A A A A A
Bible za jeden rok
Listopad 16

Ezechiel 23:1-49
1. Dále mi Hospodin oznámil:
2. 2-3 "Jedna matka měla dvě dcery, které se již v mládí spustily. Začaly v Egyptě nabízet své tělo a již jako panny se nechávaly laskat na odhalených ňadrech.
3. ***
4. Starší dceři, Samaří, jsem dal jméno Ohola a mladší dceru, Jeruzalém, jsem pojmenoval Oholíba. Obě města patřila mně a vychovávala můj lid.
5. Přestože Ohola byla moje, uchylovala se k nevěře a myslela jen na své milence.
6. Toužila po mladých a mužných asyrských válečnících v modrých uniformách, po jejich vůdcích a velitelích, kteří jezdili na bujných koních.
7. Oddávala se všem vysoce postaveným Asyřanům a uctívala falešné bohy svých milenců.
8. Jednala dál jako prostitutka, která se z ní stala v Egyptě, kde se již od mládí oddávala kdejakým mužům, kteří laskali její pevná ňadra a ukájeli s ní svůj chtíč.
9. Proto jsem ji vydal na milost a nemilost asyrským milencům, po kterých tak dychtila.
10. Ti ji zbavili veškeré důstojnosti, odvlekli všechny její potomky a ji samotnou připravili o život. Pro osud, který ji potkal, se stala pověstnou mezi ostatními ženami.
11. Oholíba to viděla, ale přesto morálně poklesla ještě hlouběji než její sestra.
12. Rovněž zatoužila po mladých a mužných asyrských vůdcích, velitelích a válečnících v plné zbroji na bujných koních.
13. Brzy se zvrhla a následovala příklad své sestry.
14. Dovedla však svou prodejnost a nevěru ještě mnohem dál. Jednoho dne spatřila na zdi portréty Babylóňanů
15. s řemeny kolem pasu a turbany na hlavách. Všichni vyobrazení muži vypadali jako babylónští velitelé válečných vozů,
16. a sotva je Oholíba spatřila, zatoužila po nich a vypravila za nimi do Babylónie své posly.
17. Babylóňané přišli a začali s ní ukájet svůj chtíč. Zneužívali ji tak dlouho, až se od nich s nechutí odvrátila.
18. Když se takto otevřeně chovala jako prostitutka a před každým se nestydatě obnažovala, s odporem jsem se od ní odvrátil stejně jako od její sestry.
19. Ona se však rozpomněla na své mládí, kdy byla nevěstkou v Egyptě, a začala jednat ještě hůře a nevázaněji.
20. Prahla po milencích, kteří vynikali svou mužností a vášní.
21. Toužila po chlípnostech z doby svého mládí v Egyptě, kdy si nechávala laskat svá mladá ňadra.
22. Proto nyní, Oholíbo, dobře poslouchej, co ti jako tvůj Panovník Hospodin říkám: Poštvu proti tobě ze všech stran tvé milence, od kterých ses s odporem odvrátila.
23. Všechny Babylóňany, Kaldejce, Pekóda, Šóu, Kóu a také veškeré Asyřany - mladé a mužné vůdce a důstojníky na bujných koních i velitele válečných vozů.
24. Přitáhnou proti tobě zástupy lidí se zbraněmi a válečnými vozy. Ze všech stran tě obklíčí bojovníci vyzbrojeni štíty a pavézami s přilbami na hlavách. Dovolím jim, aby s tebou naložili podle svých zvyklostí,
25. neboť jsi vzbudila mé rozhořčení. Naloží s tebou velmi krutě a usekají tvým obyvatelům nosy a uši. Veškeré živé připraví svými zbraněmi o život a nakonec všechno podpálí.
26. Strhnou z tebe šaty a připraví tě o veškeré šperky.
27. Učiním přítrž tvé hanebnosti a prostituci, s niž jsi začala v Egyptě. Již nikdy nebudeš po ničem takovém toužit a na Egypt si ani nevzpomeneš.
28. Otevřeně ti jako tvůj Panovník Hospodin říkám, že tě vydám napospas těm, které nenávidíš a od nichž se s odporem odvracíš.
29. Také oni k tobě přijdou s nenávistí a připraví tě o všechno, co jsi kdy získala. Zanechají tě úplně nahou, takže hanba tvé nevěry a špíny vyjde otevřeně najevo.
30. Zavinila sis to sama svou chlípností a nevázaností, neboť ses toužebně upínala k cizím národům a uctívala jejich falešné bohy.
31. Vydala ses ve stopách své sestry, a proto tě čeká stejná odplata.
32. Jako Panovník Hospodin prohlašuji: Dám ti vypít objemný a hluboký kalich rozhořčení, jaký jsem podal tvé sestře. Můj rozsudek ti přinese posměch a ponížení, protože míra mé trpělivosti je dovršena.
33. Hlava se ti zatočí bolestí a zármutkem. Kalich tvé sestry Samaří ti přinese záhubu a zpustošení.
34. Vypiješ ho až do dna, roztlučeš jej na kusy a jeho střepy si rozdrásáš ňadra. Tak jsem rozhodl já sám, Panovník Hospodin."
35. Potom Hospodin dodal: "Protože jsi na mě zapomněla a postavila ses ke mně zády, nechám tě nést důsledky tvé chlípnosti a nevěry."
36. Nato se obrátil ke mně a zeptal se: "Ezechieli, jsi připraven vynést rozsudek nad městy, která jsem nazval Oholou a Oholíbou? Potom předlož jejich obyvatelům všechna jejich provinění,
37. neboť se dopustili nevěry a potřísnili si ruce prolitou krví. Podváděli mne s falešnými bohy a dokonce jim obětovali své děti, které jsem jim dal.
38. Současně znesvěcovali můj chrám a znevažovali mé sobotní dny odpočinku.
39. Ve stejný den, kdy obětovali své děti, troufale přicházeli do mého chrámu, takže ho znesvětili už jen svou přítomností.
40. Ohola i Ohlíba vypravovaly své posly a pozývaly si muže ze vzdálených zemí. Když pak tito muži přijížděli, obě dcery se pro ně vykoupaly, nalíčily a ozdobily se šperky.
41. Vítaly cizince v nádherném loži a s plně prostřenými stoly, na které pokládaly i mé posvátné kadilo a olej.
42. Neustále je tak obklopoval hluk bezstarostného davu opilců přiváděných z pouště. Ti jim přinášeli náramky na ruce a zdobili jejich hlavy čelenkami.
43. Když už jednu z nich její nevěra unavila, řekl jsem, aby ji dál zneužívali jako prostitutku, neboť po celou dobu nejednala jinak.
44. A tak se u ní muži střídali jako u lehké ženy. Stýkali se s nevěrnicí Oholou i s Oholíbou.
45. Spravedliví je však obě odsoudí k trestu, který náleží prostitutkám a vražedkyním, neboť obě nabízely své tělo a prolévaly nevinnou krev.
46. Já sám, Panovník Hospodin, vydám rozkaz a přivedu na obě města zástupy cizinců, kteří je dobudou a vyrabují.
47. Rozběsněné davy jejich obyvatele ukamenují a rozsekají svými meči. Vyhladí všechny jejich potomky a vypálí veškerá obydlí.
48. Ano, nevěrnice, pro výstrahu všem ženám učiním přítrž vašim hanebnostem v zemi, aby už žádná nejednala jako vy.
49. Budete za svou chlípnost pykat a ponesete následky vlastního uctívání falešných bohů. Potom snad poznáte, že jedině já, Panovník Hospodin, jsem skutečný Bůh."

Ezechiel 24:1-27
1. Další Hospodinovo poselství jsem obdržel devátého roku izraelského zajetí v Babylónu. Desátého dne v desátém měsíci mi Hospodin řekl:
2. "Ezechieli, zaznamenej si dnešní datum, neboť právě dnes babylónský král oblehl Jeruzalém.
3. Jdi k zajatým Izraelcům a mým jménem jim předlož následující poselství: Nalij vodu do hrnce a postav ho na oheň.
4. Vhoď do něj kusy masa, kýtu a plec i vybrané kosti.
5. Vše ať je vzato z nejlepších kusů stáda. Narovnej pod hrncem dřevo a přiveď vodu do varu, ať se i kosti vaří.
6. Jako Panovník Hospodin prohlašuji: Proklínám Jeruzalém plný vražd. Vždyť je jako připálený hrnec, který se nikdy nezbaví svých příškvarů. Vytáhni z něj kus po kusu všechno maso a nedbej přitom na pořadí.
7. Celý Jeruzalém pokrývá nevinná krev, vrazi ji nechali ulpívat na kamenech. Ani se nesnažili vylévat ji na holou zem, kde by ji alespoň přikryl prach.
8. 8-9 Nyní však já sám, Panovník Hospodin, slibuji: Skoncuji s městem, kde se svévolně vraždí. Já sám v něm založím veliký oheň.
9. ***
10. Nanos dříví a zapal oheň. Vhoď do hrnce maso a uveď je do varu; a přikládej tak důkladně, až se i kosti přiškvaří.
11. Prázdný hrnec pak postav na rozžhavený popel, ať se rozpálí a rozžhaví měď, z níž je vyroben. Snad se v něm všechny nečistoty roztaví a veškeré příškvary shoří.
12. Potom uvidíš, že tvá námaha byla marná. Silné připáleniny a nánosy neodstranil z hrnce ani oheň!
13. Nečistotou, o které jsem hovořil, je tvůj morální úpadek, Jeruzaléme. Snažil jsem se tě očistit, ty ses však své špíny nezbavil. Již nikdy nebudeš čistý, dokud se beze zbytku nenaplní rozsudek, který jsem nad tebou vynesl.
14. Přišel čas, abych jako tvůj Panovník a Hospodin zakročil. Nic již nebudu oddalovat, neprojevím lítost a nepovolím. Já sám, Panovník Hospodin, tě budu soudit podle tvého jednání a tvých činů."
15. Dále mi Hospodin řekl:
16. "Ezechieli, náhle a nečekaně tě připravím o člověka, který je ti nejdražší. Přesto nenaříkej, netruchli a neprolévej slzy.
17. Zkrývej svůj žal a neoplakávej jeho ztracený život. Nedrž se žádných smutečních obřadů a zvyklostí ani nejez pokrm, který jedí truchlící pozůstalí."
18. Ráno jsem toto poselství oznámil Izraelcům a téhož večera zemřela má žena. Na druhý den jsem se však zachoval přesně tak, jak mi nařídil Hospodin.
19. Lidé na mě naléhali, abych jim vysvětlil význam toho, co se stalo,
20. a proto jsem jim řekl: Promluvil ke mně Hospodin a vyzval mne,
21. abych vám jeho jménem předal toto poselství: "Nechám znesvětit svůj chrám, na který jste tak pyšní. Zhlížíte se v něm a čerpáte z něj falešný pocit bezpečí. Proto všichni vaši potomci, kteří zůstali v Jeruzalémě, zahynou ve válce.
22. Vy se však musíte zachovat stejně jako Ezechiel.
23. Nedáte najevo svůj zármutek a nebudete jíst pokrm jako truchlící pozůstalí. Nebudete ani naříkat či dodržovat jakékoliv smuteční zvyklosti. Svůj žal ponesete tiše a jen potlačované vzdechy dají tušit hloubku vašeho hoře, až na vás dopadnou důsledky vašeho zatvrzelého vzdoru.
24. Na Ezechielovi vidíte, co všechno vás v budoucnu čeká. Jakmile se toto všechno stane, zachováte se přesně jako on. Potom poznáte, že já, Hospodin, jsem skutečný Bůh."
25. Později mě Hospodin znovu ujistil: "Ezechieli, připravím svůj lid o chrám, jehož velikostí a významem se tolik chlubí. Zhlédli se v něm a cítí v jeho zdech falešné bezpečí. Proto zahubím také jejich potomky.
26. V den, kdy svůj rozsudek vykonám, k tobě přijde někteří z těch, kdo uniknou zkáze, aby ti vylíčil všechny hrůzy, které se staly.
27. Téhož dne ti také vrátím řeč, kterou jsem ti načas vzal, abys mohl promluvit k lidem. Staneš se tak varovným znamením všem Izraelcům, aby pochopili, že jsem jediný skutečný Bůh."

Žalmy 127:1-5
1. (Šalomounova poutní píseň) Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, zbytečně bdí hlídka.
2. Nadarmo časně vstáváte a do noci pracujete, abyste jedli chléb trápení, protože Hospodin dopřává svému vyvolenému i sen.
3. I děti jsou darem od Hospodina, jsou skutečným požehnáním.
4. Jako šípy v ruce bojovníka, jsou zdárné děti.
5. Šťastný je ten, kdo jich má plný toulec. Ochrání tě, když tě osočí nebo napadne nepřítel.

Přísloví 28:24-24
24. Kdo okrade rodiče a řekne: „To není hřích“, není lepší než těžký zločinec.

Židům 11:1-16
1. Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme.
2. K takové víře předků se Bůh přiznal a podal o ní svědectví prostřednictvím proroků.
3. Vírou chápeme, že vesmír byl stvořen Božím slovem a nevznikl nějakým neznámým způsobem.
4. Ve víře obětoval Adamův syn Ábel lepší oběť než jeho bratr Kain a pro víru byl prohlášen za bezhříšného. Kain ho po oběti zabil, ale Ábel navzdory smrti mluví skrze svou víru dál.
5. Pro svou víru byl Henoch ušetřen smrti, protože Bůh si ho vzal k sobě. Předtím o něm bylo vydáno svědectví, že se líbil Bohu.
6. To je bez víry nemožné. Ten, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kteří ho hledají.
7. Noe uvěřil Bohu, který mu předpověděl potopu, ačkoliv na ni v té době ještě nic neukazovalo. Poslušně začal stavět loď k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a dosáhl dokonalosti, která je z víry.
8. Vírou Abraham uposlechl, když byl vyzván, aby se vypravil do země, která měla být dědičně svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nechápal, kam jde.
9. S důvěrou bydlel jako cizinec v zemi, která mu byla přislíbena. Žil se spoludědici zaslíbení - synem Izákem a vnukem Jákobem - ve stanech jako kočovník
10. a toužil po pevně založeném městě, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
11. Také Abrahamova manželka Sára vírou přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas. Pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
12. Proto z jednoho muže - a to už starce - vzešlo"množství lidu jako hvězd na nebi a jako nespočetný písek na břehu moře."
13. Ti všichni zemřeli ve víře, aniž se dočkali splnění všech zaslíbení. Víra je posilovala, byla jim útěchou a pomáhala jim k vyznání, že jsou na zemi jenom cizinci a poutníky.
14. A kdo říká něco takového, naznačuje, že hledá vlast.
15. Kdyby přitom měli na mysli vlast, kterou opustili, měli ještě dost času, aby se do ní vrátili.
16. Oni toužili po lepší - nebeské. Proto jim Bůh připravil město a nemusí se stydět, že ho vzývali jako svého Boha.