A A A A A
Bible za jeden rok
Leden 30

2 Mojžíšova 9:1-35
1. Hospodin proto opět oslovil Mojžíše a řekl mu: "Jdi k faraónovi a vzkaž mu: "Slova, která nyní uslyšíš, promluvil Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi mohl uspořádat bohoslužebné slavnosti.
2. 2-3 Jestliže je odmítneš propustit a stále budeš Izraelce držet v zajetí, Hospodin ve své veliké moci postihne veškerý váš dobytek těžkým morem. Nakazí koně, osly, velbloudy, skot, ovce i kozy.
3. ***
4. Zatímco však Hospodin postihne dobytek Egypťanů, ani jediné zvíře, kterém náleží Izraelcům, nákaza nepostihne."
5. Potom Hospodin určil čas, kdy se to stane a řekl: "Všechno, co jsem oznámil, zítra vykonám."
6. A opravdu, následující den Hospodin vykonal, co slíbil. Všechen egyptský dobytek pošel, ale Izraelci nepřišli ani o jediné zvíře.
7. Faraón vyslal zvědy, aby zjistili, co se opravdu stalo. Přestože přinesli zprávu, že Izraelcům nepošlo ani jediné zvíře, jeho srdce se neobměkčilo a nedovolil Izraelcům odejít.
8. Hospodin proto opět řekl Mojžíšovi a Áronovi: "Vezměte z ohniště hrst sazí, které pak Mojžíš před zraky faraóna vyhodí do vzduchu.
9. Ze sazí se stane jemný prach nad celou zemí a způsobí všem lidem i zvířatům v Egyptě hnisavé vředy."
10. Mojžíš s Áronem tedy nabrali sazí a předstoupili před faraóna. Mojžíš vyhodil saze do vzduchu a všechny Egypťany i jejich zvířata postihly hnisavé vředy.
11. Stejně jako všichni obyvatelé Egypta jimi trpěli dokonce i egyptští mágové, a nemohli se kvůli nim ani postavit před Mojžíše.
12. Avšak přesně tak, jak Hospodin oznámil Mojžíšovi, jeho čin ještě více zatvrdil faraónovo srdce a on opět Mojžíše a Árona neuposlechl.
13. Hospodin tedy řekl Mojžíšovi: "Ráno si přivstaň, předstup před faraóna a mým jménem mu řekni: 'Jako Hospodin, Bůh Hebrejů, tě vyzývám, abys nechal můj lid odejít a dovolil jim, aby na mou počest uspořádali bohoslužbu,
14. jinak na tebe, tvé služebníky i tvé poddané tentokrát uhodím skutečně velmi důrazně, abys pochopil, že nikdo na celé zemi se mi nemůže rovnat.
15. Už dávno jsem mohl tebe i tvůj lid svou mocí a ranami zcela vyhladit a smést z povrchu země.
16. Avšak neudělal jsem to, abych ti ukázal svou moc a dověděla se o mě celá země.
17. Ty se ale neustále stavíš proti mému lidu a nechceš jej propustit.
18. Proto zítra v tuto dobu spustím to nejhorší krupobití, jaké kdy Egypt zažil od doby svého vzniku až po dnešek.
19. Přikaž, ať shromáždí veškerý dobytek a všechno, co je volně na poli, někam pod střechu, neboť každého člověka i zvíře, které se neschová, zasypou kroupy a usmrtí je.'"
20. Někteří faraónovi služebníci vzali Hospodinova slova vážně a bez váhání se rozběhli ukrýt své otroky i zvířata pod střechu.
21. Avšak ostatní, kterým byla Hospodinova slova lhostejná, ponechali své otroky i zvířata venku na poli.
22. Potom Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku k nebi a celý Egypt bude zasažen těžkým krupobitím. Obrovské kroupy budou padat na lidi i na zvířata a také pobijí veškerou úrodu na egyptských polích."
23. Když Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi, Hospodin spustil hromy a blesky a na Egypt se začaly sypat kroupy.
24. Blesky křižovaly oblohu a kroupy padaly a padaly. Byla to ta nejstrašnější bouře, jaká kdy postihla Egypt od doby jeho vzniku.
25. Všechno živé, co bylo v celém Egyptě pod širým nebem, zahynulo - lidé i zvířata. Kroupy zničily veškerou úrodu na polích a dokonale očesaly ovoce se stromů.
26. Jediným místem, kde krupobití neřádilo, bylo území Gošenu, v němž sídlili Izraelci.
27. Faraón si narychlo nechal předvolat Mojžíše a Árona a řekl jim: "Tentokrát jsem opravdu udělal chybu. Hospodin jedná spravedlivě a já i můj lid jsme se skutečně provinili.
28. Pros za nás Boha, protože krupobití a hromů už jsme si užili víc než dost. Nebudu vás již dále zdržovat a dovolím vám odejít."
29. Nato Mojžíš odpověděl: "Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své ruce k Hospodinu a poprosím ho. Bouře ustane a přestanou padat kroupy, abys poznal, že země patří Hospodinu.
30. Přesto jsem si ale jist, že ani ty, ani tvoji služebníci ještě stále neberete Hospodina jako Boha vážně."
31. Krupobití poničilo pouze len a ječmen, protože ječmen už vyrostl do klasů a len právě kvetl.
32. Pšenice a špalda však vydržely, protože dozrávají později.
33. Mojžíš tedy odešel od faraóna a vyšel ven z města. Vztáhl ruce k Hospodinu a okamžitě přestaly bít hromy, padat kroupy a na zem už nespadla ani jediná kapka deště.
34. Sotva však faraón uviděl, že déšť, krupobití i hromy ustaly, opět se postavil Hospodinu na odpor.
35. On i jeho služebníci se znovu zatvrzele Bohu vzepřeli a nedovolili Izraelcům odejít. Opět se tak potvrdilo to, co Hospodin prostřednictvím Mojžíše předpověděl.

2 Mojžíšova 10:1-29
1. Krátce nato řekl Hospodin Mojžíšovi: "Vyprav se znovu k faraónovi. Má zázračná znamení zatvrdila jeho srdce i srdce jeho služebníků, a proto nad Egypťany vykonám ještě další divuplné činy.
2. To proto, abyste mohli vyprávět svým dětem a vnoučatům, jak tvrdě jsem s Egypťany naložil a jaké jsem mezi nimi vykonal zázraky, abyste poznali, že jsem Hospodin."
3. Mojžíš s Áronem tedy přišli k faraónovi a řekli mu: "Poslouchej, co ti vzkazuje Hospodin, Bůh Hebrejů: 'Jak dlouho se mi ještě budeš stavět na odpor? Propusť Izraelce, aby mi mohli uspořádat bohoslužebné shromáždění.
4. Jestliže je nenecháš odejít, zítra tvou zemi zaplaví hejna kobylek.
5. Pokryjí povrch země tak, že vůbec nebude vidět. Sežerou všechno, co vám ještě zůstalo po krupobití, a nevynechají také ani jediný strom rostoucí na vašich polích.
6. Bude jich tolik, že zaplní i tvé paláce a domy všech obyvatel Egypta. Něco takového nezažil ještě nikdo z vašich předků od té doby, co osídlili tuto zemi, až do dneška.'" Po těchto slovech se Mojžíš obrátil a odešel od faraóna.
7. Kolem faraóna se shromáždili jeho služebníci a řekli mu: "Jak dlouho ještě chceš, aby nás tento muž sužoval? Nechej už konečně ty Izraelce odejít a oslavovat toho jejich Hospodina, který je jejich Bohem. Cožpak nevidíš, že Egyptu hrozí naprostá zkáza?"
8. Faraón tedy nechal povolat Mojžíše a Árona zpět a řekl jim: "Tak si tedy jděte a oslavujte si Hospodina, svého Boha. Jen mi řekněte, kdo všechno má odejít?"
9. Nato Mojžíš odpověděl: "Půjdou staří i mladí, naši synové i dcery a také veškerá naše stáda, neboť chceme uspořádat na počest Hospodina velikou slavnost."
10. "To ať vás ani nenapadne!" rozkřikl se faraón. "Nechat vás odejít spolu s vašimi ženami a dětmi! Je nad slunce jasné, že chystáte nějaký podraz.
11. Nikdy! Hospodina půjdou uctívat jen muži, když o to tolik stojíte." Když faraón domluvil, nechal vyhnat Mojžíše i Árona ze svého paláce.
12. Hospodin však Mojžíšovi řekl: "Napřáhni ruku nad Egypt, ať se nad jeho územím přežene hejno kobylek, které sežerou všechno, co roste na polích a co ještě přežilo krupobití."
13. 13-14 Mojžíš tedy napřáhl svou hůl nad Egypt, Hospodin zvedl východní vítr a nechal ho vát celý den a celou noc. Do rána vítr přinesl kobylky, které napadly celý Egypt a v nespočetných hejnech se usadily na každém kousku země. Nikdy předtím taková pohroma v podobě kobylek zemi nepotkala a nic takového už ani nezažije.
14. ***
15. Kobylky pokryly celou zemi tak, že se jen černala, a sežraly všechno, co zůstalo po krupobití - plodiny na polích, ovoce na stromech a každý zelený lístek. V celém Egyptě nezůstal na stromě ani na poli jediný zelený výhonek.
16. Faraón dal kvapně předvést Mojžíše a Árona a prohlásil: "Opět jsem se proti vašemu Bohu i proti vám provinil.
17. Odpusťte mi, prosím, ještě jednou a poproste Hospodina, vašeho Boha, aby mě této strašné zkázonosné pohromy zbavil."
18. Mojžíš tedy odešel od faraóna a modlil se za něj k Hospodinu.
19. Hospodin změnil východní vítr ve vichřici od západu, která odvála kobylky do Rudého moře, takže v celém Egyptě nezůstala ani jediná kobylka.
20. I tentokrát však Hospodinovo počínání faraóna ještě více zatvrdilo a Izraelce nepropustil.
21. Proto Hospodin znovu vyzval Mojžíše:" Vztáhni ruce k nebi a celý Egypt přikryje neproniknutelná tma."
22. Mojžíš uposlechl a na tři dny se celý Egypt ponořil do naprosté temnoty.
23. Nikdo neviděl ani na krok a tři dny se nemohl pohnout z místa. Jen Izraelci měli ve svých domovech světlo.
24. Faraón dal opět poslat pro Mojžíše a řekl: "Jděte a uctívejte si vašeho Hospodina. Vezměte s sebou také své děti, ale svá stáda ponechejte zde."
25. Mojžíš však namítl: "Musíš nás nechat, abychom mohli Hospodinu, našemu Bohu, přinést na oltářní oheň své oběti a dary.
26. Všechna zvířata proto musí jít s námi a nesmí tady zůstat ani jediný kus. Některé z nich obětujeme k uctění Hospodina, našeho Boha, ale dokud nedorazíme až na místo, nedozvíme se, která zvířata mu máme předložit."
27. Hospodin však ponechal faraónovo srdce zatvrzelé, takže opět nebyl ochoten Izraelce propustit.
28. Tentokrát však faraón Mojžíšovi řekl: "Kliď se mi z očí! Ať už tě nikdy víc nevidím! Jestli se ještě někdy potkáme, zaplatíš za to vlastním životem."
29. "Jak si přeješ," odvětil Mojžíš, "už nikdy mě neuvidíš."

Žalmy 17:8-15
8. Chraň mne jak zřítelnici svého oka, přikryj mne, prosím, stínem křídel svých,
9. před bezbožníky, kteří po mně pasou, svou nenávistí obkličují mne.
10. Jsou přejedení, chvástají se pyšně,
11. nadběhli nám a v krytu číhají, jak skočit, kořist svoji srazit k zemi
12. jak hladoví a nenasytní lvi, kteří se plíží noční temnotou.
13. Postav se mezi mne a nepřítele, Pane, sehni ho pod svůj vytasený meč, zachraň můj život z moci bezbožníků.
14. Myslí, že jídlo, majetek je všecko, chtějí si užít, více neznají a nevědí, že ty dáváš i pokrm, jim samotným i jejich rodinám, tak jako šelmám s jejich mláďaty.
15. J á tebe poslouchám a do tváře ti hledím, abych si dobře vštípil Boží podobu a poznal tě až přijde moje chvíle, a ty mne k sobě jednou zavoláš.

Přísloví 5:21-23
21. Hospodin vidí všechno, jak se člověk chová, on pozoruje všechny jeho cesty.
22. Kdo jedná svévolně, polapí se sám do svých vin; hříchy ho spoutají jako pevné provazy.
23. Nedal si říct, a tak zahyne, zemře pro svoji pošetilost.

Matouš 20:1-16
1. Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako vinař, který časně najal dělníky k práci na své vinici
2. a dohodl se s nimi na denní mzdě ve výši jednoho stříbrňáku.
3. Dopoledne šel opět okolo místa, kde se najímaly pracovní síly, a uviděl tam stát ještě jiné, kteří čekali na práci.
4. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete mzdu, která vám náleží.'
5. A oni šli.Potom šel znovu na to místo v poledne a opět odpoledne a najal další dělníky.
6. K večeru tam uviděl postávat jiné a zeptal se jich: ‚Proč tu tak nečinně stojíte celý den?'
7. ,Nikdo nás nenajal k práci,' odpověděli.On jim na to řekl: ‚Jděte také na mou vinici a dostanete spravedlivou mzdu.'
8. Večer potom vinař nařídil svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim za práci. Začni u těch, kteří přišli poslední.'
9. Ti, kteří nastoupili do práce až večer, dostali po stříbrňáku.
10. Dělníci, kteří pracovali od rána, si mysleli, že dostanou víc. Dostali však stejnou mzdu.
11. Vzali ji, ale protestovali:
12. ,Ti, co přišli poslední, pracovali jenom hodinu a dostali stejně jako my, kteří jsme dřeli celý den v slunečním žáru!'
13. Majitel vinice se obrátil k jednomu z nich a řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Což jsme se předem nedohodli na denní mzdě?
14. 14-15 Dostal jsi svoje, a tak buď spokojený. Když chci zaplatit všem stejně, je to přece moje věc. Nebo chceš závidět, že jsem štědrý?'
15. ***
16. A tak poslední na tom budou jako první a první jako poslední."