A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 28

3 Mojžíšova 25:1-55
1. 1-2 Když byl Mojžíš na hore Sínaji, Hospodin ho vyzval, aby predal Izraelcum toto poselství: "Až jednou osídlíte zemi, kterou jsem pro vás pripravil, musíte jí každý sedmý rok doprát odpocinutí.
2. ***
3. Šest let smíte osívat svá pole i obdelávat vinice a sklízet jejich úrodu.
4. Sedmý rok ale ponecháte zemi mne, aby mohla odpocívat jako v sobotu. Pole musí zustat neosetá a vinice neobdelané.
5. To, co samo vyroste, nesklízejte jako bežnou úrodu a doprejte zemi úplný klid.
6. 6-7 Presto ale ze všeho, co v roce odpocinku ponecháte nesklizené, smíte cokoliv jíst. Vy sami, vaši otroci i služebníci, cizinci, kterí žijí mezi vámi, ale i váš dobytek a všechna ostatní divoká zvírata v celé zemi smí jíst všechno, co se v zemi urodí.
7. ***
8. 8-9 Každý padesátý rok - vždy po uplynutí sedmi takových sedmiletých cyklu - necháte v den smírení, desátého v sedmém mesíci, v celé zemi zatroubit na polnice.
9. ***
10. Padesátý rok bude posvátným rokem navrácení majetku a vysvobození z otroctví. Každý z obyvatel dostane zpet své vlastnictví a smí se navrátit ke své rodine.
11. 11-12 Protože padesátý rok navrácení a vysvobození je posvátný, nebudete obdelávat svá pole ani sklízet, co se urodí na vinicích. Smíte jíst opet pouze to, co najdete prímo na polích.
12. ***
13. V roce navrácení se všechno prodané vlastnictví navrátí puvodním majitelum.
14. 14-15 Proto když v dobe po navrácení majetku budete prodávat nebo kupovat pudu stanovíte spravedlivou cenu podle toho, kolik let zbývá do dalšího roku navrácení.
15. ***
16. Cím více let zbývá do navrácení, tím bude cena vyšší a naopak. Nebot to, co ve skutecnosti prodáváte, je pocet sklizní, které puda novému majiteli prinese, než ji bude muset vrátit zpet.
17. Jsem Hospodin, váš Buh, a proto respektuje mé narízení a nesnažte se jeden druhého podvést.
18. Chcete-li žít ve své nové vlasti v klidu a hojnosti, ridte se mými radami a respektujte mé zákony.
19. Pak vám zeme ponese bohatství úrody pro každého a budete v bezpecí.
20. Už slyším, jak se ptáte: "Cím se budeme v sedmém roce živit, když nic nezasejeme ani nesklidíme?"
21. 21-22 Šestý rok vám prinesu tak bohatou úrodu, aby vám vydržela na tri roky, takže ješte celý osmý rok, kdy opet zasejete, budete jíst ze starých zásob, dokud v devátém roce nesklidíte novou úrodu.
22. ***
23. 23-24 Nezapomínejte, že všechno je mé a vy jste tady na zemi pouze hosty a správci mého vlastnictví. Proto nesmíte prodávat pudu natrvalo, ale vždy jen s podmínkou, že puvodní majitel ji kdykoliv smí odkoupit zpet.
24. ***
25. Jestliže se nekdo z Izraelcu dostane do takové nouze, že bude nucen prodat cást svého vlastnictví, jeho nejbližší príbuzný muže prodaný majetek vykoupit.
26. Pokud ale clovek takového príbuzného nenajde, má právo, když se mu pozdeji bude darit, odkoupit prodaný majetek sám.
27. Zaplatí za nej tolik, aby novému majiteli nahradil ušlý zisk za sklizne, které zbývají do roku navrácení.
28. Když ale žádné prostredky k vyplacení nezíská, zustane majetek, který prodal, ve vlastnictví nového majitele až do roku navrácení. Teprve tehdy dostane všechno zpet a smí se svým majetkem opet hospodarit.
29. Prodá-li nekdo dum ve meste, bude mít celý rok po prodeji právo odkoupit dum zpet.
30. Pokud ho ale do roka nevyplatí, dum ve meste natrvalo pripadne novému kupci a jeho potomkum. V roce navrácení se takový dum puvodnímu majiteli nevrátí.
31. S domy na vesnici, ale budete nakládat jako s pudou. Lze je kdykoliv odkoupit zpet a v roce navrácení pripadnou zpet puvodnímu majiteli.
32. Stejné právo na odkoupení svých domu budou mít také lévijci ve svých mestech.
33. Jestliže lévijci prodaný dum nemohou vykoupit, musí ho dostat zpet do vlastnictví v roce navrácení, protože domy ve svých mestech dostali lévijci natrvalo jako svuj podíl mezi ostatními izraelskými rody.
34. Pastviny v okolí svých mest, však lévijci vubec prodávat nesmejí, protože patrí trvale jen jim.
35. 35-36 Stane-li se, že nekdo z Izraelcu se ocitne v takové nouzi, že již nebude mít z ceho žít, pomozte mu zajistit obživu, jako pomáháte pristehovalcum. Respektujte, co vám ríkám, a ponechejte ho žít mezi sebou.
36. ***
37. Nepujcujte mu peníze na úrok a neprodávejte mu potraviny se ziskem.
38. Vždyt práve já, Hospodin, váš Buh jsem vás vysvobodil z Egypta, abych vám venoval kenaanskou zemi a stal se vaším Bohem.
39. Když nekoho z Izraelcu potká taková nouze, že prodá sám sebe jako pracovní sílu, nesveríte mu otrockou práci.
40. Budete s ním jednat jako s najatým delníkem nebo jako pristehovalcem a zamestnáte ho až do roku navrácení a vysvobození.
41. Potom smí i s celou rodinou odejít a vrátit se zpet ke svému rodu a vlastnictví, které zdedil po predcích.
42. 42-43 Vysvobodil jsem Izraelce z Egypta, aby sloužili jen a jen mne, a proto je nikdo nesmí prodávat jako otroky. Pamatujte, že jsem váš Buh, a nebudte k nim krutí.
43. ***
44. 44-45 Otroky nebo otrokyne smíte nakupovat pouze z okolních národu nebo z rodin cizincu, kterí se narodili a žijí mezi vámi. Ty mužete koupit jako své vlastnictví.
45. ***
46. Smíte je vzít do otrocké služby na celý život a také je odkazovat svým potomkum jako soucást dedictví. S Izraelci ale nikdo z vás takto nakládat nesmí.
47. Muže se ale stát, že Izraelita, který se ocitl v nouzi, prodá sám sebe jako pracovní sílu, nekomu z rodu pristehovalcu, kterým se ve vaší zemi podarilo zbohatnout.
48. V takovém prípade se muže Izraelita sám nebo prostrednictvím svých príbuzných kdykoliv vykoupit.
49. Smí ho vyplatit kterýkoliv z jeho blízkých príbuzných, nebo si muže potrebný obnos opatrit sám.
50. V závislosti na poctu let, které zbývají do roku navrácení a vysvobození, stanoví takovou cenu, kterou by kupec za tu dobu zaplatil námezdnímu delníkovi.
51. 51-52 Cím více let zbývá do roku navrácení a vysvobození, tím vyšší bude príslušné výkupné a naopak.
52. ***
53. Pokud se nekdo z Izraelcu v nouzi prodá do služby u cizince, ostatní musí dohlédnout na to, aby s ním jeho kupec nijak zle nenakládal.
54. Jestliže se v prubehu služby sám nebo díky príbuzenstvu nevykoupí, v roce navrácení a vysvobození musí být i se svou rodinou propušten ze služby,
55. nebot Izraelci smí trvale sloužit výhradne mne, svému Hospodinu, Bohu, který je vysvobodil z Egypta.

Žalmy 28:6-9
6. Díky, žes mne slyšel, dobrý Hospodine, ty poznáš pokorné.
7. Bůh je moje síla, záštita má pevná, jen na něj spoléhám. Naději nezklamal, pomohl mi v tísni, teď zpívám vesele.
8. Bůh je síla lidí, zachraňuje mnohé, i syna zachrání.
9. Svůj lid neopouštěj, Pastýři náš, Pane, dej nám požehnání. Patříme ti přece, pas nás jako stádo, na věky jsme tvoji.

Přísloví 10:19-21
19. Kdo mnoho mluví, nezůstává bez hříchu. Rozvážný je ten, kdo drží jazyk za zuby.
20. Jako nejlepší stříbro je jazyk spravedlivého, srdce svévolníků nemá žádnou cenu.
21. Z úst spravedlivých jsou mnozí živi, kdežto pošetilci pro svůj nerozum zahynou.

Marek 6:30-56
30. Apoštolové se vrátili z cest a znovu se sešli u Ježíše. Vyprávěli mu o všem, co dělali a o čem hovořili s lidmi, se kterými se setkali.
31. Ježíš jim navrhl: "Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si." Stále totiž měli kolem sebe tolik lidí, že jim sotva zbýval čas na jídlo.
32. Odjeli tedy lodí na odlehlé místo.
33. Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali.
34. Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit.
35. 35-36 Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: "Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer."
36. ***
37. "Tak jim dejte najíst vy!" navrhl Ježíš."Kde bychom vzali tolik jídla," namítali,"to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup."
38. "Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!" požádal Ježíš."Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby," hlásili mu, když se vrátili.
39. Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa.
40. Vzniklo sto takových skupin.
41. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem.
42. Tak se všichni najedli dosyta
43. a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků.
44. Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.
45. 45-46 Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil.
46. ***
47. Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera o on sám ještě na hoře.
48. Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera.Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít.
49. Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.
50. On je však uklidňoval: "Nebojte se, vždyť jsem to já!"
51. Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal.Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat.
52. Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.
53. Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret.
54. Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul.
55. Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné.
56. Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.