A A A A A
Error:
BookNum: 23 Chapter: 64 VerseStart: 12 VerseShouldHave: 11
Bible za jeden rok
Říjen 6

Izajáš 63:1-19
1. Kdopak to přichází z Edómu a z Bosry oblečen do červeného roucha? Kdo je ten oděný do nádhery, jenž ve své moci a síle kráčí vpřed? To jsem já, Hospodin, spravedlivý a mocný vysvoboditel.
2. A proč je tvůj oděv tak rudý jako šaty těch, kdo lisují víno?
3. Protože jsem skutečně lisoval, ale byl jsem na to sám. Žádný z národů mi nepomáhal, neboť právě jejich obyvatele jsem vystavil tlaku své odplaty a nechal jsem je nést důsledky jejich provinění. To jejich krev skropila můj šat a zbarvila ho celý na červeno.
4. Nastal den pomsty pro nepřátele mého lidu a čas vysvobození pro Izraelce.
5. Když jsem se rozhlédl, ke svému úžasu jsem nespatřil nikoho, kdo by mi pomohl nebo mě podpořil. Proto jsem se pustil do záchrany sám vlastní silou a spolehl jsem se na svůj soud.
6. Nesmlouvavě jsem odplatil všem národům a dal jim napít z vrchovaté číše mého hněvu, takže za své činy zaplatili vlastní krví.
7. Budu hovořit o Hospodinově laskavosti, o jeho chvályhodných skutcích a o všem, co pro nás Hospodin vykonal. O mnoha dobrých věcech, které ve své laskavosti a ze soucitu udělal pro Izraelce.
8. Prohlásil je za svůj lid, národ, který ho nezradí, a stal se jejich vysvoboditelem.
9. Když byli v nesnázích, také on se trápil a posílal své anděly, aby je zachraňovali. Ze své lásky a milosti je vysvobodil, ulehčoval jim jejich úděl a po celou dobu v minulosti jim byl oporou.
10. Oni se mu však přesto vzepřeli a zarmucovali jeho svatého ducha. Proto se obrátil proti nim, stal se jejich nepřítelem a sám s nimi začal bojovat.
11. Teprve tehdy se Izraelci rozpomněli na dávné časy, na dobu praotce Mojžíše a jeho následovníků, a začali se ptát, kde je ten, který jim Mojžíše postavil do čela
12. a pod jehož vedením je provedl mořem. Na jeho příkaz Mojžíš rozdělil mořské vody a tak navždy proslavil Hospodinovu moc.
13. Nejhlubší vody přešli bz klopýtnutí, jako když kůň pádí po rovné stepi a Hospodinův Duch jim dopřával odpočinek
14. jako stádu pasoucímu se na stráni. Takto jsi vedl svůj národ, Hospodine, aby všichni poznali, jak jsi úžasný.
15. Shlédni z nebe, ze svého vznešeného a svatého trůnu, a dívej se. Kam se podělo tvé zanícení a tvá moc? Přišli jsme snad o tvou něhu a slitování.
16. Nemůžeme se spoléhat na naše praotce Abrahama a Izáka, ti o nás nic nevědí. Jedině ty, Hospodine, jsi stále náš Otec a můžeš nás vysvobodit!
17. Proč nám, Hospodine, dovoluješ scházet z tvé cesty a necháváš v našich tvrdých srdcích vzdor, abychom tě přestávali ctít? Pane, vrať se, prosím, potřebujeme tě, vždyť jsme tvůj národ, který sis vyvolil.
18. Jen chvíli nám patřil tvůj svatý Jeruzalém a pak ho naši nepřátelé rozbořili i s tvou svatyní.
19. Vždyť jsme přece od nepaměti tvým lidem zatímco nad nimi jsi nikdy nepanoval ani ses k nim nikdy nehlásil. Kéž bys rozevřel nebesa a sestoupil dolů, aby se před tebou chvěly i hory!

Izajáš 64:1-12
1. Přijď a dej poznat svým protivníkům, s kým mají tu čest, aby se celé národy před tebou chvěly, jako suché klestí v plamenech ohně a jako vroucí voda v plamenech ohně.
2. Neboť když jsi na zemi konal úžasné věci, které jsme neočekávali, třásly se před tebou strachem i hory.
3. Odedávna nikdo nikdy neslyšel ani neviděl žádného jiného Boha mimo tebe, který by jednal ve prospěch těch, kdo se na něj spoléhají.
4. Přicházíš na pomoc všem, kdo s radostí konají dobro a nezapomínají na tebe ve všem, co dělají. Když jsme se jim však neustále bránili, nechal jsi nás nést zhoubné důsledky vlastního rozhodnutí. Můžeme ještě vůbec doufat v záchranu?
5. Všichni jsme se poskvrnili nepravostmi a veškeré naše spravedlivé činy spíše připomínají špínu. Všichni jsme jako suché listy, s nimiž si pohrává vichřice špatnosti.
6. Nikdo tě nehledá a nedrží se tvých rad, neboť jsi se od nás odvrátil a nechal nás skomírat pod tíhou našich vlastních vin.
7. Přesto jsi však, Hospodine, stále naším Otcem. My jsme hlína a ty jsi hrnčíř a my všichni jsme dílem tvých rukou.
8. Nenechávej nás, Hospodine, trpět víc, než sneseme, a netrestej nás za naše viny věčně. Prosíme tě, slituj se nad námi, vždyť jsme tvůj vyvolený národ.
9. Na místě tvých posvátných měst jsou dnes trosky a pustina a dokonce i z Jeruzaléma zůstaly jen opuštěné rozvaliny.
10. Náš nádherný a svatý chrám, v němž tě uctívali už naši předkové, vyhořel a lehl popelem a veškeré naše poklady vzaly za své.
11. Cožpak ani po tom všem, Hospodine, nezasáhneš? Budeš stále mlčet a dovolíš, aby nás důsledky našich vin zničily?
12. Bůh vám dej, ať ještě víc se rozmnožíte, vaše rodiny i vaši potomci!

Žalmy 115:14-18
14. Bůh si vás oblíbil, Tvůrce nebe, země,
15. nebesa mu patří, zemi svěřil nám.
16. Mrtvé neslyšíme chválit Hospodina,
17. zpívejme my živí Bohu haleluja!
18. Kdo jiným kope jámu, sám do ní spadne, kámen, který valí na jiného, nakonec padne na něj.

Přísloví 26:27-27
27. 1-2 Milí křesťané ve Filipech, přijměte pozdrav ode mne i Timotea. Vám všem, vašim správcům a pomocníkům přejeme milost a pokoj od našeho nebeského Otce a od Ježíše Krista, našeho Pána.

Filipským 1:1-30
1. ***
2. 3-5 Kdykoliv si na vás vzpomenu, děkuji za vás všechny Bohu, že od chvíle, kdy jste poprvé slyšeli radostné poselství o Kristu, nepřestali jste mi pomáhat v jeho šíření. Za to jsem velmi vděčen.
3. ***
4. ***
5. Nepochybuji, že když Bůh své dobré dílo u vás započal, dovede je až k slavnému konci v den Kristova návratu.
6. Nemohu o vás smýšlet jinak; stali jste se mi zvlášť blízkými svou vnitřní účastí na všem, co jsem prožíval, ať už to bylo ve vězení nebo na svobodě, při obhajování pravdy o Kristu.
7. 8-9 Bůh ví, jak po vás všech toužím. Láska, kterou mne naplňuje Ježíš, mne táhne k vám.
8. ***
9. abyste vždy správně rozlišovali dobré od zlého a neposkvrnili se ničím špatným až do příchodu Ježíšova.
10. Každý váš skutek ať svědčí o Kristově moci ve vás a oslavuje tak Boha.
11. Chci vám sdělit, bratři, že moje uvěznění se stalo vynikající reklamou pro Kristovu věc.
12. I ten poslední písař u soudu totiž ví, že mým jediným proviněním je má víra v Krista,
13. a zdá se, že ostatním bratřím to pomohlo zbavit se strachu, takže teď o Kristu hovoří daleko otevřeněji než dříve.
14. Je sice pravda, že někteří to dělají jen ze závisti a ctižádosti, aby také získali pověst neohrožených kazatelů, a myslí si, že jim tady ve vězení budu závidět jejich úspěchy.
15. Ale jiní mluví o Kristu z lásky k němu a ve mně vidí obhájce jeho učení.
16. Ať však už rozhlašují Krista z pohnutek čistých nebo s postranními úmysly, jen když je hlásána zvěst o Kristu. Z toho se mohu vždy jen radovat.
17. Vím, že soudní přelíčení tak či onak povede k dobrému. To mi zaručují vaše modlitby i Duch svatý, který stojí při mně.
18. 19-20 Proto doufám a těším se na to, že budu moci mluvit stejně směle, jak jsem to dělal dosud, a že z této pře vyjde Kristus vítězně, ať už sám vyváznu se zdravou kůží či nikoliv.
19. ***
20. Vždyť mým životem je Kristus, a proto i smrt mi bude ziskem.
21. Zůstanu-li ovšem na živu, mohl bych ještě být užitečný lidem.
22. Takže kdybych měl možnost volit, sám nevím, čemu bych dal přednost: zemřít a být s Kristem (to by mě přitahovalo nejvíc),
23. anebo žít dál kvůli vám, což by bylo zase potřebnější.
24. Ale nějak cítím, že mne ještě mezi vámi čeká práce, a tak se kloním k přesvědčení, že tentokrát tu ještě zůstanu,
25. abyste rostli v radostné víře a měli v mém vysvobození další důvod k oslavě Krista.
26. Bez ohledu na můj příští osud myslete však na to, abyste žili tak, jak se sluší na Kristovy vyznavače. A ať už vás budu moci navštívit nebo o vás jen uslyším, chci se dovídat, že držíte pevně pohromadě, spojeni úsilím o šíření Kristova poselství
27. přes všechny zuřivé útoky nepřítele. Ten v tom bude vidět předzvěst své záhuby, ale pro vás je to důkaz, že Bůh je s vámi a že vám dal věčný život.
28. Vždyť vám bylo dopřáno nejen v Krista uvěřit,
29. ale také pro něho trpět ve stejném boji, jaký vedu já.