazarem sestoupili dolů.
29. Jakmile se Izraelci dozvěděli, že Áron již není mezi živými, celý národ pro něj měsíc truchlil.

Žalmy 33:1-9
1. Radujte se v Bohu, kdo v něho věříte, vám upřímní, se ho sluší chválit.
2. Oslavujte Boha na harfě, kytaře, na nástrojích o deseti strunách, zpívejte mu chvalozpěvy (chvály).
3. Zpívejte mu novou píseň hrajte s radostí a co nejdokonaleji.
4. Vždyť jeho slovo platí a jeho dílo obstojí.
5. Bůh miluje spravedlnost a právo, země je naplněna jeho dobrotou.
6. Slovo jeho úst učinilo nebesa a na jeho rozkaz zazářily hvězdy.
7. Vody shromáždil do oceánů a moří, jiné jako zásobu uložil do hlubin země.
8. Boj se ho celá země; všichni lidé, mějte před ním posvátnou úctu.
9. Co on řekl, stalo se na jeho rozkaz vše vzniklo.

Přísloví 11:22-24
22. Krásná žena bez rozumu a citu je jako zlatá spona v rypáku vepře.
23. Spravedliví usilují jen o dobro, kdežto ničemové se prosazují vztekem.
24. Někdo rozdává a stále mu přibývá, zatímco skrblík má stále méně.

Marek 12:1-27
1. Začal pak vyprávět následující příběh: "Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval.
2. Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel.
3. Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.
4. Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali.
5. Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili.
6. Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.
7. Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.'
8. A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.
9. Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným.
10. Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno:‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším - svorníkem klenby.
11. Pán Bůh to tak učinila my stojíme v údivu.'"
12. Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.
13. Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.
14. "Mistře," oslovili ho úlisně,"víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?"
15. Ježíš však nastraženou past prohlédl."Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!"
16. Když mu ho podali, zeptal se: "Čí obraz a jméno je na té minci?""Římského císaře," řekli.
17. "Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu." Tak jim to zase nevyšlo.
18. Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.
19. Řekli: "Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka.
20. Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí.
21. Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice.
22. Nakonec zemřela i ta žena.
23. Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm."
24. Ježíš odpověděl: "Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života.
25. Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.
26. 26-27 A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.' Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,' pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle."
27. ***