| 4 Mojžíšova 19:1-22 |
| 1. Jindy Hospodin oslovil Mojžíše a Árona a vydal toto nařízení: |
| 2. "Přikažte Izraelcům, aby přivedli zcela zdravou červenohnědou krávu, kterou ještě nikdo nezapřáhl k práci. |
| 3. Předáte ji knězi Eleazarovi, který ji odvede mimo tábor, kde krávu v jeho přítomnosti porazíte. |
| 4. Eleazar pak namočí prst do krve oběti a sedmkrát stříkne směrem ke svatyni. |
| 5. Jakmile bude hotov, musíte před jeho zraky celou krávu včetně kůže, masa, krve a vnitřností beze zbytku spálit. |
| 6. Zatímco bude oběť hořet, Eleazar na ni vhodí kus cedrového dřeva, větvičku yzopu a červený provázek. |
| 7. Nakonec si vypere šaty a celý se umyje vodou, aby se mohl vrátit do tábora. I přesto se však toho dne až do večera nesmí účastnit žádného obřadu nebo bohoslužby. |
| 8. Stejně tak se musí umýt a vyprat si šaty i ten, který krávu spálil, a také on bude až do večera nečistý. |
| 9. Potom musí přijít člověk, který splňuje požadavky obřadní čistoty, sesbírá popel ze spálené krávy a uloží ho na očištěném místě mimo tábor. Izraelci tam pak musí popel uchovávat pro přípravu vody určené k obřadní očistě od poskvrnění. |
| 10. Člověk, který popel sesbíral, si rovněž musí vyprat oděv a zůstane nečistý až do večera. Toto nařízení bude trvale platit jak pro Izraelce, tak pro cizince, kteří mezi nimi žijí. |
| 11. Jestliže někdo přijde do kontaktu s tělem zemřelého člověka, nesmí se jako nečistý celý týden účastnit žádného obřadu ani bohoslužby. |
| 12. Aby se zbavil svého poskvrnění, musí se třetí a sedmý den očistit právě vodou s popelem ze spálené krávy. Pokud to neudělá, nebude čistý. |
| 13. Takový člověk, který se poskvrnil kontaktem s mrtvým tělem a nevykonal předepsaný obřad s očistnou vodou, jako nečistý znesvěcuje mou svatyni a musí být vypovězen z izraelského národa. |
| 14. Následující pravidla platí, pokud někdo zemře ve stanu. V takovém případě se na celý týden poskvrní každý, kdo do stanu vstoupí nebo v něm již byl v době, kdy dotyčný zemřel. |
| 15. Navíc budou nečisté také všechny nádoby, které nejsou pevně uzavřeny víkem. |
| 16. Na sedm dní se poskvrní také každý, kdo přijde do kontaktu s mrtvolou člověka, který padl v boji či zahynul na cestě, nebo se dotkne lidských kostí či hrobu. |
| 17. K očištění člověka, který se některým z uvedených způsobů poskvrnil, vložte do nádoby trochu popela ze spálené krávy a zalijte ho čistou vodou. |
| 18. Jiný člověk, který splňuje požadavky obřadní čistoty, potom namočí do této vody větvičku yzopu a postříká nečistý stan i všechno, co je v něm bylo, včetně lidí nebo člověka, který se dotkl lidských kostí či hrobu nebo mrtvoly zabitého či zesnulého člověka. |
| 19. Čistý takto postříká poskvrněného třetí a sedmý den a tím ho očistí. Očišťovaný člověk si potom musí vyprat oděv a celý se umýt vodou a večer sedmého dne bude konečně čistý. |
| 20. Pokud by poskvrněný nevykonal předepsaný obřad s očistnou vodou, musíte ho vyloučit ze svého národa, protože jako nečistý znesvěcuje mou svatyni. |
| 21. Toto nařízení je trvalé. Svůj oděv si však musí vyprat také člověk, který poskvrněného postříkal očistnou vodou s popelem. Každý, kdo se této vody dotkne, se jako nečistý nesmí až do večera účastnit žádného obřadu ani bohoslužby. |
| 22. Každá věc a osoba, které se poskvrněný člověk dotkne, bude až do večera toho dne nečistá." |
| 4 Mojžíšova 20:1-29 |
| 1. V prvním měsíci čtyřicátého roku putování se izraelský národ opět utábořil v Káděši na poušti Sin. V té době zemřela Áronova sestra Mirjam a ostatní ji zde pochovali. |
| 2. 2-3 Izraelcům se nedostávalo vody, a tak se opět postavili proti Mojžíšovi a Áronovi. |
| 3. *** |
| 4. Obořili se na Mojžíše: "Bylo by nám lépe, kdybychom přišli o život jako ostatní, které nechal Hospodin zahynout. To jste celý náš národ zavedli na tuto poušť jen proto, abychom zde my všichni i naše stáda zemřeli? |
| 5. Proč jste nás vylákali z Egypta do těchto vyprahlých končin? Neroste tady obilí ani fíky či vinná réva nebo granátová jablka. A ke všemu tady není ani voda, abychom alespoň uhasili žízeň!" |
| 6. 6-7 Mojžíš s Áronem Izraelce vyslechli a odešli ke vchodu do svatyně. Když padli tváří k zemi, Hospodin jim zjevil svou slávu a řekl Mojžíšovi: |
| 7. *** |
| 8. "Vezmi posvátnou hůl a společně se svým bratrem Áronem shromážděte celý národ. Když pak před zraky Izraelců promluvíš ke skále, vytryskne z ní voda. Bude jí dost pro celý národ i pro dobytek." |
| 9. Mojžíš tedy uposlechl a vzal z Hospodinovy svatyně posvátnou hůl. |
| 10. Když potom společně s Áronem shromáždili celý národ k určené skále, Mojžíš zahřímal na Izraelce: "Jak dlouho se ještě proti nám budete bouřit? Cožpak nechápete, že budeme-li chtít, necháme vytrysknout pramen třeba z této skály!" |
| 11. Nato Mojžíš pozvedl paži a dvakrát udeřil posvátnou holí do skály. Z kamene vytryskla voda a všichni Izraelci i jejich dobytek se napili. |
| 12. Vzápětí ale Mojžíše s Áronem oslovil Hospodin a řekl jim: "Protože jste neměli dost víry na to, abyste Izraelcům ukázali, jak jsem laskavý, nevstoupíte s nimi do země, kterou jim dám." |
| 13. Místo, kde se Izraelci vzepřeli Hospodinu a on jim prokázal svou svatost, pak dostalo přiléhavé jméno Vody Meríba (což znamená Vody sváru). |
| 14. Zanedlouho vypravil Mojžíš z Kádeše posla k edómskému králi a vzkázal mu: "Přijmi pozdrav od bratrského národa Izraelců. Dobře víš, co všechno jsme museli snášet. |
| 15. Naši předkové se usadili a dlouhou dobu žili v Egyptě. Jeho obyvatelé si však z nich a později i z nás udělali své otroky. |
| 16. Prosili jsme Hospodina o pomoc a on naše volání vyslyšel a z Egypta nás vysvobodil. Nyní táboříme v Kádeši na hranicích tvého území a |
| 17. žádáme tě o dovolení, abychom směli projít tvou zemí. Slibujeme, že nevstoupíme na pole ani do vinic a nebudeme ani pít vodu z vašich studní. Půjdeme pouze po Královské cestě a nesejdeme z ní, dokud neopustíme tvé území." |
| 18. Edómský král ale Mojžíšovi vzkázal: "Neopovažuj se vstoupit na mé území, jinak ti vyhlásím válku a zaútočím proti tobě!" |
| 19. Izraelští vyslanci tedy zopakovali: "Půjdeme skutečně jen po hlavní cestě, a kdybychom se snad my nebo naše stáda napili vaší vody, zaplatíme za ni. Nechceme nic víc než svolení, abychom směli projít vaší zemí." |
| 20. Edómci ale trvali na svém. Nedovolili Izraelcům vstoupit na své území a dokonce proti nim vytáhli s početnou a silnou armádou. |
| 21. Když Izraelci viděli, že nic nepořídí, raději se Edómu vyhnuli. |
| 22. Izraelci odešli z Kádeše a dorazili až k hoře Hóru na jiném místě nedaleko hranice edómského území. |
| 23. Tam Hospodin oslovil Mojžíše a Árona a řekl jim: |
| 24. "Kvůli tomu, že jste u Vod sváru neuposlechli mé nařízení, nedoprovodí Áron ostatní Izraelce do jejich nové vlasti, ale zemře tady. |
| 25. 25-26 Proto, Mojžíši, vystup společně s Áronem a jeho synem Eleazarem na horu Hór a předej Eleazarovi Áronův velekněžský oděv. Áron se již s vámi nevrátí a zemře." |
| 26. *** |
| 27. Mojžíš Hospodina uposlechl a vystoupil s ostatními před zraky celého národa na horu Hór. |
| 28. Tam svlékl Áronovi jeho oděv a oblékl do něj jeho syna Eleazara. Když pak Áron na vrcholu hory zemřel, Mojžíš s Eleazarem sestoupili dolů. |
| 29. Jakmile se Izraelci dozvěděli, že Áron již není mezi živými, celý národ pro něj měsíc truchlil. |
| Žalmy 33:1-9 |
| 1. Radujte se v Bohu, kdo v něho věříte, vám upřímní, se ho sluší chválit. |
| 2. Oslavujte Boha na harfě, kytaře, na nástrojích o deseti strunách, zpívejte mu chvalozpěvy (chvály). |
| 3. Zpívejte mu novou píseň hrajte s radostí a co nejdokonaleji. |
| 4. Vždyť jeho slovo platí a jeho dílo obstojí. |
| 5. Bůh miluje spravedlnost a právo, země je naplněna jeho dobrotou. |
| 6. Slovo jeho úst učinilo nebesa a na jeho rozkaz zazářily hvězdy. |
| 7. Vody shromáždil do oceánů a moří, jiné jako zásobu uložil do hlubin země. |
| 8. Boj se ho celá země; všichni lidé, mějte před ním posvátnou úctu. |
| 9. Co on řekl, stalo se na jeho rozkaz vše vzniklo. |
| Přísloví 11:22-24 |
| 22. Krásná žena bez rozumu a citu je jako zlatá spona v rypáku vepře. |
| 23. Spravedliví usilují jen o dobro, kdežto ničemové se prosazují vztekem. |
| 24. Někdo rozdává a stále mu přibývá, zatímco skrblík má stále méně. |
| Marek 12:1-27 |
| 1. Začal pak vyprávět následující příběh: "Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval. |
| 2. Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel. |
| 3. Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou. |
| 4. Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali. |
| 5. Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili. |
| 6. Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt. |
| 7. Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.' |
| 8. A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven. |
| 9. Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným. |
| 10. Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno:‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším - svorníkem klenby. |
| 11. Pán Bůh to tak učinila my stojíme v údivu.'" |
| 12. Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit. |
| 13. Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku. |
| 14. "Mistře," oslovili ho úlisně,"víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?" |
| 15. Ježíš však nastraženou past prohlédl."Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!" |
| 16. Když mu ho podali, zeptal se: "Čí obraz a jméno je na té minci?""Římského císaře," řekli. |
| 17. "Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu." Tak jim to zase nevyšlo. |
| 18. Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. |
| 19. Řekli: "Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka. |
| 20. Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí. |
| 21. Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice. |
| 22. Nakonec zemřela i ta žena. |
| 23. Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm." |
| 24. Ježíš odpověděl: "Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života. |
| 25. Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha. |
| 26. 26-27 A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.' Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,' pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle." |
| 27. *** |