A A A A A
Bible za jeden rok
Únor 1

2 Mojžíšova 13:1-22
1. Hospodin opět promluvil k Mojžíšovi a řekl mu:
2. "Chci, aby mi Izraelci zasvětili všechny prvorozené mužské potomky. Prvorození potomci všech Izraelců, ale také prvorozená mláďata všech zvířat budou náležet mě."
3. Mojžíš pak promluvil k Izraelcům a řekl jim: "Připomínejte si tento den, kdy jste vyšli z Egypta, ze země, kde jste byli otroky, neboť vás odtud svou mocí vyvedl Hospodin. Nejezte nic, co obsahuje jakýkoliv kvas.
4. Dnes, v měsíci ábíbu opustíte Egypt.
5. Jakmile vás Hospodin přivede na území Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající hojností mléka a medu, kterou slíbil již vašim předkům, uspořádáte vždy v tomto měsíci slavnost.
6. Jeden týden budete jíst nekynutý chléb a sedmý den uspořádáte na Hospodinovu počest slavnost.
7. Po celých sedm dní budete jíst nekynutý chléb a nevezmete do úst nic kvašeného. Ať se nic takového mezi vámi ani nevyskytne.
8. V ten den řekněte svým potomkům: Jednáme tak z vděčnosti za to, co pro nás vykonal Hospodin, když nás vyvedl z Egypta.
9. Tato událost musí natrvalo poznamenat vaše jednání a pevně si ji vepíšete do mysli, abyste se vždy řídili Hospodinovým zákonem. Vždyť to byl Hospodin, kdo vás svou mocí vyvedl z Egypta, a proto
10. zachovávejte toto nařízení ve stanovenou dobu každý rok.
11. Až vás Hospodin přivede do země Kenaanců a daruje vám ji do vlastnictví, jak to stvrdil svou přísahou už vašim předkům,
12. zasvětíte Hospodinu nejstaršího potomka každé ženy a také všechny prvorozené samce vašeho dobytka.
13. Za každého osla, který se narodí jako první, obětujte beránka. Jestliže to neuděláte, zlomte mu vaz. Každého prvorozeného syna však vykoupíte náhradní obětí.
14. Až se vás někdy v budoucnu vaše děti zeptají, proč to všechno děláte, odpovězte jim: Připomínáme si tím, jak nás Hospodin svou mocí vyvedl z Egypta, kde jsme byli otroky.
15. Když nás faraón zatvrzele odmítal propustit, Hospodin usmrtil všechny prvorozené potomky Egypťanů i jejich zvířat. Proto obětujeme Hospodinu všechny prvorozené samce. Prvorozené syny však vykupujeme náhradní obětí.
16. Budete tak jednat a pevně si to vepíšete do své mysli, abyste pamatovali na to, že to byl Hospodin, kdo vás svou mocí vyvedl z Egypta."
17. Když faraón nechal Izraelce odejít, Bůh je nevedl do Kenaanu přes území Pelištejců, přestože tudy vedla nejkratší cesta. Bůh se tak rozhodl proto, aby se Izraelci nedostali do válečného konfliktu s Pelištejci a nerozhodli se raději vrátit do Egypta.
18. Vedl je proto oklikou přes poušť směrem k Rudému moři. Když Izraelci odcházeli z Egypta, byli rozděleni do bojových družin.
19. Mojžíš s sebou vzal ostatky praotce Josefa, neboť Josef kdysi požádal Izraelce, aby mu přísahali, že až jim Bůh přijde na pomoc, odnesou s sebou z Egypta také jeho ostatky.
20. Když Izraelci odešli ze Sukótu, utábořili se na kraji pouště v Étamu.
21. Ve dne Bůh kráčel v jejich čele v podobě sloupu z oblaku a ukazoval jim, kudy mají jít, v noci se měnil na ohnivý sloup, který jim současně osvětloval cestu, aby mohli jít jak ve dne, tak v noci.
22. Ať byl den či noc, sloup z oblaku i ohnivý sloup vždy stál v čele zástupu Izraelců a nikdy je neopouštěl.

2 Mojžíšova 14:1-31
1. Hospodin opět oslovil Mojžíše a řekl mu:
2. "Nařiď Izraelcům, ať odbočí z cesty a utáboří se v blízkosti Pí-chírotu mezi Migdólem a mořem. Ať rozloží tábor na pobřeží naproti Baal-sefónu.
3. Faraón si bude myslet, že jste zabloudili a ztratili se uprostřed pouště.
4. Opět ho však nechám jednat podle jeho zatvrzelého srdce a on se vás vydá pronásledovat. Já však nad ním a celou jeho armádou slavně zvítězím a všichni Egypťané poznají, že jedině já jsem skutečný Bůh." Když Hospodin domluvil, Izraelci udělali, co jim přikázal.
5. Když si zanedlouho egyptský faraón uvědomil, že Izraelci odešli, rozleželo se mu to v hlavě a spolu se svými služebníky začal spekulovat: "Jak jsme jen mohli nechat Izraelce odejít? Vždyť jsme přišli o své služebníky a otroky!"
6. Faraón si proto ihned dal připravit svůj válečný vůz a nechal nastoupit celou armádu.
7. Ze všech egyptských válečných vozů vybral šest set nejlepších a do každého z nich přidělil tříčlennou posádku.
8. Hospodin ponechal faraónovo srdce zatvrzelé a dovolil mu, aby se Izraelce vydal pronásledovat. Ti však byli vedeni Hospodinovou mocí a silou.
9. Egypťané - faraón s oddíly jezdců a bojovníci ve válečných vozech tažených koňmi - se pustili do pronásledování Izraelců a dostihli je právě když tábořili u moře v blízkosti Pí-chírotu naproti Baal-sefónu.
10. Když Izraelci zpozorovali, že se k nim blíží Egypťané v čele s faraónem, přepadla je hrůza a ve svém zoufalství prosili Hospodina o pomoc.
11. Začali také spílat Mojžíšovi a křičeli na něj: "Cožpak v Egyptě nebylo dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zahynuli na poušti? Vidíš, co jsi způsobil tím, žes nás vyvedl z Egypta?
12. Neříkali jsme ti snad ještě v Egyptě, abys nám dal pokoj a nechal nás sloužit Egypťanům? Bylo rozhodně lepší sloužit Egypťanům, než zemřít tady v poušti!"
13. Mojžíš se snažil Izraelce povzbudit: "Ničeho se nebojte. Vzchopte se a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Egypťany, kteří vás pronásledují, již nikdy víc nespatříte.
14. Hospodin s nimi bude bojovat za vás a vy už se konečně uklidněte a zmlkněte."
15. Nato Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ten zbytečný křik? Přikaž Izraelcům, ať jdou dál.
16. Pozvedni svou hůl, napřáhni ruku směrem k moři a jeho vody se rozestoupí, aby Izraelci mohli projít mořem po suchem dně.
17. Já pak dopustím, aby se Egypťané ve své zatvrzelosti hnali za Izraelci až do moře a tam faraónovi, jeho armádě i jezdcům na jeho válečných vozech ukážu svou velikost a sílu.
18. Až nad nimi moje sláva zvítězí, všichni Egypťané konečně poznají, že jedině já jsem Bůh."
19. 19-20 Když Bůh domluvil, jeho posel, který kráčel před Izraelci v podobě sloupu z oblaku, se přenesl za ně a postavil se mezi egyptskou armádu a Izraelce. V noci pak oblakový sloup zahalil jednu stranu temnotou a druhou zalil svým světlem, takže Egypťané se k Izraelcům po celou noc nepřiblížili.
20. ***
21. Mojžíš na Boží výzvu napřáhl svou ruku směrem k moři a Hospodin zvedl východní vítr, který se svou silou opřel do vody, rozdělil moře a vysušil na jeho dně cestu.
22. Izraelci obklopení z obou stran vodními stěnami potom suchou nohou přešli na druhou stranu.
23. Egypťané pokračovali v jejich pronásledování a se všemi koňmi, vozy i jejich posádkami se za nimi pustili po mořském dně.
24. Na sklonku noci Hospodin shlédl z oblakového sloupu na egyptskou armádu a způsobil v jejích řadách dokonalý zmatek.
25. Když uvolnil kola jejich válečných vozů, aby nemohli jet dál, Egypťané zvolali: "Nechejme Izraelce na pokoji, vždyť za ně proti nám bojuje sám Bůh."
26. V tom okamžiku však Hospodin nařídil Mojžíšovi: "Napřáhni ruku směrem zpět k moři a jeho vody zaplaví Egypťany i jejich válečné vozy s posádkami."
27. Mojžíš uposlechl, a když pozvedl ruku, vodní stěny se za úsvitu opět spojily. Egypťané se dali na útěk, ale Hospodin je smetl do moře.
28. Převalily se přes ně masy vody, pohřbily pod hladinou egyptské válečné vozy i jejich posádky a pohltily celou faraónovu armádu, která vstoupila za Izraelci do moře. Nepřežil ani jediný z Egypťanů.
29. Izraelci však z obou stran obklopeni hradbami vody do posledního přešli po suchém mořském dně až na druhou stranu.
30. V ten den Hospodin vysvobodil Izraelce z područí Egypťanů a na vlastní oči mohli vidět Mrtvá těla svých pronásledovatelů vyplavená na břeh.
31. Když Izraelci viděli s jakou mocí Hospodin zasáhl proti Egypťanům, zmocnila se jich zbožná úcta a jejich důvěra v Hospodina i jeho služebníka Mojžíše se posílila.

Žalmy 18:13-19
13. Rozčísl oblohu jasnými blesky, jak uhlí hoří vše, kam dopadnou.
14. Burácí hrom a zem bičují kroupy, jak trubky Nejvyššího, jak válečné bubny jsou bouře, hromy, krupobití zvuk.
15. Pod blesky, jeho ohnivými šípy, se rozestoupí masy temných vod.
16. Ty, Pane, hněváš se a mocným dechem dno obnažíš, nejhlubší základ světa.
17. Z výše jsi vztáhl svoji mocnou ruku, mne popadl a vytáhl z hlubin.
18. Tak zachránil jsi mne z děsivé moci mých zavilých a silných nepřátel, z přesily těch, kdo nenávidí mne.
19. Přepadli mě, když svírala mne slabost, můj Bůh však přispěchal mi na pomoc.

Přísloví 6:6-11
6. Lenochu, jdi k mravenci a dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
7. Nemá nad sebou žádného vůdce, dozorce nebo vládce,
8. a přece si v létě shromažďuje potravu, ve žních si zajišťuje pokrm.
9. Lenochu, jak dlouho se chceš povalovat? Kdy se probudíš ze svého spánku?
10. Chvilku pospíš, chvilku zdřímneš, chvilku složíš ruce v klín
11. a chudoba tě přepadne jako ozbrojený lupič, přijde jako loupežník.

Matouš 21:1-22
1. Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed
2. a řekl jim: "Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je.
3. 3-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:
4. ***
5. ,Oznamte Jeruzalému:Tvůj král přichází k tobě,tichý, přijíždí na oslátku.'"
6. Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu.
7. Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše.
8. Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu.
9. Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal: "Ať žije Davidův syn! Sláva jemu, Bůh ho poslal! Nebe jásej!"
10. Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: "Kdo je to?"
11. Z průvodu se ozývalo: "To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!"
12. Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů
13. a řekl jim: "Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!"
14. Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval.
15. Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: "Sláva Davidovu synu!", velmi je to pobouřilo.
16. Vyčítali mu: "Neslyšíš, co volají?"On jim odpověděl: "Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha."
17. Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.
18. Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad.
19. Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: "Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!" A ten fíkovník rázem uschl.
20. Když to viděli učedníci, udiveně říkali: "Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?"
21. Ježíš jim odpověděl: "Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane.
22. Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte."