A A A A A
Error:
BookNum: 1 Chapter: 31 VerseStart: 55 VerseShouldHave: 54
Error:
BookNum: 40 Chapter: 11 VerseStart: 30 VerseShouldHave: 29
Bible za jeden rok
Leden 16

1 Mojžíšova 31:1-55
1. Závist ostatních, kterou s sebou úspěch vždy přináší, však neobešla ani Jákoba. Brzy se mu doneslo, že dokonce i jeho vlastní švagři, Lábanovi synové ho pomlouvají a obviňují jej z obohacování se na úkor Lábanova majetku.
2. 2-3 Ani Lában už se k Jákobovi nechoval tak, jako dříve, a proto jednoho dne Hospodin Jákoba vyzval: "Je čas, aby ses vrátil domů do své rodné země. Já sám tě budu na cestě doprovázet."
3. ***
4. Jakmile Jákob Hospodinova slova vyslechl, neváhal a ihned si k sobě na pole, kde pásl stáda, zavolal Leu a Ráchel.
5. Když obě jeho ženy přišly, řekl jim: "Všiml jsem si, že váš otec už mi není nakloněn tak jako dříve a jeho vztah ke mě ochladl. Můj Bůh však stojí při mně i nadále a ve všem mi pomáhá.
6. Samy dobře víte, že jsem vašemu otci sloužil, jak jen jsem mohl, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
7. Avšak váš otec toho častokrát zneužil a několikrát mne podvedl. Přestože se mi mnohokrát snažil zkrátit mzdu, která mi právem patří, Bůh mu vždy jeho plány překazil a stál na mé straně.
8. Když Lában řekl, že mi budou patřit jen skvrnité ovce a kozy, Bůh zařídil, že všechna mláďata, která se rodila, byla skvrnitá. Když to však váš otec viděl, změnil opět svůj slib a řekl, že mi dá jen pruhovaná zvířata. I tentokrát však Bůh zasáhl a všechny ovce a kozy rodily jen pruhovaná zvířata.
9. Tak jsem brzy z majetku vašeho otce zbohatl i já.
10. V době, kdy se zvířata pářila, se mi navíc zdál zvláštní sen, ve kterém se všechny ovce a kozy pářily jen se strakatými, pruhovanými a skvrnitými berany a kozly.
11. 11-12 Boží posel, kterého jsem v tom snu viděl, mi pak potvrdil, že to způsobil Hospodin, právě kvůli tomu, jak se ke mně Lában zachoval.
12. ***
13. Sám Bůh z Bét-elu, kde jsem pomazal olejem posvátný sloup a dal Bohu svůj slib, mi pak v tom snu řekl, abych ihned odešel z této země a vrátil se do svého rodiště."
14. Nato mu Lea a Ráchel odpověděly: "Když je to tak, rády půjdeme s tebou. Stejně nás zde už nic dobrého nečeká.
15. Nejenže nám otec nic nedal, ale chová se k nám navíc jako k cizím.
16. Vlastně nás prodal jako svůj majetek a z toho, co za nás získal, nám nikdy nic nedal. To, co Bůh našemu otci odňal, mu vlastně ani nepatří. Všechno náleží jen nám a našim potomkům. Jen pěkně Boha poslechni a udělej všechno, co ti nařídil."
17. 17-20 Jednoho dne, když Lában odešel stříhat ovce, tedy Jákob, aniž by cokoliv Lábanovi řekl, posadil celou svou rodinu na velbloudy a naložil i veškerý majetek, který v Mezopotámii získal. Se všemi svými stády se pak tajně vydal na cestu domů, do kenaanské země za svým otcem Izákem. Nevěděl však, že jeho žena Ráchel svému otci ukradla všechny jeho domácí bůžky a vzala je s sebou.
18. ***
19. ***
20. ***
21. Přebrodili řeku Eufrat a dali se směrem k pohoří Gileádu.
22. 22-23 Za tři dny se však zpráva o jejich útěku donesla Lábanovi a ten se je ihned dal spolu se svými přáteli pronásledovat.
23. ***
24. Avšak předtím než Jákoba konečně po sedmi dnech v Gileádském pohoří dostihl, se Lábanovi v noci ukázal Bůh a varoval ho: "Dej si dobrý pozor na to, jak budeš s Jákobem jednat! Neopovaž se mu jakkoliv ublížit nebo vyhrožovat!"
25. Když tedy Lában dorazil do tábora, který si v pohoří Jákob postavil, aby si po cestě odpočinul, potlačil v sobě svůj hněv a v klidu si postavil svůj tábor hned vedle Jákobova.
26. 26-27 Když se však setkal s Jákobem, vyčetl mu: "Co měl znamenat tvůj tajný útěk? Bez toho, aniž by ses slůvkem zmínil, jsi utekl jako zloděj a odvedl mé dcery jako nějaké válečné zajatce. Kdybys jen něco naznačil, uspořádal bych na rozloučenou hostinu a vyprovodil vás s hudbou a zpěvem.
27. ***
28. Ale tys mi zatím nedal ani příležitost rozloučit se s mými vnuky a dcerami. Nikdy bych nečekal, že uděláš něco tak bláznivého.
29. Mohl jsem vás teď za to pořádně potrestat, ale Bůh tvého otce mě před tím dnes v noci varoval.
30. Jedno ale nechápu. Když už jsi tak nečekaně odešel, proč jsi mi navíc ukradl i všechny mé domácí bůžky?"
31. Nato mu však Jákob překvapeně odpověděl: "Ano, odešel jsem tajně, protože jsem se bál, že mne připravíš o mé ženy. Ale o krádeži tvých Bůžků nic nevím.
32. Najdeš-li je u kohokoliv z mých lidí, máš právo jej zabít. Můžeš klidně prohledat všechno, co mám." (Jákob totiž ještě stále netušil, že je ukradla jeho vlastní žena Ráchel.)
33. Lában tedy prohledal Jákobův, Lejin i stany obou služek svých dcer, ale nic nenašel. Vešel pak tedy i do Ráchelina stanu, avšak
34. Ráchel ještě předtím ukryla všechny bůžky do vaku na velbloudím sedle a posadila se na ně.
35. Zatímco Lában prohledával celý stan, omluvila se mu slovy: "Odpusť mi otče, že před tebou nepovstanu, ale mám zrovna své ženské dny a není mi dobře." Lában ji tedy nechal sedět tam, kde byla, a přestože všechno dokonale zpřevracel, nic nenašel.
36. Lábanovo počínání však po chvíli Jákoba rozhněvalo a začal se s Lábanem přít: "Proč se mnou a s mou rodinou nakládáš jako se zloději? Čeho jsme se dopustili, že se k nám tak chováš?
37. Našel jsi snad teď, když jsi nám tady všechno zpřeházel, cokoliv ze svého majetku? Ukaž mi to tedy! Polož to přede mě a před své přátele, ať to všichni vidí a mohou nás dva rozsoudit.
38. Pracoval jsem pro tebe věrně celých dvacet let. Pečoval jsem o tvá stáda a staral se o zdraví tvých zvířat. Ani jedno z nich jsem nezabil, abych se z jeho masa najedl.
39. Dokonce i zvířata, která roztrhala divá zvěř, jsem ti nahradil ze svého vlastního stáda. Tys na mě však vymáhal náhradu i za zvířata, která ti šelmy roztrhaly v noci.
40. Ve dne mě sužovalo úmorné vedro a v noci jsem se místo spánku třásl zimou.
41. Dvacet let jsem se u tebe takto dřel. Čtrnáct let za tvé dvě dcery a dalších šest let, abych jako mzdu získal svá stáda. Za tu dobu jsi naši dohodu o odměně změnil nejméně desetkrát!
42. Kdyby na mé straně nestál Abrahamův Bůh, Bůh, kterého respektuje i můj otec Izák, nakonec bys mi stejně nic nedal. Bůh však mé trápení a mou poctivou námahu viděl a spravedlivě mezi námi rozsoudil."
43. Lában však Jákobovi odpověděl: "Nevzal sis snad mé dcery? I jejich synové jsou tedy z části moji. Dokonce i tvá stáda vzešla z mých zvířat. Všechno, co vidíš, patří tedy i mně. Avšak nyní, když všechno patří i tobě, co mohu dělat.
44. Uzavřeme tedy spolu smlouvu, jejímž svědkem bude sám Bůh.
45. Jákob tuto Lábanovu výzvu přijal a na tom místě vztyčil velký balvan jako památník.
46. Svým služebníkům pak řekl, aby navršili z kamení val. Když s tím byli hotovi, společně pak s Lábanem vedle něj na stvrzení vzájemné smlouvy pojedli.
47. Oba potom ten val nazvali Val svědectví. Lában mu dal tento název v aramejštině (Jegar-sahaduta) a Jákob jej pak shodně pojmenoval hebrejsky (Gal-ed).
48. Tento název dostal proto, že Lában prohlásil val za svědka mezi ním a Jákobem a pojmenoval tak rovněž celé to místo.
49. Avšak díky tomu, že Jákob tenkrát vyslovil přání, aby mezi ním a Lábanem dohlížel na dodržování všech ujednání sám Hospodin, se to místo rovněž nazývá Mispa (to je Hlídka).
50. Nakonec ještě Lában dodal: "Nezapomeň, že i kdybych o tom já nevěděl, budeš-li s mými dcerami nakládat zle nebo je dokonce nahradíš jinými, sám Bůh bude svědkem tvých činů a dá ti nést za ně odpovědnost.
51. 51-52 Tento val a posvátný sloup, který jsme zde společně vztyčili, bude věčnou připomínkou našeho slibu, že ani já, ani ty, je nepřekročíme, abychom na sebe zaútočili.
52. ***
53. Toho z nás, kdo vzájemnou smlouvu poruší, ať soudí a odsoudí Bůh tvého děda Abrahama a jeho bratra, mého děda Náchora." Po Lábanově přísaze slíbil totéž ve jménu Boha jeho otce Izáka i Jákob a
54. přinesl na tom místě Hospodinu oběť. Nakonec pak společně uspořádali hostinu a zůstali tam celou noc.
55. Brzy ráno se pak Lában polibkem rozloučil se svými dcerami a vnuky a vrátil se zpět domů.

1 Mojžíšova 32:1-32
1. Také Jákob se opět vydal na cestu a nedaleko místa, kde strávili noc, mu Bůh otevřel oči a Jákob spatřil Boží anděly.
2. Sotva je uviděl, v úžasu zvolal: "Na tomto místě přebývá sám Bůh! " A nazval je proto Machanajim (to znamená Dva tábory).
3. 4-5 Jákob si byl dobře vědom toho, za jakých okolností opustil svou rodnou zemi, a proto před sebou poslal ke svému bratru Ezauovi do Seíru nejdříve posly se vzkazem: "Zdraví tě tvůj služebník Jákob. Až dosud jsem žil u svého tchána Lábana a
4. ***
5. za svou práci jsem získal množství dobytka a služebnictva. Oznamuji ti, že se nyní pokorně vracím domů a chovám naději, že nás vlídně přijmeš."
6. Když se však poslové vrátili, oznámili Jákobovi neradostnou zprávu: "Sotva jsme tvému bratru Ezauovi předali tvůj vzkaz, shromáždil čtyři sta silných ozbrojených mužů a vyrazil ti vstříc."
7. Jen to Jákob uslyšel, padl na něj děs a hrůza. Ve snaze učinit alespoň nějaké obranné opatření rozdělil celý svůj tábor včetně služebnictva a zvířat na dvě skupiny.
8. Doufal, že napadne-li Ezau jednu část tábora, druhé se snad mezitím podaří uprchnout a zachránit se.
9. Celou dobu se přitom modlil a prosil Boha: "Bože mého praotce Abrahama a mého otce Izáka, Hospodine, ty sám jsi mi nařídil, abych se navrátil do své rodné země a slíbil jsi, že se o mě postaráš a ochráníš mne.
10. Jsem jen pouhý tvůj služebník a ničím jsem si tvou přízeň a milost nezasloužil. Když jsem odcházel z domu, neměl jsem nic než hůl na cestu a teď se vracím s nesmírným bohatstvím a dvěma tábory lidu.
11. Nyní tě však prosím, abys mne ochránil před mým bratrem Ezauem, který jistě přichází jenom proto, aby se mi pomstil a zabil mě i všechny, kdo patří k mé rodině.
12. Vždyť ty sám jsi mi řekl, že mne bude provázet tvé požehnání a rozmnožíš mé potomky tak, že stejně jako písek na mořském břehu, je nikdo nedokáže sečíst."
13. Té noci pak Jákob nikam nepokračoval a zůstal s celým táborem na stejném místě. Ráno pak ze svého majetku vyčlenil pro Ezaua dar. Vybral pro něj
14. dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,
15. třicet velbloudů s mláďaty, čtyřicet krav a deset býků a nakonec ještě dvacet oslic a deset oslů.
16. 17-20 Rozdělil je podle jednotlivých druhů do stád a každé z nich pak svěřil jednomu svému služebníkovi a všem nařídil: "Půjdete postupně jeden za druhým naproti mému bratru Ezauovi a budete mezi sebou udržovat určitý odstup. Jakmile na něj narazíte a on se vás zeptá ke komu patříte, kam jdete, a proč před sebou ženete stádo, odpovězte mu, že ta zvířata mu posílá jeho služebník Jákob jako dar a sám jde nedaleko za vámi.
17. ***
18. ***
19. ***
20. Řekněte mu, že dříve než se s ním setkám osobně, chci si jej nejprve usmířit svými dary. Teprve potom se před ním ukáži já sám v naději, že mne přijme jako přítele."
21. Služebníci se tedy podle Jákobových instrukcí vydali naproti Ezauovi, zatímco Jákob s ostatními se rozhodl zůstat ještě jednu noc v táboře.
22. 23-24 Avšak dříve než se setmělo, zavedl raději Jákob obě manželky, jejich služky i všech svých jedenáct dětí na noc za potok Jabok. Dal jim s sebou i veškeré své jmění a sám se pak vrátil na druhý břeh do tábora.
23. ***
24. Zůstal přes noc úplně sám, a když si uvědomoval, co ho čeká, nebylo mu do tance. Proto, když k němu náhle ze tmy přistoupil nějaký muž, začal s ním Jákob zápolit v domnění, že mu ten neznámý muž usiluje o život. Jejich síly byly vyrovnané, a tak zápasili až do úsvitu.
25. 26-27 Když cizinec viděl, že Jákob se jen tak lehce nevzdá, záměrně mu vykloubil kyčelní kloub a řekl: "Pusť mne, už svítá." Jákob však toho muže naopak uchopil ještě pevněji a řekl: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."
26. ***
27. 28-29 Nato se ho tedy ten muž zeptal na jeho jméno, a když mu Jákob odpověděl, řekl mu: "Ode dneška už se tedy nebudeš jmenovat Jákob (to je Uchvatitel), ale Izrael (to znamená Bůh zápasí), protože jsi odvážně zápasil s Bohem i s lidmi a v boji jsi obstál."
28. ***
29. Když muž domluvil, zeptal se ho nyní zase Jákob, jak se jmenuje. Avšak muž mu neodpověděl a řekl: "Proč ti záleží na mém jménu?" a požehnal mu.
30. Jakmile ten muž zmizel, pochopil Jákob, že zápolil se samotným Bohem, a s úžasem si řekl: "Stál jsem tváří v tvář Bohu, a přesto jsem stále naživu." Proto pak to místo, kde spolu zápasili, pojmenoval Peníel (což znamená Boží tvář).
31. Jakmile vyšlo slunce, vydal se Jákob za ostatními na druhou stranu Jaboku, avšak díky svému poranění kyčle značně kulhal.
32. Jen trochu jsi nás omezil, že nejsme jako andělé, a nechybí nám ani čest a sláva.

Žalmy 8:6-9
6. Jsme správcové tvé Země, všecičko nám tu slouží:
7. dobytek i zvěř polní,
8. na nebi ptáci, ve hlubinách ryby a všecko živé, co se hemží v moři.
9. Moudrostí učinil Hospodin celý svět a rozumností rozprostřel nebeskou klenbu,

Přísloví 3:19-20
19. jeho věděním se rozdělily propastné tůně a mraky seslaly krůpěje rosy.
20. Když Ježíš skončil s pokyny pro svých dvanáct učedníků, šel, aby učil a kázal v tamějších městech.

Matouš 11:1-30
1. Jan Křtitel ve vězení uslyšel o Ježíšových činech, poslal za ním své dva žáky a ti se ho zeptali:
2. "Jsi opravdu ten zaslíbený Mesiáš, nebo máme čekat jiného?"
3. Ježíš jim na to odpověděl: "Vraťte se k Janovi a povězte mu o tom, co jste viděli a slyšeli:
4. slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou uzdravováni, hluší slyší, mrtví vstávají k životu a ti, kteří u lidí neznamenají nic, jsou ujišťováni, že Bůh s nimi počítá.
5. Šťastný je ten, kdo mne přijímá bez výhrad."
6. Když Janovi žáci odešli, řekl o něm Ježíš zástupu: "Když jste šli za Janem na poušť, jistě jste v něm nenašli slabocha - ‚kam vítr, tam plášť';
7. ani jste nenašli žádnou vysoce postavenou osobu - takoví chodí pěkně oblečeni a bydlí v palácích.
8. Šli jste za ním jako za prorokem a měli jste pravdu. Ujišťuji vás, že on je ještě víc než prorok. Proroci a celý Starý zákon až po Jana vyhlíželi Mesiáše. Chcete-li pochopit to, co míním, Jan je novým Elijášem, o kterém proroci říkali, že má přijít před začátkem království.
9. To o něm se píše v Písmu, že půjde přede mnou, ohlásí můj příchod a připraví mi cestu k lidským srdcím.
10. Opravdu, mezi všemi lidmi, kteří se kdy narodili, není nikdo, kdo by převyšoval svým posláním Jana Křtitele; a přece i nejskromnější z mých následovníků se dostal dál než on.
11. 12-15 Od doby, kdy Jan Křtitel začal kázat a křtít, Boží vláda se prosazuje, ale násilí jí škodí. Kdo slyšíš, rozuměj!
12. ***
13. ***
14. ***
15. K čemu mám přirovnat tuto generaci? Je jako hrající si děti, které sedí na návsi a pokřikují nespokojeně na své kamarády:
16. ,Hráli jsme vám a vy jste netancovali, smutně jsme vám zpívali a vy jste neplakali.'
17. Přišel Jan, žil odříkavě a měli ho za fanatika.
18. Přišel jsem já, Syn člověka, žiji normálně a říkají, že jsem žrout a pijan vína, přítel celníků a nejhorší lůzy. Ale Boží moudrost prokáže, co je pravda!"
19. Tvrdá slova měl Ježíš pro města, která byla svědky mnoha jeho mocných činů, a přece nečinila pokání:
20. "Běda ti, Korozaim, běda ti, Betsaido! Kdybych udělal v Týru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by jejich obyvatelé činili pokání a projevili nejhlubší lítost nad svými vinami.
21. Proto vám říkám, že Týru a Sidónu bude v den soudu snáze než vám.
22. A ty, Kafarnaum, myslíš, že poroste tvá sláva až k nebi? Do propasti věčné záhuby padneš! Kdybych udělal v Sodomě takové zázraky jako u vás, stála by dodnes.
23. Znovu vám říkám, že zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu než tobě!"
24. Potom se Ježíš modlil: "Otče, Pane nebe i země, děkuji ti, že pravdu skrýváš před těmi, kteří se považují za moudré a učené, a odkrýváš ji nepatrným a prostým.
25. Je to, Otče, jak sis přál.
26. Otec mi svěřil všechno, jenom Otec zná Syna a Otce zná jenom Syn a ti, kterým ho Syn zjeví.
27. Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu.
28. To, co na vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinutí své duše."