A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 10

2 Mojžíšova 31:1-18
1. Po těchto slovech Hospodin pokračoval:
2. "Mojžíši, vybral jsem mezi Izraelci Uríova syna Besaleela, jehož dědečkem je Chúr z Judova rodu, a
3. obdařil jsem ho svým duchem, zručností, důvtipem a znalostí řemesel všeho druhu,
4. aby dokázal umělecky pracovat se zlatem, stříbrem a bronzem,
5. tvarovat a sestavovat kameny, opracovávat dřevo a uměl se postavit k jakékoliv umělecké práci.
6. Vybral jsem k němu také Achísamakova syna Oholíaba z rodu Danovců, aby mu pomáhal. Obdařil jsem však zručností také všechny ostatní řemeslníky, aby dokázali dobře udělal všechno, co jsem ti nařídil.
7. Svatyni, truhlu s víkem, v níž uschováš desky Zákona, a všechno ostatní vybavení svatyně,
8. ať už je to stůl s nádobím, svícen z ryzího zlata se vším, co k němu patří, oltář k pálení kadidla,
9. oltář s ohništěm a jeho příslušenství, bronzovou nádrž s podstavcem,
10. ale také kněžská roucha pro Árona a jeho syny, kteří budou sloužit ve svatyni,
11. posvátný olej k jejich vysvěcení a vonné kadidlo do svatyně. Tito lidé udělají všechno tak, jak jsem ti nařídil."
12. 12-13 Potom Hospodin předal Mojžíšovi pro Izraelce další pokyny: "Respektujte moje dny odpočinku. Vždyť jsou znamením nejen pro vás, ale i pro všechny následující generace, že jedině já, Hospodin, vám mohu dát svatost.
13. ***
14. Svěťte sobotu, protože tento den je pro vás oddělený a svatý. Kdokoliv by její svatost porušil a vykonával v sobotu jakoukoliv práci, propadne smrti a bude z vašeho národa vyloučen
15. K práci jsem určil šest dní, ale sedmý den je dnem sobotního odpočinku, dnem, který jsem oddělil, abyste byli se mnou, se svým Hospodinem. Proto každý, kdo by v sobotu vykonával jakoukoliv práci, propadne smrti.
16. Izraelci budou po všechny generace respektovat a světit sobotu jako trvale platnou smlouvu.
17. Sobota se tak navždy stane zvláštním znamením mezi mnou a Izraelci. Vždyť i já, Hospodin, jsem stvořil nebe a zemi za šest dní a sedmý den jsem skončil s prací a odpočíval jsem."
18. Poté, co Hospodin vydal Mojžíšovi na Sínaji všechny pokyny, svěřil mu dvě kamenné desky, popsané vlastním prstem.

2 Mojžíšova 32:1-35
1. Když Izraelci viděli, že se Mojžíš ze Sínaje dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona a navrhli mu: "Udělej nám vlastního boha, kterému budeme sloužit. Vždyť nikdo z nás neví, co se vlastně s tím chlapíkem Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta, stalo."
2. Áron jim tedy vydal příkaz: "Sundejte tedy svým manželkám, dcerám i synům zlaté náušnice a přineste mi je."
3. Všichni Izraelci Árona uposlechli, odepjali si své náušnice a snesli je k Áronovi.
4. Áron vzal všechno zlato, které mu lidé přinesli a odlil z něj zlatého bůžka v podobě býčka. Nakonec ho ještě pomocí nástrojů opracoval. Když ho ukázal lidem, všichni nadšeně provolávali: "Izraelci, toto je váš bůh, který vás vysvobodil z Egypta."
5. Potom Áron postavil před zlatým býčkem oltář a oznámil Izraelcům: "Zítra uspořádáme slavnost na Hospodinovu počest."
6. Na druhý den proto lidé vstali již časně zrána a nosili na oltář své oběti a dary. Potom usedli k jídlu a pití a oddali se nevázanému veselí.
7. Ve stejnou dobu řekl Hospodin Mojžíšovi: "Sestup dolů, protože Izraelci, které jsi vyvedl z Egypta, se řítí do záhuby.
8. Velmi rychle zapomněli na to, co jsem jim nařídil, a udělali si napodobeninu boha ve tvaru býčka. Teď se svému výtvoru klaní až k zemi, přinášejí mu oběti a prohlašují ho za svého boha, který je vyvedl z Egypta."
9. "Vidím, čeho se Izraelci dopouštějí, a jak jsou to tvrdohlaví lidé," řekl dále Hospodin Mojžíšovi.
10. "Proto mi nebraň abych je ve svém, spravedlivém hněvu smetl se zemského povrchu. A budeš to ty, kdo se stane praotcem velkého národa, který zaujme jejich místo."
11. Mojžíš však začal Hospodina prosit o milost a přízeň a řekl mu: "Ach, Bože, proč chceš ve svém rozhořčení zničit národ, který jsi teprve nedávno svou velikou mocí a silou vysvobodil z Egypta?
12. Proč chceš, aby se mezi Egypťany říkalo, žes Izraelce vyvedl jen proto, abys je mohl v horách povraždit a smést s povrchu země?
13. Rozpomeň se na své služebníky - praotce Abrahama, Izáka a Jákoba, kterým jsi ty sám přísahal, že jim dáš tolik potomků, kolik je na nebi hvězd, a na věky svěříš jejich dětem dědičně celou tuto zemi."
14. Když Mojžíš domluvil, Hospodin se nad Izraelci slitoval a nedopustil na ně pohromu, kterou jim hrozil.
15. Mojžíš poté odešel a se dvěma kamennými deskami popsanými zepředu i zezadu ustanoveními Zákona se vydal dolů do údolí.
16. Tyto desky mu svěřil sám Bůh a to, co na nich bylo napsáno, do nich osobně vyryl svým prstem.
17. Když Jozue slyšel hluk, který se mezi Izraelci ozýval, řekl Mojžíšovi: "Tam dole v táboře snad vypukla válka."
18. Nato Mojžíš odvětil: "To, co slyším, není ani hlahol vítězství, ani nářek nad porážkou. Je to rozjařilý zpěv."
19. Když se Mojžíš přiblížil k táboru a spatřil zlatého býčka a tančící Izraelce, tak se rozpálil hněvem, že odhodil desky se Zákonem a na úpatí hory je roztříštil.
20. Potom vzal býčka, kterého si Izraelci vyrobili, roztavil jej v ohni a taveninu roztloukl na prach. Ten pak nasypal do vody a donutil Izraelce, aby ji vypili.
21. Nato se obrátil k Áronovi a zeptal se ho: "Co ti Izraelci udělali, žes jim dovolil, aby se tak hluboce provinili proti Bohu?"
22. "Nezlob se, prosím, Mojžíši," odpověděl Áron. "Vždyť sám dobře víš, jak silně lidé tíhnou ke špatnostem.
23. Přišli za mnou a řekli: 'Udělej nám vlastního boha, kterému budeme sloužit. Vždyť nikdo z nás neví, co se vlastně s tím chlapíkem Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta, stalo.'
24. Já jsem svolil a nařídil jim, aby mi přinesli své zlaté šperky. Když mi odevzdali své zlato, roztavil jsem je v ohni a ulil pro ně zlatého býčka."
25. Mojžíš viděl, že Izraelci se vymkli Áronovi z rukou a stal se z nich divoký a neovladatelný dav, který by byl každému protivníku jen pro smích.
26. Proto se postavil ke vchodu do tábora a zvolal: "Kdo z vás se hlásí k Hospodinu, pojďte ke mně!" Na tuto výzvu se k němu přidali všichni Lévijovci.
27. Mojžíš se na ně obrátil a řekl jim: "Hospodin a Bůh Izraele vám nařizuje, abyste si každý připásali k boku meč, prošli celý tábor od jednoho konce k druhému a při pomstě nebrali ohled ani na své přátele, příbuzné a známé."
28. Léviovci udělali všechno, co jim Mojžíš nařídil, a ještě téhož dne připravili o život přibližně tři tisíce lidí.
29. Když boj skončil, Mojžíš jim řekl: "Dnes jste ukázali, že patříte Hospodinu, neboť jste se v jeho zájmu postavili proti svým vlastním rodinám a přátelům. Můžete proto počítat s Hospodinovou přízní."
30. Na druhý den Mojžíš Izraelce přísně pokáral: "Hluboce jste se provinili. Já však nyní opět vystoupím k Hospodinu a budu jej prosit, aby vám vaši nepravost odpustil. Snad vás s ním opět usmířím."
31. Po těchto slovech se tedy Mojžíš vydal na horu za Hospodinem a řekl mu: "Ach, Pane, vím, jak strašného provinění se Izraelci dopustili. Vyrobili si svého vlastního boha ze zlata.
32. Nyní jim však, prosím, jejich provinění odpusť. Je-li to však nemožné, potom mě raději navždy vymaž ze svých nebeských záznamů."
33. Nato Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Vymažu ze svých knih každého, kdo se proti mně proviní.
34. Teď se ale vrať a přiveď Izraelce na místo, o kterém jsem ti řekl. Povede vás můj posel, a až přijde čas účtování, každého nechám nést důsledky jeho vlastního jednání. Každému odplatím podle míry jeho nepravosti."
35. A opravdu, netrvalo dlouho a Hospodin postihl Izraelce velikou pohromou za to, čeho se dopustili, když si nechali od Árona vyrobit zlatého býčka.

Žalmy 21:1-7
1. (Davidova píseň ke sborovému zpěvu)
2. Svou silou, Bože, potěšil jsi krále, má radost, že jsi ty ho zachránil.
3. Dal jsi mu opět, po čem tolik toužil a jeho modlitby jsi vyslyšel.
4. Žehnáš mu více nežli očekával z tvé ruky přijal zlatou korunu.
5. Jen abys zachoval mu život, prosil, a tys mu slíbil: Věčně budeš žít.
6. Je obdivován, uctíván, je krásný, to vše jsi daroval mu z milosti.
7. Je na něm vidět, jak Bůh může žehnat a dávat veselost svou věčnou radostí.

Přísloví 7:24-27
24. A tak, můj synu, poslouchej mne, dbej na to, co ti říkám:
25. Nedej se obalamutit způsobem jejího života, nenechej se zlákat na její stezky.
26. Už svedla a přivedla k pádu mnohé oběti, zardousila i ty nejsilnější.
27. Její dům — to je cesta do hrobu, končí až v komorách smrti.

Matouš 25:31-46
31. Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu,
32. 32-33 kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí,
33. ***
34. tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa.
35. Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou a vy jste mne přijali,
36. neměl jsem co na sebe a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.'
37. 37-39 Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.'
38. ***
39. ***
40. Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.'
41. Těm shromážděným po levici řeknu: ‚Pryč ode mne, propadli jste ohni zatracení, který je připraven pro satana a pro jeho pomocníky!
42. 42-43 Vždyť když jsem měl hlad, nedali jste mně najíst, žíznil jsem a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.'
43. ***
44. Budou se obhajovat: ‚Pane, jak jsme ti mohli pomoci, když jsme tě nikdy neviděli?'
45. Řeknu jim: ‚Teď už na tom nic nezměníte. Co jste zůstali dlužni tomu nejposlednějšímu, upřeli jste mně.'
46. Ti postavení na levici budou odsouzeni na věky, ale ti na pravici budou žít věčně."